(Ve vazební věznici.)
Anděl: A co ti přišili?
Elliot Richards: Věčné časy.
Anděl: To je dlouhá doba. Udělal jsi něco strašnýho?
Elliot Richards: Jo. Prodal jsem svou duši.
Anděl: Doufám, že za něco pořádnýho.
Elliot Richards: Když se to tak vezme, tak za nic.
Anděl: Dost blbej obchod, jestli to chceš vědět.
Elliot Richards: Já to nechci vědět!
Anděl: Stejně je to fuk. Duši prodat nemůžeš.
Elliot Richards: Fakt? Proč to říkáš?
Anděl: Protože v první řadě ti vůbec, vůbec nepatří.

Ďábel: Elliote, drahý! To je ale milé překvapení. Doufám, že ses bavil!
Elliot Richards: Jako bys nevěděla.
Ďábel: Promiň, brouku. Musíš z toho být strašně znechucený. Snad bych ti to vynahradila.
Elliot Richards: No jo, zatím jsi mi opravdu moc pomohla... To jo.
Ďábel: Já vím... Zlobila jsem tě, že ano. Asi bys mi měl naplácat.
Elliot Richards: Na co jinak myslíš? To se pořád všechno točí jenom kolem sexu?
Ďábel: Ne. Jasně, že ne. Je tady ještě nenasytnost, lenost, zloba, marnost, závist...

(Ďábel je ve škole v přestrojení za učitelku.)
Ďábel: Tak hoši, domácí úkol. Algebra. X na n-tou krát ypsilon na n-tou rovná se zet na n-tou. Stejně vám to k ničemu nebude. Imperialismus a první světová. Co se stalo, stalo se. Proč to znovu rozebírat? Němčina, francouzština, španělština. Ja ja, oui oui, si si. Nesmysl! Stejně všichni umí anglicky, a jestli ne, tak by měli. Takže žádný domácí úkol. Ale koukejte hodně na televizi, hrajte videohry a nashle zítra. Řekněme v deset? V půl jedenácté? Proč vstávat zbytečně brzo.

(V nemocnici. Ďábel je v převleku nemocniční sestry.)
Ďábel: Lentilky na pokoj 320, karamelky na 316...
Elliot Richards: Dáváš jim bonbony?
Ďábel: Placebo. Zabírá stejně jako prášky. Vědecky dokázané.
Elliot Richards: Nemůžeš nemocným dávat tictacy!
Ďábel: Nemocní mají, jak známo zkažený dech. Prokazuji službu veřejnosti.

Elliot Richards: Už jsem tady lásko!
Alison Gardnerová: Kam jsi zmizel?
Elliot Richards: Šel jsem uplést věnec ze švestek. Chtěl jsem ti ho dát na tvou nádhernou hlavu jako korunu. Ale pak jsem si všiml západu slunce a já nevím... Něco se ve mě hnulo a přestal jsem plést a začal brečet. (Podívá se na slunce zapadající nad mořem.)
Alison Gardnerová: Je to krása.
Elliot Richards: (Brečí.) To je. Vidíš už zase...
Alison Gardnerová: Kapesník?
Elliot Richards: Ne. Nikdy si slzy neotírám. Nestydím se za ně. Jsem na ně pyšný. Jsou to malé, mokré, slané symboly emotivní pravdy.

(V Alisonině ložnici.)
Elliot Richards: Co když nás Alison načapá?
Ďábel: Neboj, nejsi vidět. Vedle se sprchuje. Nahá. Hned za těma dveřma. Tak utíkej, jekni se!
Elliot Richards: Ne!
Ďábel: Jen běž. Oba víme, že to chceš.
Elliot Richards: Ty si snad myslíš, že jsem úchyl, co? Je mi to jasný! Myslíš si, že jsem nějaký nešťastný a zoufalý ubožák.
Ďábel: Ano.
Elliot Richards: Tak v tom případě se tam rychle kouknu.

