král Ludvík VI. Capet: Sbohem, má sladká přítelkyně, musím za svým žoldem.
princezna Kathleen: Kdy Vás zase spatřím, krásný bratranče?
král Ludvík VI. Capet: Jen co zakroutím krkem svému bratranci, anglickému králi.

král Ludvík VI. Capet: Milujete mě, má sladká Kathleen?
princezna Kathleen: Ano, velmi.
král Ludvík VI. Capet: Poskytněte mi laskavost, kdybych padl v boji.
princezna Kathleen: Ne, mlčte!
král Ludvík VI. Capet: Ukažte mi své kotníčky.

Jacquouille la Fripouille: Sláva, můj pane, jste živ!
hrabě Godefroy de Moutmirail: No jistě.
Jacquouille la Fripouille: Panebože! Podařilo se mi zachránit vašeho koně a zbraně spravedlnosti.
hrabě Godefroy de Moutmirail: Viděl jsem, jak jsi utíkal. Jako vždycky. (Shodí Jacquouilla na zem.) Poseroutko!

(Král si pozve rytíře do svého stanu. Jacquouille se tajně přikrade do stanu.)
král Ludvík VI. Capet: Můj šlechetný rytíř Godefroy si po právu zaslouží svůj přívlastek Udatný, zápasil statečně a ničím se nenechal zastrašit. Svým rychlým mečem rozťal lebku hnusnému Anglánovi. Godefroyi Amaury de Malfete, hrabě z Montmirail, Apremont a Popincourtu, chci tě odměnit za tvoji chrabrost.
hrabě Godefroy de Moutmirail: Díky, jsem váš dlužník navěky.
král Ludvík VI. Capet: Vím, že sníš o potomstvu a tak ti uděluji týdenní dovolenou, aby sis vyhledal jednu z nejkrásnějších žen království - dceru vévody Puglie. Protože jsem slyšel, že po ní vzdycháš, dávám ti jí za ženu.
hrabě Godefroy de Moutmirail: Ano, nevím, jak vám poděkovat. Chránit svého krále je pro mne čest. Nechť dlouho žije můj král!
rytíři: Nechť dlouho žije náš král!
Jacquouille la Fripouille: Nechť dlouho žije náš král!
král Ludvík VI. Capet: Kdo je ten darebák?

mnich: Je nutno obejít Malcombský les, dále po hřebeni a vrátit se po Montargis.
hrabě Godefroy de Moutmirail: Proč se máme vyhnout lesu?
Jacquouille la Fripouille: V lese straší, víte to dobře, pane. Nikdo se tam neodváží.
hrabě Godefroy de Moutmirail: Povídačky. Nezpronevěřím se svému slibu.
mnich: Chcete se setkat s čarodějnicí malcombskou?
hrabě Godefroy de Moutmirail: Ale jděte. Jste strašpytel.

(Čarodějnice promění starou ženu zpět do mladého věku.)
žena: Jaké štěstí mít zase panenské tělo!
stará bába: To je strašidlo.
otec ženy: Ale ona takhle vypadala zamlada.

mnich: Zaživa ji rozsekáme na kusy a vyrveme jí jazyk z úst.
Jacquouille la Fripouille: A žaludek ať jí krysy sežerou!
hrabě Godefroy de Moutmirail: Na mém území se ženy mučit nebudou, upálení zaživa postačí.
čarodějnice: Můj dobrý pane, díky pane, jsi příliš laskav.

matka Godefroye: Velice mě těší, sire Fulberte, že se můj syn ožení s vaší sladkou a zbožňovanou dceruškou.
vévoda Fulbert Puglie: Byl bych býval raději, kdyby si vzala vévodu, ale náš veliký král rozhodl jinak. K čertu s láskou! Sluhové, nalejvejte víno, ať mám z čeho chcát!

(Frénégonda běží naproti Godefroyovi.)
vévoda Fulbert Puglie: Frenegondo, hned se vrať zpátky! Pojď zpátky, povídám! Frenegondo! Vévodova dcera nebude pobíhat za nějakým obyčejným hrabětem!

