(Albert Horák přijde domů.)
Kačenka Horáková: Večeři máš v kuchařce na straně třicet čtyři.

Albert Horák: Můžeme mluvit o velkém štěstí, že nám zbyla aspoň jedna kadibudka.

Albert Horák: Co jen ty naše ženy ty děti naučili? Jíst, spát, čůrat a kadit.

Michal Adámek: No vidíš, že to zvládnem i bez maminky.
Dáša Adámková: Ale maminka mi vždycky před koupáním sundá bačkůrky.

(Zazvoní budík.)
Michal Adámek: Krucinál, tady se vážně nedá pracovat, tady nemá člověk pět... (Vidí Dášenku jak si kreslí na zemi do notových papírů.) Kdes to vzala, kdo ti to dovolil? Podívej se, co to je tohleto za čmáranice?
Dášenka Adámková: To není žádná čmáranice, to je Pepíno.

(Pepa Albertovi řekl, že Michal nebude mít auto.)
Albert Horák: A vyřiď Michalovi ať nepropadne panice, dvě auta docela postačí. A hlavně si pomatujte - lepší drobné ústupky, než vážné komplikace.

Albert Horák: Expedice Ydykseb je výlučně mužská záležitost.
Kateřina Horáková: Víš co? Ty vaše pravidla budou platit tak dlouho, dokud my je budem respektovat... Pojď. (Bere Matýska.) Jednou za rok si vyrazí bez nás do Beskyd a ona je to hned expedice. Jako kdybychom nevěděli o co jde, viď Matýsku?

Kateřina Horáková: A vůbec, jdi si rovnou zařídit místenky na vlak, nemysli si, že si do pohoří Ydykseb odvezeš auto a já budu dřít Matýska a nákupy do kopce.
Albert Horáková: To se mi na tobě, Kateřino, líbí ze všeho nejvíc. Ostatní ženský toho namluví a ty jsi tak skoupá na slovo.

Pepa Bednář: Zůstaneš poprvé sám doma. Dokážeš to?
Pepíno Bednář: To nevim.
Pepa Bednář: No znáš přece tu pohádku O neposlušných kůzlátkách?
Pepíno Bednář: Vlk měnil hlas a řekl: "Kůzlátka otevřete," kůzlátka neposlechla maminku a otevřela a vlk je sežral!
Pepa Bednář: No vidíš, ty jsi chytrej chlapec a poslušnější než kůzlátka ze všech pohádek.

Pepa Bednář: Pane, buďte tak laskav a dovezte mou tchýni na nádraží včas.
taxikář: Buďte bez starostí pane, povezu Vaší tchýni, jakoby to byla moje vlastní.

(Pepa stojí za dveřmi bytu a dobývá se dovnitř, v bytě je samotnej Pepíno.)
Pepa Bednář: Otevři, Pepíno, to jsem já.
Pepíno Bednář: Jó, máš hlas jako můj tatínek.
Pepa Bednář: Hele, nezkoumej můj hlas a okamžitě otevři!
Pepíno Bednář: Znáš přece tu pohádku O neposlušných kůzlátkách?
Pepa Bednář: Pepíno, jestli okamžitě neotevřeš, tak dostaneš na prdel!
Pepíno Bednář: Vlk taky sliboval.
Pepa Bednář: Pepíno, měj rozum, ty seš přece chytrej chlapec, jedu pro maminku na letiště.
Papíno Bednář: Maminka přijede až zejtra!
Pepa Bednář: Neřekl jsem ti pravdu, chtěl jsem jenom, abys klidně usnul.
Pepíno Bednář: Můj tatínek nikdy nelže!
Pepa Bednář: Tak se koukni, odhrň tu záclonku. Krucifix, kam letíš?
Pepíno Bednář: Já totiž nesmim ani na verandu!

