profesor Pacoli: Začneme znovu. Když dojde k zatmění těchto tří platnet, otevře se černá díra jako dveře a přijde zlo... A s ním hrůza a chaos. Ten had, Billy, to je vrchol zla.. Zakresli ho, ano?
Billy: Ano, už ho mám. (Maluje si loďku.) Mám všechny. Kdy má nastat období hada, profesore?
profesor Pacoli: No, pokud je tohle pětka, a toto jednička... To máme... (Něco si breptá.) Tak každých pět tisíc let.
Billy: Tak to máme ještě trochu času.

profesor Pacoli: Tady vidíš různé lidi... vlastně symboly lidí, společně shromažďují čtyři základní živly. Vodu a oheň, zemi a vzduch. Kolem tohohle pátého elementu.

(Profesor se otočí ode zdi a uvidí mondoshawany.)
profesor Pacoli: Ahoj. Vy jste němci?

(Prezident na velitelství a generál Staedert na lodi mluví přes vysílačku.)
generál Staedert: Zaujali jsme pozice, pane.
prezident Lindberg: Musím ještě promluvit k nejvyšší radě, takže jen fakta.
generál Staedert: Zatím žádné výsledky chemické ani molekulární analýzy. Provádíme termonukleární zobrazování.
prezident Lindberg: Takže chcete říct, že nevíte, co to je.
generál Staedert: Zatím nevím, jen to, že se to zvětšuje. Mou filozofií je nejdřív střílet a pak klást otázky. Nemám rád nezvané hosty, pane prezidente.
(Ostatní generálové na velitelství přikyvují.)

otec Vito Cornelius: Představte si na okamžik, že tohle není něco, co lze identifikovat, jelikož si to samo nepřeje. Kdekoliv se to objeví, přináší to smrt. Protože to je zlo, absolutní zlo...
generál Lindberg: Důvod střílet první.
otec Vito Cornelius: Zlo plodí zlo, pane prezidente.

prezident Lindberg: Vaše teorie je zajímavá, otče, ale nemáme čas ji prozkoumat.
otec Vito Cornelius: Čas není důležitý, pane prezidente. Důležitý je pouze život.
prezident Lindberg: Máte pravdu. To je to, o čem mluvím. Budeme chránit životy dvou set miliard mých spoluobčanů.

(Dallas telefonuje s Fingerem.)
Korben Dallas: Ano?
Finger: Tady Finger.
Korben Dallas: Čau, zlato.
Finger: Taky vás mám rád, majore. Takhle jste mě ještě neoslovil.
Korben Dallas: To patřilo kočce.
Finger: Dáváte přednost kočce před skutečnou ženou?
Korben Dallas: Kočka se aspoň vrátí.
Finger: Pořád se trápíte pro tu falešnou holku, když je na světě milion jiných?
Korben Dallas: Nechci jich milion. Chci jen jednu. Dokonalou.
Finger: Taková neexistuje, majore.
Korben Dallas: Jo, já vím.

(Dallas telefonuje s Fingerem.)
Korben Dallas: Našel jsem vaši fotku?
Finger: A jak vypadám?
Korben Dallas: Strašně.
Finger: To musí být stará fotka.

(Dallas telefonuje s Fingerem.)
Finger: Musíte mi přivést káru k půlroční kontrole.
Korben Dallas: Ani nápad.
Finger: Musíte.
Korben Dallas: Není potřeba.
Finger: Zapomněl jste, kdo seděl tisíc letů vedle vás? Vím, jak řídíte.
Korben Dallas: Fingere, teď řídím taxík. Ne bojový letoun.
Finger: Dobře, takže kolik vám zbývá bodů v řidičském průkazu? Kolik, majore?
Korben Dallas: Nejmíň padesát.
Finger: Řekl bych, že byste se měl naučit lhát. Uvidíme se večer.

