Anna: Já to vzdávám. Můžeš postavit stan?
Luboš: Nemůžu. V rezervaci je zákaz stanování.
Anna: Tím chceš naznačit co? Že dneska budeme spát na stromě?

Anna: Proč je tu sedm postelí?
Luboš: Pro sedm horolezců.
Anna: A kde jsou?
Luboš: Šest ve vlaku, sedmej v koupelně.

Vašek: A co vyhraje Máňa?
chlapi: No přece cenu, jako každej rok!
Vašek: A jakou?
chlapi: Úplně poslední!

Vašek: Mami, já jsem dostal od táty nový kolo!
Anna: No ne! To jsi musel být nějak moc hodný.
Vašek: Ale ty jsi taky byla moc hodná.
Anna: Proč?
Vašek: Protože jsi dostala taky nový kolo!

Vašek: Přiložíme ho na skálu a schválně, jestli se udrží.
Anna: No to jste se teda pořádně spletli! On totiž ten kluk, o kterém si myslíte, že se narodí pro vaši zábavu, bude totiž holka.
Luboš: Ale Aničko, miláčku, přece mi nechceš tvrdit, že nám dvěma nosí děti klokan!

děda: Krucinál, to je cavyků s jedním vykoupáním! Snad se ten kluk nebude koupat ve vaně?
Anna: U vás je zvykem říkat neckám vana?
děda: U nás je zvykem vlézt si pod pumpu!
Anna: Aha, tady ještě vládne středověk!

Vašek: To nevadí, hlavně že jsi rád, že mě máš.
děda: No, kluka jsem si moc přál. Ale pořádnýho. Žádnou bábovku!
Vašek: Já nejsem žádná bábovka!
děda: To teda jsi! A nadívaná!

Luboš: A víš, co vidím já? Hada!
Vašek: Kde?!
Luboš: Přímo před sebou!

děda: Nejsi, nejsi bábovka! Je to pašák, Luboši, je to pašák!

Luboš: Ale Aničko, miláčku, každý kluk si myslí, že nejkrásnější místo je tam, kde se narodil. Ale kdybych věděl, že se ti tu nebude líbit, tak bych se byl narodil někde jinde!

Luboš: Tak tohle bylo moje království. (Pokoj s polorozpadlým nábytkem.) Bezvadná skříň. (Utrhnou se dveře.) Praktický prádelník. (Utrhne se šufle.) Pro druhou postel skočím do stodoly. (Postel se rozpadne.) Ještě řekni, že se ti tu nelíbí?!
Anna: Já ti rozumím. To je ten pokojík, ze kterýho mě bude přecházet zrak.

Vašek: (v telefonu) Klokan přiletí v březnu!
děda: Cože?
Luboš: Ále, Vašek chce jít do zoologický zahrady.

Vašek: Místo řízků jsme měli třikrát kyselý rybičky.
děda: A proč?
Vašek: Protože je mám děsně nerad.
Luboš: Krucinál! To je práce se ženskejma!

posádka Máni: Budeme zachraňovat náčelníka horské služby.
pošťák: Luboše? On je raněnej?
posádka: Proč by měl bejt raněnej?
pošťák: Protože jinak by slez po laně jako támhleten kluk.
Anna: Vašku! No počkej!
děda: Ne, Anno! Za ten výkon zaslouží pochvalu!
Vašek: Tatí! Odjistit! Jde po mně máma!

Vašek: Zavři svoje oči Anno, povolilo se ti lano.

(Pošťák Fanda ve vodě.)
Fanda: Vodník ..... a říká mi Fando!

děda: Když já písknu, tak začnou padat listy ze stromů!
Luboš: To nic není. Když já písknu, tak začnou praskat větve.
Vašek: To vůbec nic neni. Když já písknu… tak začnou lítat pohlavky.

Luboš: Na mě se můžeš spolehnout.
Vašek: Na mě ne...

Anna: Přiletí čáp!
Vašek: Ale já nechci čápa, já chci za tátou!
Anna: Ale jdi ty... Budeme mít miminko!
Vašek: My dva?
Anna: Ne... My tři!

Anna: Všichni jste podvodníci!
děda: (převlečený za vodníka) Já ne, já jsem jenom vodník.

Luboš: A co máma, zlobí se pořád?
Vašek: Zlobí, čím dál tím víc.
Luboš: A mluví s tebou?
Vašek: Mluví, čím dál tím míň.

(Luboš přiběhl za Annou z lesa.)
Luboš: Právě jsem překonal světověj rekord v běhu na dva kiláky.
Anna: Ale já mám vdolky na plotně.
Luboš: Na co myslíš? Na co ty myslíš?
Anna: Abyste měli co jíst.
(Luboš unáší Annu do chalupy.)
Anna: Ne, tady ne. Tady ne.
Vašek: (z dálky) Mamí. Mamí. Pomóc.
Luboš: To není Columbo. To je Juantorena.

Luboš: To jsem nevěděl, že jsi tak staromódní.
děda: Vy dva jste zase hrozně moderní. Máte osmiletý dítě a už plánujete svatbu!

Vašek: Já jsem si myslel...
Luboš: Víš Anno, on si Vašek myslel, že...
Anna: Netlumoč! Já si poslechnu originál.

děda: Ty mu určitě doma nic nedopřeješ. Dám za to krk, že ani nevíš, po čem prahne ta jeho dušička.
Anna: Ale vim. Šimpanze by chtěl, chudinka. Aby se nám houpal v pokoji na lustru.
děda: To je toho. Když já byl v jeho věku, tak jsem chtěl chovat v neckách velrybu.
Anna: A víte, že mě to ani moc nepřekvapuje? Co nestačil zdědit po tátovi, to mu zůstalo po vás.

děda: Poslouchej, jak jsi to myslel s tím dědou?
Vašek: No, Luboš je můj táta a jeho máma je moje nevěsta. Teda... Moje máma je jeho nevěsta.
(Uplyne kus scény.)
Vašek: Už tomu rozumíš?
děda: Ne.
Vašek: To nevadí, dědo. Hlavně že jsi rád, že mě máš.

(Děda sehnal Vaškovi černé selátko.)
Anna: Co to je?!
děda: To je Pepa.
Anna: A že jsem vydrhla celou chalupu, to jste si nevšiml?

Anna: To není děda, to je Herodes!

Anna: Proč se ta voda nehřeje?
děda: Protože netáhnou kamna.
Anna: Proč netáhnou kamna?
děda: Protože je komín nakřivo.
Anna: Proč je komín nakřivo?

Anna: Aha! Tady ještě vládne středověk!
děda: Co tím chceš říct?! Například!
Anna: Že se tady neuklízelo od třicetiletý války. Například!

Vašek: A bude tam divočina?
Luboš: Pro tebe divočina, pro maminku ráj.
Anna: (ironicky) Už se zvědavostí celá třesu.

Anna: A to chceš ty kola táhnout s sebou vlakem?
Luboš: Ne, ne. Vlakem pošleme akorát tvůj kufřík.

Anna: No mami, jestli tím chceš říst, že Luboš je něco jako sněžnej muž, tak to zas není. Na jaře byl přece v Praze.
Annina matka: To tedy byl. Pár dní. A to jenom proto, aby připravil expedici do Alp.

(Anna si zkouší letní šaty a klobouk.)
Anna: Není to perfektní?
Annina matka: To tedy je. Vážně! Perfektní model na horskou túru.

Vašek: Ty máš nějaký štěstí? Schovaný?