(Jill je vystrašená po tom, co se dotkla Nikopolovi železné nohy a už se s ním nechce milovat.)
Nikopol: Byla by škoda, kdyby nás pár stupňů Celsia přerušilo.

(Jill se dotkne Nikopolovi nohy. Ta je však vytvořená ze železa.)
Jill Bioskop: To je studený!
Nikopol: Promiň, to je moje noha. Měl jsem ti to říct. Je trošku ledová. To víš, moc krve v ní zrovna moc neteče.

Jill Bioskop: (k Nikopolovi) Kdo jsi? Jsem zmatená. Nic si nepamatuju. Nic si nepamatuju. Jsem pokusný králík. Lidská žena. Říkej mi Jill. Něco ode mě chceš. Odpověď zní ne... Odpověď zní ne...

Nikopol: Tak, co čteš v mý hlavě teď?
(Jill se soustředí.)
Jill Bioskop: Dobře, koupím ti něco k pití.

Nikopol: Odsoudili mě k hybernaci, že jsem chránil lidi, jako jseš ty.
Jill Bioscop: Nikdo není jako já.

Nikopol: Prala ses?
Jill Bioskop: Nevím, mám výpadek paměti. Možná, že jsi mě uhodil ty. Proč jsi strávil třicet let v hybernaci? Bál ses zestárnout?
Nikopol: Jak to víš?
Jill Bioskop: Umím trochu číst myšlenky. Ale těm tvým vůbec nerozumím. Vím, žes mě včera v noci znásilnil. Ale v té hlavě na vzpomínka není...
Nikopol: Abych řek pravdu, ani já tomu moc nerozumím. Co to zkusit znovu? Třeba to pochopíme. Dlužíš mi to.

Nikopol: Cítíš se dobře?
Jill Bioskop: A neměla bych?

Jill Bioscop: Jsi pořád tady? To vážně nemáš kam jít?
Nikopol: Ne, opravdu nemám na vybranou. Mám jenom tebe.

Nikopol: Mám ďábla po boku. Pořád vím, že tu je. Jak nehmatatelný vzduch kolem mě plouží. Polykám. Dýchám ho. Plíce mi spaluje. Plní mě vinou. Pro něho toužím...

Horus: Jill zažila dnes dost náročné chvíle. Musím jí je vymazat z paměti. Je třeba ji chránit a milovat. Musíme ji oplodnit!
Nikopol: Tak o to jde.
Horus: Můžu se na tebe spolehnout, Nikopole?
(Nikopol se zatváří, jako že souhlasí.)
Horus: Věděl jsem, že ano.

(Jill je s Elmy, hned po tom, co se milovala s Nikopolem.)
Elma Turner: Dokážete ho popsat?
Jill Bioskop: Dost průměrně, jestli si ho dobře pamatuju, vypadal jako člověk.
Elma Turner: A co jeho penis? Vypadal lidsky? (Jill mlčí.) Měla už jste podobný vztah před tím?
Jill Bioskop: Vztah? Lidský? Společenský?
Elma Turner: Sexuální.
Jill Bioskop: Pohlavní styk.
Elma Turner: Myslím, že jste to zažila, ale nepamatujete si to.

Nikopol: Seru na tebe!
Horus: Fajn! Ale budeme to s ní dělat ještě jednou.

Horus: Nikopole. Nikopole, ty mluvíš, jako bys měl na vybranou. Můžeš chodit úplně normálně, ale jen pokud budu chtít. A pokud nebudu chtít... Tak na to nezapomeň!

(Horus se baví s Nikopolem o Jill.)
Horus: Tobě se nelíbí?
Nikopol: Už se prostě nebudu dělit o svoje tělo. Je ti to jasný? Ani kvůli šoustání. Ani kvůli ničemu jinýmu. Tím to prostě hasne. Ty si půjdeš po svejch!

Nikopol: Ty jsi ale pěknej hajzl! Myslíš si, že ti všechno patří? Mý tělo? Tělo tý holky? Ty další, který jsi zavraždil?
Horus: No tak to příště uděláme podle tebe, když myslíš.
Nikopol: Jaký příště? Jak podle mě?
Horus: No až se s ní zase budeme milovat. Musíme se s ní milovat znovu. S tou mladou dámou.
Nikopol: V žádným případě!

(Nikopol a Horus, potom, co znásilnili Jill.)
Nikopol: Ty mizerná božská stvůro! K čemu jsi mě to donutil?
(Horus se před ním zjeví.)
Nikopol: Jdi do hajzlu!

Jill Bioskop: Co se stalo včera? Cos to dělal s mým tělem? No co?
Nikopol: Co jsem dělal s tvým tělem? Měli jsme pohlavní styk. Ty a já. No možná nás ale přitom bylo víc.
Jill Bioskop: Co to jako znamená pohlavní styk?
Nikopol: Včera v noci se občas zdálo, že to víš až moc dobře.

(Jill míří na Nikopola pistolí.)
Nikopol: Dávej bacha. Může to klidně vystřelit samo.
Jill Bioskop: Ztichni, ty lidskej tvore!

