Stano: Já su piča.

vypravěč: Somáli měl deset dětí... no, aspoň tři syny tedy měl. Byl to ten nejmenší romský král. Tedy nebyl nejmenší, byl tak akorát. Akorát měl nejmenší království ze všech.

vypravěč: Co otec umřel, byl Somáli romský král. Ani k šestému měsíci ho matka nedonosila, tak na tom byl zle. Nic romskýho v něm uzrát nestačilo.

vypravěč: (o Somálim) Neuměl krást a neuměl tančit. Hanba Rom. Jenže jednou byl král. Musel všechny obstarat. Tak začal dělat všechny ty strašné věci. Začal dělat...

(Romské děti hrají před domem fotbal. Omylem jim vletí míč do Romanova bytu a rozbije lustr. Roman vykoukne z okna.)
Roman: Parchanti jedny!
první romský chlapec: Sám jsi parchant.
Roman: A kdo vede?
první romský chlapec: Budínové, protože koušou.
druhý romský chlapec: Hovno! My nekoušeme! Oni koušou.
Roman: Kousat se nebude, jasný?!
první romský chlapec: Pojď nám chytat. Taky jsi Danihel.
Roman: Dneska ne. Mám práci.
první romský chlapec: Kecáš! Tady přece nikdo nepracuje.

(K domu přijíždí pošťák a volá na Romana, který stojí u otevřeného okna.)
pošťák: Daniheli! Mám pro vás psaní!
(Roman se snaží rychle zavřít okno.)
Roman: Já nic nedlužím!
pošťák: Je to bez pruhu!

(Roman spustí k pošťákovi na provaze košík. Pošťák vloží do košíku dopis.)
pošťák: Dostanu sedm pade za známku.
(Roman vytáhne košík nahoru.)
Roman: Tak moment.
(Roman zmizí v bytě. K dole stojícímu překvapenému pošťákovi spustí košík se třemi lahvemi od piva.)
Roman: (na pošťáka) A ještě vám zbude.

(Jura přijel za svým otcem Romanem, který sedí v bytě po tmě s baterkou.)
Jura: Poslal jsem ti peníze, abys mohl svítit.
Roman: Je to jen shozený. Nesvítím, aby neřekli, že jim platím.

(Jura šel nahodit pojistky. Když rozsvítil, tak Roman běží rychle k oknu a zahrnuje závěs.)
Jura: Nemusíš se snad stydět, že platíš elektriku.
Roman: Já se nestydím. To je solidarita.

(Jura vezme do ruky prázdnou láhev od alkoholu.)
Jura: Už zase?
Roman: Když já měl takovou radost, že přijedeš. Jak jsem měl takovou radost, tak jsem úplně zapomněl, že jsem s tím přestal.
(Jura se podívá na stůl, kde je obrovský nepořádek.)
Jura: A ten svinčík ti nevadí?
Roman: Když já teď hodně přemejšlím.

Roman: Napsal mi strejda Dankovič z Bojůvky.
Jura: On umí psát?
Roman: Kurňa! Takhle nemluv. Byl to můj nejlepší přítel a velkej člověk. A spoustu věcí jsme spolu...
Jura: Prožili. Až do Kyjeva jste spolu došli. O moji mámu jste se servali.
Roman: Tak teď už ti to teda řeknu! Ivetce bylo včera osmnáct.
(Roman najde v Jurově baťohu tubus na diplom.)
Roman: Ty jsi zase něco vyhrál?
Jura: A to je kdo?
Roman: Ale Ivetka... Víš přece. Jak jste spolu zasnoubení.

Jura: Tak ven s tím.
Roman: Když ti bylo pět a Ivetce jeden, tak jsme vás zasnoubili. Tak se to v Bojůvce vždycky dělalo mezi dětma nejlepších kamarádů.
Jura: Aha. Teď si ji musím vzít, ne?
Roman: Ano.
Jura: Tak dobrou.
Roman: Jenže Ivetce bylo osmnáct.

Roman: Přijede Stano.
Jura: Kdy!?
Roman: Zítra.
Jura: Tak já pojedu dneska večer.
Roman: Má tě rád a chce tě vidět.
Jura: Asi jako já jeho.

Jura: (na Romana) Řekl jsem Verunce, že jsi mě oženil. Prej to dá do své diplomky.

