král Pikola: Zavřete okno, vždyť nastydne!
Bosana: Ne, vždyť tam mám nos!

celník: Ne. Ne. Už je fuč. Přelezl do ciziny.

král Pikola: Dělejte něco s tím hadem, já si musím držet ručník!
chůva: Too není had ale její nos!

Bimbác: A co že tu máte tolik much?
Bosana: Máme líné pavouky.
Servác: A co že jste taková chudá země?
Bosana: Máme líné obyvatelstvo.
Pankrác: A co že máš tak krásné zuby, princezno?

(Pánkrac vykouzlí kočár, kterým ale prochází strom.)
Bimbác: Když si přeju kočár, tak si ho přeju na silnici!
Pankrác: No jo, vlastně. Když já s tím nikdy nepracoval. Kdyby k tomu dali alespoň návod nebo něco...

(Bosaně zmizí rypák.)
Servác: (v přestrojení) Pár centimetrů, a co to udělá...
Pankrác: (v přestrojení) Jo. Věda je věda.
Bimbác: (v přestrojení) Poďte pryč, kluci. Nebo se do ní znova zamiluju.

Bosana: Chopte se ho! Okamžitě ho natáhněte na skřipec! Jako strunu ho napínejte!
Servác: (v přestrojení) Čekají tě napínavé zážitky... Buď zdráv.

Bosana: Ty lumpe ministerská, hnusná!

Bosana: Já s chobotem žít nebudu!

král Pikola: Vy se opovažujete tvrdit, že my zde, urození, u dvora, jsme něco odcizili?
Servác: (v přestrojení) Ani ne tak odcizili, jako ukradli.

ministr informací: (na bouchače) Vemte je na mučidla!
Servác: (v přestrojení) Prosím, nic proti mučení, ale obávám se, že tady to nebude nic platné.

(Sup sedí, kouří doutník, Eda zabíjí mouchy, za nimi se zbořil hotel.)
Sup: Pudem radši domu, Edo.
Eda: Ano, pane šéf.

(Na celnici Bosaně koza olizuje nos.)
Bosana: Co mi to tam s tím dělají? Je to nepříjemné.
Servác: (v přestrojení) To bude asi celní prohlídka, princezno.

ministr informací: (telefonuje) Haló? Kdo? Praha? Ahá... (k ostatním) Tak už se stáhnul ku Praze. Tam si... Tam si dáte do nosu, princezno.

Pankrác: (v přestrojení) Dobrý den. Cestujeme na pařížskou univerzitu. Na Sorbonnu.
Bimbác: (v přestrojení) A náhodou jsme se dozvěděli, že princezna choří.
Servác: (v přestrojení) Ano. A máte-li prosím zájem, pokusili bychom se, nezávazně samozřejmě, tuto zdlouhavou a vleklou chorobu vyléčit.
král Pikola: To víte, že máme zájem. Podívejte, co jí vyrostlo, chudince. Vyrazilo se jí to po jabkách.
Pankrác: (v přestrojení) No to je zajímavé.
Servác: (v přestrojení) Hadicovité.
Bimbác: (v přestrojení) Kabelózní.

ministr informací: Ne, ona k vám jede na přátelskou návštěvu... Freundschaftbesuch. Jawohl! Já také.

(Ze sluchátka zní Hitlerův projev.)
ministr informací: Volá Německo. Jestli prý k nim nepřestaneme strkat rypák, vyhlásí nám válku.
král Pikola: Vysvětli Německu, jak se věci mají. Já jdu obrátit výrobu.
ministr informací: Haló, haló. Německo, heleď, abys tomu rozumnělo, to není prosím rypák, to je nos naší princezny. Ano, bohu... Bohužel tak dlouhý.

(Nos vdechne sůl, Bosana začne kašlat.)
Bosana: Sůl! Slaný!
ministr informací: Á, tak to budeme asi v Solnohradu, jasnosti. Ó, Salzburg, Salzburg... Tam jsem... taky nebyl.

(Stará babka chrstne na nos horkou vodu.)
Bosana: Horký!
ministr informací: Asi ráčíte být návštěvou u termálních pramenů v Karlových Varech.
král Pikola: Vidíš, dceruško, nemusíš ani cestovat, všechno máš u nosu.

ministr informací: Tady píšou, že ctěný nos se elegantním obloukem tá ty tá tá ty ty ty stáčí na Vídeň.
král Pikola: To bude chtít do Prátru, na pouť. Čuchá tam nějakou zábavu. Aby se tak namotal na to jejich kolo... Zavolejte Vídeň.

celník: (telefonuje) Ano. Ano. Ano. Ano. Ano. Ano. Jo.

sluha: Veličenstvo, něco se děje!
král Pikola: Něco se děje... To je normální. Jinak by nebyly dějiny.

