Jules Winnfield: Řekni mi, jak Marsellus Wallace vypadá.
Brett: Cože?
Jules Winnfield: Z který jsi země?
Brett: Co-cože?
Jules Winnfield: Cože? O takový zemi jsem ještě neslyšel. Mluví se v Cože anglicky?

Vincent: Tys nikdy nepíchal adrenalin?
Lace: Neměl jsem to zapotřebí! Nechodím se bavit s dětma. Mí přátelé dokážou svý špičky kontrolovat!
Vincent: Přines to!
Lace: Přinesu, když mi to dovolíš!
Vincent: Já tě doprdele nedržím!
Lace: Tak na mě už nemluv, mluv na ní!
Vincent: Tak to přines!
(Lace odchází.)
Vincent: Lenci, chcípá nám!
Lace: Rychlejc hledat nedokážu!
Jody: Co hledá?
Vincent: Nevim, nějakou knihu.
Jody: Co tam hledáš?
Lace: Tu malou černou knížku!
Jody: Co že hledáš?
Lace: Tu malou černou lékařskou knížku! Vypadá jako učebnice pro sestry.
Jody: Nikdy jsem tu takovou knihu neviděla!
Lace: Tak mi věř. Mám ji.
Jody: Když je tak důležitá, proč není u toho adrenalinu?

Jules Winnfield: Víš, jak říkaj ve Francii čtvrtlibráku se sýrem?
Brett: Ne.
Jules Winnfield: Řekni, Vincente.
Vincent Vega: Royal Sýr.
Jules Winnfield: Royal Sýr... Víš, proč tomu tak říkaj?
Brett: Asi... Asi kvůli metrický soustavě...

Vincent Vega: Takže. Teď vypadneš ven a řekneš: "Dobrou, byl to krásnej večer". Vyjdeš ze dveří. Nastoupíš do auta. Odjedeš domů. Vyhoníš si ho a hotovo. Šmitec.

Jules Winnfield: Cesta spravedlivého ze všech stran lemována jest nespravedlností, sobectvím a tyranií lidské zloby. Požehnán buď ten, kdo ve jménu lásky a dobré vůle vyvede slabé z údolí temnoty, neb ten jest skutečným pastýřem a spasitelem zbloudilých dětí. A já srazím k zemi mocným trestem a divokým hněvem všechny, kdo se pokusí otrávit a zničit mé bratry. A když uvalím svou mstu na tebe, seznáš, že jméno mé je Bůh!

(Jules a Vincent po koupeli a převlečení do Jimmiho šatů.)
Winston Wolfe: Teď vypadáte jako... Jak vypadaj, Jimmy?
Jimmy Dimmick: Ehm... Paka. Vypadají jak dvě paka.
Jules Winnfield: Ha ha. Jsou to tvoje hadry, blbečku.

Butch Coolidge: Cejtíš to píchání, pane velkej? To si s tebou zahrává pýcha!

Mia Wallacová: Vinci? Chceš slyšet ten vtip z tý Liščí pětky?
Vincent Vega: Jasně, akorát jsem ještě furt moc ztuhlej, než abych se smál.
Mia Wallacová: Smát se nebudeš, to nená vtipný, ale jestli chceš, tak já ti to řeknu.
Vincent Vega: Jasně, sem s tím.
Mia Wallacová: Tak jo. Po ulici jdou tři rajčata. Máma rajče, táta rajče a dítě rajče. Dítě rajče se loudá, táta se naštve, vrátí se pro něj, jednu mu flákne a řekne: "Tak pojď, kečupe!"
Vincent Vega: Hmm.

Vincent Vega: Přestaň blbnout a píchni jí to. Dělěj.
Lance: Jo hele, než to připravím, tak jí svlíkni a najdi sdrce.
Vincent Vega: Musí to bejt přesně?
Lance: Jo musí, chceš jí to šlehnout do srdce, tak to asi musí bejt přesně.

Lance: Hele, jak se ti líbí Trudy? Nemá žádnýho kluka, nechceš si s ní vyrazit?
Vincent Vega: Která je Trudy, ta s tím bordelem na ksichtě?
Lance: Ne, to je Jody, moje žena.
Vincent Vega: Haha, promiň, ale bolí to, ne?

