Galadriel: Svět se změnil. Cítím to ve vodě. Cítím to v půdě. Cítím to ve vzduchu. Mnohé, co kdysi bylo, je ztraceno. Neboť již nežije nikdo, kdo by to pamatoval.

Galadriel: Vše začalo kováním Velkých prstenů. Tři dostali elfové, nesmrtelní, nejmoudřejší a nejsličnější ze všech bytostí. Sedm dostali páni trpaslíků, skvělí kovkopové a řemeslníci ze síní pod horami. A devět... devět prstenů bylo darováno plemeni lidí, kteří ze všeho nejvíc touží po moci.

Galadriel: V prsten byla spoutána síla a vůle k opanování každého plemene. Všichni však byli podvedeni, neboť byl ukován další prsten. V zemi Mordor, v ohních Hory osudu Temný pán Sauron tajně ukoval Vládnoucí prsten, aby ovládal všechny ostatní. A do tohoto prstenu vložil svou krutost, svou zlobu a svoji vůli ovládnout vše živé. Jeden prsten, aby vládl všem.

Galadriel: Proti mordorským vojskům vytáhlo Poslední spojenectví lidí a elfů. A na úbočích Hory osudu bojovali za svobodu Středozemě.

Galadriel: Vítězství bylo blízko. Moc Prstenu se však nedala zničit.

Galadriel: Právě v tom okamžiku, kdy všechna naděje pohasla, uchopil králův syn Isildur otcův meč.

Galadriel: Sauron, nepřítel svobodných národů Středozemě, byl poražen.

Galadriel: Prsten získal Isildur. Dostal jedinečnou příležitost zničit zlo jednou provždy. Avšak lidská srdce se snadno nechají zkazit. A Prsten moci má vlastní vůli. Zradil Isildura a usmrtil ho.

Galadriel: A věci, jež neměly být zapomenuty, byly ztraceny. Z historie se stala pověst, z pověsti báje. Na dvaapůl tisíce let zmizel Prsten z povědomí všech.

Galadriel: Prsten přišel k tvorovi jménem Glum. A ten jej odnesl hluboko do chodeb pod Mlžnými horami. A tam se stalo, že jej Prsten pohltil.

Galadriel: Prsten přinesl Glumovi nepřirozeně dlouhý život. Celých pět set let mu otravoval mysl. A v temnotě Glumovy jeskyně... vyčkával.

Galadriel: Do hvozdů světa se opět vplížila tma. Šířily se pověsti o stínu na Východě. Šeptalo se o bezejmenném postrachu. A Prsten moci postřehl, že přišel jeho čas. Opustil Gluma. Stalo se však něco, co Prsten nezamýšlel. Zvedl jej nejnepravděpodobnější tvor, jakého si lze představit. Hobit. Bilbo Pytlík z Kraje.

Galadriel: Brzy totiž přijde čas, kdy hobiti budou utvářet osudy všech.

Bilbo Pytlík: Dne dvacátého druhého září roku čtrnáctset... podle krajového letopočtu. Dno pytle, Pytlová ulice, Hobitín, Západní čtvrtka. Kraj, Středozem. Třetí věk tohoto světa.

Bilbo Pytlík: "Tam a zase zpátky. Příběh hobita od Bilba Pytlíka." A teď... kde začít? Ach ano. Povídejme o hobitech. Hobiti žijí a hospodaří ve čtyřech čtvrtkách Kraje už dlouhá staletí a vůbec jim nevadí, že neberou na vědomí svět Velkých lidí a ten zase přehlíží je. Ve Středozemi je konec konců nespočet zvláštních tvorů. Hobiti se jistě zdají nedůležití, protože nejsou ani velcí válečníci, ani velcí mudrci.

Bilbo Pytlík: Někteří dokonce říkají, že jedinou vášní hobitů je jídlo. Což je poněkud nespravedlivé, protože máme také živý zájem o vaření piva a kouření dýmkového koření.

Bilbo Pytlík: Někteří dokonce říkají, že jedinou vášní hobitů je jídlo. Což je poněkud nespravedlivé, protože máme také živý zájem o vaření piva a kouření dýmkového koření.

Bilbo Pytlík: Ale nejvíc nám záleží na klidu a míru a dobře obdělané půdě. Protože všichni hobiti mají rádi to, co roste.

Bilbo Pytlík: Ano, jiným se asi naše způsoby zdají zvláštní. Ale zrovna dneska mi došlo, že vůbec není špatné oslavovat prostý život.