(Kačenka přijde k rodičům poté, co si ostříhá vlasy.)
Kačenka Horáková: Spíš, tatínku?
Albert Horák: Co je, co je Kačenko?
Kačenka Horáková: Tatínku, já nechci zůstat doma s maminkou, vezmi mě s sebou na Apaluchu.
Albert Horáková: Už spím, holčičko.
Kačenka Horáková: Už nejsem holčička.
(Kateřína rozsvítí a uvidí Kačenku, která si ostříhala vlasy.)
Kateřina Horáková: Tak Alberte, teď už toho mám právě dost!

Kateřina Horáková: Měla jsi pravdu, Dášo. Osm let jsme s nima měly trpělivost. Ale já ti přísahám, že ten devátej se pro ně stane kritickej!

Albert Horák: Kateřina mi dala podmínku, buď pojedeme všichni - já, Kateřina i děti - a nebo pojedu bez ní, ale děti musím vzít s sebou v každým případě.
Pepa Bednář: Co to má znamenat? To snad u vás doma rozhoduje Kateřina?
Albert Horák: Samozřejmě, že ne, ale vy si dejte pozor, něco se začíná dít. (Němé pokrčení rameny mezi Pepou a Michalem.) Jo a abych nezapomněl, auto nebudu mít určitě.
Pepa Bednář: Ještě, že máte mě, do mýho auta se naskládáme všichni.
(Albert odejde.) Nevíš, kdo měl tenkrát ten pitomej nápad, že s sebou budem brát i děti od šesti let? Vůbec nejlepší bylo, dokud jsme jezdili sami.
Michal Adámek: Víš co je na tom nejhorší? Že u nás doma už to taky houstne.
Pepa Bednář: Snad nemáš taky podmínku?
Michal Adámek: Mám, úplně stejnou.

(Na nádraží.)
Kateřina Horáková: A dávej mi na Matýska pozor.
Albert Horák: Buď bez obav, budu se o něj starat, jako by to bylo moje vlastní.

(Jsou na nádraží, Albert se otočí a na zádech má Matýska.)
Pepa Bednář: Ježiši Kriste, von jede taky Mates!

(Ve vlaku.)
Albert Horák: Příště, kdo něco bude chtít říct, ať zvedne ruku.
(Pepíno se začne hlásit.)
Albert Horák: Co chceš, Pepíno?
Pepíno Bednář: Zkouším, jestli to funguje.

(Jedou ve vlaku, Adam, Michal a Pepa hrají karty, děti spí vedle v kupé. Přijde Kačenka.)
Kačenka Horáková: Tati...
Albert Horák: Kačenko, až ráno a žádný odmlouvání. (Kačenka odchází.) Zvládnout děti, to chce talent.
Pepa Bednář: Bohužel ženám talent tohoto druhu naprosto chybí.
Michal Adámek: Řekněme si to otevřeně, přátelé, naše ženy to vlastně s dětmi vůbec neumí.
(Přijde Dášenka.)
Dášenka Adámková: Tati, prosím tě...
Michal Adámek: Dášenko, ani slovo a spát. Huš, huš! (Dášenka odchází.) To jsou ještě pozůstatky nedůsledné výchovy jejich matky.
Albert Horák: Ničeho se nebojte přátelé, my nejenom, že máme talent, my si zvolíme i taktiku. Co to budu opisovat, já Vám slibuju, že tak skvělý týden jste nikdy v životě nezažili.
(Přijde Pepíno.)
Pepíno Bednář: Tati, prosim tě!
Pepa Bednář: Pepíno, už toho máme dost!
Pepíno Bednář: My taky, Mátysek se posral!
Pepa Bednář: Durch?

Albert Horák: Podle posledních zpráv opustil Sněžný muž Brahmaputru, střihnul si to přes Čeho Čhomo, na Čhomolar. Pátého ledna zachytila stopu japonská výprava na horním toku řeky Karmáli, poslední stopa vůbec byla spatřena...
děti: Kde? Kde? Kde?
Albert Horák: ...u lanovky na Čerťáku. Vyhlašuji program číslo jedna - Po stopách Yettiho!

(Bertík se hlásí u nástupu.)
Bertík Horák: Mně praskla guma u spoďárů!

