(Jill je vystrašená po tom, co se dotkla Nikopolovi železné nohy a už se s ním nechce milovat.)
Nikopol: Byla by škoda, kdyby nás pár stupňů Celsia přerušilo.

(Jill se dotkne Nikopolovi nohy. Ta je však vytvořená ze železa.)
Jill Bioskop: To je studený!
Nikopol: Promiň, to je moje noha. Měl jsem ti to říct. Je trošku ledová. To víš, moc krve v ní zrovna moc neteče.

Jill Bioskop: (k Nikopolovi) Kdo jsi? Jsem zmatená. Nic si nepamatuju. Nic si nepamatuju. Jsem pokusný králík. Lidská žena. Říkej mi Jill. Něco ode mě chceš. Odpověď zní ne... Odpověď zní ne...

(Jill je pod nějakým vlivem a pořádně neví, co dělá.)
Jill Bioskop: (k Nikopolovi) Cestoval jsi v prostoru a čase. Jsi chladnější než led a moc ti to sluší. Kdo jsi? Myslím, že se ti líbím. Co to se mnou děláš? Se mnou.

Nikopol: Tak, co čteš v mý hlavě teď?
(Jill se soustředí.)
Jill Bioskop: Dobře, koupím ti něco k pití.

Nikopol: Odsoudili mě k hybernaci, že jsem chránil lidi, jako jseš ty.
Jill Bioscop: Nikdo není jako já.

Nikopol: Prala ses?
Jill Bioskop: Nevím, mám výpadek paměti. Možná, že jsi mě uhodil ty. Proč jsi strávil třicet let v hybernaci? Bál ses zestárnout?
Nikopol: Jak to víš?
Jill Bioskop: Umím trochu číst myšlenky. Ale těm tvým vůbec nerozumím. Vím, žes mě včera v noci znásilnil. Ale v té hlavě na vzpomínka není...
Nikopol: Abych řek pravdu, ani já tomu moc nerozumím. Co to zkusit znovu? Třeba to pochopíme. Dlužíš mi to.

Nikopol: Cítíš se dobře?
Jill Bioskop: A neměla bych?

Jill Bioscop: Jsi pořád tady? To vážně nemáš kam jít?
Nikopol: Ne, opravdu nemám na vybranou. Mám jenom tebe.

Nikopol: Mám ďábla po boku. Pořád vím, že tu je. Jak nehmatatelný vzduch kolem mě plouží. Polykám. Dýchám ho. Plíce mi spaluje. Plní mě vinou. Pro něho toužím...

Horus: Jill zažila dnes dost náročné chvíle. Musím jí je vymazat z paměti. Je třeba ji chránit a milovat. Musíme ji oplodnit!
Nikopol: Tak o to jde.
Horus: Můžu se na tebe spolehnout, Nikopole?
(Nikopol se zatváří, jako že souhlasí.)
Horus: Věděl jsem, že ano.

(Jill je s Elmy, hned po tom, co se milovala s Nikopolem.)
Elma Turner: Dokážete ho popsat?
Jill Bioskop: Dost průměrně, jestli si ho dobře pamatuju, vypadal jako člověk.
Elma Turner: A co jeho penis? Vypadal lidsky? (Jill mlčí.) Měla už jste podobný vztah před tím?
Jill Bioskop: Vztah? Lidský? Společenský?
Elma Turner: Sexuální.
Jill Bioskop: Pohlavní styk.
Elma Turner: Myslím, že jste to zažila, ale nepamatujete si to.

Nikopol: Seru na tebe!
Horus: Fajn! Ale budeme to s ní dělat ještě jednou.

Horus: Nikopole. Nikopole, ty mluvíš, jako bys měl na vybranou. Můžeš chodit úplně normálně, ale jen pokud budu chtít. A pokud nebudu chtít... Tak na to nezapomeň!

(Horus se baví s Nikopolem o Jill.)
Horus: Tobě se nelíbí?
Nikopol: Už se prostě nebudu dělit o svoje tělo. Je ti to jasný? Ani kvůli šoustání. Ani kvůli ničemu jinýmu. Tím to prostě hasne. Ty si půjdeš po svejch!

Nikopol: Ty jsi ale pěknej hajzl! Myslíš si, že ti všechno patří? Mý tělo? Tělo tý holky? Ty další, který jsi zavraždil?
Horus: No tak to příště uděláme podle tebe, když myslíš.
Nikopol: Jaký příště? Jak podle mě?
Horus: No až se s ní zase budeme milovat. Musíme se s ní milovat znovu. S tou mladou dámou.
Nikopol: V žádným případě!

(Nikopol a Horus, potom, co znásilnili Jill.)
Nikopol: Ty mizerná božská stvůro! K čemu jsi mě to donutil?
(Horus se před ním zjeví.)
Nikopol: Jdi do hajzlu!

Jill Bioskop: Co se stalo včera? Cos to dělal s mým tělem? No co?
Nikopol: Co jsem dělal s tvým tělem? Měli jsme pohlavní styk. Ty a já. No možná nás ale přitom bylo víc.
Jill Bioskop: Co to jako znamená pohlavní styk?
Nikopol: Včera v noci se občas zdálo, že to víš až moc dobře.

