Michal Šebek: Jdi do prdele!
Saša: Květinová alternativa v rodině důstojníka lidově demokratické armády! No já jsem zvědav, co na to řekne soudruh tatínek!

otec Šebek: Počkej, ona to s ním jako fakt myslí vážně?
matka Šebková: No jo.
otec Šebek: Učitelka a absolutně nepoučitelná!
matka Šebková: Já jsem ráda, že budu mít ségru v baráku.
otec Šebek: Mně tu doteď bohatě stačil on.

otec Kraus: Mě by jen zajímalo, kde udělali soudruzi z NDR chybu.
strýc Václav: Stříleli za války do vzduchu!
otec Šebek: Jo tak! Když něco není z USA, tak se to pánům nelíbí!

otec Kraus: Uvědomuje si vůbec ten fracek, že jsem na nitroglycerínu? Mě vyslýchali nacisti, nacisti, děvenko! Na mě si s nějakým takovým nokem nepřijdeš!

Kraus: Pane profesore, angličtinu, francouzštinu, hodiny klavíru jí člověk platí a takový monstrum!

otec Šebek: Počkej, počkej, zuj se, máme novej koberec.
strýc Václav: Jste fasovali, co?
otec Šebek: Já ti dám, fasovali... koupili.

babička: Kluci! Ne abyste se zase sázeli!

otec Šebek: Tady něco.. Tady něco hrozně smrdí!
strýc Václav: František!
otec Šebek: Takhle přece nemůže smrdět františek?!
(strýc Václav si potáhne z cigarety)
babička: Teď tady něco smrdí!
strýc Václav: Matko, neser!

(otec Šebek a strýc Václav spí v obýváku na křeslech.)
Uzlinka: Tati! Tati! Tati, jsou tady Rusové!
otec Šebek: Co? Co? No, tak jim řekni, že hned přijdeme, ať počkají.
strýc Václav: (probudí se a netuší, co se děje) Co?
otec Šebek: To je vůl ten Boris, co?
babička: Kluci! Vy pitomci! Pusťte si rádio!

Saša Mašlaň: Nádhera, viď?
teta Eva: Hm!
Saša Mašlaň: Nepřipadá ti to úplně magický?
teta Eva: Připadá... Já miluju sklo! Já jsem si strašně přála těžítko.

(Uzlinka rozbaluje dárek.)
Uzlinka: Jé, kuše.
matka Šebková: Kdo jí to dal?!
strýc Václav: No, kdo? Ježíšek, přece!
Uzlinka: A že má každej rok stejnej balicí papír!

(Na rodičovské schůzce.)
Eva Krausová: Dříve, než přistoupíme k otázkám z prospěchu, ráda bych vás upozornila, že se tu mezi dětmi objevil takový nešvar. Děti velice často opakují sprostá slovíčka. Hlavně jedno. Je to slovíčko "prcat"!

strýc Václav: To je taky blbost, chtít se otrávit v elektrické troubě. Promiň.
otec Šebek: No taky, popravdě řečeno, on už nám kluk pomalu začal vonět.

otec Kraus: Co to je?
máma Šebková: Lžičky.
Eva: No, lžičky. To se hodí, tolik lžiček.
otec Šebek: No pozor. To nejsou obyčejné lžičky. To jsou lžičky z umělé hmoty - lehké, ohebné, pružné. To jsou lžičky, které vyvynuli výzkumníci z NDR.
(Po chvíli se všechny lžičky v kafi roztečou.)
máma Šebková: Já jsem ti říkala, nech je až na polárkovej dort. To přece není do horkýho kafe.
otec Kraus: Mě by jenom zajímalo, kde udělali soudruzi z NDR chybu.
strýc Václav: Stříleli za války do vzduchu.

Michal Šebek: Nic si z toho nedělej. Za rok se přece Elien vrátí, ne?
Jindřiška Krausová: Já vím.
Michal Šebek: To bysme spolu zatím mohli... chodit. Sami.
Jindřiška Krausová: No, to bysme mohli.
Michal Šebek: Že jo?
Jindřiška Krausová: Když jsme teď vlastně něco jako příbuzní.
Michal Šebek: Viď?
Jindřiška Krausová: Teď s tebou můžu úplně normálně kamkoli chodit, Míšo, když jsme teď něco jako brácha a ségra. Protože je jasný, že mezi sourozenci jsou některý věci naprosto vyloučený, víš? Naprosto vyloučený.

