Sissi: Jak se vůbec jmenujete?
Yetti: Kdo?
Sissi: No vy. Jaké máte jméno?
Yetti: Nemám páru.
Sissi: Ale každý se přece nějak jmenuje. Jak vám říkají vaši přátelé?
Yetti: Žádný přátelé nemám.
Sissi: Vůbec žádné? Nikoho kdo by vám tahal kufry?
Yetti: Cože?
Sissi: Nikoho kdo by vám vytrhával obočí? Ani nikoho kdo by vás šimral na zádech?
Yetti: Taky ne.
Sissi: To je smutné. Beze jména, bez přátel.
Yetti: Přestaň žvanit, nikoho nepotřebuju. Vystačím si tak, jak jsem.
Sissi: To ani nemáte nikoho na světě rád?
Yetti: No, ale jo mám rád zajíce s trochou soli a pepře.

Sissi: Pomoc, pomoc. Okamžitě zastavte. Kam mě to nesete? Okamžitě mě pusťte, vy zablešené monstrum! Máte plíseň v podpaží, nemůžu dýchat. Píchají mě vaše chlupy, smrdíte hůř než kopa hnoje.
Yetti: Tak poslouchej, ty frajle, už několik dní nespím, trajdám se přes půl světa, a furt řeším problémy s celníkama na hraničních přechodech. Bolej mě nohy, mám strašnej hlad a k tomu hodně blbou náladu, jasný?

(Poté co Yetti unesl Sissi.)
polní maršál: Poplach, unesli nám císařovnu!
Franz: Ne ne, to patří k programu.
polní maršál: Tentokrát ne.
Franz: Cože? Zavolejte armádu.
polní maršál: Ta je v Uhrách.
Franz: Ach ano, povstání. A co druhý regiment?
polní maršál: Bojuje proti Prusům.
Franz: Cože? Ještě pořád? A kde je zbytek?
polní maršál: Vybírá si na Sardinii přesčasy.
Franz: A který trotl jim to poručil?
polní maršál: Vy výsosti.
Franz: Á pravda, geniální manévr.

Franz: Sissi.
Sissi: Franzi.
Franz: Copak to je?
Sissi: Tvé jméno.
Franz: Ne ne, myslím copak je, že se tváříš tak smutně.