(Scénárista Jíša vypráví zaměstnancům Filmového studia Barrandov o svém filmu.)
scénárista Jíša: Je to z vesnice, já jsem tam dlouho žil.
uklízečka: A zasmějeme se?
scénárista Jíša: No, tak jsou tam taky veselý místa. Hlavně bych chtěl, aby to bylo takový pravdivý, ze života. Já jsem tam působil jako učitel a mně tam ty venkovský lidi připadají takový upřímnější a prostší. To všechno bych chtěl, aby v tom filmu bylo. No, vlastně je to takový prostý venkovský příběh. Tak, jak to v životě chodí.

(Z dramaturgovy kanceláře vyrazí vzteklý produkční, ve dveřích se srazí se scénáristou.)
produkční Šus: Kravina na kvadrát! Výplod šílence! Debilní paskvil!
scénárista Jíša: Já jsem Jíša.
produkční Šus: To mě nezajímá, člověče. Neumětelové! Nýmandi! Nuly!
dramaturg Moucha: Pojďte dál. Prosím, posaďte se. Tak to budeme točit. Už je to v produkci. Všichni jsou nadšení. To byl produkční, ten co tu byl.

režisér Kohoutek: Pojďte se podívat, příteli, jak ten váš námětek dostává švih.

skriptka Jiránková: Pane režisére, nemohl byste přednostně vybrat psa hajného Kaliny? Kynolog říká, že balet vzbuzuje ve psech agresivitu.
režisér Kohoutek: Je toho moc.

(Režisér Kohoutek není spokojen s revuální scénou na návsi.)
režisér Kohoutek: Člověče, vy se tváříte, jako když se těch lidí bojíte. Je to revue, že jo. Tady s vámi ty postavy komunikují zpěvy a tancem. Nechovejte se k nim, jako kdyby byli opilí.

(Ticháček se ubytoval u Lukešových.)
babička Lukešová: Tady budete mít klid. Akorát Lukeš vás bude možná trochu otravovat, ale toho si nemusíte vůbec všímat.
Ticháček: To je kdo, ten Lukeš?
babička Lukešová: Můj muž. Kdyby na vás nějak moc dotíral, řekněte mu, že nemáte čas, a bude od něj pokoj.

(Pyrotechnik Ticháček na poli ukládá nálože, kolem jede zedník Merunka na babetě.)
pyrotechnik Ticháček: Tak tady bude první.
zedník Merunka: To je blbost. Uvidíte ty následky! Ohrožujete celou vesnici!
tajemník Papírník: Co se staráš, Merunko? Seš snad zemědělec?

Ticháček: Prosím vás, kde se tady říká Pod lesem?
Eliška: To je támhle, pod lesem.
Ticháček: Aha.

Ticháček: My se ještě neznáme. Já jsem Ticháček, Jaroslav.
Eliška: Veverková, Eliška. Vy jste tady nový, že jo?
Ticháček: No, přijel jsem včera. A vy jste tady stará?
Eliška: Ano, já jsem tady stará.
Ticháček: Vy jste tady učitelka?
Eliška: Já jsem tady učitelka.
Ticháček: Aha. No jo, no. A na co bych se vás ještě tak zeptal...
Eliška: Dobrá otázka je taky – tak co, děti, nezlobí vás paní učitelka?
třídní kolektiv: Nezlobí!

Ticháček: Kdo je to, ten pan Lenský?
dítě č.1: Hrabě.
Ticháček: Hrabě?
dítě č.1: Ale to se mu jen tak říká.
dítě č.2: On je z Prahy.
dítě č.3: Je to ministr.
dítě č.4: Není, jenom náměstek.
dítě č.5: Maminka říká, že je básník.
(V dalším ději vyjde najevo, že Lenský je člen pražské smetánky – vedoucí prodejny Maso-uzeniny.)

(Nápadníci hajného dcer utíkají přes náves.)
babička Lukešová: Koukám, že Lhoták šel dneska za pařez.

dědeček Lukeš: Já dělám, že nevidím, ale já vidím!

předseda MNV Rambousek: Hlášení místního národního výboru: hajný Kalina zas bude mít přednášku o nebezpečí v lese. Ve čtvrtek ve dvacet hodin... přesněji řečeno v půl osmý. Je to v kulturním domě.