(Dallasova kočka leží u televize.)
Korben Dallas: Nekoukej na to celej den, zdegeneroval by ti mozek.

otec Vito Cornelius: Čtyřicet osm hodin. To je potřebná doba na jeho adaptaci na naše životní podmínky.
prezident Lindberg: A pak?
otec Vito Cornelius: Pak už bude pozdě.

(Leeloo je v molekulovém generátoru.)
generál Munro: Je ten kryt pevný?
Dr. Mactilburgh: Nerozbitný.
generál Munro: Dobře.
(Leeloo kryt rozbije.)

(Leeloo utíká větracím systémem.)
velitel policie: Tak dámo, jen klid. Tady policie. Nemáte už kam utéct. Takže se pomalu obrátíte a opřete se rukama o podlahu. Rozuměla jste tomu?
(Leeloo odejde.)
velitel policie: Asi ne.

(Dallas prchá s Leeloo v taxíku, Leeloo něco mele.)
Korben Dallas: Koukej, holka, já mluvím jenom anglicky a ještě špatně!

(Cornelius otevře dveře, za nimi Korben s bězvědomou Leeloo v náruči.)
otec Vito Cornelius: Ano?
Korben Dallas: Hledám nějakýho kněze.
otec Vito Cornelius: Svatby jsou o patro níž. Gratuluji vám.
(Zavře dveře, Dallas je vykopne a vejde ke Corneliovi do bytu.)

(Cornelius se podívá na tetování na ruce Leeloo.)
otec Vito Cornelius: To... to... to je... pátý element.
(Omdlí.)

(Dallas stojí v Corneliově bytě, v náruči bezvědomou Leeloou, na zemi bezvědomý Cornelius.)
Korben Dallas: Finger mě zabije.

(Dallas propleskne Cornelia, aby se probral.)
Korben Dallas: No tak. Vstávat.
otec Vito Cornelius: Kdo jste?
Korben Dallas: Přivezl jsem tu dívku. Tu zrzku. Spadla mi do taxíku a začla mluvit divnou řečí.
otec Vito Cornelius: Není divná. Je to božská řeč, stará řeč... Mluvilo se tak dříve na celém světě. A ona... On je ona.
Korben Dallas: Vy jste to poznal?

(Finger volá s Dallasem.)
Korben Dallas: Ano?
Finger: Čekám tu celej den, kamaráde.
Korben Dallas: Fingere.
Finger: Kde je taxík?
Korben Dallas: Auto jezdí bezva. Přede jako kotě.
Finger: Bezva? Jak bezva? Znám tě, Dallasi. Bezva ve svým slovníku normálně nemáš.

(Přijde oddíl mangalořanů s velitelem s tělem černocha.)
Jean-Baptiste Emanuel Zorg: Aknote, jste to vy? Co ten ošklivý obličej? Nesluší vám. Pryč s ním.
(Aknot se změní na svou pravou podobu.)
Jean-Baptiste Emanuel Zorg: To je lepší. Nestyďte se za to, co jste. Jste válečníci. Buďte hrdí. Co na tom, že vás Federální vláda rozprášila na všechny strany? Co vás nezabije, to vás posílí.

Jean-Baptiste Emanuel Zorg: ZF-1. Takže... Je lehká, lze ji přizpůsobit na jakoukoliv ruku. Pravou i levou. Rozloží se na čtyři části. Nezjistitelné rentgenem. A teď palebná síla. Titanový dobíječ a zásobník na tři tisíce ran. Až tři sta ran na jedno stisknutí. A se Zorgovou opakovací spouští je to snadnější. Jeden a výstřel a zařízení pošle každou další ránu do téhož místa. A navíc v sobě skrývá všechny staré dobré zbraně. Raketomet. Samostříl. S výbušnými hroty a jedovatým plynem. Velmi praktické. Známý vrhač sítí. Osvědčený plamenomet... Můj oblíbený. A vrcholem všeho je tu zcela nový mrazící systém. Čtyři plné bedny, dodané v termínu.

