(Zájemkyně o místo sekretářky čekají na přijetí u Hitlera.)
Hannah Potrovská: Jak máme toho... jak se zdraví Vůdce?
Heinz Linge: Vůdce vás pozdraví jako první, vy jen odpovíte Heil, mein Führer!
Traudl Jungeová: A kdy se zdraví Heil Hitler?
Heinz Linge: Děláte si zbytečné starosti. Vůdce nehledá nové vojáky, ale sekretářku.
(Všichni se zasmějí.)

(Hitler telefonuje s Kollerem.)
Adolf Hitler: Kollere, víte, že je Berlín pod dělostřeleckou palbou?
Koller: Ne.
Adolf Hitler: Copak vy tu palbu neslyšíte?
Koller: Ne. Jsem ve Wildparku Werder.
Adolf Hitler: Ve městě je obrovský zmatek. Rusové prý mají železniční most přes Odru.
Koller: Nepřítel nedostal přes Odru žádnou železniční baterii. (Přečte si vzkaz od svého posla.) To nejsou dalekonosná děla. Protiletecké stanoviště u zoo hlásí, že jde o malodrážní děla. Ruská baterie zaujala bojové postavení u Marzahnu.
Adolf Hitler: To je jen dvanáct kilometrů do centra. To jsou Rusové tak blízko? Celé vedení letectva by se mělo okamžitě pověsit. (Zavěsí telefon a promluví na generály.) To je neslýchané! Rusové stojí dvanáct kilometrů od středu města a já se to dozvím až na vlastní žádost.

Heinrich Himmler: Mein Führer, snažně vás prosím, opusťte Berlín. Ještě není pozdě.
Adolf Hitler: Pozdě?
Heinrich Himmler: Hewelle, pojďte sem na chvilku. (Hewell přistoupí blíž.) Jste přece také toho názoru, že bychom měli se Spojenci... dělat politiku.
Walter Hewell: Ano, měli bychom dělat politiku.
Adolf Hitler: Politiku? Já už nebudu dělat politiku. Z toho je mi zle. Až budu po smrti, ještě se politiky naděláte dost.
Heinrich Himmler: Mein Führer?
Adolf Hitler: V pořádku, milý Himmlere, můj věrný Heinrichu. V pořádku. Jen běžte.

Heinrich Himmler: Mezi námi, ten člověk je vyřízený.
Hermann Fegelein: Co čekat od někoho, kdo nekouří, nepije a ještě je vegetarián.
Heinrich Himmler: Vážně, Fegeleine, asi to budu muset vzít do vlastních rukou. Berlín padne, a to během několika dnů. Když bude Hitler mrtvý, s kým asi budou Spojenci vyjednávat?
Hermann Fegelein: Kde berete jistotu, že Spojenci vůbec budou vyjednávat?
Heinrich Himmler: Západ bude potřebovat moji SS, aby po válce udělala pořádek. Stačí hodina s Eisenhowerem, a bude stejného názoru. První kontakty už jsou navázané.
Hermann Fegelein: Buďte opatrný. To je vlastizrada.
Heinrich Himmler: Mám úplně jiné starosti. Až budu stát před Eisenhowerem, co by bylo vhodnější? Nacistický pozdrav nebo potřesení rukou?

(Hitler ukazuje své návrhy nové podoby Berlína.)
Hermann Fegelein: Jestli chcete tyto plány uskutečnit, měl byste opustit Berlín. Evo, tak řekni konečně také něco!
Eva Braunová: On je Vůdce. On ví, co je správné.
Traudl Jungeová: Prosím, musíte z Berlína! Rusové nás prý už skoro odřízli.
Adolf Hitler: Mé dítě, to já nedokážu, připadal bych si jako tibetský mnich, který spouští prázdný modlitební mlýnek. Musím v Berlíně pokračovat v boji, nebo všechno prohrát. Speere, co vy myslíte?
Albert Speer: Měl byste stát na jevišti, až bude padat opona.

