(Mára se baví s pojišťováky o zisku z pojišťovacího podvodu.)
Bedřich Mára: Kolik to tak může hodit?
pojišťovák: Tak tři roky natvrdo.

(Mára se se ženou dohaduje o křížku, který má ona na krku.)
Bedřich Mára: Kdyby Ježíše utopili, tak máš na krku akvárium.

Alena Márová: To budou mít soudruzi radost, až uvidí soudruha v tomhle stadiu.

Alena Márová: Takže vy nám tu špachtli neproplatíte ?
pojišťovačka: Ne.

Bedřich Mára: Kravička štěká bů. Vrabčák řehtá mňau.

učitelka: Ale můžeš mě ještě překvapit a popsat mi ženské pohlavní orgány.
Honza Břečka: Já bych vám je popsal, soudružko, ale já nemám křídu.

Míla Břečka: No tak z toho nedělejme nějakou aféru. Onanoval každý, a kdo říká, že ne, ten to dělá dodnes. No.
Honza Břečka: Co ty, tati?
Míla Břečka: Já bych rád, ale mám maminku.

Honza Břečka: Táta zase loví bobříka trapnosti.

Vláďa Ptáčník: Zlatej civil, hoši. Zlatý digi... zlatý adidy... Ty vole, škoda hára.

Vláďa Ptáčník: Repráky here, dráty here, kazeťák here.

Vláďa Ptáčník: Hokej, the best number one. Králík, ne? Hele, vy máte Jeminen, Peltonen, Hulmihoukolen. Hehe. A joke.

Vláďa Ptáčník: Very nice beautiful, fakt.

Bedřich Mára: Do prdele, my nebude jíst nebo co?
Alena Márová: No tak já už jsem jedla a ty jsi svou porci přenechal potřebnýmu. Víš, že jsem nevěřila, že by jsi byl něčeho takovýho schopnej?
Bedřich Mára: No vidíš, jak mě málo znáš, lásko.

Bedřich Mára: Já nemám strach z lopaty. Já mám strach ze srpu a z kladiva.

Alena Márová: Po ránu, po ránu, mokrej hadr na tlamu.

pojišťovatelka: Jen doufám, že mi pak ještě neoznámíte, že vám tady zvlhnul pravý peršan.
Márová: Zvlhla nám tu špachtle.
pojišťovatelka: To snad ne?!

pojišťovatelka: Fakta mluví jasně.
Márová: Já mluvím jasně!

Mára: Tak moment...
Márová: Ne moment!
Mára: Moment ne?

pojišťovatelka: Můžete mi prosím vysvětlit, jak to, že právě v období, které bylo srážkově podprůměrné by téměř suché, byl váš ateliér, jako jediný široko daleko poškozen, cituji "velikou průtrží mračen"? Jak tomu mám rozumnět?
Mára: Lokální bouřka?!