Jean-Baptiste Emanuel Zorg: Jsem v háji.
Aknot: Chtěl jste truhlu, přivezli jsme ji.
Jean-Baptiste Emanuel Zorg: Truhlu se čtyřma kamenama uvnitř. Ne s jedním, dvěma nebo třema, ale čtyřma! Se čtyřma kamenama! Co mám teď kčertu dělat s tou blbou prázdnou truhlou?!
Aknot: Jsme válečníci, ne obchodníci!
Jean-Baptiste Emanuel Zorg: Ale počítat snad umíte! Je to tak snadné. Sledujte mé prsty... Čtyři prsty, čtyři bedny. Žádný prst, žádná bedna! Sbalte si to a vypadněte!
(Mangalořané se rozzuří, namíří na Zorga a jeho bandu zbraně.)
Aknot: Riskovali jsme životy. Myslím, že nám malá odměna přece jen patří.
Jean-Baptiste Emanuel Zorg: Ohó! Takže přece jen jste i obchodníci, že?

Jean-Baptiste Emanuel Zorg: Nemám rád válečníky. Příliš malicherní, a co je horší, bojují kvůli cti. Směšné! Zabila miliony, ale nezachránila nikoho. Povím vám, koho mám rád. Zabijáka. Nekompromisního zabijáka. Chladnokrevného a dokonalého. Ten by si totiž vzal ZF-1 a hned by se zeptal na červené tlačítko na spodku zbraně.
(Záběr na komando mangalořanů, kteří blbnou se ZF-1. Jedne zkoumá červené tlačítko a stiskne ho. Výbuch.)

(Cornelius otevře dveře, za nimi Zorgova pravá ruka a tři bouchači.)
otec Vito Cornelius: Svatby?
pravá ruka: Ani ne.

Jean-Baptiste Emanuel Zorg: Kde jsou kameny?
otec Vito Cornelius: Já nevím. A i kdybych to věděl, nikomu jako jste vy bych to neřekl.
Jean-Baptiste Emanuel Zorg: Proč? Co proti mně máte?
otec Vito Cornelius: Já chci zachránit život. Ale zdá se, že vy ho chcete zničit.

Jean-Baptiste Emanuel Zorg: Život, jemuž tak šlechetně sloužíte, vychází z destrukce, nepořádku a chaosu. Vezměte si tuto sklenku. Je zcela neškodná, užitečná, ale nudná. Jenomže když ji rozbijete...
(Shodí sklenku ze stolu, ta se rozbije, přijedou uklízecí roboti.)
Jean-Baptiste Emanuel Zorg: Podívejte se na ty stroječky, kolik mají práce, jak jsou najednou užitečné. Jaký z toho vznikl hezký balet plný tvarů a barev. A teď pomyslete na lidi, kteří je stvořili. Stovky lidí, technici, inženýři, kteří budou moci díky své práci dnes večer nakrmit své děti, tak aby z nich vyrostli velcí silní lidé, a ti zase měli své maličké děti... Další články toho silného řetězu života. Vidíte, otče? Když trochu něco zničím, podporuji vlastně život.

Jean-Baptiste Emanuel Zorg: Vy jste mi zachránil život. Na oplátku ušetřím váš. Prozatím.
otec Vito Cornelius: Vy jste netvor, Zorgu.
Jean-Baptiste Emanuel Zorg: Já vím.

generál Munro: Podařilo se nám spojit se s mondoshawany. Incident odsuzují, ale přijímají naši omluvu.
prezident Lindberg: A co kameny? Našli jste je?
generál Munro: Kameny na palubě lodi nebyly.
prezident Lindberg: Mondoshawané lidské rase nikdy plně nedůvěřovali. A tak kameny dali jedné spolehlivé osobě. Jmenuje se Plavalaguna, operní pěvkyně. Za pár hodin bude zpívat na charitativním konceru ve Fhlostonu. Kameny má prý u sebe. Mondoshawané nám pomohou. My pouze musíme poslat někoho pro ty kameny.
prezident Lindberg: Výborně. Chci, aby to proběhlo co nejdiskrétnějí. Žádné oddíly. Žádná velká akce. Chci, aby tam jel inkognito váš nejlepší muž.
generál Munro: Mám jednoho perfektního.