(Generální štáb informuje Hitlera o současné situaci.)
generál Wilhelm Keitel: Možná se opakuji, ale 9. armádu musíme stáhnout, jinak bude obklíčena a zničena. Musíme okamžitě...
Adolf Hitler: 9. armáda se stahovat nebude. Řekněte Bussemu, ať bojuje tam, kde je.
generál Alfred Jodl: Pak je ovšem 9. armáda ztracena.
Adolf Hitler: Sovětské jednotky, které na severu a na východě pronikají až na samý okraj vnějšího obranného okruhu, odrazíme drtivým, s veškerou silou vedeným úderem.
generál Alfred Jodl: Jakou silou, mein Führer?
Adolf Hitler: Skupina Steiner zaútočí ze severu a spojí se s 9. armádou.
generál Hans Krebs: Ale 9. armáda je směrem na sever zablokovaná, nepřátelské síly desetkrát převyšují naše počty.
Adolf Hitler: Ať útok podpoří Wenck s 12. armádou.
generál Alfred Jodl: Ale 12. armáda přece postupuje na západ, směrem k Labi.
Adolf Hitler: Tak se prostě vrátí!
generál Alfred Jodl: Pak ale obnažíme západní frontu.
Adolf Hitler: Pochybujete o mém rozkazu? Myslím, že jsem se vyjádřil jasně!

Adolf Hitler: Vydal jsem dnes rozkaz "Clausewitz". Berlín bude frontovým městem. Vy převezmete jako oblastní velitel zabezpečení vládní čtvrti.
generál Wilhelm Mohnke: Dojde-li v Berlíně k bitvě, budeme bojovat do posledního muže. Ale ve městě je přes tři miliony civilistů. Musíme je evakuovat.
Adolf Hitler: Rozumím vašim obavám, Mohnke, ale musíme být neoblomní. Teď nemůžeme brát ohledy na takzvané civilisty.
generál Wilhem Mohnke: Při veškeré úctě, co se stane s ženami a dětmi? A tisíci zraněnými a starými?
Adolf Hitler: Ve válce, jako je tato, žádní civilisté nejsou.

Adolf Hitler: Kamkoliv nepřítel pronikne, ať najde jen spoušť!
Albert Speer: To ovšem znamená rozsudek smrti pro německý národ. Bez elektřiny, bez plynu, bez vody, bez uhlí, bez dopravy. Všechny železnice, kanály, doky, zdymadla, lodě, lokomotivy... Všechno tohle zničit by znamenalo uvrhnout naši zem do středověku. Takovým rozkazem vezmete lidem veškerou naději na přežití.
Adolf Hitler: Jestliže bude ztracena tahle válka, je lhostejné, jestli bude ztracen i tenhle národ. Není třeba brát ohledy na základní podmínky, které německému národu umožní nejprimitivnější živoření. Naopak, je lepší, když všechno zničíme. Národ se projevil jako slabší, proto podle zákonů přírody prostě nepřežije.
Albert Speer: Je to váš národ. Vy jste Vůdce.
Adolf Hitler: Po tomto boji beztak zůstanou jen ti méněcenní. Ti dobří už padli.

Eva Braunová: Co se děje?
Hermann Fegelein: Musíme se dostat z Berlína, Evo... Musíš ho přesvědčit! Nebo odjeď se mnou! (Eva se usměje a odchází.) Evo! Tady umřeš.

(Na bojovém stanovišti pod nepřestávající ruskou palbou.)
generál Helmuth Weidling: (telefonuje) Bojové stanoviště mám... Nepřesunul jsem stanoviště... Proč na západ? Stojím tu tisíc metrů od nepřítele!
voják: Letí sem! Kryjte se!
(Shodí před výbuchem generála na zem, generál se zvedne, poklepe vojáka po rameni a znovu bere telefon.)
generál Helmuth Weidling: Haló?
(Položí telefon.)
voják: Nějaké hlášení, pane generále?
generál Helmuth Weidling: Mám být zastřelen.
voják: Cože? A proč?
generál Helmuth Weidling: Prý jsem ustoupil před nepřítelem na západ k Döberitzu.
voják: Bylo to rozumné, pane generále.
(Generál zvedne čepici ze země.)
generál Helmuth Weidling: Pojďte se mnou.

profesor Ernst-Günther Schenck: (Zvedne telefon.) Schenck.
generál Wilhelm Mohnke: Mohnke. Jsem v bunkru Nového říšského kancléřství. Vůdce mě jmenoval oblastním velitelem vládni čtvrti. Potřebuji vaši pomoc.
profesor Ernst-Günther Schenck: Tady už je všechno evakuované. Zůstal jsem tu sám s pobočníkem.
generál Wilhelm Mohnke: Jste lékař?
profesor Ernst-Günther Schenck: Ano, internista.
generál Wilhelm Mohnke: Zrekvírujte nějaké vozidlo a dovezte sem léky: morfium, penicilín, obvazivo, zkrátka všechno, co najdete.
profesor Ernst-Günther Schenck: Uvidím, co se dá dělat.
generál Wilhelm Mohnke: Děkuji. Pospěšte si. (Položí telefon.)