(Roman dává k přečtení Jurovi svůj deníček.)
Jura: Co to je?
Roman: Víš... Já teď hodně přemejšlím. O nás. O Romech. A jak ti jednou přemejšlím, běží v televizi takovej film. Povídací. A tam říkali, že každej národ, jako skutečnej národ, má nějakej ten velkopříběh. Třeba Němci mají... Prsten Niebelungů. Angličani mají Artuše krále. Finové mají Kala... Kala... Kala... To jsem si nestačil napsat. A Rusové mají byliny nebo co.

Jura: Tebe zajímají eposy, tati?
Roman: Ne. Já to píšu. Ten epos.
Jura: Ty? Který si v životě nepřečetl jedinou knížku? Píšeš epos?
Roman: No a co! Všechny cikánský pohádky a příběhy jsem slyšel vykládat. Nechceš se na to podívat?
Jura: Tati, ty musíš udělat jedinou věc. Začít dělat. Jinak úplně zmagoříš.

Jura: Dneska nikdo nepíše eposy. Nikoho to nezajímá.
(Jura přinesl Romanovi sklenici s čajem a nahlíží mu přes rameno do jeho deníčku.)
Jura: Navíc... Jenom v téhleté větě máš tři chyby.
Roman: Ty mě chceš učit romsky, jo?

Roman: (na Juru) Nepotřebuju, aby mi někdo říkal, že jsem vůl.

(Stano se vítá s Romanem.)
Stano: Kurva, Romane. Už jsem si myslel, že se uvidíme, až někdo zhebne.

(Stano se hrne k pokoji, ve kterém spí Jura.)
Stano: Juro!
Roman: Počkej.
Stano: Tys mu to neřekl?
Roman: Ale řekl.
Stano: No tak. Auto stojí před barákem.
Roman: Je doma teprve od včerejška. Nech ho spát.
Stano: Tak ty z něho chceš udělat Romes a nechceš, aby viděl vycházet slunko nebo co?!
Roman: Nekřič. Je studovanej. Vidí to všechno jinak.
Stano: Hovno jinak.
Roman: A bude inženýr.

(Stano na uvítanou nabízí Romanovi k připití láhev alkoholu. Roman si nechce připít.)
Roman: Slíbil jsem to Jurovi. Mám ty játra.
Stano: Romane! Tak aspoň na to naše kamarádství, když už nepiješ z rozumu.

(Stano se rozhlíží po Romanově bytě.)
Stano: Tady bych chcípnul.
Roman: Nechceš se natáhnout.
Stano: Prosímtě, já vstávám každé ráno ve čtyři a jdu na ryby. Teď tady budeme čekat do devíti než se milostivej pičus probudí.
Roman: Můžeš si lehnout do mé postele.
Stano: Já už bych nezabral. Jak se blíží světlo, musím vstát. Tak jsme to měli všichni, než vás zkurvil komunista.

(Stano s Romanem usnuli v pokoji na židlích. Ráno je probudil Jura a připravil jim k snídani míchaná vajíčka.)
Stano: Zpičený židle.
Jura: Ahoj Stano.
Stano: Ahoj.
Roman: (na Juru) To je pro nás?
Stano: Míchaný já nežeru!
(Jura bere Stanovi ze stolu talíř s míchanými vajíčky.)
Stano: Ale počkej... Počkej.

Stano: (na Romana) Myslíš, že jsem spal?
Roman: Nevím.
Stano: Hovno! Jasně, že jsem nespal.

(Stano, Roman a Jura snídají.)
Stano: (na Juru) Kurva mladej. Ty máš štěstí. Ivetka, nejkrásnější holka v Bojůvce.
Roman: Ty jsi jí viděl?
Stano: Při biřmování, ne?
Roman: To jí bylo jedenáct.
Stano: To poznáš hned podle uší. Když má holka špičatý lalůčky, tak má krásnou frndu. To je pak fuk, kolik jí je, ne?
Jura: Stano, uděláme takovou dohodu. Ty mě ušetříš tý svý moudrosti a já si tě nebudu všímat.
Stano: A mladej nějak zpičovatěl. Ty myslíš, že když znáš o pár čísel víc než tata, že jsi chytřejší nebo co? Já kdybych to nedělal pro Romana, tak se na tebe z vysoka...

