(Na půdě u Růženy Šmejkalové.)
Růžena Šmejkalová: Pane Maruštík, co tady děláte?
Cyril Maruštík: Fujtajbl. Proč mě lekáš, prosím tě? Co bych tu dělal, mám tu službu.
Růžena Šmejkalová: Jakou službu? Co to tam píšete?
Cyril Maruštík: Ale, tomu my s Čestmírem říkáme špiprámo, to je špionáž pracovní morálky. Pojď se kouknout.
Růžena Šmejkalová: Ten Čestmír váš úplně zblbne.

(Čestmír Semerád shání na staveništi tři neexistující dělníky.)
Čestmír Semerád: Kavánek, Šavrda, Zlobil – ke mně!
Chovanec: Co blázníte, plukovníku, ti už u nás dávno nedělají.
Čestmír Semerád: Ale výplatu berou. Tady, prosím, račte se podívat. A teď uvidíte ten cirkus. Oni tady totiž nepracovali nikdy! Oni tady přihrávali někomu peníze do kapsy!
Chovanec: Poslouchejte, soudruhu...
Čestmír Semerád: Neříkejte mi soudruhu! A nesahejte na mě! Neklaďte odpor! Ona vás prokuratura...
Chovanec: Co na mě křičíte? Promluvte si o tom v klidu s vaší nastávající.
Čestmír Semerád: (užasle) S Růžou?

(Šmejkalová přiznala Semerádovi, jak je to s neexistujícími dělníky.)
Růžena Šmejkalová: Čestmíre, neblbni, přece nejseš práskač.
Čestmír Semerád: No dovol, co to je za výrazy? Ty chceš, abych kryl zločin? A co moje čest? Jmenuji se Čestmír!
Růžena Šmejkalová: Tak si to jdi vohlásit, ale do basy půjdu já.
Čestmír Semerád: Šílíš?
Růžena Šmejkalová: Nešílím, já v tom jedu.
(Čestmír Semerád omdlí.)

(Čestmíru Semerádovi se vrací vědomí.)
Čestmír Semerád: Já, prosím, žiju pod jednou střechou s vyvrhelem...
Růžena Šmejkalová: Tak jestli já jsem vyvrhel, tak vy jste šašek!
Čestmír Semerád: Já že jsem šašek? A co jste vy? Vy jste potrhlá káča, která stojí mimo zákon.
Růžena Šmejkalová: Jen se nepotentočkujte.
Čestmír Semerád: Když jsem se vás ujal...
Růžena Šmejkalová: Co? Ujal? Chachá, já jsem se ujala vás!
Čestmír Semerád: Dobrá, tak jsme se ujali jeden druhého.

Růžena Šmejkalová: Nemáme, než jeden druhého...
Čestmír Semerád: To je pravda, to nemáme.
Růžena Šmejkalová: Člověk má přece něco pro toho druhého obětovat.
Čestmír Semerád: Růženko, já pro tebe obětuji všechno kromě jediného – své poctivosti.
Růžena Šmejkalová: No vidíš, a to je právě to, co zrovna teď potřebuju.
Čestmír Semerád: Já splním své slovo, já se za tebe ožením, já se naučím péct buchty...
Růžena Šmejkalová: Proč?
Čestmír Semerád: Abych ti měl co nosit do vězení. Ale tvým spolupachatelem se nestanu nikdy!

(V Zavřelově sklípku schůzují spiklenci.)
Chovanec: Tak co říkáte, plukovníku?
Čestmír Semerád: Jsem vaším spolupachatelem. Co mám konkrétně dělat?
Chovanec: Dělat, jakoby nic.
Čestmír Semerád: A když přijde revize?
Michal Janák: Zapálit účtárnu.
(Čestmír Semerád málem omdlí.)
Janáková: Nestraš ho.
Chovanec: No počkej, my chceme jenom skřípnout jednoho lumpa, víte?
Růžena Šmejkalová: No tak vidíš, konečně jsi ve správný společnosti.
Čestmír Semerád: (ironicky) No to jsem opravdu šťastný.