(Dallas obědvá u Thaiova stánku.)
pan Thai: Máte tu vzkaz.
Korben Dallas: Jo.
pan Thai: Neotevřete? Může být důležitý.
Korben Dallas: Jo. Stejně jako ty dva poslední. První byl od manželky, že mě opouští. Druhý od právníka, že odchází... s mou ženou.
pan Thai: Ajajaj, to je tedy smůla. Ale děděček říkal "každý den přece nepršet", to je dobrý zpráva, já ručím. Já vsadím váš oběd.
Korben Dallas: Tak jo.
(Thai otvírá vzkaz.)
pan Thai: No tak... (vesele) Jste propuštěn! (smutně) Oh, je mi líto.
Korben Dallas: No, vyhrál jsem oběd.
pan Thai: Dobrá filozofie, vidět dobrý ve zlý. Mně líbí.

(Dallasovi volá matka.)
Korben Dallas: Halo?
paní Dallasová: Korbene, drahoušku, máš zlámané prsty, že nemůžeš vytočit mé číslo?
Korben Dallas: Čau mami.
paní Dallasová: Sedmnáct vzkazů, a neříkej, že máš zase rozbitý aparát, ten vydrží tisíc let. Víš, mám o tebe strach, a ty se mi vůbec neozveš. Určitě krmíš svou kočku kroketami, protože ji máš raději než mě.

(Dallasovi volá matka.)
paní Dallasová: Víš, jak mé tělo slábne, vezmi mě na ten výlet s sebou.
Korben Dallas: O čem to mluvíš, mami?
paní Dallasová: A, chápu. Chceš, aby tě matka prosila.
Korben Dallas: Nechci, abys mě prosila! Chci jen nějaký vysvětlení. Hele, právě jsem přijel. Rozmlátil jsem taxíka, přišel jsem o práci, přepadli mě, ale jinak se mám vážně bezvadně. Díky za optání. Teď si sedni a vklidu mi to vysvětli.
paní Dallasová: Tak ty nevíš, že jsi vyhrál zájezd pro dva do Fhloston Paradise? Předpokládám, že mě klidně necháš trčet někde na měsíčním povrchu.

(Generál Munro a další dva důstojníci přijdou k Dallasovi domů.)
Korben Dallas: Generále Munro. Co vy v bloku s číslem nad pět tisíc?
generál Munro: Moc pěkný byt. Hezký bydlení. Prý jste přišel o práci.
Korben Dallas: To je fofr. Jen klid. Seženu jinou.
generál Munro: No právě. Něco tu máme. Majore Dallasi, byl jste vybrán k velice důležitému úkolu.
Korben Dallas: K jakýmu úkolu.
generál Munro: Zachránit svět.
(Dallas se začne smát.)

generál Munro: Ihned vyrazíte do Fhloston Paradise, převezmete čtyři kameny od pěvkyně Plavalaguny a přivezete je na zem. Dotazy?
Korben Dallas: Jo, jeden. Proč já? Odešel jsem před půl rokem.
generál Munro: Tři důvody. Zaprvé - jako člen speciální jednotky federální armády jste expert na všechny zbraně a kosmické lodi. Zadruhé - z celé naší jednotky jste získal nejvíce vyznamenání.
Korben Dallas: Zatřetí?
generál Munro: Z celé elitní jednotky jste jediný zůstal naživu.

Korben Dallas: Zfalšovali jste to? Nenápadnější jste už být nemohli.
generál Munro: Staré triky, dobré triky. Major Borgová vás doprovodí... Jako vaše žena.
Korben Dallas: Já nikam nejedu.
(Munro si prohlídne Borgovou.)

