(V Hošticích vypnou elektriku a babička ze světnice nadává.)
babička: Vždyť to zhaslo, já se bojím, já se tak bojím!
Škopek: Prosím tě, jdi jí tam dát nějakou svíčku!
Škopková: Proč bych jí tam měla dávat nějakou svíčku?!
Škopek: Vždyť je to tvoje maminka!
Škopková: Kdybyste jí nedávali na sluníčku pivo, tak byste to teď nemuseli poslouchat. Co je mně do toho, jen si to hezky poslouchejte!
Škopek: Ta nepřestane!

Miluna: Konec, zavíráme, hoří!

Kelišová: To jsou oni, to jsou oni! Přistihli jsme je akorát když to... Fuj!

Šimon Plánička: Prosím vás, to už jsou Hoštice?
průvodčí: Jo. Jenže nezastavujeme! Nevystupovat, nezastavujeme, máme zpoždění, jede se furt, vystoupíte si až ve Volyni! Nezastavujeme, máme zpoždění!

Škopková: Kdybys nechlastal to blbé pivo, bylo by všechno jednodušší.

Jirka Škopek: Furt králíka, každej den máme králíka! Ani Pinďa to už nežere. Viď, Pinďo, že už taky nechceš králíka?
Škopková: Já ti dám Pinďu, to budeš koukat!

Škopková: Nechrápej!
Škopek: Přemýšlím...
Škopková: Ty přemýšlíš, že to slyší celá ves, tak se otoč aspoň na bok!
Škopek: Furt otravuješ!

Škopek: Se divím, že si ještě nenamlátila hubu!

Škopková: Ty mlč! Ty tomu tak rozumíš! Máš místo mozku z piva kostku.
Škopek: No dovol!
Škopková: Jakýpak dovol!

Škopková: Cos jim dal?!
Jirka Škopek: Anilinový barvičky...
Škopková: Cože, jaký že barvičky?
Jirka Škopek: Ty, co s nima malujeme ve škole, ty jedovatý.
Škopková: Šmarjápano, von nás chtěl votrávit všechny... Kolik jsi jim toho dal?!
Jirka Škopek: Jenom zelenou a modrou.
Škopková: Se s nima piplám, koukám jim dát kdoví co do huby, a von je bude likvidovat barvičkama zelenejma jedněma votravnejma! Ale já se s tebou zlobit nebudu, počkej, až táta vystřízliví, ten ti jich nandá!

Škopková: Prosím tě, nedejchej na mě. Táhne z tebe pivo a smrděj ti nohy, jdi si je umejt, dobytku jeden! To je život!

vesničanka: Držte huby! Paní učitelka zpívá!

Škopková: Chudák babička, to byl šok.
Jirka Škopek: Vždyť se smála, náhodou!
Škopková: Co smála, co kdyby to někam napasovala - a nerejpej se v tom a jez!
Jirka Škopek: Já už nechci!
Škopková: To sníš, nebo se budeš divit!

Škopková: Doj, potvoro!

předseda: Venco, pojď sem! Tak to je náš Venca. Ten opraví všechno, pračku, ledničku, opravdu kádr, rozumíš. Ten už byl dvakrát v novinách!
Šimon Plánička: Šimon.
Venca Konopník: Hm.
předseda: A tohle je náš Venca.
Venca Konopník: Václav, pro cizí jenom Václav!

babička: A prší, prší, jen se leje, jen se leje! A já to na vás řeknu! Že jste mě nechali zmoknout! A ty dostaneš pár facek!

Škopková: (na Blaženu) Ta hanba. Já tě přerazím!
Venca: A to snad ne. To by byla i vnukovražda, babičko.
Škopková a Konopníková: Co?! Domů!

Šimon Plánička: Mohl byste mi ukázat cestu do vsi?
farář Otík: Tady tudy, tudy tam.

farář Otík: Cecilko, odevzdáváme naši Straku do služeb vědeckotechnické revoluce.
Cecilka: Radši jen pučíme, velebný pane.

Škopková: Za takovýhodle pěknýho králíka, co by děti támhle v Africe daly. Jen se koukni v televizi, pořád to ukazujou, jakej mají hlad. Ale vy nevíte samou roztažností, co byste do tý huby dali!

farář Otík: Vidíš to, panenko podsrpenská?

(Maminka Škopkové si schovala pod peřinou výkal od kohouta a Škopková zuří.)
Škopek: To je rámusu, furt. Vždyť tam má stejně hovno.
Škopková: No... hovno! Vopravdu tam má hovno!
maminka Škopkový: To je toho! Tak mám hovno, no!

Škopková: Nepij už to pivo, smrděj ti nohy!

Škopková: Drž to pořádně nebo ti jednu fláknu!
Jirka Škopek: Se pobleju.
Škopková: Aby ses neposral!

Škopková: Já nejsem strašidlo, maminko, já jsem vaše dcera!

(V mlýnu prý straší.)
děda: Prdlajs straší. Já tu bydlím tři sta let a ještě jsem žádný strašidlo neviděl.

(Venca zpovídá Blaženu ohledně Šimona.)
Venca Konopník: Kdo to je?!
Blažena Škopková: Se ho zeptej, ne?
Venca Konopník: Co chce?!
Blažena Škopková: No mě ne!

farář Otík: Co mi to tady povídáte, ženská?
Kelišová: Ať se propadnu, jestli kecám. Ať mi ruka vyschne a dočista oslepnu.
farář Otík: Já vím, radši na jedno oko, že?

Evička: Předsedo! Ať mě živočichář nedráždí. Vemte si ho s sebou do chlíva!

Škopková: Neser mě, Blaženo!