Michal Šebek: Není u tebe Jindra?
Elien: Ne.
Michal Šebek: Tak ji pozdravuj.

Michal Šebek: Tati?
otec Šebek: No?
Michal Šebek: Tak můžu jít do toho kina?
otec Šebek: Zůstaň doma, aspoň neuděláš žádnej průser.
Michal Šebek: Jsou prázdniny.
Otec Šebek: Ty nemáš jiné zaměstnání?
Michal Šebek: My už jsme s Jindrou domluvení.
otec Šebek: Tak si běž... Se sestřenkou.

Eva: Fakt je to výborný, viď Péťo? Řekni něco.
Péťa: Ty knedlíky mi připomínají vajíčka karety obrovské.
Jindřiška Krausová: Koho?
Péťa a otec Kraus: Mořské želvy!

(Šebkovi se baví o Krausovi a Evě.)
máma Šebková: Co ty na tom změníš?
otec Šebek: Co já bych na to měnil? Definitivně si zkazí život s tím cholerikem... Je to učitelka, ale naprosto nepoučitelná.

Eva: Pane Kraus, není vám něco?
otec Kraus: Ale ne, jen se mi zatočila hlava.
Eva: Nějak se mi nelíbíte.
otec Kraus: Vy taky vypadáte hrozně.

(Kraus se ptá, kde je Jindřina třída.)
Eva: Ano, pane Krausi, to je o patro výš...
(Ukazuje dolů.)
Eva: Teda, níž.
(Ukazuje nahoru.)
Eva: To jste špatně.

(Při hledání nového tatínka.)
Péťa: Můžu se na něco zeptat?
Eva: Ne!
plukovník: Co by tě zajímalo?
Eva: Nehoří! Jednou provždy nehoří!

(Jindra ochutnává s mámou okurky.)
máma Krausová: Kyselý...
Jindřiška Krausová: Jak to myslíš, kyselý? Od profesora Rhona z Bubenče nemůžou být kyselé!

Jindřiška Krausová: To je pohoda, když není táta doma!

(Elien, Jindra a Michal sedí na lavičce.)
Saša Mašlaň: Ale tady nám, jak se zdá, někdo přebývá. Co, Šebku? Ať počítám jak počítám, jedna, dvě...
Michal Šebek: Víš co Sašo? Jdi do prdele.

otec Kraus: Něco ti je?
máma Krausová: Nic mi není.
otec Kraus: To ti tak budeme věřit, že ti nic není, když jsi hekla.
máma Krausová: Já nehekám.
otec Kraus: Hekla jsi, neříkej, že ne. Proč bys jinak hekala, kdyby ti bylo dobře? Tady celé dny chodím po bytě a pozoruju tě, jak bledneš jako smrt, ztrácíš se mi před očima. Mě přece můžeš všechno říct, i to, že ti není dobře! Hekla jsi, teď jsi hekla! A popři to. Dcera je drzá, a starý hypochondr tady neustále heká a heká! Já, válečný invalida a kripl po třech infarktech, hekám snad? Obtěžuji tím někoho? Neobtěžuji!

otec Kraus: Co si přeješ, holčičko?
Uzlinka: Tatínek vám přeje hezký svátky...
otec Kraus: Děkuji.
Uzlinka: A vzkazuje, jestli by alespoň na Boží Hod nemohl být klid.
otec Kraus: Tatínek... (Sejde ze schodů.) Pojď mi to povědět sám, ty Koněve! Nemusíš za sebe posílat spojku, tady nejseš na generálním štábu.
Jindřiška Krausová: (na otce) Každej ví něco. Víš snad ty, kdo založil Beatles?! Myslíš, že Svojsík, Frištenský nebo snad Tyrš? Víš hovno.
otec Kraus: Odkdy ty držíš Boží Hod?
otec Šebek: Já se z toho zblázním.
otec Kraus: Dobytku, kterej se zleješ i na Štědrej večer jako mužik!
otec Šebek: A ty si trhni nohou! Až to s tebou zase šlehne, tak už ti podruhý pomáhat nebudu, ty parchante!
otec Kraus: O to se tě nikdo nikdy neprosil! Tohle je můj dům, můj byt a já si tady můžu řvát jak chci! Ty jsi ho dostal za šaškování na buzerplace, zatímco já jsem ho dostal za léta strávená ve fašistických kriminálech! Není voják jako voják!

