Julie: A vše co mám ti k nohám položím a světa kraj, můj pane, půjdu s tebou.

Julie: Kdo je můj manžel toho hanit mám? Kdo polaská tvé jméno, pane můj, když já, tři hodiny tvá choť, je drásám?

Romeo: Smrt, třebaže vsála tvého dechu med, nad tvojí krásou dosud moci nemá. Ještě tě nedobyla, dosud ti nachem v tvářích plá a na rtech prapor krásy a nevztyčen tam bledý prapor smrti. Ach Julie, proč stále jsi tak krásná? Zde navěky chci spočinout a navždy setřást jařmo hvězd, které mi nepřály. Naposled oči, naposled paže, obejměte ji. A vy mé rty, vy brány dechu, navždy polibkem utište ji!

Julie: Mluv, otče, rychle mluv. Já zemřít žízním. Když neřekneš, co uleví mým trýzním!

Romeo: (K Tybaltovi) Já, Bůh to suď, tě nikdy neurazil. lnu k tobě víc, než můžeš pochopit. Dokud se nedozvíš můj důvod pro to, tak milý Kapulete, jehož jména si vážím stejně jako svého, jen se utiš.

Romeo: Tybalte, mám důvod tě milovat a proto ti neoplácím pozdrav stejnou mincí. Nejsem lump, a proto buď zdráv, je vidět, že mě neznáš!

Julie: Tak sladký žel je loučení, že bych ti bez ustání říkala dobrou noc až do svítání.

Julie: Romeo, v kolik hodin mám poslat k tobě?
Romeo: V devět, drahá.
Julie: Tak v devět. Dvacet let je do té doby!

Romeo: Jako školák do školy, jde milý k milé. Jako do školy.

Romeo: Má paní! Je to moje láska. Kéž by se dozvěděla, že jí je.
Julie: Bože.
Romeo: Mluví. Mluv, anděli skvoucí.
Julie: Romeo. Ó, Romeo. Proč jsi Romeo? Zřekni se otce. Zavrhni své jméno, či nechceš-li, stačí tvůj slib lásky a já se zřeknu jména Kapuletů.
Romeo: Mám ještě poslouchat? Či odpovím?
Julie: Jen tvé jméno je můj nepřítel. Tys jenom ty. Ty vůbec nejsi Montek. Co je to Montek? Ni ruka, ni paže ani tvář. Ni jiná část patřící k člověku. Proč nemáš jiné jméno? Copak je po jméně? Co růží zvou i zváno jinak, vonělo by stejně. A tak i Romeo nebýt Romeem zván, by nebyl o nic méně drahocený, než s tímto jménem. Ach, Romeo svleč to jméno a za ně, jenž je částí tebe, si vezmi mě.
Romeo: Beru tě za slovo!
Julie: Á!
(Ztratí rovnováhu a spadnou do bazénu.)

Merkucio: Mor na vaše rody!

Benvolio: Dobrý jitro, bratranče.
Romeo: Tak mlád je den?
Benvolio: Teď tlouklo devět.
Romeo: Smutným hodiny se zdají dlouhé.

Romeo: Kde jsi, ty rvavá lásko? Zášti milostné. Ty, jenž cokoli z ničeho se rodíš. Tragická hříčko. Nežkopádný vánku. Obludná změti krásných přeludů.

Benvolio: Vážně bratranče, koho miluješ?
Romeo: Vážně bratranče, ženu miluji.