(Harry a Simon jedou autem. Harry podezírá Simona, že je milencem jeho ženy a rád by o něm věděl něco více.)
Simon: Není to jenom auto. Je to postoj. Dodá ti to totožnost. Není to žádnej špičkovej bourák. Popravdě se ani moc dobře neřídí. Ale vo to tu nejde, že? O co tu vlastně jde? O ženský, ne? Ehehe...!
Harry Tasker: Jo, to je jasný.
Simon: Ehehe! Je to tak Harry, to auto je navlhčí. Ale to nestačí. Jestli chceš opravdu skórovat, tak musíš mít chyták.
Harry Tasker: Ty asi nějakej máš.
Simon: To jo. Podívej se na mě, není toho moc k vidění. Ne, ne, ne já to přiznám. Ale stojej na mě frontu a ne jenom ošklivky. No, některý...
Harry Tasker: Co to je ten chyták?
Simon: Ehehe... Ne, ne. Promiň. To je tajemství. Dobře. Dej si otázku. Co opravdu ženský chtějí? Tyhle ženský v domácnosti po léta s jedním chlapem jsou znuděný a potřebujou se povyrazit! Dej jim dobrodružství. Nádech nebezpečí. Já jim to dávám...
Harry Tasker: Takže ty jim v podstatě pořád lžeš. To bych já nemoh'.
Simon: Haha! Copak jsi skaut? Ne, ne. Ber to jako roli. Je to fantazie. Ty musíš rozvinout jejich sny. Vysvobodit je na pár hodin z jejich všedního života.
Harry Tasker: A co jejich manželé?
Simon: Blbci! Ahaha...! Kdyby se o ně starali, tak bych si neškrt! Víš, jak to myslím...
Harry Tasker: Ehehe... Jo, jsou to blbci!
Simon: Hey! Mohl bys jet mín než sto čtyřicet? Ještě pořád splácím svý zuby.
Harry Tasker: A na který teď právě pracuješ?
Simon: Haha! Vždycky jich mám pár v záloze. Víš, zrovna teď mám jednu. Třese se na mě jako v říji! Paráda!
Harry Tasker: A co dělá?
Simon: Něco jako sekretářku. Znáš ten typ: upjatá, konzervativní... No, ale mohla by se tak rozparádit, kdyby chtěla!
Harry Tasker: Ty už jí rozparádíš, viď?
Simon: Ehehe... Do ruda! Bude se z ní kouřit! Je jak zvadlá kytka, chce trochu péče. Má nějakýho nudnýho vola!
Harry Tasker: Nějakýho nudnýho vola?
Simon: Jo, asi si jí neváží. Jako všechny tyhle ženský... Trochu je nažhav a budou kouřit jako elektrárna! Ach, Bože! Má úplně báječný tělo! A ty kozičky... až se člověku chce trochu si jí zmáčknout! Prdelku jak desetiletej kluk!

(Aziz ukáže Harrymu atomovou bombu.)
Salim Abu Aziz: Víš, co to je?
Harry Tasker: Vím, co to je. Je to espreso na kávu. Ne, ne, ne, ne... Strojek na zmrzlinu. To je ono. Nebo je to bojler?

(Samir se chystá mučit Harryho.)
Samir: Chcete mi něco říct předtím, než začnu?
Harry Tasker: Jo. Že vás brzo zabiju.
Samir: Aha. Jak konkrétně?
Harry Tasker: Nejdřív vás použiju jako štít. Potom zabiju támhle tu stráž Petersonovým trokarem tam na stole. A myslel jsem, že bych vám potom zlomil vaz.
Samir: Co vás vede k domněnce, že to můžete udělat?
Harry Tasker: Víte, ty pouta... jsem odemkl.
(Provede to, co popsal.)

Helen Taskerová: Co ti to píchnul?
Harry Tasker: Nějakou látku, která mě donutí, abych mluvil pravdu.
Helen Taskerová: Funguje to?
Harry Tasker: Nevím. Zeptej se mě na něco, o čem bych jindy lhal.
Helen Taskerová: Zemřeme tady?
Harry Tasker: Jo.
Helen Taskerová: Zřejmě to funguje.

Albert Gibson: Ženský! Bez nich to nejde a zabít je nesmíš.

Harry Tasker: A pospěš si. Můj kůň už slábne.
Albert Gibson: Tvůj kůň?

Albert Gibson: Ten chlap se mi líbí, ale stejně ho budeme muset zabít! To je jasný.

hlídač: Pane, ukažte mi vaši pozvánku!
Harry Tasker: Jistě, tady je má pozvánka.
(Harry zmáčkne tlačítko.)

Harry Tasker: Příště, zlato, uhni.
Helen Taskerová: Vzala jsem si Ramba!

Albert Gibson: Jó, děti. Deset vteřin radosti a třicet let starostí.

Harry Tasker: Helen má asi milence.
Albert Gibson: Vítej do klubu.