Dášenka Adámková: Já chci počkat na Pepina a zebou mě nožičky.
Michal Adámek: Jaký?
Dášenka Adámek: No přeci moje...
Michal Adámek: Tady Orel, Dášenka jde celou dobu v bačkůrkách, přepínám.
Albert Horák: To má smůlu, v čem bude lyžovat? Přepínám.

Pepa Bednář: Tady papoušek, papoušek volá anděla, přepínám.
(Na zemi a tlačí.)
Pepíno Bednář: Anděl slyší.
Pepa Bednář: Moc se s tím loudáš, přitlač.
Pepíno Bednář: Už to je.
Pepa Bednář: Jenomže, jak tě utřem?
Pepíno Bednář: Maminka mě utřela lopuchem, byla tam beruška.
Pepa Bednář: To je smůla, lopuch tu není.

Pepíno Bednář: Michale, já bych chtěl bejt hadem.
Michal Adámek: Proč hadem?
Pepino Bednář: Protože když had jde, tak přitom leží.

Michal Adámek: Alberté, Pepó, Alberté! Tady orel, volá orel!
Pepa Bednář: Co zas chce ten pták? Jestli mi navrhne, abych ho popones, tak mu ty jeho Rossignoly pustím do údolí.
Albert Horák: Máš snad ještě nějaké přání?
Michal Adámek: Jo, poslední, dejte mi natisknout parte!

Albert Horák: Víš o čem se mně teď zdálo? O Kateřině.
Michal Adámek: Manželská erotika, povídej...
Albert Horák: Zjevila se mi v průsvitné košilce a pravila...
Michal: Jo.
(Z kuchyně se ozve řinčení nádobí)
Albert: (zařve) Co je to tam za kravál?
Pepa Bednář: Punská válka.

Michal Adámek: Byla jednou jedna chaloupka a ta stála úplně o samotě. A nebyla to obyčejná chaloupka, ale začarovaná.
Dášenka Adámková: Žila v ní Baba Jaga.
Bertík Horák: Zavřený děti v chlívku.
Michal Adámek: Žádná Baba Jaga, žádný děti, upíři! Nebyli to obyčejní upíři...
Pepa Bednář: Krucinál hoď tam jinej večerník!
Michal Adámek: ...kteří lítaj v noci a koušou do krku, oni pili krev ve dne!
Pepíno Bednář: A komu?
Michal Adámek: Třem dobrým lidem.

(V noci.)
Pepíno Bednář: Alberte, já mám žízeň.
Albert Horák: Vzbuď si svýho tatínka.
Pepíno Bednář: Ale když můj tatínek tady není, víš?
(Albert rozsvítí.)
Albert Horák: Michalé, kde je Pepa?
(Michal najde telegram.)
Michal Adámek: "Nechtel jsem rusit sladke sny STOP manzelska erotika neni muj konicek STOP." Nechal nám tady telegram, pitomec!

(Albert rozvinul teorii o šesti dětech a tom, že se za "starých časů" vše dělilo třemi.)
Albert Horák: Šest děleno třema jsou dvě, to jest, každý z nás by měl mít na starosti děti dvě.
Michal Adámek: A podle jakýho klíče bys to chtěl dělit?
Albert Horák: A aby se neřeklo, že si chce někdo polepšit, můžeme losovat.
Michal Adámek: Losovat? O vlastní děti? Nikdy! (Přišel Pepa.) Bacha, chce se zbavit Matesa.

Michal Adámek: Mám nápad, budeme losovat!
Albert Horák: O vlastní děti? Ani za nic!
Michal Adámek: Tak výměnu, aspoň jednu, dej nám Bertíka a já ti pučím Dášenku.
Pepíno Bednář: Dášenku chci já! Tatí? Vezmem si Dášenku do družstva?
Pepa Bednář: No jasně.
Michal Adámek: Taky my vám ji necháme, když mi Albert dá ještě Kačenku.
Pepa Bednář: Co by mu zbylo, seš magor?
Michal Adámek: On si poradí, má přece Matýska.