Frodo Pytlík: Jdete pozdě.
Gandalf Šedý: Čaroděj nikdy nechodí pozdě, Frodo Pytlíku. Ani moc brzo. Přichází tehdy, kdy chce.

Gandalf Šedý: Jak se starochovi vede? Slyšel jsem, že chystá velkou oslavu.
Frodo Pytlík: Znáte Bilba, všude je kvůli němu velké pozdvižení.
Gandalf Šedý: To by se mu mohlo líbit.
Frodo Pytlík: Pozval už polovinu Kraje. A zbytek přijde tak jako tak.

Frodo Pytlík: Popravdě, Bilbo je poslední dobou nějaký divný. Totiž víc než obvykle.

Frodo Pytlík: Než jste přišel, měli jsme my Pytlíkové vážnost.
Gandalf Šedý: Ano?
Frodo Pytlík: Nikdy žádná dobrodružství a nečekanosti.
Gandalf Šedý: Narážíš-li snad na příhodu s drakem, tak u toho jsem vlastně nebyl. Jen jsem tvého strýčka trochu popostrčil.

(Gandalf zaklepe na dveře Dna pytle.)
Bilbo Pytlík: Děkuji, nechci. Nestojíme o další návštěvníky, gratulanty ani vzdálené příbuzné.
Gandalf Šedý: Ani o staré přátele?

Bilbo Pytlík: Zastihl jste mě trochu nepřipraveného. Mám jen studené kuře s okurčičkou. Vida, je tu i sýr. Ne, to se nehodí. Je tu malinový džem a jablečný koláč... Ale moučník pořádný nemám. Ale ne. Je to dobré. Našel jsem kus bublaniny. Můžu vám udělat vajíčka, kdybyste...
Gandalf Šedý: Čaj stačí, děkuji.

(Někdo klepe.)
Bilbo Pytlík: Nejsem doma! To jsou Pytlíci ze Sáčkova. Jde jim o dům. Nemůžou mi odpustit, že žiju tak dlouho.

Gandalf Šedý: Frodo něco tuší.
Bilbo Pytlík: Samozřejmě! Je to Pytlík, ne nějaký pitomý Kšandička z Tvrdolína!

Bilbo Pytlík: Asi by šel se mnou, kdybych mu řekl. Myslím ale, že Frodo v hloubi duše pořád miluje Kraj. Lesy a pole. Říčky.

(Bilbo vypráví dětem příběhy.)
Bilbo Pytlík: A tak jsem byl... vydán na milost třem příšerným zlobrům. A ti se hádali, jak nás mají uvařit. Jestli na rožni, nebo jestli si na nás mají na jednoho po druhém sednout.
(Děti se otřesou hrůzou.)
Bilbo Pytlík: Tak dlouho se dohadovali co a jak, až nad korunami stromů vysvitlo slunce a oni zkameněli.

(Frodo pomohl Bilbovi schovat se před Pytlíky ze Sáčkova.)
Bilbo Pytlík: Jsi dobrý chlapec, Frodo. Já jsem hrozný sobec, však víš. Ale ano. Sobec. Když tvoji rodiče umřeli, neujal jsem se tě z milosrdenství. Spíš asi proto, že ze všech mých početných příbuzných ty jediný jsi měl nějakou kuráž.
Frodo Pytlík: Bilbo, že jsi byl popíjet u Kmotra?
Bilbo Pytlík: Ne. Vlastně ano, ale to není důležité. Důležité je, Frodo.. že se budeš mít dobře.

Frodo Pytlík: Bilbo! Pozor na draka.
Bilbo Pytlík: Drak? Nesmysl. Tady se drak neukázal už tisíc let.

Smíšek Brandorád: To bylo dobré.
Pipin Bral: Pojď pro další.
(Zezadu k nim přistoupí Gandalf a za uši jim obrátí hlavy k sobě.)
Gandalf Šedý: Smělmír Brandorád a Peregrin Bral. To jsem mohl tušit.

Bilbo Pytlík: Drazí Pytlíci a Bulíci, Bralové a Brandorádi, Ponravové, Cvalíkové, Troubilové, Bulvové, Kšandičkové a Hrdonožky.
Hrdonožka: Hrdonožkové.
Bilbo Pytlík: Dnes mám sto jedenácté narozeniny!
hobiti: Všechno nejlepší!
Bilbo Pytlík: Žel, sto jedenáct let je moc málo na život... s takovými skvělými a obdivuhodnými hobity. Neznám vás ani polovinu tak, jak bych rád, a ani polovinu vás nemám rád tak, jak si zasloužíte.
(Hobiti se po sobě nechápavě podívají, nejsou si jisti, je-li to urážka či kompliment.)
Bilbo Pytlík: A teď... Musím něco vyřídit. Moc dlouho jsem to odkládal. S lítostí vám oznamuji, že tohle je konec. Odcházím. Se všemi se s láskou loučím. Sbohem.
(Navlékne si Prsten a zmizí.)