máma Krausová: Nejsou ty knedlíčky trochu mazlavé?
Jindřiška Krausová: Noky přece musí být trošičku mazlavé. Na povrchu.
otec Kraus: Noky? Slyšel jsem dobře? Řekla jsi noky?
Jindřiška Krausová: Maminčiny noky přece. Pravý nok je na povrchu mazlavý a uvnitř kyprý a vláčný.
otec Kraus: Ale mluvila jsi o maminčiných vynikajících bramborových knedlících?
Jindřiška Krausová: Mluvím o senzačních maminčiných nocích.
otec Kraus: O těchto nefalšovaných typických vídeňských bramborových knedlících? A ty se je opovažuješ nazývat...
Jindřiška Krausová: Noky.
otec Kraus: Knedlíky.
Jindřiška Krausová: Vysvětlím vám rozdíl mezi knedlíky a noky. Je to prosté. Knedlík se vaří ve vroucí vodě ve formě podlouhlých válečků, a teprve po vyjmutí z lázně se krájí na tenké plátky. A po obrubě těchto plátků může být takový knedlík trochu oslizlý. Naproti tomu typický nok, se ve formě kuliček nebo šišek, vaří každý kousek oddělený zvlášť, a tudíž je slizký po celém svém povrchu.

Péťa: Mami, můžeme si pustit tu novou desku?
teta Eva: Radši ne, Péťo.
Péťa: Teti...
máma Šebková: To víš, že jo, Peťulko.
teta Eva: Nebude to Bohoušovi vadit?
máma Šebková: Ať tu chvíli řve někdo jinej.

otec Šebek: (Kouká na nástěnku.) Co je to tady za hnusnou máničku?
Michal Šebek: Myslíš Gagarinova bratra?
(Šebek roztrhá plakát.)
otec Šebek: Já jsem ti chtěl tu nástěnku svěřit, smrade.

Péťa: Soudruhu učiteli, můžu se na něco zeptat?
Saša Mašlaň: Ano.
Péťa: Hoří hovno?
Eva: Péťo!
Saša Mašlaň: Co říká?
Péťa: Jestli hoří hovno.
Saša Mašlaň: Třeba velbloudí ano. To je pravda.
Eva: To je pravda. Ty nevíš kolik je hodin?
Péťa: Kolik je hodin?
Eva: Moc.
Péťa: Říkali jsme si přece, že tatínky budeme vždycky vybírat spolu.
Eva: Péťo mazej do postele, nebo ti ten mikroskop zabavím a dostaneš ho až na konci školního roku!

Saša Mašlaň: A teď náušnička, jako třešnička.
(Sundá Evě pusou náušnici.)
Saša Mašlaň: To je vzrůšo, co?

(Václav si zapálí cigaretu.)
babička: Teď tady něco smrdí.
strýc Václav: Matko, neser.

(Jindra rozbalí dárek.)
Jindřiška Krausová: To je pejsek?
otec Kraus: Ne, to je velbloud.

(Poté, co Michal rozbije skleničku.)
máma Šebková: Táto, celej rok jsme u stolu čtyři. Máme jich ještě pět.
strýc Václav: Takže to máme jeden pokus pro každýho, co?

(Poté co Uzlinka pustí na zem skleničku, která se nerozbije.)
Michal Šebek: To bylo málo.
otec Šebek: Tak málo, říkáš? No dobře. Tak na, chlapče.
(Michal flákne skleničkou, ta se rozbije.)
otec Šebek: A komu tím prospějete, co? Druhé straně?