(Michal koupe Dášenku.)
Michal Adámek: No vidíš, že to dokážeme i bez maminky.
Dášenka Adámková: Ale maminka mi ještě před koupáním sundává bačkůrky.

(Albert koupe Matýska a namočí ho do čaje.)
Pepa Bednář: To byl čaj, šípkovej.
Albert Horák: No a co, snad se neotrávíš, na vojněs pil vodu z louže, je to čistý miminko.
Pepa Bednář: Ten čaj byl sladkej.
(Za okamžik se ozve řev, jako kdyby Matýska na nože brali.)
Albert Horák: Studená koupel je nejúčinnější lék na spaní.

(Intimčo v kadibudkách.)
Dášenka Adámková: Byly jednou dvě budky.
Pepíno Bednář: Ale nebyly to obyčejný budky.
Dášenka Adámková: Byly začarovaný.
Pepíno Bednář: Byly to kadibudky.
Dášenka Adámková: A nežila tam Baba Jaga, ani zavřený děti v chlívku.
Pepíno Bednář: Žili tam dva hodný lidi.
Dášenka Adámková: My dva.

Pepíno Bednář: Tati, chci se tě jenom na něco zeptat.
Pepa Bednář: Zavři tu klapačku!
Pepíno Bednář: Je to strašně důležitý.
Pepa Bednář: Pepíno, řekl jsem ani slovo, jestli ještě votevřeš pusu, tak tě roztrhnu jak hada.
Pepíno Bednář: Tatí, prdí taky hadi?

(Komentář "slalomu na čemkoliv".)
Michal Adámek: Nikdy se tomu nepřestaneme divit, o jejich původu není nic známo. Jejich údajný otec, dovolte mi poslední perličku z kuloárů, je mdlého rozumu a podzim svého života tráví pod dohledem zdatného ošetřovatele.

(Sáňkovací závody, jede Míša.)
Michal Adámek: Pozór, blíží se favorit, vkládáme do něj velké naděje. Je ze světoznámého rodu závodníků, nechceme ovlivňovat diváky, ale jeho čas bude nejlepší! Pozor, tam né! Míšo, co je?
Míša Adámek: Přiskřip sem si pimpulu!
Michal Adámek: Co říkáš?
Míša Adámek: Pimpásék!

(Zmrzlý Michal přichází do kuchyně.)
Michal Adámek: Katuško, neměla bys tu něco na sebe po tatínkovi?
Kačenka Horáková: Po tatínkovi ne, ale po mamince.
Michal Adámek: Nó, to nevadí, hlavně, že to nebude po Matýskovi.

(Na nočním pronásledování.)
Michal Adámek: Tady orel, orel volá poštolku.
Albert Horák: Má někdo za kamaráda takovýho ptáka? (Michal sebou praští do závěje.) Má, a zrovna já.

(Ráno poté, co se Pepa vrátí ze své třetí noční jízdy.)
Albert Horák: Já se mu tady vystřihuju s deklíkem, abych ho přibrzdil, dělám mu pomyšlení, ale už toho rozmazlování bylo dost!
Michal Adámek: Až přinese mlíčko, tak pojede. "Dnes v noci jsi o moc prisel, ze jsi s nami nebyl."
Albert Horák: Co to je?
Michal Adámek: Telegram.
Albert Horák: Hm, tím ho tak dojmeš.
Michal Adámek: Já mu to napíšu ve verších.

(Míša je uvázanej u stromu.)
Míša Adámek: Pomoc maminko, pomóc!
Dáša Adámková: Kdo ti to udělal mazlíčku?
Míša Adámek: Pepíno a Dášenka.
Dáša Adámek: Jak tě mohla malá Dášenka a Pepíno takhle přivázat?
Míša Adámek: Říkali, že si budeme hrát na piráty a já prej budu pirát až podruhý.
Dáša Adámek: Můj Míšo malinkej, podívej se na tatínka, ten se nikdy nedá napálit.