Adolf Hitler: (ke generálům) To byl rozkaz! Útok Steiner byl rozkaz! Kdo jste, že se opovažujete odporovat mým rozkazům? Tak daleko to tedy došlo... Armáda mě obelhávala, každý mě obelhával, dokonce i SS. Celá generalita není nic jiného než banda podlých, věrolomných zbabělců!
generál Wilhelm Burgdorf: Nemohu připustit, abyste vojáky, kteří za vás vykrváceli...
Adolf Hitler: Jsou to zbabělci, zrádci, ničemové.
generál Wilhelm Burgdorf: Co tady říkáte, je neslýchané...
Adolf Hitler: Generalita je odpad německého národa. Nemají špetku cti! Říkají si generálové, protože trávili léta na vojenských akademiích, jen aby se naučili používat příbor. Celé roky armáda mým akcím jen bránila a kladla mi do cesty překážky. Udělal bych líp, kdybych tenkrát vyšší důstojníky zlikvidoval, tak jako Stalin. Nikdy jsem nebyl na akademii, a přesto jsem sám, odkázaný jen na sebe, dobyl celou Evropu. (Odmlčí se na chvíli.) Zrádci! Od samého začátku samá zrada a samý podvod. Stala se strašlivá zrada na německém národu. Ale všichni zrádci za to zaplatí krví! Bídně pojdou ve vlastní krvi!

Adolf Hitler: (na generály) Rozkazy jako bych vydával do větru. Za takových okolností nelze vést... Je konec... Válka je prohraná. Ale jestli si myslíte, že kvůli tomu opustím Berlín, jste na velkém omylu. To si spíš proženu kulku hlavou. Dělejte si, co chcete.

Joseph Goebbels: Co pro vás mohu udělat?
generál Wilhelm Mohnke: Rusové odstřelují vaše muže z domobrany jako zajíce. Ti muži nemají bojové zkušenosti ani vhodné zbraně!
Joseph Goebbels: Co domobraně chybí na zkušenostech a zbraních, nahrazuje horoucí a nezdolnou vírou v konečné vítězství.
generál Wilhelm Mohnke: Když ty muže nelze vyzbrojit, nemohou bojovat. Umírají zbytečně.
Joseph Goebbels: Vůbec je nelituji. Opakuji vůbec mi jich není líto. Národ si tento osud zvolil sám! Ano, někoho to možná překvapí. Nepodléhejte iluzím. Nutili jsme snad německý národ? Sám nás tím pověřil. Teď zkrátka přijde o kejhák.

(V Hitlerově kanceláři.)
Adolf Hitler: Poslyšte, Keitele, chtěl bych, abyste ještě dnes v noci odcestoval. Dostaňte se k Dönitzovi. Pomůžete mu všechno zorganizovat. Musíme zase převzít iniciativu.
generál Wilhelm Keitel: Nerozumím.
Adolf Hitler: Přišli jsme o všechna naleziště ropy a to je katastrofa. Znemožňuje nám to jakoukoliv rozsáhlejší operaci. Až budu mít vyřízenou tu věc tady, musíme ta naleziště získat zpátky. Ještě nějaké dotazy?
generál Wilhelm Keitel: Ne, mein Führer...
Adolf Hitler: Dobrá. Tak tedy šťastnou cestu.

Adolf Hitler: Měl jsem veliké plány, s Němci i se světem. Nikdo mě nepochopil, dokonce ani mí nejstarší spolubojovníci. Jaké my měli možnosti... Světovláda byla na dosah! Pozdě... K dobru si mohu přičíst jedině, že jsem otevřeně bojoval proti židům a že jsem německý životní prostor vyčistil od židovského jedu. Nebude mi zatěžko odejít, je to pouhý mžik. A pak už jen věčný klid.
Albert Speer: Ale ušetřete přece národ, mein Führer.
Adolf Hitler: Jestli můj národ při této zkoušce neobstojí, nemohl bych nad tím uronit ani slzu, nic jiného by si nezasloužil. Takový osud si pak musím přičíst sám sobě!