(Jill míří na Nikopola pistolí.)
Nikopol: Dávej bacha. Může to klidně vystřelit samo.
Jill Bioskop: Ztichni, ty lidskej tvore!

Jill Bioskop: Řekni, co jsi zač?
Nikopol: Včera jsme si spolu dali panáka. Tys jich měla víc. Není divu, že si nic nepamatuješ.
Jill Bioskop: Alkohol na mě nepůsobí. Co se to tu děje? Co ty dveře? Před chvílí tu ještě nebyly. To si udělal ty?
Nikopol: Já nejsem tesař.

(Jill řekne Elmě, že dokáže číst myšlenky.)
Elma Turner: Provedeme maly experiment. Vyzkoušíme si tu vaši schopnost. Budu si myslet nějakou otázku a vy mi na ni odpovíte. Připravená?
Jill Bioskop: Ano.
Elma Turner: Už jsem se vás zeptala.
Jill Bioskop: Chcete vědět, jestli jsem začala testovat jídlo, které jsem mi předepsala. Jestli jsem udělala testy a všechno si zaznamenala. Odpověd zní ano. Udělala jsem všechno, co jsem měla a všechno mi strašně chutnalo. Jsem prostě pokusný králík.
Elma Turner: Ochutnala jste všechno?
Jill Bioskop: Ano, všechno jsem snědla.
Elma Turner: To jste snědla všechno najednou? V předepsaném množství?
Jill Bioskop: Všechno jsem vážila. Jenom jsem pár receptů změnila. Neměla jsem čím vařit, tak jsem snědla tu rybu syrovou. Myslím toho polorejnoka. A jehně taky. Jde to skvěle dohromady.
Elma Turner: Kolikrát denně jíte?
Jill Bioskop: Dvakrát za týden.

(Elma k Jill.)
Elma Turner: Ano, líbíte se mi. A cítím, že jsme si blízko, ať už jste kdokoli. Mutant nebo něco jiného.

(Elma Turner prohlíží Jill.)
Elma Turner: Teď toho o vás vím víc.
Jill Bioskop: Proč to všechno pro mě děláte?
Elma Turner: Je to něco jako politický boj. Hlásím se k Duchu Nikopola. A kromě toho mě váš případ zajímá.
Jill Bioskop: Já myslím, že se vám líbím. Nemyslela jste teď právě na to?
Elma Turner: Dá se to tak říct. Jak jste to uhodla? Dokážete tak číst myšlenky?
Jill Bioskop: Dá se to tak říct.

(Nikopol k Horovi. Oba jsou v baru.)
Nikopol: Tvoje vyprávění nedává moc smysl. Hledáš dívku, která má modrý vlasy a sněhobílou kůži. O co vlastně jde? A jak víš, že sem přijde?
Horus: Vím to, jako jsem věděl, že ji najdu na planetě Zemi. Tady v New Yorku. Intuice, Nikopole. Božská intuice.
Nikopol: Co je na ní tak zvláštního, že vyvolává takový plýtvání talentem? Je to Miss Universal, nebo co?
Horus: Nemyslíš si snad, že jsem podnikl takovou cestu jenom kvůli obyčejného smrtelníkovi.

(Nikopol k Horovi.)
Nikopol: Bylo by to příliš, kdyby chtěl ještě o trochu víc svobody? Rád bych si sám vybral oblečení. Podle svobodný vůle.
Horus: Jde mi o to, abys byl šťasný, Nikopole. Ty jedna svoboda vůle.

(Horus je v Nikopolově těle.)
Horus: Trochu ti uvolním otěže, Nikopole. Dávám ti trochu svobody. Chci abys věděl, že zatím jde všechno skvěle. Tvoje tělo je velmi pohodlné a dobře mě snáší. A taky mi dost slušíš.
Nikopol: Děláš si ze mě srandu?
Horus: Jsi elegantní. Slavný. A navíc podvratný živel. Právě to se mi líbí. Zdá se, že stojíš v pozadí všech těch bojů, co tu bez tebe probíhaly. Což je na člověka dost slušný výkon.

(Horus vnikl do Nikopolova těla.)
Horus: Tak a teď vstaň a choď.

(Horus k Nikopolovi.)
Horus: Ty věříš v Boha?
Nikopol: Ani tuhle jistotu už nemám.
Horus: To chápu. Tak věř ve mě, Nikopole.
Nikopol: A mám snad na vybranou?
Horus: Bohužel ne.

(Horus Nikopolovi kus železa přivaří ke zbytku těla a vytvarují z ní nohu.)
Horus: Skvěle.
(Nikopol se s ní snaží chodit.)
Nikopol: To asi nepůjde. Vždyť váží nejmíň tunu. Ani se sní nepohnu.
Horus: Přesně tak. Beze mě se ani nepohneš. A mimochodem. Od teď beze mě vlastně neuděláš skoro nic.
Nikopol: Dobře, věřím, že nejsem mrtvej. Ale doufám, že se mi to všechno jenom zdá. Bože, ať je to špatnej sen. Ať je to jenom špatnej sen!

