Miles: Půlka života je už pryč a nezůstalo za mnou vůbec nic. Nic. Jsem jen otisk palce na sklu mrakodrapu. Jsem jen šmouha hoven na záchodovým papíře plynoucí do moře s tunami jinejch, stejně nepotřebnejch a lidmi odhozenejch odpadků.
Jack: Vidíš? Zrovna teď. To co jsi teď řekl, to je nádherný. Šmouha hoven na papíře plynoucí někam do moře... To bych nikdy nenapsal.
Miles: Já taky ne. Myslím, že je to Charles Bukowski.

Miles: Svět kašle na to, co chci říct. Jsem k ničemu, nepotřebnej. Jsem tak nedůležitej, že se vlastně ani nemůžu zabít.
Jack: Milesi, co má tohle sakra znamenat?
Miles: Ale no tak, znáš přece Hemingwaye, Sextonovou, Plathovou, Woolfovou... Nemůžeš se zabít, dokud tě napřed nevydají.

Maya: Máš ponětí, co jí napovídal?
Miles: Je to herec, nemohlo to být tak zlý.
Maya: Jak hrozně miluje. Že je to jediná žena, co se kdy dotkla jeho srdce. Jak moc zbožňuje Sienu. Jak se sem chce nastěhovat a sehnat bydlení pro ně dva a klidně dojíždět do práce.
Miles: Určitě každýmu svýmu slovu věřil.

Jack: Hlavně to nezvdávej. Pohodový chytrý ženský vyžadujou vytrvalost.
Miles: Nechci o tom mluvit, prosímtě.
Jack: Já jen vím, že je nádherná, má duši, je perfektní. Nepřestanu, dokud neuvidím, že se vy dva dáte dohromady.
Miles: Jasně...
Jack: Copak nechceš cejtit, jak se ti ta její kundička sevře kolem péra?
chlápek: Pánové, jsou tu děti, prosím.

(Jack si rozděluje s Milesem kondomy.)
Jack: Jeden pro tebe, tři pro mě.

Jack: A jestli budou chtít Merlot, budeme pít Merlot.
Miles: Jestli si někdo objedná Merlot, jdu pryč. Nebudu pít žádnej hnusnej Merlot!

Jack: Něco ti řeknu... Já si na týhle cestě vrznu, Milesi. A ty mi to nezmrvíš s celou tou svojí podělanou depresí, napětím a svejma blbejma kecama.

Jack: Viděl jsi, jak k tobě byla milá?
Miles: Jo, živí ji tuzéry.