Gandalf Šedý: (k Bilbovi) Na tomhle světě je spousta kouzelných prstenů a žádný se nemá používat lehkovážně.

Bilbo Pytlík: Hodíte mi očkem po Frodovi?
Gandalf Šedý: Třeba oběma. Když budu mít čas.
Bilbo Pytlík: Všechno mu nechávám.
Gandalf Šedý: Všechno? I prsten?
Bilbo Pytlík: Ano. Je v obálce na krbové římse. (Zarazí se.) Ne. Počkejte. Mám ho... tady v kapse. Není to divné? Ano. Konečně, proč ne? Proč bych si ho neměl nechat?

Gandalf Šedý: Měl byste prsten nechat tady. Je to tak těžké?
Bilbo Pytlík: Ani ne. Vlastně ano. Nechce se mi s ním loučit. Je můj. Já ho našel! Přišel ke mně!
Gandalf Šedý: Proč se rozčilujete?
Bilbo Pytlík: To je vaše vina! Je můj. Můj vlastní. Můj miláček.
Gandalf Šedý: Miláček? Tak už mu někdo říkal, ale ne vy.

Bilbo Pytlík: (o Prstenu) Vy ho chcete sám!
Gandalf Šedý: Bilbo Pytlíku! Já nejsem žádný pouťový kouzelník. Nepokouším se vás okrást. Snažím se vám pomoct.

Bilbo Pytlík: Vymyslel jsem si závěr pro svou knížku. "A od té doby žije šťastně... až do konce svých dnů."
Gandalf Šedý: Určitě to tak bude, kamaráde.

Gandalf Šedý: Hádanky ve tmě.

Frodo Pytlík: Nechápu.
Gandalf Šedý: Já taky ne. Chovej ho v tajnosti. Chovej ho v bezpečí.

Gandalf Šedý: (čte zápisky v knihovně) Rok 3434 druhého věku. Následuje, co zapsal Isildur, velekrál Gondoru o nalezení Prstenu moci. "Jeden prsten stane se dědictvím mého království. Všichni z mé krve, kdo přijdou, budou svázáni s jeho osudem, neboť Prsten bude pod mou ochranou. Je to můj miláček, neboť jsem jej vykoupil mnohou bolestí. Znaky na jeho obvodu začínají blednout. Písmo, jež bylo zprvu jasné jako rudý plamen, již téměř zmizelo. Je nyní tajemstvím, jež odhalí pouze oheň."

nazgúl: Kraj. Pytlík.

Ted Pískař: Nestrkej do ničeho nos a nic tě přes něj nepraští.

Ted Pískař: (k Růže) Dobrou noc, sladká děvo od zlatého piva.
Sam Křepelka: (mumlá) Jen se nerozplývej.
Frodo Pytlík: Netrap se, Same. Růža pozná blbce na první pohled.

Frodo Pytlík: Jsou tam znaky. Nějaký elfský jazyk. Nepřečtu to.
Gandalf Šedý: To přečte málokdo. Je to jazyk Mordoru a tím tady mluvit nebudu.
Frodo Pytlík: Mordor.
Gandalf Šedý: V obecné řeči to zní: "Jeden prsten vládne všem, jeden jim všem káže. Jeden všechny přivede, do temnoty sváže."

Gandalf Šedý: Tohle se ten Jeden prsten, který Temný pán Sauron vykoval v ohních Hory osudu. Prsten, který vzal Isildur z ruky samotnému Sauronovi.

Gandalf Šedý: Šedesát let Prsten u Bilba klidně odpočíval, prodlužoval mu život a oddaloval stáří. Ale teď už ne, Frodo. V Mordoru se hýbe zlo. Prsten se probudil. Zaslechl volání svého pána.
Frodo Pytlík: Ale ten byl přece zabit. Sauron byl zabit.
(Prsten zaševelí.)
Gandalf Šedý: Ne, Frodo. Sauronův duch přetrval. Jeho životní síla je svázána s Prstenem a Prsten přetrval. Sauron se vrátil.

