Blanka: Nebuď zvědavá, budeš brzo stará!

Vágnerová: Co tady ty klacku děláš?
Štrůdl: Dóbrý dén! Pumpuju vodu do sta. Už mám osmdesát dva.

Štrůdl: Hele, ty musíš natírat plot, že jo? Slyšíš? Ty musíš makat, že jo?

Tomáš: Když už musíš umřít, tak se chovej důstojně!

matka Blanky: Co se ti stalo?
Blanka: (pláče) Mě štípla vosa!

Štrůdl: Když me necháš aspoň chvilku natírat, tak ti dám kousnout štrůdlu!
(Tomáš si pohrdavě odfrkne.)
Štrůdl: Tak ti ho dám celej a ještě mrtvou krysu na provázku!
Tomáš: Ani za živou!

pan ředitel: My jim nedáme knihu! My jim dáme pětadvacet na...!

(Tomáš k Jožkovi.)
Tomáš: Proč brečíš už teď? Vždyť tě nikdo nevidí.

Hubert: Možná, že bych ti moh nějaký kartičky vopatřit.
Tomáš: A jak? Tys přece ve škole ještě nikdy nebyl.
Hubert: Ale byl! Jednou jsem ve škole byl!

Hubert: Věřil bys, že takhle může s dítětem zacházet vlastní máma?
Tomáš: Já jsem rád, že se mnou tak raděj zachází vlastní teta.