Vincent Vega: Víš, co dávaj v Holandsku na hranolky místo kečupu?
Jules Winnfield: Co?
Vincent Vega: Majonézu. Na vlastní oči jsem viděl, jak to v tý sračce topěj.

Jules Winnfield: Sakra, Jimmie, tohle je káva opravdovejch znalců! Nám by s Vincentem bejvalo stačilo obyčejný granulovaný kafe, no ne? A on na nás vytáhl tuhle gurmánskou specialitu. Co je to za příchuť?
Jimmie Dimmick: Nech toho, Julie.
Jules Winnfield: Čeho?
Jimmie Dimmick: Nepotřebuju, abys mi říkal, jak dobrý mám kafe, jasný? Já ho totiž kupuju, vím jak je dobrý. Když Bonnie nakupuje, tak koupí svinstvo. Já kupuju drahý kvalitní kafe, protože si chci pochutnat. Ale víš, co mi teď vrtá hlavou? Není to kafe v mý kuchyni, je to mrtvej negr v mý garáži!
Jules Winnfield: Hele, Jimmie, vůbec nemusíš...
Jimmie Dimmick: Nenene, neskákej mi do řeči. Chci se tě na něco zeptat. Když jsi ke mně vjížděl, všim sis před barákem cedule s nápisem "Sklad mrtvejch negrů"?
Jules Winnfield: Jimmie, dobře víš, že jsem nic takovýho...
Jimmie Dimmick: Všim sis před mým domem cedule s nápisem "Sklad mrtvejch negrů"?
Jules Winnfield: Ne, nevšim.
Jimmie Dimmick: A víš proč sis nevšim?
Jules Winnfield: Proč?
Jimmie Dimmick: Protože tam žádná není! Protože se neživím skladováním mrtvejch negrů, tak proto!
Jules Winnfield: Jimmie, my ho nechcem skladovat...
Jimmie Dimmick: Ne, ty si krucinál neuvědomuješ, že když Bonnie přijde domů, a najde ve svým domě mrtvolu, že se se mnou rozvede? Žádná poradna, žádný dočasný odloučení, prachsprostej rozvod, rozumíš? A já nechci žádnej rozvod!

Honey Bunny: Ale co dál? Chceš pracovat?
Pumpkin: Nikdy!

Honey Bunny: Chceš dělat banky?
Pumpkin: No já jen, že by to bylo rozhodně jednodušší než to, co jsme dělali minule.
Honey Bunny: Už ne krámy s chlastem?
Pumpkin: A vo čem kecáme? Krámy s chlastem už ne! Přestala to bejt sranda. Majitelé jsou samí cizáci - Vietnamci, Korejci... Neumí to ani anglicky. Řekneš mu: "Vysyp pokladnu," a on ani neví, o čem mluvíš. Co s takovým kriplem? Takovýho vola můžeš jedině oddělat, a ani za to vlastně nemůžeš.

Mia Wallacová: Můžeš to pít brčkem, nemám breberky.
Vincent Vega: No, ale já možná jo...
Mia Wallacová: Já to kdyžtak zvládnu.

Jody: To bylo ale morbidní!

Lance: Jestli vnímáš, řekni něco.
Mia Wallacová: Něco.

Mia Wallacová: To je fakt?
Vincent Vega: Ne, jen co jsem slyšel.
Mia Wallacová: Od koho?
Vincent Vega: Od nich.
Mia Wallacová: Oni toho dost nakecaj.

Vincent Vega: Jdu se vysrat...

Jules Winnfield: Na takovejhle kšeft bysme měli brát brokovnice.
Vincent Vega: Kolik jich je?
Jules Winnfield: Tři, čtyři...
Vincent Vega: Včetně toho našeho?
Jules Winnfield: To nevím.
Vincent Vega: Takže to znamená, že jich tam taky může bejt pět.
Jules Winnfield: Může.
Vincent Vega: Chtělo to brokovnici.

