Holly Golightlyová: Na letiště Idlewild, prosím.
Paul Varjak: Zapomeň na to. To nemůžeš.
Holly Golightlyová: Proč ne?
Paul Varjak: Nechápeš to. Jsi obžalovaná. Jestli tě chytí za porušení kauce, zavřou tě a zahodí klíč.
Holly Golightlyová: Nebuď směšný, zlato. Pozítří už budu vdaná za budoucího prezidenta Brazílie. A budu mít diplomatickou imunitu nebo tak něco.

Paul Varjak: Koupím ti dárek. Tys mi koupila pásku do stroje a přinesla mi štěstí.
Holly Golightlyová: Tak jo, ale u Tiffanyho může být pěkně draho.
Paul Varjak: Mám svůj šek a deset dolarů.
Holly Golightlyová: Nedovolím ti rozměnit tvůj šek. Ale dárek do deseti dolarů přijmu. I když nevím, co za deset dolarů u Tiffanyho najdeme.

Holly Golightlyová: Není to báječné? Víš, co myslím tím, že se ti nemůže nic stát namístě, jako je tohle? Ne, že by mi záleželo na špercích, kromě diamantů, samozřejmě.

Holly Golightlyová: Mám skvělý nápad. Celý den budeme dělat to, co jsme ještě nedělali. Budeme se střídat. Nejdřív cos nedělal ty, pak co jsem nedělala já. Až na to, že mě nenapadá nic, co jsem nedělala.

Holly Golightlyová: Odtud ke dveřím se to dá stihnout přesně za čtyři vteřiny. Dávám ti dvě.

Paul Varjak: Holly, jsi opilá.
Holly Golightlyová: To je pravda. Naprostá pravda. Ale nedůležitá.
Paul Varjak: Co to děláš?
Holly Golightlyová: Myslím, že bychom se měli něčeho napít... Na novou paní Rusty Trawlerovou. Na mě.

Holly Golightlyová: Slečna Golightlyová dále vyjadřuje odhodlání věnovat svůj všestranný talent okamžitému uchvácení pana Rutherforda za účelem sňatku. Rustyho, pro přátele, kterých má jistě mnoho. Trawlera.
Paul Varjak: Koho?
Holly Golightlyová: Rustyho Trawlera. Setkal ses s ním před pár týdny u mě na večírku. Přišel s Mag Wildwoodovou. Ne ten pohledný Jihoameričan. Ten druhý, co vypadá jako prase.

Holly Golightlyová: Takže, drahý Frede. Dnes večer jsem došla k vážnému rozhodnutí.
Paul Varjak: Což je?
Holly Golightlyová: Už nebudu chodit s víc než jedním najednou.

Holly Golightlyová: Podle sčítání k dnešnímu dni mě na večeři za poslední dva měsíce pozvalo dvacet šest různých krys. Dvacet sedm, když počítáš i Bennyho Shackletta, který je v mnoha ohledech superkrysa.

Mag Wildwoodová: Když si pomyslím, že můj přítel dolézá za nějakou hollywoodskou šmírou!
Holly Golightlyová: Mag, zlato, jsi otravná.
Mag Wildwoodová: Sklapni. (na Rustyho) Ty. Víš, co tě čeká? Odvedu tě do zoo a nakrmím tebou jaky! Jen co to dopiju.

Mag Wildwoodová: Holly, drahoušku!
Paul Varjak: Co je to?
Holly Golightlyová: Mag Wildwoodová. Je to modelka, věr tomu nebo ne, a je děsně otravná. Sleduj ty zazobance, co si přivedla.
Paul Varjak: Je v pořádku, pokud se ti líbí tmaví, hezcí, mohovitě vypadající muži vášnivé povahy s příliš mnoha zuby.
Holly Golightlyová: Toho nemyslím. Myslím toho druhého.
Paul Varjak: Toho druhého?
Holly Golightlyová: To je Rusty Trawler.
Paul Varjak: Hm?
Holly Golightlyová: Rusty Trawler. Náhodou je to devátý nejbohatší muž v Americe pod padesát let.
Paul Varjak: To je opravdu pozoruhodná informace.
Holly Golightlyová: Vedu tyhle věci v patrnosti.

Paul Varjak: To je pořádný večírek. Kdo jsou vůbec ti lidé?
Holly Golightlyová: Kdo ví? Rozkřiklo se to.

O.J. Berman: Tak poslouchej, Fredíku.
Paul Varjak: Ne, Paulíku.
O.J. Berman: Jo? Já myslel, že jsi Fredík.

Holly Golightlyová: O.J. je skvělý agent. Zná spoustu telefonních čísel. Jaké číslo má Jerry Wald, O.J.?
O.J. Berman: Ale jdi, nech toho.
Holly Golightlyová: Chci, abys mu řekl, jaký je Fred génius. Nečervenej se, Frede. Já řekla, že jsi génius, ne ty. Takže se nevytáčej, O.J. Řekni mi, co uděláš, aby byl Fred slavný a bohatý.
O.J. Berman: Co kdybys Fredíka a mě nechala, abychom se domluvili, kotě?
Holly Golightlyová: Dobře, ale pamatuj si, že jsem agentka. Aranžérku už má, já jsem jeho agentka.

O.J. Berman: Přinesu vám drink. Pijete?
Paul Varjak: Jo.
O.J. Berman: Tak vám přinesu drink.