(Důchodci jdou kolem Zavřelovic sklípku.)
děda Skřivánek: Řvou tam jako paviáni.
děda Maruštík: Tady vidíš, co dělá z lidí alkohol. Zvířata!

(Maruštíková zjistí, že Maruštík v hospodě pije minerálku.)
Maruštíková: Lidi! On se snad dočista zbláznil! Budeš mít v žaludku žáby! Pije už třetí flašku!
Maruštík: Nekřič nám tady, bábo.
Maruštíková: Půjdeš se mnou k doktorovi.
Pitucha: Kazí ho plukovník, chlastají to spolu.
Ovečka: Teta, já vás toho trápení zbavím. Za demižónek.
Maruštíková: A jakpak?
Ovečka: Ožeru plukovníka.

(Děda Maruštík plní oznamovací povinnost vůči Semerádovi.)
Cyril Maruštík: Čestmíre, oni do mě ryjou, a tebe chtějí vožrat.
Čestmír Semerád: Pravý chlap se nenechá zviklat.
Cyril Maruštík: Á, slyšelas, bábo? Viklej si mě jak chceš, mě nezvikláš.

Čestmír Semerád: Jméno!
účetní Kokoška: Kokoška.
Čestmír Semerád: Zbraň?
účetní Kokoška: Prosím?
Čestmír Semerád: U jaké zbraně jste sloužil?
účetní Kokoška: Já mám modrou knížku.
Čestmír Semerád: Tedy krypl. Kokoška, to znamená srbsky slepice.
účetní Kokoška: No dovolte!
Čestmír Semerád: Krypl, který kouří jako fabrika v místnosti, kde sedí nastávající matka, je u mě bezohledný krypl. (Sedá si za Kokoškův stůl.) Ustupte prosím, Slepice.

účetní Kokoška: Jsem u Pivoňky, kdyby mě někdo hledal.
Čestmír Semerád: Prosím vás, kdo by vás hledal? Nebuďte perverzní a radši cestou udělejte pár klencáků. Máte barvu jako kefír.

(Růžena Šmejkalová vyzvídá v účetnictví, jak jsou na tom.)
Růžena Šmejkalová: Tak co, jak to vypadá?
Čestmír Semerád: Začínám si připadat jako čestný člověk. Weber nám dluhuje už jenom pět tisíc.
Růžena Šmejkalová: Tak do toho praštíme?
Čestmír Semerád: Vyloučeno! Dokud nebude položka
'má dáti' rovna s položkou 'dal', tak o svatbě nemůže být řeči. Tak zněla přece naše bilaterální dohoda.

(Michal Janák zaúkoloval syna vyplněním složenek.)
Karlík Janák: A nešlo by to až zejtra? Čeká na mě Lenka.
Michal Janák: No to by nešlo. Nediskutuj, jseš voják, tak udělej, co ti povídám.

(Vedení JZD se hádá ohledně dalšího rozvoje družstva.)
Michal Janák: Pochop jednu věc. My za miliardu devizovejch korun dovážíme krmení, a náš dobytek ho sežere za jeden jedinej měsíc. Takže krávy nám žerou devizy, a ty se mě ptáš, co mi na tom nevoní? Tak tohle mně teda nevoní!
inženýr Urban: Takže mi zase budeš házet klacky pod nohy?
Michal Janák: Urbane, nedělej, že mi nerozumíš. Co se od nás, od zemědělců, čeká? Že budeme zpracovávat dřevo, vyrábět nábytek nebo konkurovat automobilový dopravě? Vždyť od toho tu jsou snad podniky a továrny! Ale za nás mlíko, chleba, máslo, víno nikdo neudělá. A dokud se budou tyhle věci z ciziny dovážet, tak mě neuspokojí ani pět tisíc hektarů kukuřice!