Winston Wolfe: Že tě někdo vychoval ještě neznamená, že jsi vychovaná.

Vincent Vega: Nekoukej na mě takhle laskavě, úplně ten pohled cejtím.

Jules Winnfield: Ty vole blbej, co jsi to udělal s jeho podělaným ručníkem?
Vincent Vega: Utřel jsem si ruce.
Jules Winnfield: No tak to sis je měl nejdřív umejt!
Vincent Vega: Viděl jsi přece, že si je meju.
Jules Winnfield: Viděl jsem, že sis je namočil.
Vincent Vega: Myl jsem si je. To svinstvo nechce dolů. Možná, kdyby tu měli solvinu, šlo by to líp.
Jules Winnfield: Myl jsem se stejným mejdlem jako ty a ručník, do kterýho jsem se utřel rozhodně jako vložka nevypadá.

Vincent Vega: Marwine, co si o tom myslíš?
Marwin: Vůbec nevím, co si mám o tom myslet.
Vincent Vega: Musíš si o tom něco myslet. Chci říct, myslíš, že sestoupil Bůh a zasta...
(Ustřelí Marwinovi hlavu.)
Jules Winnfield: Kurva! Co se to děje? Do hajzlu!
Vincent Vega: Krucifix! Doprdele! Já jsem ho střelil do ksichtu.
Jules Winnfield: Proč jsi to proboha uděla?
Vincent Vega: Nechtěl jsem. Byla to nehoda.
Jules Winnfield: Páni, za svou kariéru už jsem toho zažil dost, ale tohle...
Vincent Vega: Uklidni se, jo. Povidám, že to byla nehoda, najel jsi na nějakej hrbol nebo co.
Jules Winnfield: Na žádnej blbej hrbol jsem nenajel.
Vincent Vega: Hele, nechtěl jsem toho parchanta vodprásknout, prostě to najednou vystřelilo. Nevím proč.
Jules Winnfield: Podívej se, jak to tady kurva vypadá, jedu za denního světla městskou ulicí.
Vincent Vega: Nemůžu tomu uvěřit
Jules Winnfield: Tak tomu věř, ty blboune. Musíme to auto někam zašít, oni si poldové občas všimnou auta, z kterýho cáká krev.

Vincent Vega: Co znamenaj ty kecy?
Jules Winnfield: To znamená, vole, že pro mě už je vymalováno. Končím.
Vincent Vega: Ježíšikriste.
Jules Winnfield: Nerouhej se.
Vincent Vega: Do háje, Julesi.
Jules Winnfield: Povídám nerouhej se!
Vincent Vega: Kurva! Co to do tebe vjelo?!
Jules Winnfield: Ještě dneska řeknu Marsellovi, že končím.
Vincent Vega: Budeš mu taky muset říct proč.
Jules Winnfield: Bez obav, řeknu.
Vincent Vega: Jo, a vsadím deset táců, že smíchy padne na prdel.

Jules Winnfield: Měli jsme bejt dávno mrtví.
Vincent Vega: Já vím, měli jsme štěstí.
Jules Winnfield: Ne, ne, ne, ne, ne, to nebylo štěstí.
Vincent Vega: Jo, možná.
Jules Winnfield: Tohle byla boží vůle. Víš, co to je boží vůle?
Vincent Vega: Myslím, že jo. To jako, že Bůh sestoupil z nebe a ty kulky zastavil?
Jules Winnfield: Správně, to je přesně ono. Bůh sestoupil z nebe a ty sviňský koule zastavil.
Vincent Vega: (posměšně) Asi už je na čase vypadnout, Julesi.
Jules Winnfield: Nebuď blbej, vole, a nepodceňuj to, to, co se tu právě stalo je zázrak.
Vincent Vega: Klid, Julesi, to se stává.
Jules Winnfield: Ne! Tohle se jen tak nestává.
Vincent Vega: Chceš tu teologickou úvahu dokončit v autě nebo s poldama v díře?
Jules Winnfield: Měli jsme bejt kaput, kamaráde. To, co se tu stalo je zázrak a já chci, abys to kurva uznal.
Vincent Vega: No dobře, byl to zázrak. Už můžeme jít?