Elliot Richards: Udělala jsi ze mě dealera! Málem mě zabili!
Ďábel: Chtěls být bohatý a vlivný.
Elliot Richards: Takhle ne.
Ďábel: To je riziko podnikání. Peníze jsou zlo. Tos neslyšel?
Elliot Richards: Ale co Alison? Co to do ní vjelo?
Ďábel: Myslím, že Raul.
Elliot Richards: Jo... Ale to jsem nechtěl.
Ďábel: Tak moment, chlapečku. Přal sis, abyste byli manželé. O tom, že by tě měla milovat, nepadlo slovo.

Ďábel: Hele, puso. Nechci na tebe tlačit, ale pojď se už mrknout na tu smlouvičku.
Elliot Richards (Čte.): Co? Já, Elliot Richards, dále zvaný Zatracený... Zatracený?!
Ďábel: Libí se ti snad víc "Prokletý"?

Elliot Richards: Je to pravda! Ty jsi fakt ďábel!
Ďábel: Pojď sem, chlapče, a sedni si. Já vím, že z toho musíš být celý vedle.
Elliot Richards: Můžu se na něco zeptat?
Ďábel: Jasně. Ptej se na co chceš. Jenom ne, jestli existuje Bůh. Na to se mě ptají furt. Dělají se mi z toho pupínky.
Elliot Richards: Hmm.
Ďábel: Ano, Bůh existuje.
Elliot Richards: Fakt? A jaký je?
Ďábel: Vím, čekala bych, že setkání s ďáblem bude pro lidi bomba, ale ne. Všichni se ptají na něj, jakoby na něm bylo bůhvíco.
Elliot Richards: Takže je to muž?
Ďábel: Jo. Chlapi si myslí, že jsou bozi. Tenhle má náhodou pravdu.

Elliot Richards: Dobře, tak jsi ďábel. Ale co ode mě chceš?
Ďábel: Chci aby jsi byl šťastný, Elliote. Máš na to. Věř mi. Jenomže potřebuješ trochu postrčit.
Elliot Richards: Já jsem šťastný!
Ďábel: Nech toho. Mně nemusíš lhát. Já znám každičkou myšlenku ve tvém mozečku. Vím, že se každý den vracíš do svého příšerného bytečku, dáš si něco mraženého k večeři, uděláš si mísu popkornu a díváš se na televizi tak dlouho, dokud ti nepadají víčka. A pak vlezeš do postele a říkáš si, proč jsem sám? Proč mě nikdo nemá rád?
Elliot Richards: Každý den ne!
Ďábel: A brečíš tam.

Ďábel: Kdybys mi konečně začal věřit, tak nám to ušetří spoustu otázek.
Elliot Richards: Raději ti seženu taxíka. Ovšem jestli nějaký bude chtít jet v tuhle hodinu do pekla.

Ďábel: Poslouchej mě! Co kdybych ti řekla, že mám takovou neuvěřitelnou schopnost dát ti všechno, co sis kdy jenom mohl přát?
Elliot Richards: Co jsi zač?
Ďábel: Slib, že to nikomu neřekneš.
Elliot Richards: Dobře.
Ďábel: Já jsem ďábel.

Ďábel: Teď budeme chvíli mluvit obchodně.
Elliot Richards: Na tohle já nejsem... Nikdy předtím jsem za sex neplatil. Krom té jedné věci na internetu. Nic s tím nenaděláš. Jen se příhlásíš a sex, sex, sex...
Ďábel: Nejsem šlapka, ty troubo, chci se tě jenom zeptat. Líbilo by se ti udělat jednoduché rozhodnutí, které změní tvůj život navždycky?
Elliot Richards: Hm... Tobě možná scientologie vyhovuje, ale mně....

Elliot Richards: Já ti nemůžu dát duši!
ďábel: Copak jsi pneumatika?