(Šebek předvádí plastové skleničky.)
babička: A skláři nebudou mít co žrát.

máma Šebková: Skleničky! No, ty už jsme potřebovali jako sůl. Jsou už všechny vymlácený.
otec Šebek: No právě, všechny už jsou vymlácené, to říkáš přesně. Jestlipak sis všimla něčeho zvláštního na těch skleničkách, Mařenko?
máma Šebková: Jsou lehký.
otec Šebek: No. Tady... Tady totiž přestává veškerá legrace.
(Michal se směje.)
otec Šebek: Tak se dobře dívej, ty posměváčku. (k Uzlince) Lidunko, copak se stane, když hodíš obyčejnou sklenici na zem?
Uzlinka: No rozfláká se.
otec Šebek: Správně, rozbije se. Obyčejná sklenička se rozbije. Tak tomu skutečně dřív bývalo, že se obyčejné skleničky rozbíjely. Pak se ale dalo pár chytrých hlav dohromady...
(Michal se začne smát.)
otec Šebek: Ty, neškleb se. (k mamince) A řekli: Dost! A není náhodou, že těch pár chytrých hlav se sešlo v Polské lidové republice. V socialistickém Polsku!
strýc Václav: To není náhoda. To jak je ta slavná Polka, madam Curie - Sklodowská... Sklo...

strýc Václav: (k Uzlince) Promiň, maličká.
babička: Kluci!
strýc Václav: (k babičce) Promiň, stařičká.

(Poté, co Šebek zadržoval dech.)
strýc Václav: Stejně to nemá cenu, není pod vodou.
otec Šebek: Co pod vodou?
strýc Václav: To je jako já, kdybych jel na kole z kopce.
máma Šebková: Jak to myslíš?
strýc Václav: Že nemusíš šlapat, ne?
babička: A pod vodou se musí šlapat?

(Šebek zadržuje dech.)
strýc Václav: Dejchá. Slyším jak dejchá. Dejchá. To vidím, to slyším. Už tě nesleduju, už si dejchej jak chceš. Končím. Ruším. Končím, nesleduju tě.
máma Šebková: On červená...

(Při lití olova.)
máma Krausová: Co tam vidíš, Jindřichu?
otec Kraus: Dávám bolševikovi rok, maximálně dva.

otec Kraus: Jindřiško! Ještě jsme nelili olovo.
Jindřiška Krausová: Olovo volovo.
Michal Šebek: U nás měří medvěda.

(Probíhá debata o výšce kodiaka.)
strýc Václav: Já měřím 185.
otec Šebek: No a co? Já měřím metr osmdesát tři, no co?
strýc Václav: Tak mě vlez na záda.
otec Šebek: Nech toho!
strýc Václav: Zkus se dotknout stropu, ty vole! A když se dotkneš stropu... Zkus se dotknout stropu, a uvidíme hned, jak je ten tvůj kodiak velkej.

(Šebková má v drdolu prskavku.)
otec Šebek: Maminko, ty nám jenom hoříš.

strýc Václav: (na Michala) No, mládežníku. Zazpívej nějakou koledu.
Michal Šebek: Narodil se...
(Otec mu dá facku.)
otec Šebek: Drž hubu. (na bratra) Nemůžeš se toho zbavit aspoň na Vánoce? Tyhlety politický provokace.

(Kraus předvádí Jindře, jak má správně hrát na klavír.)
otec Kraus: Nám, nám narodil se! No... Ona se usmívá. Usmívá se! Já jsem přesvědčen, že kdyby mi chrstli vařící olej do ksichtu, tak se ona bude co? Bude se smát!

(Při promítání filmu.)
Jindřiška Krausová: Elien vypadá jako Jean Marais.
Michal Šebek: Doufám, že to bude lepší než minule.
Jindřiška Krausová: Vždyť je skvělý, že to pouští.
Michal Šebek: To jste slyšely, že je Jean Marais na kluky?
Jiřina: Fakt jo?
Jindřiška Krausová: Zase kecá.
Michal Šebek: Ne, já jenom... Jak jste říkaly s tou podobností.
Jiřina: To jako myslíš, že Elien je...
Michal Šebek: Buzerant... Teplej... Teplej buzerant.

(Elien dostal od rodičů z Ameriky boty.)
Jindřiška Krausová: Ty jsou skvělý, co?
Michal Šebek: No, pěkný kozačky. By byly dobrý na mý mámě.
Elien: Co? Co to kecáš? Tak se podívej na svoje boty.