Adolf Hitler: Generále rytíři von Greime jmenuji vás... vrchním velitelem luftwaffe a povyšuji vás na generálmaršála. Na vašich bedrech teď leží velká odpovědnost. Musíte letectvo od základu překopat. Udělala se spousta chyb. Buďte neúprosný! Život nepromíjí žádnou slabost a ona takzvaná lidskost... to jsou žvásty ničemných páterů. Soucit je hřích, a jak říkávám, soucit se slabšími je zrada na přírodě.
Joseph Goebbels: Silný se může nakonec prosadit jen tehdy, když vymýtí vše slabé.
Adolf Hitler: V souladu s tímto železným zákonem přírody jsem vždy každý soucit zapovídal a jakýkoliv niterný odpor jsem chladnokrevně a s brutální tvrdostí porážel jako šiky cizích ras. Jinak se to dělat nemá. Opice považují každého, kdo se liší, za cizorodý prvek a udupou ho. A co platí pro opice, musí přece ve zvýšené míře platit pro lidi.

Adolf Hitler: Copak si myslíte, že budu nečinně přihlížet, dokud mě ty svině židovský neoddělají? To vše je součástí gigantického zastíracího manévru. Nechal jsem nepřítele proniknout do Říše, už si připadá jako vítěz, ale to bude zlé procitnutí! Dönitz mobilizuje na severu, Kesselring na jihu, sevřeme nepřítele do obřích kleští a pak ho jediným pohybem rozdrtíme. Zároveň vpadnu Rusům do zad třemi armádami, které vyrazí od Prahy!
generálmaršál Robert von Greim: Ale já neměl ani ponětí, mein Führer, že máme takové rezervy!
Adolf Hitler: Učinil jsem opatření, Greime, abyste měl zakrátko k dispozici tisíc moderních tryskových stíhaček. Tím obnovíte údernou sílu letectva.

Otto Günsche: Gruppenführer Fegelein není k nalezení, tady v bunkrech není.
Adolf Hitler: Co to má znamenat, není k nalezení? Tak ho prostě budete muset hledat. Chci Fegeleina vidět. Okamžitě! Jestli se vzdálil bez rozkazu, je to dezerce, zrada. Přiveďte ho! Fegeleina! Fegeleina! Fegeleina!

Adolf Hitler: (na Günscheho) Dobře poslouchejte. Já a slečna Braun... moje žena si vezmeme život. Nechci ale, aby Rusové někdy vystavovali moji mrtvolu. Nesmí se Rusům dostat do rukou. Chci být hned spálen a zůstat navždy neobjevený. Günsche, musíte mi slíbit, že učiníte všechna nezbytná opatření k odstranění mých tělesných pozůstatků.
Otto Günsche: Mein Führer... To je strašlivý rozkaz, ale já ho splním.

(Hitler už je odhodlán si vzít život. Otevřou se dveře jeho pokoje.)
Adolf Hitler: Co ještě?
Maga Goebbelsová: Mein Führer, zapřísahám vás, odjeďte z Berlína. Mein Führer, prosím... Neopouštějte nás! Co teď s námi bude?
Adolf Hitler: Už zítra mě budou milióny lidí proklínat, ale osud to tak chtěl.

(Vojáci v bunkru popíjejí a zpívají si.)
voják: Kamarádi, už víte, co je venku nového? Berlín je teď město stálých domů. Tu stál dům, tam stál dům.
(Všichni se zasmějí.)

Joseph Goebbels: Kapitulovat? Nikdy! To je skandální! Před lety jsem město na rudých dobyl a budu Berlín proti rudým bránit do posledního dechu! Těch pár hodin, které mi jako Říšskému kancléři zbývají, nepoužiji k podepisování kapitulačního protokolu.

generál Helmuth Weidling: (do rozhlasu) 30. dubna 1945... spáchal Vůdce sebevraždu... a opustil všechny, kteří mu věřili. Vy, němečtí vojáci, jste pokračovali... v boji o Berlín, ač docházela munice a další odpor už byl nesmyslný. Nařizuji okamžitý klid všech zbraní. Každá hodina boje prodlužuje strašné utrpení civilistů a raněných. V souladu s vrchním velením sovětských vojsk vás vyzývám k okamžitému zastavení všech bojových akcí... Weidling, bývalý velitel... obrany Berlína.