(Dallas otvírá dveře od bytu, za nimi Leeloo.)
Leeloo: Lidi ahoj.
Korben Dallas: Ahoj.
(Před Leeloo vejde Cornelius se zbraní namířenou na Dallase.)
otec Vito Cornelius: Moc se omlouvám, pane Wallasi, že používám tuto metodu, ale...
Korben Dallas: Dallas.
otec Vito Cornelius: Ano. Dallas. ...slyšeli jsme v rádiu o vaší výhře a potřebujeme vaše letenkty do Fhlostonu.
Korben Dallas: Takhle jezdí kněží na dovolenou?
otec Vito Cornelius: Nejde o dovolenou. Máme úkol.
Korben Dallas: Jakej?
otec Vito Cornelius: Musíme zachránit svět.
Korben Dallas: (s úsměvem) Vy máte zachránit svět?
otec Vito Cornelius: Ano!

(Domovní prohlídka.)
velitel policie: Jste klasifikován jako člověk?
Korben Dallas: Rozhodně ne. Jsem jenom maso na špejli.

(Domovní prohlídka.)
velitel policie: Pane, dal byste prosím ruce do žlutých kruhů?
Dallasův soused: Leda hovno!
Korben Dallas: Špatná odpověď.

letuška: Pan Rhuby Rhod je největší rozhlasová hvězda. Být v jeho talk show je pocta.
Korben Dallas: Chápu, že vás bere, ale jsem na dovolený a nechci bejt obtěžovanej. Raději zůstanu v anonymitě.

Ruby Rhod: Korbene, zlato, co to bylo? To je zlý! Byla to otrava, žádnej oheň, žádná energie, vůbec nic! Má to být show, ne? Musím to být ram-bam-bam! Takže zítra mezi pátou a sedmou prosím ukaž, že máš ve slovníku víc než dva kravský výrazy! Musí to být zelený, jasný? Jasný?!
Korben Dallas: Můžu s Tebou na chvíli mluvit?
(Zajdou za roh, Dallas chytne Rhoda pod krkem, ten začne pištět.)
Korben Dallas: Nepřijel jsem, abych Ti dělal křoví v rádiu. Zejtra si to od pěti do sedmi udělej zelený sám, jasný?! Jasný?
Rhuby Rhod: Suprzelený.

letuška: Abychom vám ukrátili let, zapneme vám regulátory spánku, která vám budou regulovat spánek.

(Rhod líže letušku.)
letuška: Pane Ruby!
Ruby Rhod: Cože?!
letuška: Musíte taky zaujmout příslušnou pozici...
Ruby Rhod: Ale já nechci jednu pozici! Já je chci všechny!
letuška: Och! Pane Rhode!

(Zorg volá se svou pravou rukou.)
Jean-Baptiste Emanuel Zorg: Jsem tím poněkud zklamaný. Víte, jestli něco nemám rád, tak je to být zklamaný.
pravá ruka: Promiňte, pane. Už se to nikdy nestane.
Jean-Baptiste Emanuel Zorg: Já vím.
(Telefonní budka u které je pravá ruka vybuchne.)

(V Dallasově pokoji zvoní telefon.)
Korben Dallas: Halo?
paní Dallasová: Ty mizernej parchante, nidky jsem tě neměla porodit!
Korben Dallas: Mami?
paní Dallasová: Rodila jsem dva dny, a ty mi to takhle oplácíš? Jako bych porodila robota!
Korben Dallas: Ale jdi...
paní Dallasová: Neříkej mi "Ale jdi"! Měla jsem tam být já, ne Ty!
Korben Dallas: Ale mami...
paní Dallasová: Já se potřebuju opálit!

Ruby Rhod: Pověz, příteli, jsi v tomhle velkém světě šťasný? (šeptem) Zkus to.
Korben Dallas: Nadšený.

(Mangalořan přiběhne za zbytkem komanda.)
mangalořan: Byla to na nás léčka!
Aknot: Když chtějí válku, mají mít válku!