Jindřiška Krausová: Ty tady budeš na svátky sám?
Elien: Ne úplně sám. Mám tady promítačku a piáno. Jinak je to tady na hovno.
Jindřiška Krausová: To je lichotka.

Uzlinka: Ahoj teto!
teta Eva: Ve škole jsem pro tebe paní učitelka.
Saša Mašlaň: Soudružka učitelka!

Péťa: Mami, víš, že jeden chlap škytal v kuse třináct let?

(Jindra cvičí.)
otec Kraus: Tak si jich dáme ještě pět. Raz... Dva... Tři... Čtyři... Pět...
Michal Šebek: Jindro! Jindro!
otec Kraus: Šest! Sedm... Já jsem řekl deset.
Jindřiška Krausová: Říkals pět.
otec Kraus: Řekl jsem pět a myslel jsem deset.

(Kraus pozoruje zbořený altánek, přes který je hozena celta.)
otec Kraus: To není možný. Jeho rodina zničí v podstatě architektonickou památku a postaví na její místo tank.

Uzlinka: To máme zase rajskou?
máma Šebková: Co vidíš?
Uzlinka: Kuře.
máma Šebková: Tak vidíš.

(Šebek telefonuje, u toho dává na nástěnku jídelníček.)
otec Šebek: Příjem. Slyším. Rozumím. Dejte mi linku 205. Dozorčí? U aparátu major Šebek, připravte mi jídelníček! Jaký jídelníček? Já jsem neřekl jídelníček. Vy jste řekl jídelníček.
máma Šebková: Tatínku, ty ses splet.

(Michal leží nehybně na posteli.)
Uzlinka: Brácha! Brácha! Mami, brácha je mrtvej! Mami, on se nehejbá. Vážně, tati. Mami, je mrtvej...
(Michal na ni bafne, a začnou se prát.)
otec Šebek: Vy snad dnes nemáte žádné zaměstnání, nebo co?

(Michal se pokusí oběsit v altánku před domem, ale ten se pod jeho tíhou zboří.)
Jindřiška Krausová: Co je?
Michal Šebek: Šťastný a veselý.

Michal Šebek: Byly Vánoce 1967. Táhlo mi na šestnáct let. Byl jsem beznadějně zamilovaný a chtělo se mi umřít.

(U Krausů před svatební hostinou.)
strýc Václav: Pánové, já jsem četl v časopise 100+1 zahraničních zajímavostí takovou zajímavost, že průměrná ženská, žena, myslí na sex každých pět minut. A průměrný člověk, jako muž, chlap, na to myslí každých sedum minut.
otec Šebek: A co z toho jako vyplývá?
strýc Václav: Že sem průměrná ženská.
(Všichni se rozesmějí.)

Uzlinka: Mami, mami, brácha je mrtvej! Strejdo, má hlavu v troubě a tráví se.
otec Kraus: V naší elektrický troubě? To snad ne!

Michal Šebek: Co bude dnes k obědu?
otec Šebek: Neřvi jak paviján a běž si to přečíst!

(Při měření medvěda.)
otec Šebek: Uzlinko, Uzlinko pod...podej mi vidličku, jo?
Uzlinka: Tati, zabruč.
otec Šebek: Co říkáš?
Uzlinka: Zabruč.
otec Šebek: Já ti zabručim, až slezu dolu!

(Při měření medvěda.)
strýc Václav: Udělej tam značku.
otec Šebek: Jak... jak mám udělat značku, ty vole?!
strýc Václav: Drápem, ne? Ty vole.
otec Šebek: To je blbec.

otec Šebek: Mě dlouho rozčilovat nebudeš, ty smrade!

(Péťa s maminkou testují adepta na nového "tatínka". Při obědě.)
Petr: Můžu se vás na něco zeptat?
maminka: Ne, nehoří! Nehoří!

Michal Šebek: Dobrý den.
otec Kraus: Nazdar.
Michal Šebek: Nešla by Jindra ven?
otec Kraus: Nikdy! Nebo navždy.

otec Kraus: Proletáři všech zemí, vyližte si prdel!