(Knížepán vymýšlí dárek pro Elišku.)
knížepán: Co by mohlo tak potěšit venkovské děvče?
Jean: Napadlo mě, že takové dívce by se třeba líbily šaty...
knížepán: To je nápad. Můj nápad!

vodník: Nemáš buchtu? Vandrovníci vždycky mají nějakou buchtu.
Jindřich: Ještě tu jednu mám, ale ta by ti asi nechutnala, je celá rozmáčená.
vodník: To nevadí, já bych si jí beztak namočil, aby nebyla tak suchá.

knížepán: Žán, podal mi to lejstro.

knížepán: Žán, podal mi ten inštrument.

Eliška: Dva úkoly jste už splnili - požádali jste mě o ruku a přinesli dary, proto se stane mým ženichem ten, který mi zítra, až vyjde nad rybníkem měsíc, zazpívá tu nejhezčí písničku.
knížepán: Písničku?
čertík a vodník: Písničku?
knížepán: Žán, písničku, ale mně to vůbec nezpívá, já nemám hlas.

čertík: Já sem malej, ale šikovnej...