Laura: (Čte SMS od Rickyho.) Je tady spousta kurev. Ale ty jsi ta největší.

Laura: A tohle je redakce časopisu Vyrovnaná žena, tady pracuju. Oliver by řekl, že Vyrovnaná žena je Bravo pro čtyřicetiletý.

(Laura příjde ubrečená k Ingrid, u které je Oliverův přítel Hubert.)
Hubert: Nazdar, Lauro. Musím bohužel konstatovat, že ani dnes nevypadáš vyrovnaně.
Laura: Polib si prdel, Huberte!

Laura: On... On se líbal s bejvalkou. Viděla jsem to na vlastní oči!
Ingrid: To je všechno?

Ingrid: Všechny chlapy by měli vykastrovat! Do jednoho!

Laura: Máma Dušičky nenávidí a proto tenhle svátek zcela ignoruje. Prý proto, aby si připomněla, že její manžel, otec, matka, babička i dědeček jsou všichni do jednoho mrtví, nepotřebuje datum v kalendáři. Ona to prý slaví celoročně.

Laura: A tohle je moje jediná žijící babička. Po tátově smrti jí přeskočilo.

Laura: Máma tátu kvůli jeho rakovině nenáviděla a bohužel ho taky milovala. Příšerná kombinace, říkávala vždycky.

Oliver: Lauro! Sakra, Lauro!
(Laura se objeví v koupelně.)
Oliver: Ahoj holčičko.
Laura: Ahoj.
Oliver: Podívej, já nemám ani to nejmenší proti všem těm tvým vlasovým kondicionérům, heripérum, výtažkům z aloe vera. Ovšem pouze a jedině za předpokladu, že na okraji mojí vany zbyde aspoň deset centimetrů na odložení sklenice vína a misky s olivama!
Laura: Pane bože! Bordelář s pedantskými návyky. Ta nejhorší možná kombinace.
Oliver: Aspoň deset centimetrů.
Laura: Ták...
(Laura posune několik šampónů a Oliver si tam odloží sklenici s vínem a misku s olivami, která je ale plná vody a mýdlovách bublin.)
Oliver: A je to!

Oliver: Ideální můž je nebezpečný mýtus. Je to virus napadající ženskou racionalitu, pokud ovšem něco takového jako ženská racionalita vůbec existuje.

Oliver: Že jsem tak smělej, proč je pro rodící se vztah mezi mužem a ženou tak strašně důležitý, v jakým politickým režimu ten dotyčný muž vyrůstal?
Jana: Protoře mužům vyrůstajícím za socialismu chybí dvě životně důležitý věci. Styl a sebevědomí a myslím, Pažoute, že zrovny ty bys o tom měl něco vědět.
Oliver: Very funny!

Jana: Chlapi jsou strašný prasata! Havně Češi!

Ingrid: Nejhorší jsou šetřílci. Takoví ti, co jdeš do kina a platíš si lístky na půl. Jednou u mě bydlel jeden a ten používal celej měsíc ten samej kus zubní nitě!
Jana: Ne?
Ingrid: Vždycky ho oplách vodou a strčil do takovýho plastikovýho pouzdýrka.

Laura: Laciný gesta ti jdou.
Oliver: V lacinejch gestech, si myslím, jsem dost dobrej.

(Jana si prohlíží v katalogu ubytování na Kanárských ostrovech.)
Jana: Tady budete bydlet vy a já na vás budu čumět tady z toho balkónu!

Jana: Zbláznil ses, Pažoute? Sedmdesát pět tisíc? Já chápu, že to měl bejt odpustek, ale sedmdesát pět tisíc za jeden nelegální polibek?