Gandalf Šedý: Jeho skřeti se množí. Jeho pevnost Barad-dúr v zemi Mordor je obnovena. Jak Sauron získá Prsten, pokryje všechny země druhou temnotou. Hledá jej. Celou svou myslí se k němu upíná. Prsten ze všeho nejvíc touží vrátit se na ruku svého pána. Jsou jedno. Prsten a Temný pán.

Frodo Pytlík: Vezměte si ho, Gandalfe!
Gandalf Šedý: Ne!
Frodo Pytlík: Musíte si ho vzít!
Gandalf Šedý: Ten prsten mi nemůžeš nabízet!
Frodo Pytlík: Já vám ho dávám!
Gandalf Šedý: Nepokoušej mě, Frodo! Neodvažuji se ho vzít. Ani abych jej choval v bezpečí. Pochop, Frodo. Použil bych ten prsten z touhy činit dobro. Ale on by skrze mě vládl příliš velkou a nepředstavitelně strašnou silou.

Gandalf Šedý: Jméno Pytlík musíš nechat za sebou. To jméno není mimo Kraj bezpečné.

Gandalf Šedý: Hobiti jsou opravdu úžasná stvoření. Za měsíc víš o jejich zvycích první poslední, a přece tě po stu letech zase překvapí.

Gandalf Šedý: Tak tys poslouchal za dveřmi?!
Sam Křepelka: Vždyť tu žádné dveře nejsou. Jen jsem stříhal trávu pod oknem.
Gandalf Šedý: Není na stříhání trávy trochu pozdě?
Sam Křepelka: Slyšel jsem rozčilené hlasy.
Gandalf Šedý: Co jsi slyšel? Tak mluv!
Sam Křepelka: Nic důležitého. Jen o nějakém prstenu a o Temném pánovi a něco o konci světa, ale prosím vás, pane Gandafe, neubližujte mi. Neproměňujte mě v nic nepřirozenýho.

Gandalf Šedý: Nepřítel má spoustu špehů: ptáky, zvířata.

Gandalf Šedý: Nikdy si ho nenasazuj, jeho moc pak přitahuje sluhy Temného pána. Nesmíš zapomenout, Frodo. Prsten se snaží dostat ke svému pánovi. Chce se dát najít.

Frodo Pytlík: Vzpomeň si, co říkával Bilbo: "Je to nebezpečný podnik..." (Vzpomíná.)
Bilbo Pytlík: ...Frodo, vykročit ze dveří. Stoupneš do cesty a když nestojíš pevně, nevíš, kam tě může strhnout.

Frodo Pytlík: (uslyší zpěv o Elbereth) Same! Lesní elfové!

Frodo Pytlík: (o elfech) Míří k přístavu za Bílými věžemi. Do Šedých přístavů.
Sam Křepelka: Opouštějí Středozem.
Frodo Pytlík: Nikdy se nevrátí.
Sam Křepelka: Nevím proč... mě to rmoutí.

Sam Křepelka: Kam si lehnu, všude mě tlačí do zad nějakej zatracenej kořen.
Frodo Pytlík: Tak jen zavři oči... a představuj si, že jsi doma v posteli, pod sebou měkkou matraci a buclatej polštář.
(Chvíle ticha.)
Sam Křepelka: Nejde mi to, pane Frodo.

Saruman: Z Hory osudu se opět kouří. Připozdívá se. A Gandalf Šedý jede do Železného pasu na poradu. Proto jsi přece přijel, ne?

Saruman: Takže Prsten moci se našel.
Gandalf Šedý: Celé ty dlouhé roky byl v Kraji. Přímo mě pod nosem.
Saruman: A tys na to nepřišel. Je vidět, že ti listí půlčíků zakalilo rozum.

Saruman: Sauron znovu získal většinu bývalé síly. Nemá tělesnou podobu, ale jeho duch neztratil nic ze své moci. Schovaný ve své pevnosti vidí Pán Mordoru všechno. Jeho pohled proráží mraky, stí, zemi i tělo. Víš, o čem mluvím, Gandalfe. O velikém oku bez víčka, ověnčeném plameny.

Gandalf Šedý: Palantír je nebezpečný nástroj, Sarumane.
Saruman: Proč? Proč bychom se ho měli bát?
Gandalf Šedý: Neví se, kde jsou všechny ztracené Vidoucí kameny. Nevíme, kdo jiný se třeba dívá.