(Nikopol k Horovi.)
Nikopol: Jaký je vlastně rok? Kdo mě vysvobodil?
Horus: Je tok 2095 po tom vašem Kristu. A byl jsi propuštěn čirou shodou okolností.
Nikopol: Měli mě propustit v roce 2096. Dostal jsem se ven o rok dřív. Získal jsem rok, ale přišel jsem o nohu. Do prdele!
Horus: Na svou starou nohu zapomeň.
(Horus mu ukáže kus železa.)
Horus: Mám pro tebe úplně novou.

(Horus k Nikopolovi.)
Horus: Teď poslouchej co ti pravím! Nebudu to dvakrát opakovat. Celý ty dva vaše pozemské dny jsem hledal vhodné tělo a to z důvodu, do kterých lidem vůbec nic není. Potřebuju tělo, které by mě přijalo a sloužilo mi. A ty... ty jsi zřejmě nejvhodnější. Před tebou jsem vyzkoušel sedm lidí a všechny jsem je odmítl. Ale ty... tvoje tělo je čisté. Přicházíš z minulosti. Třicet let hybernace. Tvoje tělo mě neodmítne. Jsme kompatibilní.

Nikopol: Jsem mrtvý. Musím být mrtvý. A ty, vždyť já tě znám. Ty jsi Horus z Hierakonopole, bůh nebes.
Horus: Lichotíš mi, Nikopole. Ty nebohý člověče.
Nikopol: A Anubis určitě nebude daleko. Strážce hrobek a bůh mrtvých.
Horus: Jméno toho šakala už přede mnou nikdy nevyslovuj. Jen moje jméno. Jsem jenom já.

Nikopol: Má duše, vzpomínáš si, mé drahé štěstí? V tom letní ráno, nádherné a svěží.
Horus: Mršinu strašnou viděli jsme na rozcestí.
Nikopol: Díky. Ta nechutná scéna, jak uprostřed štěrku leží s nohama ve vzduchu jak vilná žena.

Horus: Máš rád ženy, Nikopole?
Nikopol: Ženy?
Horus: Ženy. To nejkrásnější a nejdůležitější co jsem na téhle planetě stvořil.

(Jill vejde do baru.)
Nikopol: Tahle není špatná.
Horus: To si piš, ty idiote! To je totiž ona!

Elma Turner: Děkuju vám za důvěru, Jill.
Jill Bioskop: Důvěřuju Johnovi. Jenom Johnovi!

John: Budeš můj poslední a nejkrásnější vetřelec.

Jill Bioskop: Bojím se.
John: A čeho?
Jill Bioskop: Že budu člověkem.

Jill Bioskop: Nejspíš ode mne něco očekáváte. Odpověď zní ne!

Nikopol: Znásilnění!
Horus: Znásilnění?
Nikopol: Přinutil jsi mě jí znásilnit!
Horus: Ale ona souhlasila.

Jill Bioskop: Ztichni, ty lidskej tvore!

John: Stárnu, Jill. Jsem tu už spoustu století.

John: Tahle planeta mě odmítá, Jill. Její atmosféra, kyslík, spaluje mě to zaživa!

(Jill k Johnovi.)
Jill Bioskop: Bude semnou dělat pokusy. Moje tělo je zřejmě jen tři měsíce staré. A moje orgány nejsou na správném místě.
John: Nejsou na správném místě? A kdo určuje kritéria? Vidíš tu pyramidu? (Pyramida se vznáší ve vzduchu.) Máš dojem, že je na správném místě?

(Elma k Jill.)
Elma Turner: Jste největší tajemství přírody, s jakým jsem se setkala.

(Elma k Jill.)
Elma Turner: Někteří obratlovci, žijící na téhle planetě, se zbavují kůže. U vás probíhá stejný proces.

(Elma k Jill.)
Elma Turner: Sestrojili vás tak, že to vypadá jako by vám nebyly ani tři měsíce.

Elma Turner: Víme, že za dvacet let praxe jsem neviděla pokusného králíka, jako jsem vy.

Jill Bioskop: Co vůbec máme proti nelidem? Někteří z nich jsou slušní tvorové.
Elma Turner: Ano, třeba vy.

Elma Turner: Na co chcete zapomenout?
Jill Bioskop: Nepamatuju si vůbec nic. V tom je přece rozdíl.

Elma Turner: Zdá se, že všichni newyorkčaní zešíeli.

Froebe: Nic neutrálního neexistuje! Jsou jenom muži a ženy. Lidi a mimožemšťané. Ti, co jsou integrovaní a ti, co jsou zavržení. Celej tendleten zkurvenej vesmír je rozdělenej.

Horus: Vím, že tam jsi.

hlas: Horus, z Hierakonopole, bůh nebes, jehož ostatní bohové za vzpouru odsoudili k smrti, má sedm dní na to, aby ještě jednou navštívil zemi lidí. Zemi, kterou pomohl stvořit. Jen sedm dní. Dobu jediného úderu božského srdce. A potom již nikdy víc. Avšak i bohové, než je zbaví nesmrtelnosti, se smrti bojí.

Horus: Děti... mé lidské děti. Vrátil jsem se!