Jill Bioskop: Řekni, co jsi zač?
Nikopol: Včera jsme si spolu dali panáka. Tys jich měla víc. Není divu, že si nic nepamatuješ.
Jill Bioskop: Alkohol na mě nepůsobí. Co se to tu děje? Co ty dveře? Před chvílí tu ještě nebyly. To si udělal ty?
Nikopol: Já nejsem tesař.

(Jill řekne Elmě, že dokáže číst myšlenky.)
Elma Turner: Provedeme maly experiment. Vyzkoušíme si tu vaši schopnost. Budu si myslet nějakou otázku a vy mi na ni odpovíte. Připravená?
Jill Bioskop: Ano.
Elma Turner: Už jsem se vás zeptala.
Jill Bioskop: Chcete vědět, jestli jsem začala testovat jídlo, které jsem mi předepsala. Jestli jsem udělala testy a všechno si zaznamenala. Odpověd zní ano. Udělala jsem všechno, co jsem měla a všechno mi strašně chutnalo. Jsem prostě pokusný králík.
Elma Turner: Ochutnala jste všechno?
Jill Bioskop: Ano, všechno jsem snědla.
Elma Turner: To jste snědla všechno najednou? V předepsaném množství?
Jill Bioskop: Všechno jsem vážila. Jenom jsem pár receptů změnila. Neměla jsem čím vařit, tak jsem snědla tu rybu syrovou. Myslím toho polorejnoka. A jehně taky. Jde to skvěle dohromady.
Elma Turner: Kolikrát denně jíte?
Jill Bioskop: Dvakrát za týden.

(Elma k Jill.)
Elma Turner: Ano, líbíte se mi. A cítím, že jsme si blízko, ať už jste kdokoli. Mutant nebo něco jiného.

(Elma Turner prohlíží Jill.)
Elma Turner: Teď toho o vás vím víc.
Jill Bioskop: Proč to všechno pro mě děláte?
Elma Turner: Je to něco jako politický boj. Hlásím se k Duchu Nikopola. A kromě toho mě váš případ zajímá.
Jill Bioskop: Já myslím, že se vám líbím. Nemyslela jste teď právě na to?
Elma Turner: Dá se to tak říct. Jak jste to uhodla? Dokážete tak číst myšlenky?
Jill Bioskop: Dá se to tak říct.

(Nikopol k Horovi. Oba jsou v baru.)
Nikopol: Tvoje vyprávění nedává moc smysl. Hledáš dívku, která má modrý vlasy a sněhobílou kůži. O co vlastně jde? A jak víš, že sem přijde?
Horus: Vím to, jako jsem věděl, že ji najdu na planetě Zemi. Tady v New Yorku. Intuice, Nikopole. Božská intuice.
Nikopol: Co je na ní tak zvláštního, že vyvolává takový plýtvání talentem? Je to Miss Universal, nebo co?
Horus: Nemyslíš si snad, že jsem podnikl takovou cestu jenom kvůli obyčejného smrtelníkovi.

(Nikopol k Horovi.)
Nikopol: Bylo by to příliš, kdyby chtěl ještě o trochu víc svobody? Rád bych si sám vybral oblečení. Podle svobodný vůle.
Horus: Jde mi o to, abys byl šťasný, Nikopole. Ty jedna svoboda vůle.

(Horus je v Nikopolově těle.)
Horus: Trochu ti uvolním otěže, Nikopole. Dávám ti trochu svobody. Chci abys věděl, že zatím jde všechno skvěle. Tvoje tělo je velmi pohodlné a dobře mě snáší. A taky mi dost slušíš.
Nikopol: Děláš si ze mě srandu?
Horus: Jsi elegantní. Slavný. A navíc podvratný živel. Právě to se mi líbí. Zdá se, že stojíš v pozadí všech těch bojů, co tu bez tebe probíhaly. Což je na člověka dost slušný výkon.

(Horus vnikl do Nikopolova těla.)
Horus: Tak a teď vstaň a choď.

(Horus k Nikopolovi.)
Horus: Ty věříš v Boha?
Nikopol: Ani tuhle jistotu už nemám.
Horus: To chápu. Tak věř ve mě, Nikopole.
Nikopol: A mám snad na vybranou?
Horus: Bohužel ne.

(Horus Nikopolovi kus železa přivaří ke zbytku těla a vytvarují z ní nohu.)
Horus: Skvěle.
(Nikopol se s ní snaží chodit.)
Nikopol: To asi nepůjde. Vždyť váží nejmíň tunu. Ani se sní nepohnu.
Horus: Přesně tak. Beze mě se ani nepohneš. A mimochodem. Od teď beze mě vlastně neuděláš skoro nic.
Nikopol: Dobře, věřím, že nejsem mrtvej. Ale doufám, že se mi to všechno jenom zdá. Bože, ať je to špatnej sen. Ať je to jenom špatnej sen!

(Nikopol k Horovi.)
Nikopol: Jaký je vlastně rok? Kdo mě vysvobodil?
Horus: Je tok 2095 po tom vašem Kristu. A byl jsi propuštěn čirou shodou okolností.
Nikopol: Měli mě propustit v roce 2096. Dostal jsem se ven o rok dřív. Získal jsem rok, ale přišel jsem o nohu. Do prdele!
Horus: Na svou starou nohu zapomeň.
(Horus mu ukáže kus železa.)
Horus: Mám pro tebe úplně novou.

