(Za útesem se objeví loď.)
velitel karavany: Jeďte dál!
Ahmed Ibn Fahdalan: Počkat! Ti lidé na lodi... Kdo je to?
velitel karavany: Normani. Jeďte a buďte zticha!
Ahmed Ibn Fahdalan: Jsou nebezpeční?
velitel karavany: Kdo ví. Můžou nás nechat být, ale můžou nás i povraždit.
(Odjede.)
Ahmed Ibn Fahdalan: Jsem vyslanec, krucinál! Měl bych s nimi promluvit.
Melchisidek: Ještě budeš mít příležitost.

Ahmed Ibn Fahdalan: Jak se asi tituluje vládce tohoto tábora?
Melchisidek: Přinejmenším císař.
Ahmed Ibn Fahdalan: Tak císař!

(Melchisidek překládá od Hergera.)
Melchisidek: (na Ahmeda) Říká, že jejich král je venku, v tom stanu... Říká, že s námi nebude mluvit... Nebude s námi mluvit, protože je mrtvý.

Ahmed Ibn Fahdalan: Moje matka... byla ctnostná žena... z urozeného rodu. A já aspoň vím, kdo byl můj otec. Ty... z děvky vzešlý prasožroute!

Buliwyf: Umíš kreslit slova?
Ahmed Ibn Fahdalan: Kreslit slova? Ano, umím kreslit slova. A umím je znovu říkat.
Buliwyf: Ukaž.
(Podá mu klacek.)
(Ahmed mluví a zároveň píše.)
Ahmed Ibn Fahdalan: Je jen jediný Bůh. A Muhammad je jeho prorok.

(Ahmed si prohlédl oběti.)
Ahmed Ibn Fahdalan: Jsou celí… ohryzaní.
Herger: Říká se o nich, že pojídají mrtvé.
Ahmed Ibn Fahdalan: Ale jaký člověk by udělal něco takového?
Herger: To nebyl člověk. Byl to wendol.

princ Wigliff: Tento muž je válečník. Bezpochyby velmi udatný. Ale v boji s wendolem bude potřebovat velkou dávku štěstí.
Buliwyf: Štěstí přeje tomu, kdo je odvážný.
princ Wigliff: Počkej aspoň jednu noc. Potom můžeš mluvit o odvaze.
Buliwyf: Děkuji urozenému pánovi za radu. Ale o jeho hrdinských skutcích jsem mnoho neslyšel. Jen to, že povraždil své bratry.

jednooký muž: Viděl jsem tvora, co mi to udělal. (Ukáže na své zraněné oko.) Zuby jako lev, hlava medvěda a silné drápy. Přicházejí v noci, v mlze. Jako kdyby viděli ve tmě.
Buliwyf: Chodí po dvou nebo po čtyřech?
jednooký muž: Tak i tak. Jako tvor, který je člověk i medvěd. Ale tím si nejsem jistý. Zato jsem viděl ohnivou saň. Všichni jsme ji viděli. Viděl jsem, jak se připlazila z mlhy v kopcích. Delší než sto lodí v řadě. A plivala oheň. Už otec mého otce o ní mluvil. Je to prokletí z dávných časů.
(Ahmed čeká na střetnutí s wendoly.)
Ahmed Ibn Fahdalan: Jak teď můžete spát?
Herger: Nit tvého života byla utkána. Můžeš se třeba schovat, život si tím neprodloužíš.Tvůj osud je dán. Strach člověku nepomůže.

(Po prvním boji s wendoly.)
Halga: Tady je Ragnar.
Herger: Jeho hlava?
Halga: Ne.
Herger: (na Ahmeda) Odnášejí hlavy. Vždycky.
Buliwyf: Co Higlak?
Skeld: Totéž.
Helfdan: Nevidím žádného z nich. Ani jednoho z těch, co jsme zabili.
Skeld: Ani já ne.
Helfdan: Není tu ani jeden.
Skeld: Zabil jsem nejmíň dva.
Halga: Já taky. Jako každý z nás.
Haltaf: I Arab jednoho rozpáral.
Ahmed Ibn Fahdalan: Nebyl úplně mrtvý.
Herger: Museli je odnést
Skeld: Jsou to démoni.
Buliwyf: Ale jejich krev je skutečná.