Kateřina Horáková: Kde máš tátu?
Kačenka Horáková: Hrajeme si na schovku a táta říkal, že koho neuvidí celej den, ten dostane medaili. A na Matýska vypsal zvláštní odměnu!

Kateřina Horáková: Bertíku, Kačenko, jděte si zabalit věci.
Dáša Adámková: Míšo, Dášenko, jedeme domů.
Michal Adámek: Vy si je odvezete všechny?
Albert Horák: I ty školou povinný?
Kateřina Horáková: Ne, některý vám tu necháme.
Pepíno Bednář: Já tady zůstanu!
Dášenka Adámková: Já chci zůstat s pepínem.
Kačenka Horáková: Já s tatínkem!
Míša Adámek: Maminkó!
Dáša Adámek: Co je, Míšánku?
Míša Adámek: Já chci taky medaili!
sborový řev: My chceme medaili!
Albert Horák: Přátelé, kamarádi, my Vám ty medaile přivezeme!

(Dáša si čte telegram.)
Dáša Adámková: Dnes byla jiskriva noc STOP tri holky na nas dva byly moc STOP meli jsme tu harem, daly nam to darem STOP drz se nas a uzijes si sedmkrat.

(Albert přišel domů.)
Albert Horák: Bertíku, maminka je doma?
Bertík Horák: Ne, to nadává papoušek!
Kačenka Horáková: Večeři máš v kuchařce na straně třicet čtyři.

Albert Horák: Sestři, nevolala moje žena?
sestřička: Ne, pane doktore.
(Zazvoní telefon, Albert ho zvedne.)
Albert Horák: Doktor Horák, to jsi ty miláčku?
Kateřina Horák: Ne, tady Horáková!

Albert Horák: Samozřejmě, jsem rád, že víš, koho sis vzala.
Kateřina Horák: A koho jsem si vzala, s tím se taky rozejdu!
Albert Horák: No, ještě aby ses rozešla s někým jiným, to bys mě opravdu naštvala!

(Na návštěvě pacienta Michala.)
Albert Horák: Tak, copak nám schází?
Michal Adámek: Hlava!
Dáša Adámková: Na tos nemusel volat doktora, to už o tobě víme osm let.

(Albert stanovuje Michalovu diagnózu.)
Albert Horák: Nikdy nevíme jak na koho co zapůsobí, ale faktem je, že i ty nejhorší věci můžou zapůsobit... špatně.

Michal Adámek: Já jsem to Albertovi říkal: "Neotvírej tu skříň, tam jsou věci Kateřiny," ale on ne, on mně tu sukni vyloženě nutil.
Albert Horák: No, promiň, to jsou vtipy? To bys mohl rovnou tvrdit, že jsem ti dovolil hulit v naší posteli.
Michal Adámek: Co dovolil? On mi ráno chodil zapalovat cigaretu! Je to dobrej kamarád.
Pepa Bednář: A nebo ten večer, co vyhlásil Punskou válku.
Michal Adámek: Musíš mu to odpustit, Albert byl totiž jako dělo. Ukázal takhle na zeď a povídá: "Děti, ty talíře po babičce, to jsou terče nepřátel."
Albert Horák: Co to žvaníš?
Pepa Bednář: A nebo ta síť.
Michal Adámek: Myslíš tu zahradní? Jak pod ním rupla? Nebo ten kočár?
Albert Horák: (šeptem) Né, kočár né.
Kateřina Horáková: Moment, co bylo s kočárem?
Pepa, Michal: Níc.
Michal Adámek: Ale nic, viď? Albert v něm houpal Matýska a on mu ujel.
Albert Horák: Tak s vámi, přátelé, já jsem skončil.

Michal Adámek: Co je v tom koši?
Kačenka Horáková: Nic, říkal to tatínek.
Pepa Bednář: Jo, tatínek!

(Albert se s Kateřinou zavřou v ložnici.)
Bertík Horák: Tatí!
Albert Horák: Bertíku, jdi si hrát, my tady máme s maminkou důležitou chvilku.