Cobb: Co od nás chcete?
Saito: Vnuknutí. Je to možné?
Arthur: Samozřejmě, že ne.
Saito: Když dokážete ukrást myšlenku z něčí mysli, proč ji neumíte i vložit?
Arthur: Dobře, vnuknu vám teď myšlenku. Řeknu "nemyslete na slony". Na co myslíte?
Saito: Na slony.
Arthur: Ano, ale není to vaše myšlenka, protože víte, že jsem vám ji předal. Mysl vždycky pozná původ myšlenky. Inspiraci nelze zfalšovat.
Cobb: To není pravda.

Cobb: Jen dělám, co umím, a cos mě ty naučil.
Miles: Neučil jsem tě být zloděj.

Cobb: Vy vytvoříte svět snu. Uvedeme do něj náš subjekt a on ho zaplní svým podvědomím.
Ariadne: Jak by bylo vůbec možné vytvořit tolik detailů, aby vše vypadlo reálně?
Cobb: Ve snu se vám vše zdá reálné, že? Teprve až po probuzení si uvědomíme, jak byly zvláštní.

Cobb: Nikdy netvořte podle vzpomínek. Vždy stavte nové věci!

Arthur: Eamesi, jsem ohromen.
Eames: Velmi oceňuji tvé pohrdání, děkuji Arthure.

Cobb: Potřebuji se jen dostat domů, na ničem jiném teď nezáleží.
Ariadne: Proč nemůžeš domů?
Cobb: Protože si myslí, že jsem ji zabil.
(Chvíle ticha.)
Cobb: Děkuju.
Ariadne: Za co?
Cobb: Že se neptáš, jestli jsem to udělal.

Cobb: Budeme muset podplatit piloty.
Arthur: A taky letušky.
Saito: Koupil jsem aerolinky.
(Všichni se na Saita otočí a nevěřícně zírají.)
Saito: Zdálo se mi to jednodušší.

Cobb: Ten moment pominul. Ať udělám cokoliv, už ten moment nezměním. Zavolali je a jsou pryč. Jestli se nedostanu domů, už je nikdy znovu neuvidím. Ve skutečném světě.

Mal: Čekáš na vlak. Vlak, který tě odveze daleko. Doufáš, že tě odveze kam chceš. Ale nemůžeš si být jistá. Ale na tom nesejde - protože budeme spolu.

Ariadne: Poletím s váma.
Cobb: Nejde to, slíbil jsem to otci.
Ariadne: Potřebuješ tam někoho, kdo chápe tvoje problémy. A pokud to nebudu já, pak musíš ukázat Arthurovi, co jsem právě viděla.
Cobb: (na Saita) Zajistěte ještě jednu letenku.

Robert Fischer: Je tam pět set dolarů. A ta peněženka byla dražší.

Robert Fischer: Poté, co zemřela matka, víš, co mi tehdy řekl? "Roberte, nemám ti co říct."
Peter Browning: Byl z toho rozrušený.
Robert Fischer: Bylo mi jedenáct!

Cobb: Nezůstanu s tebou, protože neexistuješ.
Mal: Jedině tak ale můžeme být spolu.
Cobb: Přál bych si to, ale nedokážu si tě vysnít v celé tvé komplexnosti. Dokonalosti i nedokonalosti. Podívej se na sebe. Jsi jen stín mé skutečné ženy. Líp to nedokážu. Pořád ale nejsi dost dobrá.