Wendy Darlingová: (o mořských pannách) Ty jsou rozkošné. Copak nejsou rozkošné?
Petr Pan: Jo, s rozkoší tě utopí.

kapitán James Hook: Proklatě! Nabijte kanón!
pirát: Proč ho máme nabíjet, kapitáne, když už jsou dávno pryč?
(Hook ho probodne hákem a otočí se ke zbytku posádky.)
kapitán James Hook: Nějaké další připomínky?

Peter Pan: Čí je to šíp?
Kecka: Můj, Petře. Probodni mě, ale rychle!

Kecka: Pojďte, odneseme ji do stromu.
Peter Pan: Ruce!
Kudrnka: Máme je špinavý.
Kecka: Musí tu zůstat a umřít.
Peter Pan: Ne!
Kecka: Ne, co mě to napadlo. Já kecám, omlouvám se!
Peter Pan: Postavíme kolem ní domek.
chlapci: Hurá!
Peter Pan: A bude mít komín a klepadlo a vokna!
Kecka: On je génius!

(Peter vezme do ruky žalud, který dal Wendy.)
Peter Pan: To je má pusa. Má pusa jí zachránila!
Drobek: Já pusy dobře znám, ukaž. Jo, tohle je pusa. Mocná to věc.

(Peter zjišťuje, čí šíp zranil Wendy.)
Peter Pan: Čí je to šíp?
Kecka: Můj, Petře. Probodni mě, ale rychle!

(Drobek se dívá dalekohledem na Wendy, která letí.)
Zoubek: Co to je?
Drobek: Velkej bílej pták. A pěkně ohyzdnej!

Wendy Darlingová: Ale já...
Zoubek: Táta už čeká, mami.
Drobek: Těším se, že budu tvůj syn!

Zoubek: Musíme být opatrní. Je to tady nebezpečné.
Drobek: Jestli Hook objeví náš úkryt, nadělá z nás sekanou.
Wendy Darlingová: Ó, to je ale strašné!
Zoubek: My se na to těšíme!

Peter Pan: Jsem zpátky! Vím, co se stalo s Popelkou. Porazila piráty. Bylo tam bodání, řezaní, mučení! Krváceli a pak spolu žili šťastně.
Drobek: Tak to se mi teda ulevilo.

(Paní Darlingová vyslovuje ze spaní Wendino jméno.)
Peter Pan: Nemůžeme ji mít oba!

kapitán Hook: Já jsem Hook a letím! A moc se mi to líbí!

pirát: Kuku, děvenko.
Wendy Darlingová: Jak se opovažuješ říkat mi děvenko?!

kapitán Hook: Kdybych byl tebou, vzdal bych se!
Peter Pan: Kdybys byl mnou, byl bych hnusnej!

Wendy Darlingová: Statečná Popelka vyřešila tu záležitost jednou pro vždy. Svým revolverem.
Michael Darling: Revolverem?

Peter Pan: Umře buď Hook nebo já!

teta Millicent: Pamatujte, všechno zlé je k něčemu dobré.
pan Darling: Ó, ono sněží. Dostaneme rýmu.
teta Millicent: Lepší smrt, než pomluvy!

Wendy Darlingová: Mami, musíš jít na ten večírek?
John Darling: Ano, nemusíš tam jít. Tatínek tam může jít sám.
paní Darlingová: To nejde. Tatínek je odvážný muž. Ale bude potřebovat polibek, aby mohl předstoupit před kolegy.
Wendy Darlingová: Táta? A odvážný?
paní Dalingová: Děti, je mnoho různých druhů odvahy. Odvaha myslet na ostatní víc než na sebe. Váš otec se nikdy neoháněl mečem, ani nestřílel z pistole, ale mnohokrát se obětoval pro rodinu a upustit od svých snů.
Michael Darling: A kam je upustil?
paní Darlingová: Do zásuvky. A někdy pozdě v noci je spolu vyndáme a obdivujeme. A je stále těžší a těžší tu zásuvku zavřít. Dokáže to! A proto je odvážný.

Michael Darling: Maminko? Může nám něco ublížit, když budeme mít rozsvíceno?
paní Darlingová: Ne drahý, světla jsou oči, které místo maminek hlídají děti.

