Gwen Conliffe: Musí to být pohodlné bojovat s vymyšlenými stvůrami, pane Talbote. Ty moje jsou teď velmi skutečné.

Lawrence Talbot: Byl bych rád, aby všechno bylo jinak.
Sir John Talbot: Nikdy se neohlížej, Lawrenci. Nikdy se neohlížej. Minulost je jenom les plný hrůzy.

Sir John Talbot: Je příšerné, že malý chlapec spatří svou matku takto. Dal bych život za to, abys ji tu noc neviděl. Musíš mi věřit, Lawrenci. Věříš mi, že? Miloval jsem tvou matku s takovou vášní, co pálila jako slunce. Její smrt mě zničila, byl jsem zpustošený. Stále chodím po nocích a hledám ji. Ale už jsem mrtvý. Podívej se mi do očí, Lawrenci. Už vidíš, že postrádají život?

Lawrence Talbot: Zabil jsi mou matku.
Sir John Talbot: Ano, Lawrenci. Udělal jsem to.
Lawrence Talbot: Měl by ses zabít.
Sir John Talbot: Ani nevíš, kolikrát jsem na to pomyslel. Ale život je báječný, Lawrenci. Zvláště pro prokleté, jako jsem já.

Lawrence Talbot: Musím přiznat, svému bratrovi jsem záviděl od té doby, co poznal vás. Jsem rád, že to nepocítil. Dal bych vše za to, abych vás mohl potkat v jiném životě. Musím jít do Talbotova sídla a skoncovat s tím.

Sir John Talbot: To jsou stříbrné kulky ze Singhovo zbraně?
Lawrence Talbot: Mrzí mě to.
Sir John Talbot: Jsem v nevýhodě. Ale cítím se spokojen.
Lawrence Talbot: Proč?
Sir John Talbot: Že tě takhle vidím. Můj syn se vrátil. Je to úžasné, že?
Lawrence Talbot: Ne, je to peklo.