(Předseda JZD Urban péruje účetního Kokošku.)
inženýr Urban: Můžete mi vysvětlit, proč si platíme orchestr?
účetní Kokoška: Tak tenhle vtip ještě neznám, pane předsedo.
inženýr Urban: Kavánek, Šavrda, Zlobil taky neznáte?
účetní Kokoška: Totiž, já spíš kontroluji položky, ne jména.
inženýr Urban: Ukažte mi ty výplatnice. Kavánek... Šavrda...
účetní Kokoška: A Zlobil! Prosím pěkně, soudruhu předsedo, vidíte je, jsou tady!
inženýr Urban: Ale vy už tady asi dlouho nebudete!
účetní Kokoška: Ale proč já? Já mám tady pracovní výkazy.

(Právě se provalil průšvih v administrativě mezd.)
účetní Kokoška: Tak kdopak tady kontroluje pracovní výkazy?
Čestmír Semerád: Na sklerózu je nejlepší česnek, ale než byste nám tady ještě víc smrděl, prozradím vám to. Tuhle agendu tady dělám já.
účetní Kokoška: Takže to nepopíráte. Kriminálka bude mít alespoň s vámi snadnou práci. Jak tak na vás koukám, jistě vám říkají něco jména Kavánek, Šavrda, Zlobil, co? Vy jste tu lumpárnu kryl! No prosím, hlavně že jste měl tužky v zákrytu! Kam jdete?
Čestmír Semerád: Zahajuji taktický ústup.

(Čestmír Semerád prchá z práce a před budovou potká Ovečku, startujícího pionýra.)
Ovečka: Co je, plukovníku? Já vás svezu.
účetní Kokoška: (Volá ze dveří.) Semerád! Kam jedete?
Čestmír Semerád: On si myslí, že chci strávit poslední chvíle svobody s ním. Jedem!
účetní Kokoška: Teda Semerád...
Ovečka: Vy jste něco proved'?
Čestmír Semerád: Jo. Machinace, rozkrádání, krytí spolupachatele, já nevím, co ještě.
Ovečka: Nezabil jste taky Ferdinanda?
Čestmír Semerád: Já myslím, že taky.

(V kuchyni Růženy Šmejkalové si Čestmír Semerád zoufá.)
Čestmír Semerád: Jsem podvodník, podvodník, podvodník! Kolega Dreyfus je proti mně úplný jehně! Ovšem čest důstojníka mi velí, abych si vpálil kulku do hlavy. Jenže kde teď seženu pistoli...
Ovečka: (Přitáhne několik starých lahví vína.) Tohle je ta správná pistole, to má Růža ještě po starejch. Kvůli tomu jsem si ji chtěl vzít, jenže ona mi na to přišla.
Čestmír Semerád: Chudák Růža. Budou nás vláčet po soudech, to bude transkontinentální vostuda!
Ovečka: Kdybyste byl chytrej, tak tomu uniknete. (Ukáže na lahve.) Tělo zůstává, duch prchne.
Čestmír Semerád: Jak to, prchne?
Ovečka: To je přeci starej trik. Vy pijete, a vaše já se stěhuje jako čáp do teplejch krajin lhostejnosti. Tady burácejí hromy, a vy vo tom nemáte ani šajna.
Čestmír Semerád: A je to vyzkoušený?
Ovečka: No jasně. Já to dělám celej život. Tak to zkuste, každým douškem se budete vzdalovat...
Čestmír Semerád: ...do nepolapitelna.

(Na jednání představenstva JZD vtrhne opilý Čestmír Semerád.)
Čestmír Semerád: Soudruzi, přišel jsem se přizvat, ehm, přiznat.
Zavřel: Ožral se a všechno vykecá.
Čestmír Semerád: Prováděl jsem nemalé machine... Mechina... Machinace!
Kyselý: Finanční?
Čestmír Semerád: Jo!
Růžena Šmejkalová: Hergot, Čestmíre, mlč! Co tě to napadlo?
Čestmír Semerád: Ale dyť mi to nařídil!
Růžena Šmejkalová: Kdo?
Čestmír Semerád: Bratr Žižka!
Růžena Šmejkalová: Ten je namalovanej.
Čestmír Semerád: Namalovanej? Tak se nezdržujte.