Esmeralda Villalobos: A jak ty se jmenuješ?
Butch Coolidge: Butch.
Esmeralda Villalobos: Butch? Co to znamená?
Butch Coolidge: Jsme Američani. Naše jména hovno znamenaj.

Marsellus Wallace: Zmizíš z tohodle města, hned teď. Když zmizíš, budeš zmizelej. Nebo tě zmizím já.

Marsellus Wallace: Akorát ještě zvažuju všechna kdyby.
Jules Winnfield: Já nechci slyšet žádný podělaný kdyby. Co od tebe chci slyšet je: "Nemáš vůbec žádnej problém, vole. O všechno se postarám. Vrať se tam, hoďte se všichni do klidu a počkejte na kavalerii, která už je na cestě."
Marsellus Wallace: Nemáš vůbec žádnej problém, vole. Vo všechno se postarám. Hoďte se všichni pěkně do klidu, a počkejte na Wolfa, kterej už je na cestě.
Jules Winnfield: Ty sem posíláš Wolfa?
Marsellus Wallace: Je ti líp, ty zmrde?
Jules Winnfield: Kurva, negrě, pročs to neřek hned?

Marsellus Wallace: (Telefonuje s Julesem.) Takže přijde domů. Co myslíš, že udělá? Já vím, že se určitě posere... Co je to za vodpověď? Ty ji snad znáš, takže moc nebo málo?

Butch Coolidge: Zlomil jsem si žebro.
Fabienne: Jak jsi mi to dělal pusou?

Butch Coolidge: Kráva blbá, ze všech těch podělanejch krámu zapomene zrovna tátovy hodinky.

Winston Wolfe: Pokud jsem dobře informován o situaci, máme tu auto plus tělo mínus hlava v garáži.

Vincent Vega: Julesi, jestli dáš tomu kreténovi patnáct set babek, vodprásknu ho už z principu.

Fabienne: Čí je ta motorka?
Butch Coolidge: To není motorka, to je chopper.
Fabienne: A čí je ten chopper?
Butch Coolidge: Ten je Zeda.
Fabienne: A kdo je Zed?
Butch Coolidge: Zed je mrtvej, lásko. Je mrtvej.

(Potom, co Butch zachrání Marselluse Wallace, kterýho znásilnili dva úchyláci.)
Butch Coolidge: Jsi v pořádku?
Marsellus Wallace: Ne, to nejsem. Cítím se totiž pěkně rozmrdanej.
Butch Coolidge: Co dál?
Marsellus Wallace: Co dál? Já ti řeknu, co dál. Teď sem pozvu pár zfetovanejch negrů s kleštěma a letlampama tady pro pana domácího. Aby si tady hoši trošku zablbli. (k Zedovi) Slyšíš mně, ty vidláku? Ještě jsem s tebou, hochu, neskončil. Tvá prdel pozná středověk!

(Jules a Vincent čistí auto od krve.)
Jules Winnfield: Tohle ti do smrti nevodpustim. Je to vrcholně nechutná záležitost.
Vincent Vega: Slyšels někdy vo filosofii, která řiká, že když člověk uzná svoji chybu, je mu okamžitě odpuštěna?
Jules Winnfield: Ten, kdo to vymyslel, po tobě určitě nemusel sbírat mikroskopický kousky lebky, aby tě dostal z průseru.
Vincent Vega: Hele, taky mám svý meze, kolik nadávek můžu spolknout. Jsem jako závodní auto, který vytáčíš do červenýho. Chci říct, že je nebezpečný vytáčet závodní auto do červenýho. Mohlo by bouchnout.
Jules Winnfield: Tak ty bouchneš?
Vincent Vega: Mohlo by bejt.
Jules Winnfield: Tak to já budu rovnou srát atomový hřiby, ty kreténe. Vždycky, když se dotknu toho mozku, jsem jak bedna dynamitu. A vůbec! Co já vlastně dělám tady vzadu? Ty jsi ten, kterej by měl zkoumat šedou kůru. Čenžneme se. Já jdu mejt vokna a ty pojď skládat negrovi lebku!