Margo: Nemluvňata se chovají jako já. Neposlouchají a nedají si říct. Opila by se, kdyby věděla jak, když nedostanou, co chtějí. Když si připadají nechtění nebo nejistí nebo... nemilovaní.

Karen: To bude kouzelný víkend.
Lloyd Richards: Cože?
Karen: Jedeme zítra na venkov. Jen my čtyři. Bill, Margo, ty a já.
Lloyd Richards: Už jsme zažili víkendy, kdy nikdo nemluvil... Jenom zamkni tupé nástroje a objekty, kterými se dá házet.

slečna Casswellová: Číšníku!
Addison DeWitt: To není číšník, beruško. To je sklepník.
slečna Casswellová: Přece nemohu volat "sklepníku," třeba se tak někdo jmenuje.
Addison DeWitt: Něco na tom je. Je to pitomé, ale něco na tom je.

Lloyd Richards: Ty víš, o co jde. Nemá to nic společného s tím, jestli bys měla hrát Coru. Jde o to, že ses pohádala s Billem.
Margo: Billovi je třicet dva. Vypadá na třicet dva. Vypadal tak před pěti lety. Bude tak vypadat za dalších dvacet let. Já nenávidím muže. Neboj se, Lloyde, budu v té tvojí hře hrát. Když budeš chtít, obleču si kombinézu a přijdu na jeviště se švihadlem.

Margo: Kdo tam ještě zbyl?
Lloyd Richards: Ještě je jich příliš mnoho. A navíc přišel další host. Filmová hvězda z Hollywoodu.
Margo: Hrome! A já jsem poslala knížku autogramů do čistírny.

Margo: Birdie. Vy nemáte Evu ráda, že?
Birdie: Chcete hádku, nebo odpověď?
Margo: Odpověď.
Birdie: Ne.
Margo: Proč ne?
Birdie: Teď se chcete hádat.

Eva: Nevšimla jste si mé poslední úpravy.
Margo: Ale vy už jste toho udělala tolik. Co je nové?
Eva: Závěsy. Sama jsem je ušila.
Margo: Jsou krásné. Že jsou krásné, Birdie?
Birdie: Rozkošné. Teď už máme v šatně všecko kromě basketbalového koše.

Margo: Cože, zase?
Eva: Mohla bych vás vidět v té poslední scéně tisíckrát. A stejně budu vždycky plakat.
Margo: Tisící představení této hry, pokud v ní budu tak dlouho hrát, se bude konat v dobře čalouněné cvokárně.

Margo: Bille, neuteč mi s nějakou krasotinkou.
Bill Simpson: Budu se snažit.
Margo: Není o co stát. Jsi domýšlivý, nepozorný a nepořádný.
Bill Simpson: Každý nemůže být Gregory Peck.
Margo: Jsi zkáza pro mladá neviňátka.
Bill Simpson: Jak moc ještě musíš být dětinská, než toho necháš?
Margo: Já nechci být dětinská. Stačilo by mi pár let.
Bill Simpson: Tak okamžitě přestaň.
Margo: Ztratím tě, Bille? Ztratím?
Bill Simspon: Od tohoto okamžiku je ti šest let.

Margo: Pořád mi visí očima na nohou.
Bill Simpson: Jako nylonová citrónová kůra.
Margo: Ani Byron by to neřekl půvabněji.

Margo: Tohle je poslední móda - jedna náušnice. A jestli není, tak bude. Nemůžu najít druhou.

(Eva vypráví svůj životní příběh.)
Birdie: To je ale příběh. Chybí jen zuřiví policejní psi a krvavá honička.

Bill Simpson: Za čtyřicet sedm minut mi letí letadlo. A jsi ty hotová? Vůbec ne, vypadáš jako strašidlo.
Margo: Mockrát děkuju.
Bill Simpson: To má být sabotáž? To vůbec nemáš pro člověka uznání?
Margo: Ukaž mi člověka a uvidíme.
Bill Simpson: Letadla mají narozdíl od tebe hodiny. Začínám natáčet od pondělka za týden. Zanuck je netrpělivý.
Margo: Zanuck, Zanuck! Jste snad milenci?
Bill Simpson: V jistém smyslu. Ty jsi hezčí.
Margo: Já jsem strašidlo.