chytrolín: Víte, že Montezuma, vládce Aztéků, vypil každý den padesát hrnečků čokolády? Byla hustá a červená, protože do ní místo cukru dával čilli papričky. Ta teprv měla grády.

(Na střeše vagónu Polárního expresu.)
tulák: Nemoh' bych ti nějak pomoct?
chlapec: No, já hledám jednu holku.
tulák: Eh? (Začne se hlasitě smát.) A kdo ne?
chlapec: Mám její lístek. (Nabídne tulákovi jízdenku a on si ji prohlíží.)
tulák: Koukněme se. Vážně. Jo. Tohle je... to je pravá neproštípnutá… jízdenka. To by sis měl schovat na bezpečný místo, kluku. Já si třeba dávám všechny svoje cennosti semdle… (Sundá si starou děravou botu a ukáže jí klukovi.) Do tohodle starýho křápu. Mám vyzkoušený, že je to sichrovka. Ne, že by mi lístky k něčemu byly… ne. Já jezdím zadara. No jo, jo. Naskončím na tenhle drncák, kdykoliv se mi jenom zachce. Todle je můj vlak, no jo. Já jsem král tohohle vlaku, jo. Jsem král Polárního expresu. A vlastně jsem i král celýho Severního pólu!

(Při nastupování dětí do vlaku.)
průvodčí: Kontrola jízdenek. Jez pravidelně pětkrát denně. Jízdenku, prosím. Čisti si zuby po každém jídle. Lehej si vždycky zády k výbuchu.

průvodčí: Jsem sice jen starý železničář a nevím nic o létajících strojích, ale z mého laického pohledu potřebujete nabrat výšku!

chlapec: Hledám jedno děvče.
tulák: No a kdo ne?