(Sid hovoří s nějakou dámou na večírku Petera Lymana o náboženství.)
Sid Waterman: Já byl na hebrejství a přešel jsem na narcismus.
Sondra Pransky: Tati! Musím s tebou mluvit.
Sid Waterman: Chtěl jsem paní vytáhnout z nosu pár čtvrťáků.
Sondra Pransky: Hned.

Sondra Pransky: Asi tě uškrtím! A neříkej, žes mě "zplodil".
Sid Waterman: Zdůrazňuju, že jsem tvůj otec.

Sid Waterman: Má mi radit flák ektoplazmy?

Sondra Pransky: Aspoň zažiješ vzrušení.
Sid Waterman: Pro mě je vzrušení večeře bez pálení žáhy.

Sid Waterman: Říkám to upřímně. Své rase děláte čest.

Sid Waterman: Promiň, ale tomu nevěřím. Ten chlap je lhář a vrah. A říkám to s naprostou úctou.

Sid Waterman: Víš co? Běž a top se.
Sondra Pransky: Co?
Sid Waterman: Top se, top se. Půjdu jako pro kafe…
Sondra Pransky: To je blbost.
Sid Woreman: Poslouchej mě, já půjdu pro kafe. Vlez do vody. Dělej, že máš křeč. Plácej sebou a tak. Slyšíš? Tak dělej, zlatíčko. Nic lepšího nevymyslíme. Uvidíš, že tě začne zachraňovat. No a pokud ne, tak to dá vědět tvým rodičům.

Sid Waterman: Co tady děláme? Doufám, že alespoň víš, jak ten chlap vypadá.
Sondra Pransky: Proto tu jsme. Na internetu jsem nenašla žádnou fotku. Takže...
Sid Waterman: Ach, to je úděl. Co tak asi budeme dělat, když ho tu uvidíme? Co ti to řekne, když se na něj podíváš? Ledaže by... ledaže by uškrtil kolemjdoucího.

Sid Waterman: Na nic tu nesahej! Když něco rozbiješ, budeš až do konce života umývat nádobí!

Peter Lyman: Tuto místnost zbožňuji. Často tu trávíme večery.
Sid Waterman: To je anglický venkov. Jo, jo, jo. Půvabný, přesto nenápadný. To se mi líbí. Máte to tu jak z románu. Jako u Christi.
Peter Lyman: Ano? Taky ji rád čtete?
Sid Waterman: Ne. Tak se jmenovala jedna rajda, co jsem znal.

Sid Waterman: Slyšel jsem, jak se topíš. Tak jsem dopil čaj, dojedl koláčky a hned jsem přišel.