bývalý žák: Když mě pan Woodcock učil, našel mi ve skříňce marihuanu. Mohl mě třeba poslat do ředitelny, ale on ne. Zavolal policii. Místo abych zůstal ve škole, strávil jsem šest let ve vězení, kde jsem našel cestu k našemu pánu. A od té doby jsem už docela čistý. Většinou. Děkuji, pane Woodcocku!

Mr. Woodcock: Ty bys vyhořel i na paralympiádě.

(V letadle.)
Maggie: Promiňte, zdravím. Můžu dostat normální láhev? Jsem alkoholička, ne barbína!

John Farley: Vy máte tátu?
Mr. Woodcock: Ano, Farleyi. Nejsem Ježíš.

John Farley: Jen jsem chtěl říct, že je mi to líto. A myslím, že je to oboustranné.
Mr. Woodcock: Mně to líto není.
John Farley: Prosím?
Mr. Woodcock: Litovat mají zločinci nebo packalové. To nejsem.

Mr. Woodcock: Podle mého plánu jsme se už měli věnovat zápasu. Kvůli vašemu lajdáctví jsme však nezvládli ještě ani základy kickballu. Craimere, zásada bountingu?
Craimer: Ehm... Nesmíš...
Mr. Woodcock: V kickballu bounting není, Craimere! Deset kliků! Hendersone, z jakého důvodu máš rozvázanou botu?
Henderson: Já...
Mr. Woodcock: Při kickballu bys za takový kiks skončil na vozíčku! Zbytek života by ses podepisoval tužkou přilepenou k hlavě! Deset kliků! Dokud se neseznámíte se základy dané disciplíny, nemůžete se jí věnovat, nebo v ní dokonce slavit úspěch. Co děláš v mé třídě?
John Farley: Omlouvám se, nechtěl jsem rušit...
Mr. Woodcock: Stalo se. Deset kliků!

fanoušek: Máma říká, že by tak nepil, kdyby dokázal zapomenout na to léto u strýčka Lewa...
John Farley: Každý má svého strýčka Lewa.
Maggie: A každý má svůj důvod pít.

(Na autogramiádě Johnovy knihy.)
Maggie: Pamatuj si, že každej z nich může být šílenec. Většině jde jen o podpis a podání ruky, ale někdo si tě chce odvést domů, svázat tě a uřezat ti obě nohy. (k zástupu čekajících) Vítejte!

(Při nástupu na tělocvik je Oates nervózní a použije inhalátor.)
Mr. Woodcock: Oatesi, tvé sípání slyším až sem. Trestné kolo!

Mr. Woodcock: Hlavní město Montany Wacne?
Watson: Helena?
Mr. Woodcock: No a? Trestné kolo...

John Farley: Woodcockova pizza!?
Nederman: Co vymyslí teď, Hitlerovy špagety?