Saruman: Devítka opustila Minas Morgul.
Gandalf Šedý: Devítka?
Saruman: O slunovratě přejeli řeku Želíz přestrojeni za jezdce v černém.
Gandalf Šedý: Už dojeli do Kraje?
Saruman: Najdou Prsten. A zabijí toho, kdo jej nese.

Saruman: Ty sis nemyslel, že by hobit mohl soupeřit se Sauronovou vůlí? To nemůže nikdo. Proti moci Mordoru, se nedá zvítězit. Musíme se s ním spojit, Gandalfe, Musíme se spojit se Sauronem. Bylo by to moudré, příteli!
Gandalf Šedý: Pověz mi... příteli... kdy Saruman Moudrý vyměnil rozum za šílenství?!

Frodo Pytlík: Same. Vždyť jsme pořád v Kraji. Co by se mohlo stát?
(Na Froda a Sama skočí Pipin a Smíšek.)

(Utíkají před sedlákem Červíkem.)
Smíšek Brandorád: Vždyť je to jen pár mrkví!
Pipin Bral: A taky zelí, a nezapomeň ty tři pytle brambor od minula. A týden předtím to byly zase houby!
Smíšek Brandorád: Jistě, Pipine. Ale nechápu, proč se tolik rozčiluje.

(Pipin spadl hlavou těsně před hromádku trusu.)Pipin Bral: Ú, to bylo o fous.

Smíšek Brandorád: Asi jsem si něco zlomil.

Frodo Pytlík: Pryč z cesty! Rychle!

Smíšek Brandorád: Ten černý jezdec něco hledal. Nebo někoho. Frodo?

Frodo Pytlík: Kde je nejbližší přechod?
Smíšek Brandorád: Brandyvínský most. Je to dvacet mil.

Sam Křepelka: Ten člověk z vás nespustil oči, co jsme přišli.
Frodo Pytlík: Promiňte, ten člověk v koutě, kdo to je?
Ječmínek Máselník: Ten je od Hraničářů. Nebezpeční chlapi, potloukají se po divočině. Jak se doopravdy jmenuje, to jsem nikdy neslyšel, ale tady se mu říká Chodec.

Sauron: Nikde se neschováš. Já tě vidím. V prázdnu neexistuje život. Jen smrt.

Aragorn: Příliš na sebe upoutáváte pozornost, pane Podhorský.

Frodo Pytlík: Co chcete?!
Aragorn: Opatrnost. To, co nesete, není tretka.
Frodo Pytlík: Nic nenesu.
Aragorn: Jistě. Obvykle se nedám vidět, když nechci, ale úplně zmizet, to je vzácný dar.

Frodo Pytlík: Kdo jste?!
Aragorn: Bojíte se?
Frodo Pytlík: Ano.
Aragorn: Ale nebojíte se dost. Vím, co vás pronásleduje.
(Sam, Pipin a Smíšek vtrhnou do místnosti.)
Sam Křepelka: Pusťte ho, nebo vás skolím, dlouháne!
Aragorn: Máš statečné srdce. Ale to vás nezachrání.

Frodo Pytlík: Co jsou zač?
Aragorn: Bývali to lidé. Velcí králové lidí. Pak jim ale Sauron nabídl devět Prstenů moci. Lačnost je zaslepila a oni si je vzali. Jeden po druhé propadli temnotě. Nyní jsou otroky jeho vůle. Jsou to nazgúlové, přízraky. Ani živí, ani mrtví. Stále cítí přítomnost Prstenu. Přitahuje je jeho moc. Nikdy vás nepřestanou pronásledovat.

Smíšek Brandorád: Jak máme vědět, že tenhle Chodec je Gandalfův přítel?
Frodo Pytlík: Myslím, že sluha nepřítele by byl na pohled hezčí a na omak ošklivější.
Smíšek Brandorád: Ošklivý je dost.

Pipin Bral: A co snídaně?
Aragorn: Tu už jsme měli...
Pipin Bral: Jednu ano. Ale co druhá snídaně?

Smíšek Brandorád: Druhou snídani asi nezná, Pipe.
Pipin Bral: A co přesnídávka? A oběd a svačina? A večeře? A druhá večeře? To snad přece zná?!
Smíšek Brandorád: Na to bych nesázel.

(Hobiti a Aragorn jdou přes bažinu, kde je spousta hmyzu.)
Smíšek Brandorád: Co jedí, když nemají hobity?