(Ticháček se snaží sbalit Elišku.)
Eliška: Já nevím, jak bych vám to řekla.
Ticháček: Ne, to mi stačí: Máte jiného, nemusíte mi nic vysvětlovat. Na shledanou.
Eliško: Ale neberte si to tak. To by mě mrzelo, kdyby vás to nějak moc mrzelo.
Ticháček: Ale ne, se mnou si nedělejte starosti. To já si někam zalezu, uvařím si čaj, možná si třeba i trochu popláču, ale zítra už to bude všechno dobrý. Já jsem na to zvyklej, já mám trénink. Nepůjčila byste mi kapesník? Kdyby to na mě přišlo už cestou.

scénárista Jíša: Pane režisére, na co je tady ten kůl?
režisér Kohoutek: (Ukazuje ve scénáři.) Je svěží jitro. Před hájovnou stojí zaražený pilot.
scénárista Jíša: Ale né, pilot... To je ten pilot toho práškovacího letadla, ten nápadník té nejmladší dcery.
režisér Kohoutek: Jo, vy jste myslel toho Korna?
scénárista Jíša: No jistě. Mě vůbec nenapadlo, že by tady mohlo dojít k nějaké nejasnosti.
režisér Kohoutek: (Volá na techniky.) Mládenci, změna! Ten kůl vyndejte a do tý díry postavíme pana Korna!
scénárista Jíša: Ale on není zaražený do země, on je zaražený, že nikdo není v hájovně doma, chápete? Je prostě zaraženej.
režisér Kohoutek: Jo takhle vy jste to myslel. A nevadilo by vám, kdyby stál v tý díře, když už tam ta díra jednou je? To by byl fór, ne?
produkční Šus: Ta díra stála patnáct tisíc osm set, jestli vám to nevadí, pane režisére!
scénárista Jíša: Pane režisére, ale ta scéna nemůže být v žádném případě komická. Ta přímo navazuje na bouřlivou schůzi v restauraci, kde se celé veřejné mínění obce obrátí na stranu toho mladého chlapce. Tady já jsem chtěl jít trochu do hloubky.
režisér Kohoutek: Bouřlivou scénu jsme škrtli a do hloubky, jak vidíte, jdem. (Ukazuje na Korna stojícího v díře.)

(Projekce denních prací v malém sále FS Barrandov.)
režisér Kohoutek: Osvětovou přednášku toho hajného jsem natočil humorně. On se snaží podpořit víru ve strašidla, aby se mladí muži báli lézt mu do lesa za dcerami. Což je z moderního hlediska legrační.

tajemník Papírník: Emile, nezdá se ti, že ten hajný sem zanáší nevědecké názory?

(Natáčí se scéna, kdy si Lenský vylévá srdce Elišce.)
Lenský: Víte, zpočátku jsem si myslel, že jsme jenom takové sblížené duše. Ale teď se mi zdá... ne, ne, jsem si jist, že vás miluji. Ty vaše vlasy, vaše chůze, vaše oči...
Eliška: Ale jděte, Pavle, kolika jiným jste to už asi říkal?
Lenský: Kdykoliv vás spatřím, rozbuší se mi srdce. I stromy, květy, svědkové mých denních vycházek, kdyby mohly mluvit, tak by vám potvrdily, že... že nemám v hlavě nic... Nemám v hlavě nic? Poslyšte, není to blbý – říct, že nemám v hlavě nic?
režisér Kohoutek: (zoufale) Ale ne! Nemám v hlavě nic než vás, to je v pořádku. Tam už bude předehra a po těch slovech to rozbalíme naplno.

zedník Merunka: Paní Hurychová, já – a to je moje zvláštnost – si svoji maltu vždycky míchám sám!

(Novinářská chvíle v přestávce natáčení.)
scénárista Jíša: Měla by to být taková sonda do života současné vesnice. Ovšem v průběhu realizace dochází k určitým změnám... já doufám, že z toho mého původního záměru tam aspoň něco zbude.
reportér: A jak se vám spolupracuje s režisérem Kohoutkem?
scénárista Jíša: No, tak ano... ale příští film bych raději dělal s někým jiným.

učitelka Eliška: Prosím vás, kdy mají děti začít zpívat?
režisér Kohoutek: Hned po výbuchu, hned jak hnůj dopadne na zem.