Servác: (v přestrojení) Královská jablka! Specialita pro královské rodiny! Královská jablka! Královská jablka!
král Pikola: Poslouchej, co je to za plody?
Servác: (v přestrojení) Kdo není královského původu, zemře po nich. Kdo je však z královské krve, ten zkrásní a bude zdráv.
král Pikola: Koupím je pro Bosanu. Už takhle je krásná, co teprve, až je sní... Kolik stojí?
Servác: (v přestrojení) Vyvážíme je vahou démantů.
král Pikola: A hrome! A povolení k prodeji máš máš, mouřeníne?
Servác: (v přestrojení) Nou.
král Pikola: A na to u nás pokuta. A víš jaká?
Servác: (v přestrojení) Nou.
král Pikola: Zaplatíš dvojnásobek požadované ceny. Víš? Dáš dvojnásobnou váhu démantů. Máš?
Servác: (v přestrojení) Nou.
král Pikola: Jablka se tímto zabavují.

Servác: A kde to jsme?
Pankrác: Hádej. Mají tady líný pavouky a krále, kterej krade.

Servác: Jsme v pěkný bryndě.
Pankrác: Nenadávej, buď rád, že nám ji dali.

krčmář: Co si dáš, kominickej?
Pankrác: Kafíčko s rumíčkem.
krčmář: A peníze máš?
Pankrác: Nemám.

(Na celnici zvoní telefon.)
celník: Dej nám pokoj. Když dojím, tak dojím.

(Veteráni prchají v kadibudce.)
strážný: Kampak, kampak? Kam jdete?
Pankrác: Hnojit vinice.
strážný: V pořádku. (Dá jim štempl.) Pokračujte.

(Veteráni jsou schovaní v kadibudkách a pozorují vojáky.)
Servác: Asi někoho hledají.
(Bimbác se vykloní a liskne mu.)

Pankrác: Ty nejsi andělská mrcha! Ty jsi mrcha!

(Pankrác vyleze z krbu.)
Bosana: Kde ses tu vzal?
Pankrác: Tak... Na starý kolena jsem se spustil.

Pankrác: Taková hezká a krade...

(Hledají je vojáci.)
Servác: Moc tichej hotel to teda není.

Pankrác: Moc dobrý lidi tady jsou, pěkne vychovaný. Chvilku tě milujou, chvilku kamenujou... Jak se jim poručí.

(Servác začne mávat rozzuřenému davu.)
Bimbác: Neblbni!
Pankrác: Neumíš číst nebo co?
Servác: Umím, ale pomalu.
Pankrác: Tak to nech rozečtený a uhni!
(Začnou lítat kameny.)

Sup: Nesu účet za nocleh. S přirážkou za ramínka, vodu a zrcadlo to dělá pětadvacet zlatých. Plus denní světlo k tomu, to máme... Třicet zlatých.
Bimbác: Zaplatíme, až budeme odjíždět. Zmiz!
Sup: Ne ne ne ne ne! U nás se platí každý ráno!
Servác: Tu máš, vydřiduchu.
(Měšec nefunguje.)
Pankrác: Hernajz!
(Vyzkouší klobouk a vyčaruje cigarety s velbloudem.)
Pankrác: Pocem. Vem si. Jsou s velbloudem.
Sup: Nekecal. Zabavují se cigarety, zabavují se oděvy, zabavuje se všecko! Holoto žebrácká! Kufry se taky zabavujou. Vleze to do nóbl hotelu a nemá to čím zaplatit! Kruci, kdo sem postavil ty dveře?! To jsem neviděl, takovýdle hosty...

Bimbác: Pankráci, víš co mi udělal?
Pankrác: Ne.
Bimbác: Požádal ji o ruku. Věřil bys tomu?
Pankrác: Věřil. Nemůže za to.

Bimbác: (ze spaní) Proč? Proč?!
Servác: (vylekaně) Co proč?
Bimbác: Proč kamarád kamarádovi vrazí dýku do zab?
Pankrác: Jestli máš v zádech dýku, tak se obrať na břicho.