Peter Pan: Na palubě Černý vlajky mají pirátku. Mořský panny ji říkají Krvelačná Jill.
Kecka: Jde se na ní, kluci.
Drobek: Krvelačná Jill? Ta asi bude pěkně surová?
Peter Pan: Surová? Jen vypraví pohádky!
Wendy Darlingová: Jen vypraví pohádky? A třeba je ta Jill statečná šermířka!
Peter Pen: Ha, ha, ha! Statečná nestatečná, já ji probodnu mečem! Jó!
Wendy Darlingová: Tak se připrav, Petře Pane, já jsem Krvelačná Jill!
Kecka: Mami?
John Darling: Wendy?
Wendy Darlingová: Je to tak, Johne. Tvoje sestra dostala nabídku být pirátkou.
Drobek: Ale mami, Hook je zloduch a taky hulvát.
Wendy Darlingová: Právě naopak, podle mě je kapitán nesmírně citlivý.
(Peter na Wendy vytasí měč.)
Kecka: Táta a máma jsou zase v sobě.
Wendy Darlingová: Pane, jste velmi neotesaný a hrubý.
Peter Pan: Jak jsem neotesanej?
Wendy Darlingová: Jsi jenom kluk!

Peter Pan: U všech ďasů! Ticho, vy chásko! Nebo vás hodím žralokům!

vypravěčka: Ráda bych řekla, že přišli do dětského pokoje včas. Ale to bych vám potom neměla co vyprávět.

James Hook: Slyšel jsem, že prý jsi utekla z domova.
Wendy Darlingová: Já... Já bych to takhle neřekla, ale asi ano.
James Hook: To je báječné.
Wendy Darlingová: Rodiče chtěli, abych dospěla.
James Hook: Dospívání by se měla jednou pro vždy zakázat. Je to samá potíž a pupínek.
Wendy Darlingová: Dřív bylo všechno jednodušší.
James Hook: Zmatek nad zmatek. Příjdou pocity. Pan má to štěstí, že ho nic nezatěžuje. Ale ne, nemůže milovat. Podivnost jeho záhadného života.
Smee: Doutníček?
James Hook: Ale ne, ne, slzy nejsou vhodný nápoj. Nechtěla jsi někdy být pirátem, námořníku?
Wendy Darlingová: Já... Jednou jsem si chtěla dát jméno Krvelačná Jill.
James Hook: Ó, překrásné jméno! Přidej se k nám, milá Jill!
Wendy Darlingová: Ale co tu budu dělat? Nečekáte snad, že budu loupit?
James Hook: Nevyprávíš náhodou pohádky?

Peter Pan: Zapomeň na ně. Na ně na všechny. Tam už nikdy, nikdy nebudeš myslet na dospívání.
Wendy Darlingová: Nikdy je moc dlouhá doba.

Peter Pan: Pošli to dál!
John Darlig: Michaeli, chyť se mě za kotník.
Michael Darlig: Wendy, chyť se mě za kotník.
Peter Pan: A držte se pevně. Připravit! Pozor! Teď!
Wendy, John a Michael: Á!

Peter Pan: Ty jsi kdo?
John Darling: Já jsem John.
Peter Pan: John? Tak se mě chyť!

Peter Pan: To je pro tebe. Umíš šermovat? Slib mi jednu věc. Hooka nech mě!
Wendy Darlingová: To slibuji.
Peter Pan: Dám ti signál.
Wendy Darlingová: Kam letíš? Petře!

kapitán Hook: No tak, přileť je zachránit. Ať prostřelím osrdí tvých ušlechtilých záměrů.

kapitán Hook: Všechny překvapivé útoky musí být vedeny nemorálně.

Peter Pan: Pojďte se mnou. Do Země nezemě.
Wendy Darlingová: To ne. A co maminka?
John Darling: Tatínek?
Michal Darling: Nana?
Peter Pan: Mořský panny!
Wendy Darlingová: Mořský panny?
Peter Pan: Indiáni!
John a Michal: Indiáni?

Wendy Darlingová: Michale! Johne!
John Darling: Já nic neproved!
Wendy Darlingová: Je tu jeden kluk, který nás naučí létat.
John Darling: To je urážka zdravého rozumu.
(Peter se před ním vznese do vzduchu.)
John Darling: Mohl bych ho urážet s tebou?
Peter Pan: Myslete na hezký věci a ty vás zvednou do vzduchu. Nic to není.

Wendy Darlingová: Kolik je ti, Petře?
Peter Pan: Málo.
Wendy Darlingová: Ty to nevíš?
Peter Pan: Utekl jsem. Jednou večer si naši povídali o tom, co ze mě bude, až vyrostu. Tak jsem utekl do parku a poznal Cink.
Wendy Darlingová: Cink?
Peter Pan: Zvoňenku. Svou vílu.
Wendy Darlingová: Ale víly přece neex...
Peter Pan: To neříkej! Když tohle někdo řekne, tak vždycky nějaká víla umře! A co bych si počal, kdyby nebyla?
Wendy Darlingová: Chceš mi snad namluvit, že tady v pokoji je víla?
Peter Pan: Přišli jsme poslouchat pohádky. Mně se líbí o princovi, co nemohl najít dívku se skleněmými střevíčky.
Wendy Darlingová: Popelka! Petře, on ji našel a pak... A pak... Žili šťastně až do smrti.
Peter Pan: Já to věděl.

