Repli-Kate: (V hospodě si stoupne na židli.) Chce ho tady někdo vykouřit?

(Repli-Kate vyjde ze záchodu.)
Max: Páni, to je ale rychlost.
Repli-Kate: Ta coura, cos jí vzal na oběd, byla rychlejší!
(Dá Maxovi facku.)
Felix: Čau lidi, co oběd?
Repli-Kate: Odpráskni, ty sráči, teď nemáme čas!

Jonas Fromer: Kate, neviděla jste Maxe?
Repli-Kate: Ne, obědvá s ňákou kurvou!

(Repli-Kate volá do laborky.)
Kate: Laboratoř.
Repli-Kate: Je tam Max?
Kate: Ano, je, zrovna odcházíme na oběd.
Repli-Kate: Jenom ty a on?
Kate: Ano. Máte zvláštní hlas, neznáme se?
Repli-Kate: Poznáš mě, děvko!
(Zavěsí.)

Felix: Nic zvláštního nedělá.
Jonas Fromer: No, předpokládám, že kdybychom s našimi křečky sehráli přelet nad kukaččím hnízdem, byli by ve skvělé formě.

Repli-Kate: Tak tohle vy děláte s frantíkem. Musí to bejt vždycky ve vaně?
Henry: Ale ne ne, můžeme to dělat kde chceme a kdykoliv chceme. A s tolika holkama, kolik jich máme, ani nemusíme znát jména!

(Repli-Kate líbá Maxe.)
Repli-Kate: Chutnáš po salámu... Já mám hlad!

Henry: (otráveně) Tak co je?
Max: No to je dost, hlavně že jsi tu.
Henry: Doufám, že to bylo důležitý. Je sedm ráno, ještě se mi ani nepostaví.

Henry: (k Maxovi) Prostě se jenom soustřeďuješ na laborku. Musíš se jít rozptýlit, tak běž si najít holku a provětrej si pytlík!
Max: (otráveně) To je bezva!

Henry: Co by se na tom mohlo ještě pokazit? Vyrobíme tolik křečků, že nakrmíme všechny hladový děti v Thajsku!
Max: Nemůžeme krmit děti křečkama!

Henry: (k Maxovi) Víš co je nejlepší na kouření? Těch pár minut ticha.