Servác: (šeptem) Je to stejně divný... Královna obluda, král takovej hovňousek a jakou mají krásnou dceru.
král Pikola: Sám se tomu někdy divím.

král Pikola: Zlato? Stříbro? Drahé kameny?
Bibmác: Bižuterie.
král Pikola: Bižuterie... No to ještě nemáme, bižuterii.

(Uvidí Bosanu.)
Bimbác: Je krásnější, než jsem čekal.
Pankrác: Přírodo, přírodo... Kam chodíš na ty nápady?
Servác: Krucifix...

(Král dostane od Pankráce dýmku.)
král Pikola: (na ministra informací) Taky bys chtěl takovou, viď? Pukni si... Závistí.

Servác: Nožičky moje, ručičky moje, jestlipak víte, co děláme? Valíme se.

Sup: Musíte Edu omluvit. Je to prostý pobíješ much. Flájbój, jak říkají Angličani. Flábój Eda.

Sup: Je to hotel všech kategorií. Trojka - štenice. Dvojka bez štěnic. Jednička bez štěnic a s ramínkama.

Sup: Pěkně vítám, paňstvo. Mé jméno je Sup. Jsme pevně přesvědčen, že se ubytujete v mém hotelu. Jinej hotel tady neni.

(Sup telefonuje s celníkem.)
Sup: Jo. Jo? Rozumim. Tři lidi, jeden kočí, čtyři koně. Di prosimtě... Di prosimtě. Pod kloboukem? S ve... S velbloudem? Tak buď zdráv.

Bimbác: Kde bydlí? Jak se tam jede? A kde se tady objednávají svatby?

celník: Cigarety nemáš?
Pankrác: Jaký by jsi chtěl?
celník: S velbloudem.
(Pankrác mu je vyčeruje.)
celník: Zabavuje se! Máš ještě velblouda?
(Pankrác mu je vyčaruje.)
celník: Zabavuje se! Eště...
Pankrác: Podívej se, to bysme tady byli do rána. (Vyčaruje.) Tady máš karton a otevři ty šranky.

celník: Ta výprava na těch saních už odjela?
Servác: Jo, ta už je pryč.
celník: Nejdřív saně, teďka kočár... Dneska je tu provoz.

Pankrác: Vstávej, budeš se ženit! Vzbuď ho.
Servác: Vstávej, budeš se žetit!
Bimbác: Jááá? Teď? Tady? S kým?

Pankrác: Zlo se musí vyhánět zlem.
Servác: A jaká by ta nevěsta měla bejt?
Pankrác: Něco mezi andělem a mrchou.
Servác: To on bimbác nebude chtít ledajakou, když je teď pán světa. On bude chtít nejmíň princeznu.
Pankrác: Tak mu najdeme princeznu. Andělskou mrchu mu najdeme, ta ho zkrotí.

Pankrác: To je nejhorší, co může mužskýho potkat, když chce spasit svět klackem. Strašně nebezpečná nemoc.
Servác: Co s ním budeme dělat?
Pankrác: Oženíme ho.

Bimbác: Nabrnkám si obrovskou nepřemožitelnou armádu! A k tomu si nabrnkám loďstvo! A udělám pořádek na zemi i na vodě!
Pankrác: (k Servácovi) Zblbnul.

sedlák: Tady bude pšenice.
Bimbác: Tady bude bitva!

Bimbác: Teď vám ukážu, jak dovedu velet, když jsem v přesile. Těšte se, kluci turecký!

Bibmác: Dávejte pozor. Machometánů bylo deset.

Bimbác: Co budeme dělat?
Pankrác: Já bych šel na ryby.
Servác: Pojďte se radši válet. Takovejch pět šest roků bych se válel... Pak by se vidělo.
Bimbác: Tak to ne. Správnej voják navštíví místa, kde proléval krev.
Pankrác: A proč to dělá? Proč nejde na ryby?
Bimbác: Protože je voják.
Servác: Ale my už nejsme, jsme vysloužilí vojáci. Na to nezapomínej.
Pankrác: My jsme veteráni. Jdeme na ryby.
Bimbác: Vysloužilost neomlouvá.

Bimbác: Jak se jmenuješ, chlape?
kočí: Jak si budete přát, pane.
Bibmác: Budeš... Matěj. Jeď.
Pankrác: Ne! Budeš Hans! Němci jsou pořádnější.
Bimbác: Jeď, Hans!

Bimbác: No jo, vysloužilej voják. Veterán, co?
žebrák: Taky budete.
Servác: Má medaili a žebrá.
žebrák: Taky budete.