Stano: Jedeme na zpičený výlet. Mně je to fuk.

(Stano před domem tůruje náklaďák.)
romská žena na balkóně: Člověče! Co ti to kouří z teho vejfuku!? Vždyť se tady všichni otrávíme!?
Stano: To je karbonizovaný vzduch! To dezinfikuje! To je dezinfice!
romská žena na balkóně: Houby, to je plyn!

(Jura přichází k náklaďáku s velkým baťohem a dvěma spacáky.)
Stano: (na Romana) Vidíš to?
(Roman otevírá Jurovi dveře.)
Stano: (na Juru) No co to je?
Jura: To jsou věci pro mě a pro tátu.
Roman: Já nic nepotřebuju.
Stano: Piča, mrzne nebo co!? Nemrzne! Máš věci na sobě, ne!? Já jsem v životě neviděl cikána s takovou almarou.
Jura: Vy máte věci na sobě a já v baťohu.

(Stano, Roman a Jura přijíždějí na úřad pro Romanovu podporu. Venku stojí mnoho lidí ve frontě. Stano troubí a vjíždí až před vchod. Lidé uskakují a hlasitě nadávají.)
Stano: Co pičujete! Zásobování!
žena v davu: Jaký zásobování? Jdi do hajzlu! Co předbíháš!?
Stano: Vezu zákon.
muž v davu: Jakej zákon?
Stano: Aby jste si ho mohli přečíst!
žena v davu: A odkud?
Stano: No přímo z parlamentu! Ze sněmovny! Ještě je teplý!

(Stano, Roman a Jura nesou balíky a předbíhají frontu na úřadě.)
Stano: Zdovolením. Děkujeme. Zdovolením. Zásobování.
Roman: Co je to prosím tě za zákon. Tady píšou, že je to na plíseň.
Stano: Já nevím. Na nádraží se toho válely hromady. Skvěle to hoří.
Jura: Jen tak se to tam válelo, jo?
Stano: Ty... Já jsem to uklidil. Rozumíš, ty lofas! Uklidil!

(Stano na chodbě úřadu žádá jednoho romského hudebníka s kytarou, aby zahrál.)
Stano: Zahrej čardáš.
hudebník: Na úřadech nehrajem.
(Stano strčí hudebníkovi do kapsy peníze.)
Stano: Ať ti tam v té kapse shoří.

úřednice: Víte co znamená vstupovat jednotlivě? To znamená, že ten druhý zůstane venku. A přeslechla jsem vaše jméno. Myslím, že vůbec nepatříte ke mně.
Stano: Stano Zaječí, každou rozječí.
úřednice: A na co máte ty bedny?
Stano: Na peníze.

(Somáli leze po jeřábu za bohem.)
Somáli: Prosím vás, neviděl jste tady...
Bůh: Viděl, ale už tu není.
Somáli: Jak víte, na co se vás chci zeptat?
Bůh: Až se mě zeptáš na něco, co nevím, tak ti ten flek přenechám.

(Stano, Roman a Jura vyjeli kousek za město.)
Roman: Něco tam mlátí.
Stano: Piča mlátí! To jsou písty po výbrusu!
Roman: Aha.
Stano: Co máš?!
Roman: Nic. Jen, že tam něco mlátí.
Stano: Kurva Romane, já jezdím s takovýma mašinama třicet roků. Já vím, co dělá píst po výbrusu, ne?

(Z náklaďáku vypadla součástka na silnici.)
Roman: Co to je?
Stano: Nevím.
Roman: Může se bez toho jet?
Stano: Kurva, na co by to tam dávali, takovej kus železa, kdyby to jelo bez toho.
Jura: No to jsme daleko nedojeli. Tři kilometry.
Stano: To bude za chvilku v cajku.

(Stano náklaďák neopravil. Všichni musejí přespat v přírodě. Jura si staví stan.)
Stano: (o Jurovi) On si postaví takovů věc zkurvenů. Chápeš to? Z toho cikána neuděláš, Romane.
Roman: Nesmíš bejt na něj hrr. On bude inženýr.

(Stano a Roman spí pod širákem. Začne pršet.)
Roman: Stano, pojď se schovat.
Stano: To zaspíš.