(Horus k Nikopolovi.)
Horus: Teď poslouchej co ti pravím! Nebudu to dvakrát opakovat. Celý ty dva vaše pozemské dny jsem hledal vhodné tělo a to z důvodu, do kterých lidem vůbec nic není. Potřebuju tělo, které by mě přijalo a sloužilo mi. A ty... ty jsi zřejmě nejvhodnější. Před tebou jsem vyzkoušel sedm lidí a všechny jsem je odmítl. Ale ty... tvoje tělo je čisté. Přicházíš z minulosti. Třicet let hybernace. Tvoje tělo mě neodmítne. Jsme kompatibilní.

Nikopol: Moje noha! Kde mám nohu?
Horus: Vidíš, nejsi mrtvý. Mrtvý necítí bolest. A taky jim neteče krev.
Nikopol: Jo, jsem živej. A teče ze mě z krve jako z vola!

Nikopol: Jsem mrtvý. Musím být mrtvý. A ty, vždyť já tě znám. Ty jsi Horus z Hierakonopole, bůh nebes.
Horus: Lichotíš mi, Nikopole. Ty nebohý člověče.
Nikopol: A Anubis určitě nebude daleko. Strážce hrobek a bůh mrtvých.
Horus: Jméno toho šakala už přede mnou nikdy nevyslovuj. Jen moje jméno. Jsem jenom já.

Nikopol: Má duše, vzpomínáš si, mé drahé štěstí? V tom letní ráno, nádherné a svěží.
Horus: Mršinu strašnou viděli jsme na rozcestí.
Nikopol: Díky. Ta nechutná scéna, jak uprostřed štěrku leží s nohama ve vzduchu jak vilná žena.

Horus: Máš rád ženy, Nikopole?
Nikopol: Ženy?
Horus: Ženy. To nejkrásnější a nejdůležitější co jsem na téhle planetě stvořil.

(Jill vejde do baru.)
Nikopol: Tahle není špatná.
Horus: To si piš, ty idiote! To je totiž ona!

Elma Turner: Děkuju vám za důvěru, Jill.
Jill Bioskop: Důvěřuju Johnovi. Jenom Johnovi!

John: Budeš můj poslední a nejkrásnější vetřelec.

Jill Bioskop: Bojím se.
John: A čeho?
Jill Bioskop: Že budu člověkem.

Jill Bioskop: Nejspíš ode mne něco očekáváte. Odpověď zní ne!

Nikopol: Znásilnění!
Horus: Znásilnění?
Nikopol: Přinutil jsi mě jí znásilnit!
Horus: Ale ona souhlasila.

Jill Bioskop: Ztichni, ty lidskej tvore!

John: Stárnu, Jill. Jsem tu už spoustu století.

John: Tahle planeta mě odmítá, Jill. Její atmosféra, kyslík, spaluje mě to zaživa!

(Jill k Johnovi.)
Jill Bioskop: Bude semnou dělat pokusy. Moje tělo je zřejmě jen tři měsíce staré. A moje orgány nejsou na správném místě.
John: Nejsou na správném místě? A kdo určuje kritéria? Vidíš tu pyramidu? (Pyramida se vznáší ve vzduchu.) Máš dojem, že je na správném místě?

(Elma k Jill.)
Elma Turner: Jste největší tajemství přírody, s jakým jsem se setkala.

(Elma k Jill.)
Elma Turner: Někteří obratlovci, žijící na téhle planetě, se zbavují kůže. U vás probíhá stejný proces.

(Elma k Jill.)
Elma Turner: Sestrojili vás tak, že to vypadá jako by vám nebyly ani tři měsíce.

Elma Turner: Víme, že za dvacet let praxe jsem neviděla pokusného králíka, jako jsem vy.

Jill Bioskop: Co vůbec máme proti nelidem? Někteří z nich jsou slušní tvorové.
Elma Turner: Ano, třeba vy.

Elma Turner: Na co chcete zapomenout?
Jill Bioskop: Nepamatuju si vůbec nic. V tom je přece rozdíl.

Elma Turner: Zdá se, že všichni newyorkčaní zešíeli.

Froebe: Nic neutrálního neexistuje! Jsou jenom muži a ženy. Lidi a mimožemšťané. Ti, co jsou integrovaní a ti, co jsou zavržení. Celej tendleten zkurvenej vesmír je rozdělenej.

Horus: Vím, že tam jsi.

hlas: Horus, z Hierakonopole, bůh nebes, jehož ostatní bohové za vzpouru odsoudili k smrti, má sedm dní na to, aby ještě jednou navštívil zemi lidí. Zemi, kterou pomohl stvořit. Jen sedm dní. Dobu jediného úderu božského srdce. A potom již nikdy víc. Avšak i bohové, než je zbaví nesmrtelnosti, se smrti bojí.

Horus: Děti... mé lidské děti. Vrátil jsem se!