(Stan Jalard se baví se Simonem o jejich budoucnosti na Antilách, kde Stan koupil pozemek.)
Simon: Kde máš vlastně ten pozemek?
Stan Jalard: Nezačínej zase. Na Antilách.
Simon: Myslíš, že bychom tam mohli postavit hotel?
Stan Jalard: Stojí třikrát tolik, než když jsem ho koupil.
Simon: Vypadáme jako hoteliéři?
Stan Jalard: Ty ne, ale to nevadí, dáme tě do kuchyně.

(V nočním klubu New York.)
Katrin: Takže vy nás opustíte? Bude nám smutno.
Stan Jalard: Teď už jsou tu mladí, převezmou štafetu.
Simon: Už nás nepotřebujou.
Katrin: Jak já znám ty tvoje mladé, nemají to co způsobovalo, že jste byli skoro příjemní.
Stan Jalard: To je šarm, drahá Katrin. Parfém proslulé značky. Takový jako my už nejsou. Již vymřeli.

(Stan Jalard se chystá zatknout Charly Schneidera. Zastaví ho však feťák.)
feťák: Pane Stane, poznáváte mě, to jsem já?
Stan Jalard: Vypadni!
feťák: Mám pro vás tutovku. Drogy. Velká akce, znám celou síť. Dvacet pytlů. Na tyhle věci já mám nos.
Stan Jalard: Poslouchej chlapečku, jdi si koupit buráky!

(Uplynuly dva roky od smrti Simona. Stan Jalard se stal šéfem protiteroristického oddělení. Ráno přichází do kanceláře svých podřízených.)
Serge: Řekněte mi číslo, šéfe.
Stan Jalard: To si ho neumíš vymyslet sám?
Serge: Od vás to bude lepší.
Stan Jalard: Čtyři nebo dvě.
Serge: Sedm, bezva.

Stan Jalard: Maurine, napište mi podrobnou zprávu o těch chlapech z ulice Ordenaire. Pěkně se vším všudy, všechno co víte.
Maurin: Jsou to samé známé firmy. Víme toho dost. Kuplíři a bez zábran.
Stan Jalard: Přesně tak. Všechno mi sepište do zprávy ve vybroušeném stylu a k tomu zvláštní odstavec, kde uvedete, že komisař Pezzoli je velkej blbec.
Maurin: Nerozvážný. To by nebyla urážka a je to i správnější.
Stan Jalard: Jak myslíte. Víte Maurine, jestli se policie dostane do francouzské akademie budete na tom mít zásluhu.

(Stan Jalard vyslýchá René Pignona.)
Stan Jalard: Prohrál jsi, René. Budeš hrát na mříže své cely jako na harfu pěkně dlouho. Uvidíš, že tvoje žena nebude čekat dvacet let. Jedině matky mají takovou trpělivost.
René Pignon: Až na to, že jsem ze sirotčince.
Stan Jalard: Víš, co máš napsáno ve svým horoskopu? Že tvoje budoucnost stojí za kulový.

(Do bytu Stana Jalarda přijde Brigitte. Stan nechá na chvíli Brigittu o samotě s Christianem - synem jeho dříve zesnulého kolegy Simona.)
Christian: Jsi lepší než ta včera.
Brigitte: Prosím?
Christian: Jsi lepší než ta, co tu byla včera.
Brigitte: Byla tady jiná?
Christian: Byla to velká blondýna. Dokonce ráno než odešla, nám udělala vajíčka.
Brigitte: Takže ona tu byla celou noc?
Christian: Jasně. Pořád se jenom chechtali.
(Mezitím se vrátí do místnosti Stan.)
Stan Jalard: (na Brigittu) Fajn, tak jdeme. (na Christiana) Ty budeš hlídat, skřete.
Brigitte: Neříkej tomu dítěti skřete. A jestli máš chuť zajít si někam na večeři, proč si nezavoláš tu blondýnu? Bude blahem bez sebe, aby s tebou šla.
(Brigitte je velmi naštvaná a ihned opouští Stanův byt.)
Stan Jalard: Neříkal jsi jí nic, když jsem tady nebyl?
Christian: Ne.
Stan Jalard: Mám pro tebe návrh. Ty se budeš starat o svoje kamarádky a nebudeš se starat o ty moje. Platí? Uvidíš, že pak bude vše v pořádku.
Christian: Dobře. Zlobíš se?
Stan Jalard: Co jsi jí řekl?
Christian: Že tady byla velká blondýna.
Stan Jalard: No jo. S tebou je opravdu těžký mít nějakej citovej život.

(Stan Jalard přišel za Evou do nevěstince.)
Eva: Máš se dobře?
Stan Jalard: Ano výborně, ale mám u sebe Simonova syna.
Eva: Ještě?
Stan Jalard: Ano. Nesnáší penzionát. Jenomže si ho nenechám na pořád. Navíc to s ním není lehké.
Eva: Jestli ti to vyhovuje můžu si ho někdy vzít na víkend.
Stan Jalard: Prima, ale zatím bych byl radši kdyby zůstal se mnou. Je mu deset. Byl bych moc rád, kdyby zůstal tak dva, tři roky panic, když dovolíš.
Eva: Ty prevíte. To tedy přeháníš.
Stan Jalard: Ne, ale já tě znám.