(Jura se ráno probudí a zjistí, že má ve stanu Romana.)
Roman: Byla bůřka.
Jura: A Stano ti dovolil vlízt ke mě?
Roman: Juro, nikdy jsme spolu nebyli na výletě.
Jura: To máš pravdu.
Roman: Chci, abys byl svobodnej. Abys měl od všeho trochu. Kdo tě dal studovat?
Jura: Máma.
Roman: Tak vidíš.

(Roman přiběhl k náklaďáku z jehož kabiny se valí kouř a uvnitř sedí Stano.)
Stano: Co je kurva! Zavři! Topím!
Roman: Jura ti půjčí svetr. To je na zápal plic.
Stano: Ale hovno svetr. Nic mi není, jedeme. Půjč mi deku. Kurva, zavři!

Stano: I to obilí pokurvili. Copak je to normální, aby mělo klasy jako černošský péra? Všechno to klonujou. Šulíni.

(Stano ukradl slepici a chce, aby ji Jura podřízl.)
Stano: Řízni ji.
Jura: Co blbneš?
Stano: Kurva! On se bojí říznuť slípku. Ty myslíš, že ty zasraný růžový pytlíky co koupíš v tom zupermarketu spadly někde ze stromu nebo co!? Kurva! Hovno, řízni!
Roman: No tak, Juro.
Stano: Kurva! Nebuď srab, študente!
(Jura odchází pryč.)
Stano: Ten je ztracenej, Romane. Kurevsky ztracenej. Řízni ji ty.
Roman: Nemůžu vidět krev.
Stano: Boha! Cikán nemůže vidět krev! Byste chcípli hlady vy... Čuríni.

(Stano vysvětluje Romanovi jak se správně peče na ohni slepice.)
Stano: Toto je staré jak cikánstvo samo. Ženské pořád kvákají, jak je pro ně obtížné oškubat slípku. Toto jde samo. Jak pes, chápeš? No ta hlína se vypálí, utvoří se šlupka, uvnitř se to peče ve vlastní šťávě. To zkurvené peří se vpeče dovnitř na tu hlínu a potom to rozlouskneš jak kokos.

(Stano dává slepici do popela.)
Roman: S Dankovičem jsme to pekli v zemi na horkejch kamenech.
Stano: Prosím tě, já vím jak se dělá slípka, ne? Do popela. Dvacet minut a je to v cajku.

(Stano vyndal slepici z popela. Je zcela nepoživatelná.)
Roman: Možná se to mělo zakopat do země mezi horkejma kameňama.
Stano: Hovno. To je tím dřevem. To dřevo je plný sraček z teho vzduchu. Moc to fajruje, rozumíš? Ten oheň je moc horkej. Takhle horkej oheň nikdy nebejval.
Jura: Jo, oheň je moc horkej.
Roman: Nech toho, Jura! Mělo se to zakopat do země s kameňama.
Jura: (na Stana) Možná by ses mohl živit keramikou.
Stano: Juro, neser!
Jura: (na Stana) Možná je to tím, že jsi cikán, jako já indián.

Stano: (na Juru) Pičus jeden študovanej!
Jura: Jdu na vlak.
Roman: Počkej, Juro! Jsme přece na výletě. I Gádžové jezdí na výlet.

(Stano se chlubí, že dokáže přeskočit kaluž, kterou nikdo z přítomných není schopen přeskočit.)
Stano: Přineste ten stůl! Slyšíte, ten stůl! Vy píčové! Já vám ukážu jak se skáče přes kaluže.

(Roman se snaží Stanovi rozmluvit skok.)
Roman: Je ti dvaapadesát. Vždyť se rozlomíš.
Stano: Ty bys měl taky skákat a né tady do mě pičovat!

(Stano skočil, ale spadl rovnou doprostřed kaluže. Všichni se mu smějí.)
Stano: Co se smějete, píčové! Pojďte si to zkusit, zbabělci!

(Stanův náklaďák zastavují policisté.)
Stano: (na Romana) A je to v piči!

Stano: Co jsem udělal?
mladší policista: Neměl jste pás pane řidiči.
Stano: To je homologizovaný bez pásu.
mladší policista: Pane řidiči víte, že v nákladním prostoru se nesmí přepravovat osoby? Je to proti předpisům.
Stano: Tam jsou lavice. Takhle jezdí celá armáda.

