(Když pokláda Achilleovi na oči dvě mince.)
Odysseus: Najdi klid, můj bratře.

(Achilles se ptá Odyssea.)
Achilles: Proč sloužíš tomu prasečímu králi?

(Achilles mluví k Agamemnonovi.)
Achilles: Ty žoku vína!

(Paris vejde do Helenina pokoje.)
Helena: Neměl bys tu být.
Paris: To jsi říkala i včera.
Helena: Včerejší noc byla chyba.
Paris: A noc předtím?
Helena: Tento týden jsem udělala mnoho chyb...

(Achilles bojuje s Hectorem, Hector zakopne o kámen a spadne.)
Achilles: Vstaň! Kámen mě o slávu nepřipraví.

Odysseus: Jestli budou někdy vyprávět můj příběh, ať řeknou, že jsem kráčel s obry. Muži se rodí a umírají jako podzimní listí, ale tyhle jména nikdy nezemřou. Ať řeknou, že jsem žil v době Hectora, krotitele koní. Ať řeknou, že jsem žil v době Achilla...

Agamemnon: Zítra zboříme trojské hradby. Nechám vytesat památníky vítěztví na všech ostrovech a nechám tam vytesat moje jméno!
Achilleus: Dej pozor, králi králů. Musíš ještě zvítězit.

Agamemnon: Tvoji muži vyplenili Apolónův chrám.
Achilleus: Chceš zlato? Vezmi si ho. Je to můj dar. Vezmi si vše, co chceš.
Agamemnon: Už se stalo!

Achilleus: Málem jsi připlul až po válce!
Odysseus: Není důležitý začátek, ale konec války!

Briseovna: Ztratil jsi bratrance. A vzal jsi mi mého. Kdy to skončí?
Achilleus: Nikdy to neskončí!

Paris: Otče, nerad ti působím bolest.
Priamus: To jí tak miluješ?
Paris: Jsi velký král, protože ty miluješ svou zemi. Každé stéblo trávy. Každý kámen v řece. Miluješ celou Tróju. Tak já miluji Helenu.
Priamus: Kdysi jsem vybojoval mnoho bitev. Některé kvůli půdě. Jiné kvůli moci či slávě. Myslím, že bojovat za lásku, má větší smysl než za cokoli jiného. Ale já už bojovat nebudu.
(Podá Paridovi meč.)
Paris: Trojský meč!
Priamus: Nosil ho můj otec, před ním jeho otec. Předává se z generace na generaci od samého založení Tróje. Zítra se ho vezmi s sebou! V tomto meči je ukryt duch Tróje. A dokud ho bude nosil Trójan, náš lid má budoucnost.

Achilleus: Dobyl jsi velké vítěztví.
Agamemnon: Možná sis nevšiml. Trójské pobřeží napřilo ráno Priamovi a odpoledne patří Agamemnonovi.
Achilleus: Ale já jsem nepřišel kvůli písku.
Agamemnon: Ne, přišel jsi, aby se na tvé jméno nikdy nezapomnělo.

Briseovna: Jsem stále zajatkyně?
Achilleus: Jsi můj host.
Briseovna: V Tróji mohou hosté kdykoli odejít.
Achilleus: Pak tedy odejdi.
Briseovna: Opustil bys tohle všechno?
Achilleus: Opustila bys Tróju?

Menealos: Přijmám tvou výzvu a večer připiji tvým kostem.

Agamemnon: Ten hoch nám zajistil vítěztví.

Menealos: Chci ji zpátky!
Agamemnon: Jistě, že ano. Je to krásná žena.
Menealos: Chci ji zpátky, abych ji mohl vlastnoručně zabít!

Menelaos: Ať bohové drží vlky v horách a ženy v našich postelích!

Odysseus: Není urážka říct o mrtvém, že je mrtvý.

Agamemnon: Ze všech válečníků, které bozi milují, jeho nenávidím nejvíc!

Achilleus: Představ si krále, který by bojoval sám. To by byla podívaná.

Agamemnon: Možná bychom měli bojovat zítra, až budeš odpočatý. Měl bych tě dát za tvou opovážlivost zmrskat!
Achilleus: Můžeš bojovat sám.

Priamos: Hectore.
Hector: Otče.
Priamos: Paride.
Paris: Otče, to je Helena.
Priamos: Helena. Spartská Helena.
Paris: Trojská Helena!
Priamos: Slyšel jsem zvěsti o tvé kráse. Projednou byly pravdivé.

chlapec: Král Agamemnon mě posílá. Chce...
Achilleus: S tvým králem promluvím ráno.
chlapec: Ale pane, už je ráno. Čekají na vás.

Achilleus: Měl jsem krásný sen. Velmi krásný sen.

Hector: Obránit loď! Plujeme do Sparty!
Paris: Prosím, bratře.
Hector: Ty blázne!
Paris: Poslouchej mě.
Hector: Víš co jsi udělal? Víš kolik let usiloval náš otec o mír.
Paris: Já ji miluji.
Hector: Pro tebe je všechno hra. Touláš se od města k městu a spíš s vdovami, kněžkami a myslíš si, že víš něco o lásce. A co tvá láska k otci? Zostudil jsi ho, když jsi ji přivedl na tuhle loď. Co tvá láska k vlasti? Obětoval bys Tróju téhle ženě? Nedovolím, abys kvůli ní vyvoval válku!
Paris: Smím promluvit? Co říkáš je pravda. Já se prohřešil, vůči tobě i otci. Jestli chceš odvést Helenu do Sparty, budiž, ale já pojedu s ní.
Hector: Do Sparty? Zabijí tě!
Paris: Pak zemřu v boji.
Hector: A to ti připadá jako hrdinství? Zemřít v boji? Řekni mi, bratře, už jsi někdy zabil?
Paris: Ne.
Hector: Viděl jsi umírat může?
Paris: Ne.
Hector: Já jsem zabíjel. Já znám smrt a není v tom žádné hrdinství, žádná romantika. Říkáš, že chceš umřít pro lásku, ale nevíš nic o smrti a nevíš nic o lásce.
Paris: Já přesto pojedu s ní. Nežádám, abys za mě bojoval.
Hector: To už jsi udělal. Do Tróje!

Paris: Překrásné ráno. Bohové nad námi bdí.
Hector: Bohové tě ráno milují a večer tě proklejí.
Paris: Miluješ mě, bratře? A chránil bys mě před nepřáteli?
Hector: Když ses takhle ptal naposled, bylo ti deset let a ukradls otcova koně. Cos provedl teď?
Paris: Chci ti něco ukázat.
(Sejdou do podpalubí a Paris mu ukáže Helenu.)

chlapec: Říká se, že vás nelze zabít.
Achilleus: To bych se asi neobtěžoval nosit štít.

Agamemnón: Mír je pro slabochy. Zemi živí válka.