(Kouzelník dává Godefroyovi lektvar, aby se mohl vrátit v čase.)
Jacquouille la Fripouille: Nepijte to, pane! Proměníte se v ropuchu, kozla, potkana nebo prdel jeptišky!
hrabě Godefroy de Moutmirail: Možná máš pravdu. Na, napij se první.
(Podá mu pohár.)
Jacquouille la Fripouille: Proč já?
hrabě Godefroy de Moutmirail: Aspoň uvidím, jak se proměníš v tu prdel.

(Jacquouille se napije kouzelného lektvaru.)
hrabě Godefroy de Moutmirail: Tak co, milý Fripouille?
Jacquouille la Fripouille: Fuj, chutná to jak prasečí lejno.

(Na silnici před Jacquouillem zabrzdí auto. Začne do něj mlátit. Z auta vystoupí černoch.)
černoch: Do háje, pomát ses?!
(Jacquouille se ho lekne a rozběhne se do lesa za Godefroyem.)
Jacquouille la Fripouille: Pane! Saracén! Pane! (Doběhne k němu.) Pane, pane, pane! Saracén v ďábelským povozu! Je to celý ze železa a jede to bez volskýho spřežení.

(Jacquouille s Godefroyem stojí u dálnice.)
Jacquouille la Fripouille: Tady to smrdí, nedá se tu dejchat. Chcípnem tu!

(Na parkovišti.)
Jacquouille la Fripouille: Zas ty zatracený povozy.

Ginette Scarlettová: Napij se, ty hlavičko, to tě srovná.
(Podá mu sklenici.)
Jacquouille la Fripouille: Díky, poběhlice. Seš šeredná jak noc, ale dobrá.

(Jacquard má sako celé pocákané od nafty.)
Jacques-Henri Jacquard: Nemusel jste tak prudce zatáhnout za tu páčku.
Jean: Přál jste si to tak.
Jacques-Henri Jacquard: Bože, mlčte! Podívejte se na to sako, bylo skvostný, teď je v hajzlu!

(Béatrice telefonuje s Jacquardem.)
Béatrice Goulardová: Jacquarde!
Jacques-Henri Jacquard: Ano?
Béatrice Goulardová: Co se tam děje? Potíže s topením?
Jacques-Henri Jacquard: Jo, ohřívač je v háji. Jean blbě urval páčku. Vycákla na nás nafta, div mi to nespálilo ksicht.

(Jacquouille kousl Jean-Pierra do ruky.)
Jean-Pierre Goulard: Ten blbec mě kousnul, jdu si píchnout protitetanovku. Podle jeho chrupu otrava krve není daleko.

(V blázinci.)
hrabě Godefroy de Moutmirail: (na Béatrice) Vy jste mě tragicky opustila. Nakrmili mě růžovými kuličkami, po kterých jsem spal.
Jacquouille la Fripouille: Můj pane, můj drahej pane! Ale proč vás svázali těmi popruhy? Žádali snad výkupný?
hrabě Godefroy de Moutmirail: Ticho, hlupáku, vyjednávám.
doktor Bauvin: (a Béatrice) To, čemu říká růžové kuličky, byl jen Dragonal. Dal jsem mu velkou dávku, dvě hodiny jen tak podřimoval, je to silák.
hrabě Godefroy de Moutmirail: Vy mastičkáři, nařizuji vám, abyste mě nechali ihned odejít.
doktor Bauvin: Okamžik, rozmyslíme si to.
hrabě Godefroy de Moutmirail: Já nejsem vůbec nemocný ani šílený. Jenom přicházím z velké dálky.
Béatrice Goulardová: Ano.
doktor Bauvin: Myslí si, že nikdo nechápe, kdo je a odkud přichází. Blouzní ze stihomamu.
Béatrice Goulardová: Ale ne, to je všechno pravda. Vrací se z Bornea, měl nehodu při závodech. Že, bratranče Huberte?
hrabě Godefroy de Moutmirail: Bratranec Hubert?
Béatrice Goulardová: Ale ano, Hubert de Moutmirail. To je k neuvěření, ale má stejné ruce jako můj otec. Ty si pamatuješ své jméno?
doktor Bauvin: Nevzpomíná si na nic. Úplná ztráta paměti. Ani dokonce neví, kdo to je Michael Jackson.