Laura: Už toho mám dost.
Oliver: Čeho?
Laura: Spím s tebou několik měsíců prakticky obden. Dokonce absolvuju návštěvu u tvého zcela nesnesitelného přítele Huberta a tys mě ještě nevzal ani na jeden křest novýho parfému, třeba od Avonu.
Oliver: Jak chceš. Za čtrnáct dnů jsou tady svátky. Vezmu tě na předvánoční večírky tolika firem, že mě budeš ještě prosit, aby to byl tvůj poslední.
Laura: Pro začátek stačí jeden.
Oliver: Á.
Laura: Co to děláš? Co to děláš? Co to děláš?
Oliver: Vyrýpnoul jsem si kuří voko. Hele!
Laura: Ty prase! Ty prase!

(Laura ukazuje Ingrid Olivera, když spí opilý ve vaně.)
Laura: Někdy ty lesby docela chápu.

Laura: Máš rád Poláky?
Oliver: Miluju Poláky. Miluju Poláky a nenávidím Bushe a zbraně.

Laura: Skoro jsem si přála chodit s někým, koho by mi máma tolik neschvalovala. Well, s Rickym Kabíčkem se mi to teda fakt povedlo!

(Laura mluví o Oliverovi v kadeřnictví.)
Laura: On takhle mluví pořád. Tak... Tak sofistikovaně.
Sandra: Sofi co?

(Jana přijde z toalety a promluví na Olivera a Lauru.)
Jana: Hm, tak... Tak co? Copak budeme papat, děti?

Oliver: Jestli budou zejtra zase halušky, zakládám hnutí českýho vodporu.

Laura: Kde jste se krabil celý ty tři dny?
(Oliver mlčí.)
Laura: Ptala jsem se vám, kde jste celý tři dny byl.
Oliver: Pravdivou nebo společensky přijatelnou odpověď?
Laura: Pravdivou, samozřejmě.
Oliver: Snažil jsem se vám vyhejbat.

Laura: Tak povídej, co Amerika? Co Steven?
Jana: Steven je idiot! A já druhej, protože jsem si toho nevšimla dřív.
Laura: Co?
Jana: Miluje zbraně. Je pro trest smrti. A je proti potratům a tak dále.
Laura: Takže svatba...
Jana: Nebude! Si přece nevezmu někoho, kdo volil Bushe!

Laura: Tak tohle je moje nejlepší kamarádka, Ingrid. Bůh ví proč je přesvědčená, že vypadá jak Uma Thurman.

číšník: Dobrý den, co vám mohu nabídnout?
Jana: Máte diazetamol? Suché martini jako aperitiv a jídelní lístek, prosím.
Oliver: Já si dám taky martini a rovnou dvojitý, jo?
číšník: (k Lauře) A pro slečnu dceru?

Oliver: Tak, člověk je nakonec vždycky sám, možná je užitečný začít si zvykat.

Oliver: Takže jsi mu to číslo přeci jenom dala, že jo? On, jak se zdá nevolá a nepíše, což znamená jediné, že už jsi s ním spala.
Laura: No a? Chlapi zahejbat můžou a ženský ne? (Oliver přikyvuje) Co?! Ty podvádět můžeš a já ne?
Oliver: Přesně tak. Je to úspěšně fungující model prověřený stovkami generací, tak se ho doprdele nesnaž měnit!

Laura: To je on!
Ingrid: Pěknej zadek...
Laura: Že jo ?
Ingrid: Vypadá dobře, takže nějaké zkušenosti určitě má. Když mu řekneš, že je to poprvé, dojme ho to. A bude ohleduplnej. Mělo by se ti to líbit. Navíc je to Američan, takže použije kondom. Ježišimarjá, řekni mu, ať si ostříhá ty nehty.
Jeff: Hallo!
Laura: Hi Jeff!

babička: Lauro, jestli pak už máš nějakého chlapce ?
Laura: No, není to už zrovna chlapec, babi. Olivera přece, Olivera.

Jana: Pažoute, ty mi šoustáš dceru!?

Oliver: Prokrista, ještě tenhle přízrak. James Bond v Tatrách!

Ingrid: Dvacet let? To je pěkně dlouho zaschlý sperma.