(Olga ošetřuje Ahmedovo zranění.)
Olga: Moc fňukáš.
Ahmed Ibn Fahdalan: Co je to?
Olga: Kravská moč.
Ahmed Ibn Fahdalan: Kravská moč?
Olga: Vyvařená.
Ahmed Ibn Fahdalan: Tak to ne. Už žádné svinstvo. Stačí voda, čistá voda.
Olga: Jak chceš. Zítra ti poteče hnis a budeš mít horečku.

(Při vykopávání přikopu.)
Angus: Ryješ jako pes.
Herger: Nazýváš mě psem?
Angus: Řekl jsem, že tak ryješ. Rozhazuješ hlínu jako zvíře.
Herger: Takže jsem zvíře?
Angus: Ty mě neposloucháš.
Herger: Takže jsem hluchý?
Angus: Jsi hlupák, mrňousi.
Herger: To proto, chlapečku, že kroutíš slova jako stará baba!
Angus: Ta baba tě pošle na onen svět, dědku.
(Všichni se shromaždují na kopci.)
Ahmed Ibn Fahdalan: Co se stalo?
Herger: Pracovní spor.
(Ahmed si prohlédne Anguse.)
Ahmed Ibn Fahdalan: Všiml sis, že je větší než ty?
Herger: Ano.
Ahmed Ibn Fahdalan: A mladší?
Herger: Ano. Můžeš si vsadit na něj.
Ahmed Ibn Fahdalan: Možná to udělám!

(Ahmed se vrátí do pevnosti.)
Herger: Tak tys viděl ohnivou saň?!
Ahmed Ibn Fahdalan: Jsou to jezdci.
Herger: Dal bych přednost drakovi.
Ahmed Ibn Fahdalan: Jsou jich stovky. S pochodněmi.

(Královna vede Vikingy ke staré vědmě.)
královna Weilew: Žije tu žena, která byla stará už za mládí mé babičky. Je skoro šílená.
Herger: Ideální rádkyně.
(Přijdou k ni do chatrče.)
stará vědma: Stojí přede mnou královna. Nemám pravdu?
královna Weilew: Přišli jsme pro radu, paní.
stará vědma: Vy? Nebo on? Přistup blíž, Buliwyfe. Blíž.
Buliwyf: Vy mě znáte?
stará vědma: Mám uši. "Válečník," říká vítr... "Velitel," říká déšť... Ale proč jsi mě vyhledal? Chceš radu? Abys sis věděl rady s pojídači mrtvých?
(Buliwyf se vyčítavě ohlédne ke královně.)
královna Weilew: Hledáme tvou moudrost.
stará vědma: Války se vyhrávají vůlí. Možná jste bojovali na nesprávném poli. Máte jejich symbol? Něco, co jim patří?
Ahmed Ibn Fahdalan: Ano.
(Podá sošku Buliwyfovi a ten ji předá vědmě.)
stará vědma: Sami vám ukazují cestu, kterou nechcete vidět. Když je budete zabíjet, nedosáhnete ničeho. Najděte kořen. Podetněte vůli.
Buliwyf: Jak?
(Vědma si prohlíží sošku.)
stará vědma: Toto je matka wendola. Uctívají ji. Je jejich vůlí.
Buliwyf: Kde ji mám hledat?
stará vědma: Ona je země. Hledej ji v zemi. (Všichni začnou odcházet.) A Buliwyfe, pozor na vůdce jejich válečníků. V jeho rozích je také síla. Musíš zabít i jeho.

(Vikingové dojdou na okraj wendolského území, vyznačeného lebkami.)
Haltaf: Psovi se to nelíbí.
Herger: Medvědí lebky. Nestojí o hosty.
Ahmed Ibn Fahdalan: Ty drápy, ty masky… Medvědi. Myslí si, že jsou medvědi. Chtějí, abychom si mysleli, že jsou medvědi. Jako lovíte medvědy?
Herger: Uštveme je psy.
Ahmed Ibn Fahdalan: A v zimě?
Herger: Najdeme jejich jeskyni.
Ahmed Ibn Fahdalan: A kde je ta jeskyně?
Haltaf: V zemi.

Ahmed Ibn Fahdalan: Putovali jsme přes moře netvorů a lesy démonů. Chvála Alláhovi, milosrdnému a soucitnému. Nechť požehná pohanům, uctívajícím jiná božstva, kteří nabídli svou krmi a svou krev, aby se Jeho služebník, Ahmed Ibn Fahdalan, mohl stát mužem a prospěšným sluhou Božím.