Jacquouille la Fripouille: Paní Frénégonda je nějaká divná.
hrabě Godefroy de Moutmirail: To není paní Frénégonda. Je to můj potomek. Je to moje praprapraprapradcera.
Jacquouille la Fripouille: Vaše praprapraprapradcera? To je teda malér!
hrabě Godefroy de Moutmirail: Ano, příteli, je nám skoro tisíc let. To je peklo. Musíme se vrátit a prohledat podzemí zámku. Angueran přísahal, že tam zazdí kouzelníka s tou jeho knihou. Za pomoci kouzelné knihy si opatříme lék, který nám dovolí vrátit se v čase.
Jacquouille la Fripouille: Toho se fuj, brrr, nikdy nenapiju!
hrabě Godefroy de Moutmirail: Ty chceš zůstat v tak ubohé době?
(Kolem projedou auta.)
Jacquouille la Fripouille: To tedy ne.

(Bernay dostává kapky do ucha.)
Edgar Bernay: Ty kapky hrozně pálí.
Jacques-Henri Jacquard: Ano? Tyhle kapky dáváme psovi a nikdy si nestěžoval.

Béatrice Goulardová: Seš si jist, že si tvůj přítel nechce sednout ke stolu?
hrabě Godefroy de Moutmirail: Není šlechtic, takže neumí hodovat. Je šťasten, když může zhltnout zbytky po nás. Tu máš, věrná duše.
(Hodí mu na zem jídlo.)
Jacquouille la Fripouille: Tisíceré díky, pane.
Jean-Pierre Goulard: No tohle, rozmačkal bramboru na koberci. To je čuňárna!

hrabě Godefroy de Moutmirail: (na Béatrice) Ten Jacquard ti vrátí zámek proti hromadě zvonících tolarů a když odmítne, tak ho rozsekám!
Jacquouille la Fripouille: (Začne zpívat.) A sedřeme z něj chlupy jako Bayleymu v Limousane.
hrabě Godefroy de Moutmirail: (Připojí se k němu.) Jednoho krásného rána...
oba: Bude rozsekán na kusy... bude pověšen za vnitřnosti...
(Oba se začnou smát.)
hrabě Godefroy de Moutmirail: Kde jsou pulardi? Mám hlad.
Jean-Pierre Goulard: Pardon, koho pověsíte?
hrabě Godefroy de Moutmirail: Toho žebráka Jacquarda!

Béatrice Goulardová: Pane Jacquarde, představuji vám svého bratrance Huberta, kterého jsme považovali za mrvého.
(Ukáže na Godefroye.)
Jacques-Henri Jacquard: Ano, těší mě. Jen se podívejte na moje sako, je celý špinavý. Je to model od Hartwooda.
(Začne si podezřele prohlížet Godefroye.)
Jacques-Henri Jacquard: No ne, vy jste úplnej dvojník. Opuchlejší dvojník vašeho předka Godefroye Udatného. Portrét mám na zámku.
hrabě Godefroy de Moutmirail: To jsem já.
(Jacquard se začne smát.)

(Godefroy drží Jacquarda pod krkem.)
hrabě Godefroy de Moutmirail: Arcilháři, když jsi tak hrdý na svou rodinu, tak proč nenosíš její pravé jméno? Co je to za hrozné tajemství, které skrýváš? Lidožroutství? Čarodějnictví? Vaření neviňátek?
Jacques-Henri Jacquard: Nech mě, ty nacisto špinavej!

(V koupelně.)
hrabě Godefroy de Moutmirail: Ukončil jsem svou očistu. Teď ty, Jacquouille.
Jacquouille la Fripouille: Ne, ne, pane, to vůbec nestojí za to. Koupal jsem se před dvěma měsíci v řece.

