Harlan Ogilvy: Třeba se chcete nechat chytit. Několik dní je nejspíš na vás moc. Třeba se chcete vzdát hned.
(Přestane hluk.)
Ray Ferrier: Poslouchejte! Přestalo to!
Harlan Ogilvy: Možná to přežijete. Možná si z vás udělají domácí zvířátko!

Harlan Ogilvy: Nesmíme panikařit, Rayi. Útěk by nás zabil. A já bych k smrti rád žil.

Harlan Ogilvy: Tohle není vyrovnaná válka! To je jako když zašlápnete červa!

(Chlap jim mlátí do předního okna u auta.)
Rachel Ferrierová: Proč to udělal?
(Znova bouchne do auta.)
Rachel Ferrierová: Proč to udělal?!
Ray Ferrier: Chce se svézt.

(Ray se probudí a jde něco zakousnout. Jídlo mu však příliš nechutná.)
Ray Ferrier: Co je to?
Rachel Ferrierová: Humus.
Ray Ferrier: Humus?
Rachel Ferrierová: Z prodejny zdravé výživy. Říkals, že si máme něco objednat.
Ray Ferrier: Myslel jsem jídlo.

Ray Ferrier: Já a můj brácha víme všechno.
Rachel Ferrierová: Hlavní město Austrálie?
Ray Ferrier: Ee... To ví zrovna můj brácha.
Robbie Ferrier: Ty si myslíš, že se tomu po popětistý zasměju?

Ray Ferrier: Kečup, majonéza, tatarská omáčka, grilovací omáčka. Sakra, co jsi to vzal? Říkal jsem, aby jsi vzal jídlo!
Robbie Ferrier: To je všechno, co jsi měl v lednici.

Ray Ferrier: Máte minutu na to, abyste se zbalili.

Ray Ferrier: Nejsou odsud.
Robbie Ferrier: Myslíš, jako že jsou z Evropy?
Ray Ferriery: Ne Robbie, nejsou ani z Evropy.

Rachel Ferrierová: Jsme ještě naživu?

Rachel Ferrierová: To jsou oni! To jsou oni!