(Růžena Šmejkalová vleče domů opilého Čestmíra Semeráda.)
Ovečka: Tak co, je jak dělo? Je!
Cyril Maruštík: Čestmíre, cos mi to udělal?
Čestmír Semerád: Maruštíku, ty ani netušíš, jak jsem navátej. Ovčáci, čtveřice…
děda Stoklasa: Napřed mě zblbne a pak se tady producíruje vožralej jak cenzura. Fuj!

(Čestmír Semerád se v kuchyni probírá z opice.)
Čestmír Semerád: Růženko, ty už jsi vzhůru? Vždyť teprve svítá.
Růžena Šmejkalová: Bude půl osmý.
Čestmír Semerád: Aha, já zapomněl, že v prosinci svítá tak pozdě.
Růžena Šmejkalová: Není prosinec, je září.
Čestmír Semerád: Ale v září přeci svítá ještě velice časně! Co se děje?
Růžena Šmejkalová: Co by se dělo? Jenom to, že není ráno.
(V televizi se objeví znělka Televizních novin.)
Čestmír Semerád: Ú, vždyť je večer! Ale jak to, že jsem v pyžamu? Růžo, co se to děje?
Růžena Šmejkalová: Co by se dělo, ty můj hlupáčku, ještě jednou se vyspinkáme a přijde náš velký den.

inženýr Urban: Potom vám ještě ukážu místo, kde postavím novou polikliniku.
doktorka Martincová: Vy sám?

(Kulturní akce před otevřením nové sušárny.)
Zavřelová: Když se takhle stojí, je docela chladno.
Zezulák: Šmejkalová, co kdyby ses nám tady oblékla?
Čestmír Semerád: Co jste to řekl, mladíku? Opakujte to!
Zezulák: Co kdyby se nám tady oblékla, jsem řek. Je docela chladno, že jo, paní Zavřelová?
Čestmír Semerád: Člověk vám musí závidět tu vaši nesmrtelnou hlavu.
Kuna: Proč nesmrtelnou?
Čestmír Semerád: Protože kde nic není, ani smrt nebere.

inženýr Urban: Plukovníku, jak vám včera chutnalo naše víno?
Čestmír Semerád: O chuť by nebylo, ale organismus se jaksi vzpěčuje, zůstanu raději u minerálních vod.
inženýr Urban: Poslyšte, plukovníku, ještě jste mi neřekl, co se vám u nás líbí.
bába Maruštíková: No přece Šmejkalová, ne?
Růžena Šmejkalová: Ale jděte.
inženýr Urban: Tak raději řekněte, co se vám u nás nelíbí.
Růžena Šmejkalová: To ne, to bysme tu byli do večera.

(Novomanželé Semerádovi se z obřadu vrací trabantem domů do Pálavic.)
Růžena Semerádová: Čestmíre, zastav.
Čestmír Semerád: Proč?
Růžena Semerádová: Neptej se a zastav, ode dneška jsi pod mým velením.
Čestmír Semerád: No dovol?
Růžena Semerádová: Chci ti dát pusu.

(Důchodci jdou kolem Zavřelovic sklípku.)
Stoklasa: Řvou tam jako paviáni.
Maruštík: Tady vidíš, co dělá z lidí alkohol. Zvířata!

(Maruštíková zjistí, že Maruštík v hospodě pije minerálku.)
Maruštíková: Lidi! Von se snad dočista zbláznil! Budeš mít v žaludku žáby! Pije už třetí flašku!
Maruštík: Nekřič nám tady, bábo.
Maruštíková: Půjdeš se mnou k doktorovi.
Pitucha: Kazí ho plukovník, chlastají to spolu.
Ovečka: Teta, já vás toho trápení zbavím za demižónek.
Maruštíková: A jakpak?
Ovečka: Ožeru plukovníka.

(Účetní Kokoška se řítí chodbou se stohem papírů v ruce.)
Peterka: Co ty fofry, Kokoška?
Kokoška: Ále, pan šéf vstal asi zadkem napřed.