Wendy Darlingová: Petře, nechoď!
Peter Pan: Musím říct ostatním o Popelce.
Wendy Darlingová: Já umím spoustu pohádek. Mohla bych je klukům vyprávět.
Peter Pan: Pojď semnou.
Wendy Darlingová: Já neumím létat.
Peter Pan: Nic to není. Já ti ukážu, jak se lítá... A poletíme spolu.

Peter Pan: Cink? Vypilas mi medicínu! Cink? Zvoněnko, proč přestáváš zářit? A proč jsi tak studená? Nevychládej, Cink, prosím. Prosím, neumírej! Prosím! Nenechávej mě tu! Cink, je mi to líto. Prosím, odpusť mi. Cink!

vypravěčka: Aby ho nechytili živého, nosil Hook u sebe stále lahvičku se strašlivým jedem. Byl to výtažek ze slz, který mu tekly z krvavých očí. Byla to směs zášti, žárlivosti a zklamaní.

vypravěčka: A tak Wendy poprvé spatřila zloducha, který se jí často zjevoval ve snech. Viděla jeho pronikavé oči. Ale nebála se jich. Uchvátily ji!

(Petrovi utíká stín.)
Wendy Darlingová: Mohla bych ti ho přišít. Můžeš mi půjčit nůž? Děkuji.
Peter Pan: Jsem já to liška podšitá.
Wendy Darlingová: A co já? Nejsem nic?
Peter Pan: Něco málo jo.
Wendy Darlingová: Tak málo? Hm, dobrou noc.
Peter Pan: Wendy? Umíš víc než dvacet kluků.
Wendy Darlingová: Vážně si to myslíš?
Peter Pan: Bydlím se ztracenýma klukama. Mají správný jména.
Wendy Darlingová: Co jsou zač?
Peter Pan: Děti, co vypadly z kočárků, když je nehlídaly. Když si je nevyzvednou, pošlou je do Země nezemě.
Wendy Darlingová: Jsou tam i dívky?
Peter Pan: Ty z kočárku nepadají. Na to jsou moc chytrý.
Wendy Darlingová: Petře, ty tak krásně mluvíš o děvčatech.

Wendy Darlingová: Chlapče, pročpak pláčeš? Ty umíš létat! Jak se jmenuješ?
Peter Pan: Jak se jmenuješ ty?
Wendy Darlingová: Wendy Darlingová.
Peter Pan: Peter Pan.
Wendy Darlingová: Kde bydlíš?
Peter Pan: U druhý doprava a pak rovně až do rána.
Wendy Darlingová: To ti píšou na dopisy?
Peter Pan: Mně nikdo nepíše.
Wendy Darlingová: Ale tvojí mamince píšou?
Peter Pan: Nemám maminku.
Wendy Darlingová: Tak proto jsi plakal.
Peter Pan: Já nebrečel kvůli maminkám! Brečel jsem, protože mi pořád utíká stín. A nebrečel jsem!

James Hook: Nešťastný den! Ona ho miluje. Wendy. A Hook zůstal sám. Ty taky? Opustil tě? Neřád!

vypravěčka: Ale už nikdy jsem Petera Pana neviděla. Teď o něm vyprávím svým dětem. A ony to budou vyprávět zase svým dětem. A tak to půjde dál, neboť všechny děti vyrostou... Až na jedno.

Hook: Takže, Petře Pane, tohle je tvoje práce?
Petr: Ano, Jamesi Hooku, tohle je moje práce.
Hook: Pyšný, drzý hochu. Připrav se na poslední souboj.
Petr: Braň se!

Hook: Nechte ho! Je můj!

Hook: Smee, zdálo se mi o Panovi.
Smee: O Panovi, pane?
Hook: A v tom snu jsem byl přešlechetným mužem. Plným odpuštění. Děkoval jsem Panovi, že usekl mou ruku a věnoval mi ostrý hák. Vhodný ke kuchání a párání hrdel a ke spoustě další domácích činností, jako třeba česání vlasů.
Smee: Takže vám prokázal službu.
Hook: Službu? Pohodil mou ruku krokodýlovi, jemuž přišla tak chutná, že mě pronásleduje a myslí na zbytek mého těla. Tomu říkáš služba?!
Smee: Ne, ne, ne. Děkuju.
Hook: Ještě že ji spolkl s hodinkama. Kdyby netikaly, zatikal bych já. Já! Proč jsi mě probudil Smee?
Smee: Jak jsem řekl, ledy už tajou, slunko vyšlo a všechny kytky náhle kvetou.
Hook: Je zpátky!

