Elizabeth Bennet: Moje sestra stěží hovoří o svých citech se mnou.

pan Darcy: Nemám talent snadno konverzovat s lidmi, které jsem nikdy předtím neviděl.

pan Collins: Jaká znamenitá místnost a jak vynikající brambory. Již řadu let jsem neměl tak exemplární zeleninu.

sluha: Paní Bennetová, slečna Bennetová, slečna Bennetová a slečna Bennetová.
Caroline Bingley: To tu přijmeme všechny Bennetovi v zemi?

Jane Bennetová: Ignoroval můj pobyt ve městě na jaře.
Elizabeth Bennetová: Jak ti to vysvětlil?
Jane Bennetová: Myslel, že k němu nic necítím.
Elizabeth Bennetová: Nepochopitelné.
Jane Bennetová: Bez pochyby mu to namluvily sestry.
Elizabeth Bennetová: Bravo. To je to nejnemilosrdnější, co jsem kdy od tebe slyšela.
Jane Bennetová: Oh, Lízinko, kdbys jen byla taky tak šťasná. Kdyby tu pro tebe byl taky takový muž.
Elizabeth Bennetová: Snad má pan Collins bratrance.

Georgiana Darcyová: Hrajete duety, slečno Elizabeth?
Elizabeth Bennetová: Jenom, když jsem donucena.
Georgiana Darcyová: Bratře, musíš jí k tomu donutit.

Elizabeth "Lizzie" Bennetová: Jmenuje se pan Collins, je to nějaký bratranec.
Charlotte Lucasová: Kteý bude dědit.
Elizabeth "Lizzie" Bennetová: Ano, všechno podle všeho. I moje stolička k piánu patří panu Collinsovi.

(Paní Bennetová vypráví při snídani o panu Bingleym.)
paní Bennetová: A pak tančil třetí tanec se slečnou Lucasovou.
pan Bennet: Všichni jsme tam byli, drahá.
paní Bennetová: Bohužel, smůla, že není hezčí. Je to neprovdané děvče s předpoklady a žádnou chybou. Čtvrtý tanec byl se slečnou Kingovou nízkého postavení a pátý, zase s Jane.
pan Bennet: Kdyby se mnou měl soucit, vymknul by si kotník hned v prvním kole.
paní Bennetová: Podle toho, jak mluvíš, by si každý mohl myslet, že naše děvčata se těší na velké dědictví. Až umřeš, pane Bennete, což může být velmi brzy...
pan Bennet: No, no, nezačínej zase...
paní Bennetova: Tak naše děvčata zůstanou bez střechy nad hlavou i bez prostředků.
Elizabeth "Lizzie" Bennetová: Mami prosím,
je deset ráno.

(Na plese.)
Lydia Bennetová: Nedostává se mi dechu. Jak mám tančit celou noc, když jsem bez dechu?
Kitty Bennetová: Myslím, že mi zrovna upadl jeden prst.

paní Bennetová: Ó, pane Bennete, jak si mě můžeš takhle dobírat. Copak nemáte soucit s mými nervy?
pan Bennet: Mýlíš se, má drahá. Mám k nim velkou úctu, jsou mým stálým společníkem už dvacet let.

Jane Bennettová: Dá se umřít štěstím?

pan Bennet: Matka tě už nikdy nebude chtít vidět, když si pana Collinse nevezmeš, a já tě nikdy nebudu chtít vidět, když si ho vezmeš.

Elizabeth Bennetová: Má rodina zřejmě soutěží o to, získat co největší posměch.

Elizabeth Bennetová: Tančíte?
pan Darcy: Ne, když nemusím.

pan Bennet: Když Jane umře, útěchou bude, že to bylo ve snaze uhnat pana Bigleyho.

Elizabeth Bennetová: Netančila bych s ním za celé Derbyshire, nemluvě o mizerné půlce.

Darcy: Hrajete na klavír?
Elizabeth: Jen na velké naléhání.

Lydie: A viděli jste ty dlouhé řasy? Jako nějaká kráva!

Elizabeth: Myslela jsem že jste v Londýně.
Darcy: Ne, nejsem.