(Novinářská chvíle v přestávce natáčení. Režisér Kohoutek vypráví o přípravě výbuchu na návsi.)
režisér Kohoutek: Tato scéna, jak jistě všichni chápete, se nedá opakovat. Proto nenatáčíme jenom jednou kamerou jako ostatní scény, ale třemi kamerami zároveň. Čili, kdyby jedna nebo dvě kamery odešly, tak to alespoň v jedné – nebo, jak my filmaři říkáme, v jednom kufru – bude.
novinář: A můžeme si ten výbuch vyfotit?
režisér Kohoutek: Samozřejmě, Zdenička vám pak vykáže prostor, kde nám nebudete vadit.
hlavní pyrotechnik: Pane režisére, pyrotechnika je hotová, jen to zmáčknout.
režisér Kohoutek: Ano, výborně. (k novinářům) To byl náš hlavní pyrotechnik.
novinář: A prosím vás, řeknete nám, abychom ten výbuch nepropásli?
režisér Kohoutek: Ale to je jednoduché, dívejte se prostě na mě. Já budu stát tady, a to je domluveno, že jak já takhle zdvihnu ruku, tak se všichni připraví, a jak takhle mávnu...
(Ozvou se výbuchy, štáb se kryje před letícími cihlami a filmařská technika se tříští o zem.)

produkční Šus: (V kanceláři řve na režiséra před celým štábem.) To jsem ještě neviděl. A to mi všichni tvrdili, že má gymnázium. Pcha. Ale kde? Někoho tak indolentního jsem za kamerou ještě neviděl. To je nula! Nula od nuly pojde.

produkční Šus: Jak je ten film blbej, tak je drahej!

scénárista Jíša: Já myslím, že teď je příležitost, abychom se vrátili k tomu mému původnímu záměru.
skriptka Jiránková: Vy jste tak naivní. Váš původní záměr nikoho nezajímá, je zajímá, jestli mají prachy na to, aby to dodělali.

režisér Kohoutek: Dobře, že jste tady. Potřebuju připsat scénu: za pyrotechnikem Ticháčkem přijede jeho sestra.
scénárista Jíša: Ale Ticháček nemá sestru, pane režisére.
režisér Kohoutek: Musí ji mít, protože potřebujeme oženit hajného.
scénárista Jíša: Ale hajný se přece ženit nechce, to je jeho základní povahová vlastnost.
režisér Kohoutek: Bude finále, a tam se všichni musí oženit.

(Herečka Kozderková se má odtrhávat od okna a za tím účelem jí přilepili ruce k parapetu.)
scénárista Jíša: Pane režisére, promiňte, ale to bylo míněno obrazně. Ona je tak zaujata tím hajným, že se nemůže odtrhnout od okna, ale pohledem! To se přece tak říká!
režisér Kohoutek: Já vím, že se to tak říká, mě nemusíte poučovat. Ale sám jste tam vypích to lepidlo.
scénárista Jíša: Já jsem tam nic nevypichoval, já jsem prostě popsal rekvizity, který jsou na každý poště.
režisér Kohoutek: Podívejte se, když je ve scénáři napsáno odtrhávání od okna, tak já jenom hledám způsob, jak to umělecky ztvárnit.
skriptka Jiránková: Pane režisére, oni nemůžou paní Kozderkovou odtrhnout od toho okna.
režisér Kohoutek: To je v pořádku, tak jsme to taky pojali.
skriptka Jiránková: Ona má ale večer v Praze představení.
režisér Kohoutek: Pro mě je hotová, ať jede.
skriptka Jiránková: No jo, ale my nevíme, jak ji s tím parapetem naložíme do taxíku.
režisér Kohoutek: (Naštvaně na Jíšu.) Vidíte? Ono se to lehko píše. Ale dělat to! Pane Mrázek, ředidlo!