Peter Pan: Umřít bude veliký dobrodružství!

Peter Pan: Není zrovna zdvořilá. Jestli mi zkusíš dát náprstek, zabije tě.

Smee: Kapitáne! Kapitáne! Sedím na hlídce, oči na šťopkách a vidím, že na břehu je jaro a na moři je zima. Tak si říkám, to je nějak brzo, aby už přišlo jaro. To má přijít až ve tři odpoledne! Jen se koukněte sám, kapitáne.

Smee: Muškát, slečno?
Wendy: Já víno nesmím.
Smee: Tak rum.
Wendy: Ne, děkuji.

Hook: Ticho prosím, naše Wendy se loučí.
Wendy: Petře, nezlob se, musím vyrůst. Ale tohle ti patří. Je to náprstek.
Hook: Pche, holčičí dárek. Ale zajisté, krasavice, dej Petru Panovi vzácný náprstek.

Hook: Pane, ty se červenáš!

Peter: Na staříka slušnej výkon.
Hook: Já vím, co jsi zač.
Peter: Já jsem nejlepší na světě.
Hook: Jsi k ničemu.
Peter: Já? K ničemu?
Hook: Chtěla tě opustit, Pane. Tvá Wendy tě chtěla opustit. Proč by zůstavala? Co ji můžeš dát? Vždyť jsi nevyzrálý. Ona raději vyroste, než by zůstala s tebou. Uděláme si exkurzi do budoucnosti. Copak to vidím? Překrásnou Wendy, jak je ve svém pokoji. Okno je zavřené.
Peter: Já ho otevřu!
Hook: Obávám se, že je na klíčku.
Peter: Zavolám na ni.
Hook: Neuslyší tě.
Peter: Ne!
Hook: Neuvidí tě.
Peter: Wendy!
Hook: Ona na tebe zapomněla!
Peter: Ne, prosím! Nech toho!
Hook: Copak to vidím teď? Po jejím boku nestojíš ty, ale její manžel!

Hook: To už není pohádka!

Wendy: Petře! Nezapomeš, že ne?
Peter: Já? Na tebe? Nikdy!
Wendy: Vrátíš se někdy?
Peter: Abych poslouchal pohádku o sobě!

Peter: Žít je asi krásný.

Peter: Wendy? Je to jen jako, že jo? Že, my dva...
Wendy: Ó, ano.
Peter: Wendy? Kdybych byl opravdovej táta, byl bych starej.
Wendy: Petře, co doopravdy cítíš?
Peter: Cože?
Wendy: Co cítíš? Štěstí? Smutek? Žárlivost?
Peter: Žárlivost? Cink!
Wendy: Zlost?
Peter: Zlost? Hook!
Wendy: Lásku?
Peter: Lásku?
Wendy: Lásku?
Peter: To slyším prvně.
Wendy: Nevěřím ti, Petře. Určitě už jsi ji cítíl, k něčemu nebo k někomu.
Peter: Nikdy! Jen to slovo mě uráží.
Wendy: Petře?
Peter: Proč musíš všechno zkazit? Copak si neužíváme? Naučil jsem tě šerm a lítat. To k životu stačí.
Wendy: To zdaleka nestačí.
Peter: Jakto? Co bys ještě chtěla?
Wendy: Já nevím. To člověk zjistí až vyroste.
Peter: Ale já nevyrostu, mě nepřinutíš! Vyženu tě jako Zvoňenku!
Wendy: Mě vyháňet nebudeš!
Peter: Běž domů. Vrať se a buď dospělá a nech si ty svý pocity!
Wendy: Petře! Petře, vrať se! Petře!

Peter Pan: Vítej matko. Disciplína! Na to otcové věří. Děti musí dostat výprask dřív, než se tě pokusí zabít. Víš co? My zabijeme je! Á!
Wendy: Petře! Otče! Souhlasím, že jsou dost nesnesitelní, ale zabij je a budou si myslet, že jsou důležití.
chlapci: Nejdůležitější!
Wendy: Já navrhuji daleko strašlivější trest. Medicínu. Nápoj jeden z nejodpornějších. Lepkavý a tak sladký.
chlapci: Zabij nás!
Wendy: Nejdřív ti malí. Michaeli? Michael? John? Mí bratři!
Peter Pan: Kdo?

Wendy: Chci ti dát pusu.
(Peter nastaví ruku.)
Wendy: Ty nevíš, co je pusa?
Peter: Až mi jí dáš, tak to budu vědět.

John: Meče! Dýky! Napoleon!

Peter Pan: Věřím na víly, věřím na víly. Já věřím na víly!