Max Kerkerian: Nacisti... Kápli jsme na nacistickou fakultu?
Pierre Niemans: To není fakulta. To je chovná stanice.

Pierre Niemans: Ahoj, co mi řekneš o diplomové práci Remyho Calloise?
četník: Vrací se v ní k olympijskému mýtu, k atletům starověku, u kterých se snoubila krása ducha a těla. A taky se hodně odvolává na Olympijské hry v Berlíně v roce 1936. V době, kdy německý sportovci propagovali nacismus.
Pierre Niemans: A purpurové řeky?
četník: Purpurové řeky, krev dokonalých lidí.
Pierre Niemans: Krev. Tepny.
četník: Komisaři? Chcete slyšet můj názor? Myslím, že celá ta práce je snůška nacistickejch volovin. Poslední část je dokonalá učebnice malýho fašouna. Callois vysvětluje, jak by se dnes dal stvořit dokonalej člověk.
Pierre Niemans: A jak?
četník: Spojením silných děti s dětmi intelektuálů. Pomocí selekce a vzájemných sňatků. Říká se tomu...
Pierre Niemans: Eugenika.
četník: Ano, eugenika.
Pierre Niemans: Jako se o to pokoušeli nacisti na venkově, za války.
četník: A jako tady na fakultě. Zdravý duch ve zdravém těle.

Max Kerkerian: Hej, Niemansi! Niemansi, hej, Niemansi! Můžu vědět, kam jedete?
Pierre Niemans: To není tvůj problém. Vrať se na stanici a čekej, co bude.
Max Kerkerian: Vám asi ruplo v bedně! Tehle svědek je můj, stejně jako váš, ano? Netrmácel jsem se až sem, abych se teď vrátil s prázdnou! Jasný?!
Pierre Niemans: Tohle je případ pro dospělý. Nemám čas se s tebou teď patlat.
Max Kerkerian: Hele, přestaňte si už vyskakovat jen proto, že vás veleběj v učebnicích pro policajty. Můžu vám bejt užitečnej.
Pierre Niemans: Pracuju sám.
Max Kerkerian: Tak to jsme dva!

kapitán Dahmane: Moment, vysvětlete mi to! Já nich nechápu!
Max Kerkerian: Tak to jste kápnul na toho pravýho!

nácek v košili: Copak pro vás můžeme udělat?
Max Kerkerian: Potřeboval bych vědět, co jste dělali včera večer.
nácek v košili: Vo co tu kráčí?
Max Kerkerian: Nějaká tlupa mlaďasů se bavila malováním hákovejch křížů na hřbitově.
nácek v košili: No a co my s tím?
Max Kerkerian: No, hákový kříže a skini, skini a hákový kříže.
nácek v košili: Hákový kříže? Žádný hákový kříže tu nejsou.

(Kerkerian míří vlasatýmu náckovi na hlavu a řve.)
renýzka: Přestaň! My to nebyli!
pokérovanej nácek: To jsme nebyli my, včera na hřbitově.
renýzka: Viděli jsme chlápka v bílý ladě.
pokérovenej nácek: Pusťte ho.
Max Kerkerian: Tak proč jste to neřekli dřív?
renýzka: Neptal ses nás!

Hubert: Ano?
Pierre Niemans: Jdu za rektorem.
Hubert: Jsem jeho zástupce. Jak vám mohu pomoct?
Pierre Niemans: Že mě dovedete k rektorovi.

Max Kerkerian: Začneme na hřbitově. Jsem dnes v dobrý náladě.

kapitán Dahmane: Vychovávají tu takové jako Bill Gats.
Pierre Niemans: Kdože?
kapitán Dahmane: Á, tamten Bill Gats, ten Gats, Gets. Ano, Gats.
Pierre Niemans: Bill Gates.

kapitán Dahmane: Včera odpoledne kolem třetí objevila mladá alpinistka tělo Remyho.
Pierre Niemans: Co s tím má co dělat kriminálka?
kapitán Dahmane: K podobným případům tu nedochází zrovna denně.
Pierre Niemans: Jakto k podobným?
kapitán Dahmane: Protože Remyho tělo bylo zavěšeno padesát metrů nad zemí.

kapitán Dahmane: Můžu vám pomoct?
Pierre Niemans: Měl byste oheň?
kapitán Dahmane: Kdo vás sem pustil?
Pierre Niemans: Vaši muži. Komisař Pierre Niemans.
kapitán Dahmane: Jste sám. Žádal jsem výslovně o výjezdovou skupinu.
Pierre Niemans: Skupina jsem já.

Max Kerkerian: Radši by se posral, než aby mi řekl o co jde.