(Eliška s Lenským ve strašidelném lese potkali Jeníčka s Mařenkou.)
Lenský: Zeptejte se jich, kde vzali ten perník.
Eliška: Vždyť jste to slyšel, jdou z pouti.
Lenský: Jen jestli ho nenaloupali tady v lese.

Eliška: Pavle, já vás nepoznávám. Vzpamatujte se. Vždyť jste řezník!

(Eliška se snaží vysvětlit Lenskému, že se strašpytlem chodit nehodlá.)
Eliška: Ne, Pavle. Nemohu.
Lenský: Já vím, vám vadí, že jsem uzenář... a řezník.
Eliška: To by v manželství nevadilo, spíše naopak. Ale vy, Pavle, nejste muž, který by mohl být ženě oporou.
Lenský: Ale proč? Proč?
Eliška: Člověk, který se bojí Sněhurky a sedmi trpaslíků...
Lenský: Tak Sněhurky se nebojím!
(Z pole se ozvou se výbuchy od rozmetání hnoje.)
Eliška: Slyšíte, Pavle? To je on! To je muž, jakého jsem si vždycky přála!
Lenský: Ale Eliš...
(Na dvůr vletí kusy hnoje, něco dopadne i na Lenského.)
Eliška: Vidíte? Posílá pozdrav.

hajný Kalina: Holky, budete se vdávat. Já se totiž budu ženit.
1. dcera: Ale kdo si nás vezme, tatínku?
2. dcera: Všechny ženichy jste zahnal.
3. dcera: Každý se k nám bojí.
Ticháčková: Nadežeň jim je!
hajný Kalina: Holky, klid, já vám je nadeženu. Broku, jdem!

(V zákulisí letního kina před slavnostní premiérou filmu.)
produkční Šus: Nikam nejdu. Nenechám se přece ukamenovat.
skriptka Jiránková: Čeho se bojíte, pane Šus? Klanět se budete před filmem, ne po filmu.

režisér Kohoutek: Každej jste se na tom filmu nějak podepsali. Každej. A teď byste se rádi schovali za něčí záda. No prosím, já vám ty záda rád půjčím...

(Premiéra v letním kině.)
dramaturg Moucha: Jak to jde?
režisér Kohoutek: Nikdo neodešel. Zatím.

(Novinářská chvíle v přestávce natáčení.)
novinář: A pane režisére, kterou scénu budete točit teď?
režisér Kohoutek: Dneska točím svůj vůbec nejnáročnější záběr. Pyrotechnik Ticháček, hrdina našeho filmu, uskuteční svůj veliký výbuch. Tento výbuch bude mít ve vsi nečekané následky. Totiž, odpůrcem nové hnojicí metody je jistý zedník Merunka. Je to takový vesnický šizuňk, na melouchách šidí maltu a z ušetřeného materiálu si staví vlastní dům. To je takový satirický tón, že.

(Režisér Kohoutek v přestávce natáčení vypráví novinářům děj filmu.)
režisér Kohoutek: No a teď ona ho tam uvidí s tou sekerou, že. Jí ovšem nevadí, že je řezník - trochu šokovaná sice je, to je samozřejmé, ale láska trvá. Ona se v něm zklame teprve později.

produkční: Labutě, berušky, hadi... Dostanu já někdy normální film?

režisér: Stop! Kde je had? Já ho roztrhnu. Měl se připlazit hned po pavoucích.
muž v obleku hada: Zdé! To nešlo stihnout. Ať to někdo zkusí se v tom plazit.
režisér: Člověče, kvůli vám to musíme jet znovu. Upravte mu to někdo.
produkční: Je to nutný? Kvůli jednomu blbýmu hadovi?
režisér: Ten had tam vysloveně chybí. Pojďte, sjedeme to znovu.
kameraman: Ovšem až zítra, dneska už nemáme světlo.
skriptka: Ovšem zejtra tady nemáme berušky, berušky letí do Ostravy.
produkční: Co dělaj berušky v Ostravě?
skriptka: Labutě.

skriptka: Mluvící dítě.
dítě č. 1: Soudružko učitelko, je pan Ticháček hrdina?
dítě č. 2: Soudružko učitelko, je pan Ticháček hrdina?
dítě č. 3: Soudružko učitelko, je pan režisér hrdina?
režisér: Toho berem.