(Na lodi se střílí.)
Jean-Baptiste Emanuel Zorg: Tuhle muziku znám.

(Na Fhlostonu.)
Ruby Rhod: Vypadá to, že se tu něco děje. Zdá se, že jsme byli napadeni. Jsou všude. Jednoho z nich vidím. Jsou to válečníci a jsou ohavní, mají velké zuby a velké čelo a smrdí.
(Na velitelství.)
generál Munro: Mangalořané.

Jean-Baptiste Emanuel Zorg: Když něco opravdu chceš, zařiď si to sám. Jo.

Aknot: Ještě výstřel a začneme zabíjet rukojmí.
Korben Dallas: To je vůdce.
Aknot: Pošlete sem někoho vyjednávat.
Fog: (koktá) Já jsem ještě nikdy nevyjednával, pane.
Korben Dallas: Nevadí, když to zkusím?
Fog: (koktá) Jo jo. Jistě. Ano. Posíláme vyjednavače!
(Dallas naběhne do místnosti s mangalořany a rukojmímí a střelí Aknota do hlavy.)
Korben Dallas: Ještě chce někdo vyjednávat?

(Na Fhlostonu.)
Fog: (koktá) Kde se naučil takhle vyjednávat?
(Na velitelství.)
prezident Lindberg: To bych rád věděl.
(Generál Munro si nervózně odkašle.)

otec Vito Cornelius: Korbene, uvědomuji si, že jste na mě naštvaný... Ano, ale chci abyste věděl, že bojuji za ušlechtilou věc.
Korben Dallas: Ano, máte zachránit svět. Vzpomínám si. Ale já se snažím zachránit Leeloo.
otec Vito Cornelius: Leeloo má problémy?
Korben Dallas: A kdy Leeloo nemá problémy?

(Rhod najde na dveřích bombu.)
Ruby Rhod: Co je ta věc s čísly?
otec Vito Cornelius: To... to... to... to...
Ruby Rhod: Nenenenenenene, kdyby to byla bomba, spustil by alarm, protože všechny hotely mají detektory bomb. Jasný?
(Spustí alarm.)

(Zorg vystupuje ze své lodi.)
ochranka: Promiňte, pane, nemůžete tu zůstat! V hotelu je bomba!
(Zorg je postřílí.)
Jean-Baptiste Emanuel Zorg: Já vím!

(Dallas se chystá pilotovat Zergovu loď.)
Ruby Rhod: Korbene, Korbene, můj příteli, umíš s tím lítat?!
Korben Dallas: Je to jako taxík.

mangalořan: Za naši čest.
(Odpálí bombu.)

(Dallas zvládne odletět z vybuchujícího hotelu.)
Korben Dallas: (s úlevou) Je to jako taxík.

(Po útěku z hotelu.)
Ruby Rhod: Nejlepší show mého života.

generál Munro: Pane prezidente, major Dallas má na palubě všech pět živlů a kněz je vede přímo do chrámu.
(Prezident se s úlevou zhroutí do křesla.)
prezident Lindberg: Jsme zachráněni.

Leeloo: Lidé se chovají tak podivně...
Korben Dallas: Jak to myslíš?
Leeloo: Všechno, co vytvoříte, používáte k ničení.

(Dallas telefonuje s prezidentem.)
prezident Lindberg: Majore Dallasi, především chci pozdravit bojovníka. Jste zářným příkladem pro naši armádu.
Korben Dallas: Pane prezidente! Prosím, přešel byste raději k věci?
prezident Lindberg: Dobře. Ohnivá koule o průměru dvanáct set mil se řítí k Zemi. A my nevíme, jak ji zastavit. To je ten problém.
Korben Dallas: Kolik času máme?
vědec: Pokud rychlost zůstane konstantní, tak hodinu, padesát sedm minut.
Korben Dallas: Za dvě hodiny vám zavolám.

Leeloo: Neznám lásku... Já ji neznám...