(Béatrice ukazuje Godefroyovi encyklopedii.)
hrabě Godefroy de Moutmirail: A není tam řečeno vůbec nic o Godefroyovi Montmirail, když zachránil našeho dobrého krále při dobývání Monthlery?
Béatrice Goulardová: Ani řádeček.
hrabě Godefroy de Moutmirail: Opravdu? A přesto je jeho statečnost proslavená od Poitu až do Savoye.
Béatrice Goulardová: Godefroy Udatný, Ludvík VI. Tlustý, na to celý svět kašle. Nejvýznamnější historickou osobností naší rodiny byl Gonzague Moutmirail. Narodil se 1754, nepamatuješ?
hrabě Godefroy de Moutmirail: Ne.
Béatrice Goulardová: Přijal myšlenky Francouzské revoluce. Byl proti stavovským privilegiím a pro rozdělení půdy mezi rolníky.
hrabě Godefroy de Moutmirail: Prosím?
Béatrice Goulardová: Ano, byl poslancem zákonodárného sboru, nejlepším přítelem La Fayetta. Za svou politickou odvahu však nebyl odměněn, Robespierre mu dal useknout hlavu.
hrabě Godefroy de Moutmirail: (nadšeně) Ten Robespierre měl tedy všech pět pohromadě.

hrabě Godefroy de Moutmirail: Jaká hanba, milý Jacquouilli, venkované už neplatí daně. Ani daň z hlavy, ani nechodí na robotu, ani neplatí desátek. To je ale nespravedlnost. Musíme se vrátit do naší doby.

(Godefroy s Jacquouillem se dívají na svůj zámek v současnosti.)
hrabě Godefroy de Moutmirail: Vidíš to, Jacquouille, co udělali s naší krásnou pevností?
Jacquouille la Fripouille: Všude probourali veliký okna, nedá se to ubránit.

(Jacquouille si všimne na zdi portrét Godefroye.)
Jacquouille la Fripouille: No ne, u všech ďasů! Namalovali vás s fialovým obličejem plným modřin.
hrabě Godefroy de Moutmirail: Cože? Tohle jsem já? Vypadám jako senilní dědek.
(Podívají se na druhý portrét.)
Jacquouille la Fripouille: A kdo je tenhle strašák?
hrabě Godefroy de Moutmirail: Gonzague de Moutmirail.
Jacquouille la Fripouille: To je ten hrabě, co se dělil s rolníky?
hrabě Godefroy de Moutmirail: Vypadá jako kretén.

Béatrice Goulardová: Teď by bylo Huberte na čase, abys mi všechno vysvětlil.
hrabě Godefroy de Moutmirail: Nejsem bratranec Hubert, jsem Godefroy řečený Udatný. Narodil jsem se v milostivém roce 1079.
Jacquouille la Fripouille: A já jsem Jacquouille la Fripouille, jeho šikovnej zbrojnoš. Kdy jsem se narodil, nevím.
Béatrice Goulardová: Ty ses narodil v roce 1079, on je zbrojnoš Johanky z Arku a já jsem královna anglická, oukej?

Jacques-Henri Jacquard: Volal jste mě, pane Bernayi?
Edouard Bernay: Povězte mi, Jacquarde, váš bratranec Montmirail... není on tak trochu poněkud tss-tss, nemyslíte?
Jacques-Henri Jacquard: Čemu říkáte tss-tss?
Edouard Bernay: Nic, nikdo nemůže za to, že má bratrance teplouše a bratra alkoholika. To ještě není důvod k odsouzení celé rodiny.
Jacques-Henri Jacquard: Proč urážíte mého tatínka, který šťastně žije na penzi? Já se vás taky neptám, jestli vašemu tátovi smrdí zadek, nebo jestli si ji vaše žena potají hladí, drzoune!

(Godefroy se chystá vrátit do středověku. Jacquouille chce ale zůstat.)
Jacquouille la Fripouille: Ne, pane! Jsem svobodný člověk! Ať žije revoluce! Ať žije revoluce!
(Sundá ze stěny obraz Gonzagua de Moutmirail.)
Jacquouille la Fripouille: Koukněte se, tohle byl jeden z vašich potomků. To byl dobrý člověk. Ten pochopil, kde je spravedlnost!
hrabě Godefroy de Moutmirail: Taky mu kvůli tomu usekli hlavu, hlupáku.

Jacquart: Podívejte se na to sako, bylo uplně nový, teď je v hajzlu!

Jacquouille: Je to ono!
Beatrice: Pane Uji, vy jste jedl dneska ráno sýr, že?