(Stan Jalard si nechal přivést René Pignona z vězení a tajně se s ním sejde.)
Stan Jalard: Jak se ti líbí venku?
René Pignon: Komisaři? Kde se tu berete?
Stan Jalard: Rozhodl jsem se nechat promluvit své srdce a pustím všechny zasloužilé lumpy.
René Pignon: Co je tohle za podraz? O nic jsem neprosil.
Stan Jalard: Nebuď blbec. Je to zadarmo, to platím já. Přece to neodmítneš.
René Pignon: Ano! Chci se vrátit tam, kde jsem byl a vy nemáte právo.
Stan Jalard: Život je legrační. Posledně když jsem tě viděl, upejpal ses jako panna, která neví co má říct, když jí chlap pozve do bytu. Víš, co tím myslím.
René Pignon: To jsou divný přirovnání.
Stan Jalard: Metafory, pokud to neznáš. Kdyby ses náhodou chtěl věnovat literatuře, budeš to potřebovat.
René Pignon: To jste mě pustil proto, aby jste mi řekl tohle?
Stan Jalard: Ne! Vzpomínáš si o čem jsme mluvili posledně, než přišel Pezolli?
René Pignon: To ne! Nezačínejte se Schneiderem!
Stan Jalard: Ale ano, Renoušku. Budeme mluvit o Schneiderovi. Vydáš se mu po stopě a tentokrát pravou nohou.

(Stan Jalard probírá se svými kolegy způsob předvedení Sandry - přítelkyně Charly Schneidera.)
Stan Jalard: Za čtyřicet osm hodin ta Sandra bude tady.
Maurin: Za co jí sebereme?
Stan Jalard: Jsem si jist, že u ní najdete drogy.
Maurin: A co když je nenajdeme, pane?
Stan Jalard: Jste dobrý policista, milý Maurine. Pusťte uzdu své fantazii. Jsem si jist, že je najdete.

(Sandra je v kanceláři Stana Jalarda u výslechu. Maurin zvládl její předvedení s tím, že předložil Stanovi dva sáčky s bílým práškem, neznámého obsahu, které u ní našel.)
Sandra: To na mě narafičili fízlové!
Stan Jalard: Madam, přece si nemyslíte, že by se policisté propůjčovali k takovému mrzkému počínání.
Maurin: Nikdo netvrdí, že je to kokain. Musíme čekat, co řekne laboratoř.
Sandra: (k Maurinovi) Ty do toho nestrkej frňák. Nehrej si tu na poldu a jdi do Bouloňského lesíka šlapat chodník!
Stan Jalard: Výborný nápad, madam. Měli by vás dát do poradny pro volbu povolání mladých dívek. Jistě by jste jim tam našla místo.

Stan Jalard: Vy jste nikdy neměla co dělat s našimi službami?
Sandra: Můj trestní rejstřík je neposkvrněný.
Stan Jalard: Blahopřeji vám. Neposkvrněnost, i když jenom soudní, je v naší době vzácná. Stejně se mi zdá, že jsem vás vyslýchal už před dvěma roky.
Sandra: Před třemi, pane komisaři. Jako svědka.
Stan Jalard: Dostaveníčko v St-Louis. Královna teploušů. Sexuální orgie. Byla jste tam náhodou. Samozřejmě, že?
Sandra: Ano. Náhodou. To jsem také řekla. Je to pravda.
Stan Jalard: Úplně nahá. Náhodou.

(Stan Jalard ukazuje Sandře fotografii Charly Schneidera.)
Stan Jalard: Srdcový král. Pěkný vrahoun, co?
Sandra: Nikdy jsem ho neviděla.
Stan Jalard: Tak proč se nedíváte, když se s ním milujete?
Maurin: Při vrcholu je to normální.
Sandra: (k Maurinovi) A co ty? Ty zavíráš oči, když se miluješ?
(Maurin to nevydrží a chystá se Sandru inzultovat. Stan Jalard ho zadrží.)
Stan Jalard: Ne! Nechte toho Maurine. Slečna vám chce dát lekci sexuální výchovy.

Stan Jalard: Začneme tím, že se ubytujete v krásném apartmá s mřížemi. Jsou v tom drogy.
Sandra: Dobře. Řeknu o vašich metodách vyšetřujícímu soudci...
Stan Jalard: A v přítomnosti svého advokáta. Otřepaná fráze, která unavuje i naše psací stroje.

(Stan Jalard zmlátil do bezvědomí člena ochranky v místnosti ředitele kasina. Ředitel na upozornění jednoho svého zaměstnance přichází do své kanceláře. Při příchodu vidí na zemi ležet člena své ochranky.)
Stan Jalard: Udělalo se mu nevolno. Otevři mi trezor!
ředitel kasina: Ale já neznám kombinaci k té věci.
(Stan namíří na ředitele svou zbraň.)
Stan Jalard: P-38 speciál, šest ran. Rychlost čtyři sta čtyřicet dva metry za vteřinu. Stačí to tak?
ředitel kasina: Zkusím to.

(Rocky dostal od Charly Schneidera telefonem vzkaz, aby okamžitě opustil byt s tím, že se sejdou na obvyklém místě. Hovor odposlouchával i Stan Jalard a čeká za dveřmi Rockyho bytu. Rocky otevře dveře a ihned dostane ránu pěstí mezi oči.)
Stan Jalard: Kde je Schneider?!
(Stan pokračuje na chodbě v mlácení Rockyho.)
Rocky: Neznám!
Stan Jalard: Já ti rozmašíruju tu tvou chuligánskou držku, jestli mi neřekneš kde je!
Rocky: Říkám vám, že nic nevím.
Stan Jalard: Telefonoval ti. Slyšeli jsme to.
Rocky: To byl Schneider? To je mi teda novina.
(Stan zatlačil Rockyho do pokoje a mlátí ho dál.)
Stan Jalard: Ty si posedíš v lapáku!
Rocky: No jo! Stejně se nic nedozvíš, šmejde! Odkrágloval jsem tátu, když mi bylo čtrnáct, takže tebe se neleknu.