O.J. Berman: Buongiorno.
Irving: Co?
O.J. Berman: Vy nepijete?
(Irving vytáhne skleničku a napije se.)
O.J. Berman: Máte tam kapsy nebo co?

O.J. Berman: (na papouška) Takže tě vycpali, co, Polly? To ti patří, ty drbno.

Holly Golightlyová: A to píšete každý den?
Paul Varjak: Jistě.
Holly Golightlyová: I dneska?
Paul Varjak: Jistě.
Holly Golightlyová: To je krásný stroj.
Paul Varjak: Samozřejmě. Píše jen zjitřelou, procítěnou, slibnou prózu.
Holly Golightlyová: Ale není v něm páska.

Holly Golightlyová: Co vlastně děláte?
Paul Varjak: Jsem spisovatel, myslím.
Holly Golightlyová: Myslíte? Vy to nevíte?
Paul Varjak: Tak jo. Rozhodně jsem. Definitivně. Jsem spisovatel.

Holly Golightlyová: Vypadáte trochu jako můj bratr Fred. Můžu vám říkat Fred?

Holly Golightlyová: Asi před sedmi měsíci se mě tenhle takzvaný právník pan O'Shaughnessy zeptal, jestli bych za sto dolarů týdně nemohla potěšit osamělého starce. Řekla jsem mu: "Hele, zlato, to máte špatnou Holly Golightlyovou." Děvče si může vydělat právě tolik cestou na toaletu. Každý muž, když je jen trochu gentleman, dá dívce na toaletu padesát dolarů. A já si vždycky řeku i na taxi. To je dalších padesát dolarů.

Holly Golightlyová: Asi jste o něm četl. Jmenuje se Sally Tomato.
Paul Varjak: Sally Tomato?
Holly Golightlyová: Netvařte se tak pohoršeně. Nikdy neprokázali, že byl členem mafie, natožpak její hlavou, zlato. Jediné, co mu dokázali, byl malý daňový podvod. Vím jen, že je to zlatý staroušek. Nikdy nebyl mým milencem, nebo tak. Vlastně jsem ho poznala, až když byl ve vězení. Ale teď ho zbožňuju. Jezdím ho navštěvovat každý čtvrtek už sedm měsíců. Jezdila bych tam, i kdyby mi za to neplatil.

Holly Golightlyová: Vždycky poznáte, co si chlap o vás opravdu myslí podle náušnic, které vám dá.

Holly Golightlyová: Omlouvám se, něco jste potřeboval. Telefon.
Paul Varjak: Měl jsem se totiž s někým sejít. Je přece čtvrtek deset ráno, že? Právě jsem přiletěl z Říma a nejsem si moc jistý.
Holly Golightlyová: Čtvrtek? On je čtvrtek?
Paul Varjak: Myslím.
Holly Golightlyová: Čtvrtek! Ale ne, to není možný! To je příšerný!
Paul Varjak: Co je na čtvrtku tak příšerného?
Holly Golightlyová: Nic, jen to, že si nikdy nepamatuju, kdy bude.

Holly Golightlyová: Poslyšte, znáte ty dny, kdy je vám pod psa?
Paul Varjak: Pod psa? To jako když máte splín?
Holly Golightlyová: Ne. Splín máte, protože tloustnete nebo moc dlouho prší. Prostě jste smutný, nic víc. Když je vám pod psa, je to hrozné. Najednou máte strach, a nevíte z čeho. Míváte někdy ten pocit?
Paul Varjak: Jistě.
Holly Golightlyová: Když to na mě přijde, jediné, co mi pomůže je skočit do taxíku a jet k Tiffanymu. V tu ránu se uklidním. To ticho a nóbl prostředí. Tam vás nemůže potkat nic zlého. Kdybych našla místo, kde bych se cítila jako u Tiffanyho, tak... Tak bych si koupila nábytek a dala kočce jméno.

Holly Golightlyová: Telefon je tamhle. Tedy byl. Už si vzpomínám, vrazila jsem ho do kufru, trochu to tlumí zvuk.

Sid Arbuck: No tak, kotě. Máš mě ráda. Vždyť víš, že jo.
Holly Golightlyová: Zbožňuju vás, pane Arbucku, ale dobrou noc.
(Zabouchne dveře.)
Sid Arbuck: Tak počkat, kotě. Máš mě ráda. Každý mě má rád. Máš mě ráda kotě, víš že jo. Copak jsem nezaplatil za pět lidí? Za tvé přátele. Já je neznal. A když jsi chtěla drobný na toaletu, co jsem ti dal? Padesát dolarů. Nemám snad nějaký práva?

pan Yunioshi: Slečno Golightlyová, já protestuji!
Holly Golightlyová: Omlouvám se, zlato, ale ztratila jsem klíč.
pan Yunioshi: Před dvěma týdny. Nemůžete na mě pořád zvonit. Rušíte mě! Musíte si dát udělat nový klíč!
Holly Golightlyová: To nepomůže. Vždycky ho ztratím.

Sid Arbuck: Co se ti stalo? Odešlas na toaletu a už jsem tě neviděl.
Holly Golightlyová: Víš, Harry...
Sid Arbuck: Harry byl ten druhej. Já jsem Sid. Sid Arbuck. Máš mě ráda, vzpomínáš?