(V náklaďáku stále brečí malé dítě.)
mladší policista: Můžete ztišit to dítě?
Stano: Jak ztišit dítě? To není rádio. To je živý tvor.
Mihajli: (o dítěti) Nemá rád fízly.
starší policista: Co jste řekl?
Mihajli: Ale... že nebrečí jenom když hrajeme.

mladší policista: Jistě máte povinné záchranné vybavení, že?
Stano: Všechno mám.
mladší policista: Tak mi ukažte lékárničku.
(Stano ukáže mladšímu policistovi lékárničku.)
mladší policista: A nůžky?
(Stano vyndá z lékárničky nůžky.)
mladší policista: Jsou nerezové?
Stano: Já nevím. Já jsem na ně nechcal.

(Jura si fotí na mobil policejní auto stojící na přechodu.)
mladší policista: Co to děláš?
Jura: Fotím.
starší policista: Co jsi to řekl?
Jura: Jaký je tvoje evidenční číslo? Když už si tykáme. Chceme podat stížnost, že parkujete na přechodu. Nebo to není vaše auto?
Roman: Juro, zavřou tě!
Jura: Taky si budeme stěžovat, že nás bezdůvodně chcete tahat k nějaký nesmyslný evidenci.
starší policista: Ty hajzle!
Jura: Doporučil bych vám mluvit slušně. (o Romanovi) Tenhle pán je romský zastupitel v Ústí nad Labem a delegace parlamentu Evropské unie.
mladší policista: (na Romana) Je to pravda?
(Roman vyleze z auta a nasadí si brejle.)
Roman: Samozřejmě, že je to pravda.
(Starší policista hovoří k mladšímu.)
starší policista: Já myslím, že je to on. Onehdá jsem ho viděl v televizi.

(Cikáni si museli udělat povinnou zastávku, protože Stanovi se kouří z motoru náklaďáku. Hovoří o nebi a o pekle.)
první cikán: Ty, co řekneš je pěkná hovadina. Něco musí bejt. To říkal i pan farář.
druhý cikán: Ten ví hovno a platí ho stát.

(Stano chce ukrást ze sádek nějaké ryby a stáhl sebou Romana. Jura se snaží jim v tom zabránit.)
Jura: Co tu děláte?
Stano: Kurva! Neřvi! Vzbudíš porybnýho.
Jura: (na Romana) Tati, neblázni. To je vloupání.
Stano: Piču vloupání! Jdeme jenom pro dvě ryby.
Jura: To je přeci jedno. Můžeme si je ráno koupit.
Stano: (na Romana) Koupit. Slyšíš to? To je marný. Tomu nic nevysvětlíš.

(Romana porybný zasáhl.)
Jura: Musí do nemocnice. Trefil ho. Sakra Stano, slyšíš! Musíš s tátou do nemocnice! Seš hluchej?
Stano: Piča mysli, Juro.
Mihajli: (o Romanovi) Je střelenej. To hned volaj fízly. To by bylo pro tátu zlý.
Jura: Ty broky musejí ven.
(Mihajli na korbě hovoří ke druhému cikánovi.)
Mihajli: Vzbuď Bebetku a umyj nůž.
(Mihajli na korbě se otočí k Jurovi.)
Mihajli: Bebetka chtěla jít na zdravotnici, než jí přefikl ten kokot.

(Roman po operaci odpočívá. Stojí u něj Jura a přichází k nim Stano, aby zjistil jak Romanovi je.)
Jura: Má teplotu, zůstanu s ním.
Stano: Pár broků cikána nezabije.

(V kostele. Farář má pokřtít malé romské dítě rodiny Ščukových.)
farář: A teď bych poprosil občanský průkaz matky.
(Ze zadních lavic kostela se přesunuje z ruky do ruky do předu k faráři cizí občanský průkaz. Farář se podívá na podobiznu na průkazu a na přítomnou Ivonu Ščukovou - matku dítěte.)
farář: Vy jste Eržika Ščuková?
Ščuka st.: Pane faráři. Holka musela zastavit průkazku. To děcko musí taky jest. Eržika je její sestra. Taky Ščuková. Ona jak to splatí, tak vám to přinese ukázat.
(Ščuka st. se otočí na svou dceru Ivonu.)
Ščuka st.: Že jo? Slib to panu faráři.
Ivona Ščuková: Slibuju, velebnej pane.

farář: Teď bych prosil průkaz otce.
(Muž stojící vedle Ivony Ščukové nemá občanský průkaz.)
farář: Taky jste ho ztratil? Nebo zastavil?
Ščuka st.: Pane faráři. Vy to pochopíte. Vy jste svatý člověk. Tohleto je její bratr. Tohle je Miro Ščuka. Ivončin bratr.
farář: Bratr?
Ščuka st.: Tohle je Miro Ščuka. Ivončin bratr a můj syn. On je nejlepší kamarád Davida Hampla a Hampl je otec toho děcka. A Miro jako by to vzal na sebe.
(Ščuka st. podává faráři občanský průkaz Miro Ščuky.)
farář: Proč tady není pan Hampl?
Ščuka st.: On totiž nemůže být otec.
farář: Jak nemůže?
Ščuka st.: Pane faráři. Vy to pochopíte. Vy jste svatý člověk. Kdyby se dozvěděli na ouřadě, že mají spolu další dítě, tak jí seberou všechny ty přídavky, jako svobodné matce. A to děcko musí jest.

(Farář odmítl pokřtít dítě, protože se neví kdo je jeho otcem.)
Stano: Třeba jí obtěžkal duch svatý. No nebylo by to poprvé, ne?

(Ščuka st. hledá mezi přítomnými v kostele někoho, kdo by prohlásil, že je otcem dítěte.)
Stano: Já jsem otec, pane faráři.
farář: Vy jste pan Hampl?
Stano: To nejsem. Já jsem Stano Zaječí. Stano Zaječí, každou rozječí. Já jsem za ní lezl, když Hampl makal. Jsme to dělali v jednom kuse. Až se trošku stydím.
Ščuková st.: (na Ivonu) Ty děvko jedna!
(Stano dává faráři svůj občanský průkaz.)
farář: Jak chcete, aby se dítě jmenovalo?
Stano: (na Ivonu) Jak chceš, aby se jmenovalo?
(Ivona pokrčí rameny, protože neví jak se má dítě jmenovat.)
Ščuka st.: Přece po tátovi.
Stano: Po tatovi. Stano!
farář: Stano jako Stanislav?
Stano: Stano jako Stano Zaječí.

(Roman se ve snu setkává se Somálim.)
Somáli: Proč jsi si mě vymyslel? Kde teď najdu smrt? To mi řekni.
Roman: Chtěl jsem jen velký příběh.
Somáli: Teď zůstanu s tebou. Smrt nás najde. Uvidíš.
Roman: I mě?

(Stano svařuje pod autem a nemá ochranné brýle.)
Ščuka st.: Ty Stano? Neměl bys mít brejle?
Stano: Jaký brejle? Vím jak se kurva vaří, ne?

Roman: Pane faráři? Myslíte, že existuje romská duše?
farář: Je jenom jedna duše a ta patří bohu.
Roman: Kam by jí ten mizera jenom dal?
farář: Možná by jste neměl tolik přemýšlet.

(Je ráno. Náklaďák stojí v poli kukuřice. Stano má problém s očima, protože při svařování nepoužíval brýle.)
Stano: Jsem slepý. Kurva, slepý jsem. To je z toho chlastu.
Jura: To byl taky nápad, svařovat bez brejlí.
Stano: Já jsem žádný podělaný brejle nikdy nepotřeboval. Ty píči to začaly dělat silnější! To světlo.

Stano: (mluví k Romanovi o Jurovi) Víš, že ten tvůj Jura, kurva, není tak ještě úplně v prdeli?

(Stano, Jura a Roman se přeplavují po řece na převozu k rodině Dankovičových. Jsou tak blízko, že je už vidí.)
Stano: Dankoviči! Dankoviči!
Dankovič st.: Kdo to je? Co tu chcete?
Stano: Dankoviči. Ty jsi pořád stejnej píčus.
Dankovič st.: Stano! Mamo, jsou tu.

(Jura se dívá Ivetce na uši.)
Ivetka: Mám tam něco?
Jura: Ne. Jenom máš špičatý lalůčky.