(Aragorn si zpíval.)
Frodo Pytlík: Která to je? Ta paní, co o ní zpíváte.
Aragorn: To je paní Lúthien. Elfská dívka, která si zamilovala smrtelníka Berena.
Frodo Pytlík: Co se s ní stalo?
Aragorn: Umřela.

(U palantíru.)
Saruman: Síla Železného pasu poslouchá tvých rozkazů, Saurone, Pane Země.
Sauron: Sestavte mi vojsko hodné Mordoru.

(U trosek.)
Aragorn: Tohle kdysi byla velká strážní věž Amon Súl.

Pipin Bral: Umře?
Aragorn: Přechází do světa stínů. Brzy z něj bude přízrak jako oni.

Arwen: Copak, copak, překvapený hraničář?

Arwen: (elfsky) Frodo. Já jsem Arwen. Přišla jsem ti na pomoc. Slyš můj hlas. Vrať se do světla.

Smíšek Brandorád: Kdo to je?
Sam Křepelka: Elfka.

Arwen: Hledám vás už dva dny.
Smíšek Brandorád: Kam ho chcete odvézt?
Arwen: Máte za sebou pět přízraků. Kde jsou ostatní čtyři, to nevím.

Aragorn: (elfsky) Zůstaň s hobity, pošlu pro vás koně.
Arwen: (elfsky) Odvezu ho. Jezdím rychleji.
Aragorn: (elfsky) Cesta je příliš nebezpečná.
Smíšek Brandorád: Co si to říkaj?
Arwen: (elfsky) Frodo umírá. Přejedeme-li řeku, ochrání ho moc mého lidu. (obecnou řečí) Nebojím se jich.
Aragorn: (elfsky) Jak si přeješ. (obecnou řečí) Arwen, jeď rychle. Neohlížej se.
Arwen: (elfsky) Běž rychle, Asfalothe, běž rychle. (Odjedou.)

Sam Křepelka: Co to děláte! Vždyť tam jsou ty přízraky!

nazgúl: Vydej nám půlčíka, elfko!
Arwen: Jestli ho chcete, pojďte si pro něj!

Arwen: (elfsky) Vody z Mlžných hor, slyšte slovo mocné, žeňte se proudem, vody Bouřné, proti prstenovým Přízrakům!

Arwen: Ať milost, jež mi byla dána, jeho ušetří. Zachraň ho.

Saruman: (Švihne s Gandalfem o zem.) Přátelství se Sarumanem se jen tak nezahazuje. (Strčí ho na okraj věže.) Na hrubý pytel hrubá záplata. Je po všem. Přijmi moc Prstenu, nebo přijmi svou záhubu. (Znovu s ním švihne o zem.)
Gandalf Šedý: Pán prstenů je jen jeden. Jen jeden jej může ovládnout vůlí. A ten se o moc nedělí. (Skočí z věže.)

Bilbo Pytlík: Myslel jsem, že se tam vrátím. Vzdám hold mocným z Temného hvozdu, navštívím Jezerní město, znovu se podívám na Osamělou horu. Ale stáří mě konečně dohonilo.
Frodo Pytlík: Stýská se mi po Kraji. Celé dětství jsem si hrál na to, že jsem někde jinde. S tebou, na cestě za dobrodružstvím. Jenomže moje dobrodružství je úplně jiné. Nejsem jako ty, Bilbo.

Frodo Pytlík: Ty už máš sbaleno?
Sam Křepelka: Lepší být připravený.
Frodo Pytlík: Nechtěls vidět elfy?
Sam Křepelka: To jo.
Frodo Pytlík: Víc než cokoli jiného.
Sam Křepelka: Chtěl jsem. Jenomže... Udělali jsme to, co Gandalf chtěl, ne?. Dopravili jsme Prsten až sem, do Roklinky. Tak jsem myslel... když už je vám líp... že brzy vyrazíme. Domů.
Frodo Pytlík: Máš pravdu, Same. Udělali jsme, co jsme si předsevzali. Prsten bude v Roklince bezpečný.

Elrond: Vrací se mu síla.
Gandalf Šedý: Ta rána se nikdy úplně nezahojí. Ponese stopy až do konce života.
Elrond: Přesto, když došel tak daleko a neztratil Prsten, projevil mimořádnou odolnost vůči zlu.
Gandalf Šedý: Je to břímě, které nikdy neměl nést. Víc od Froda žádat nemůžeme.
Elrond: Gandalfe, nepřítel je v pohybu. Sauronova vojska jsou na Východě. Jeho Oko se upírá k Roklince. Saruman, jak říkáš, nás zradil. Našich spojenců ubývá.
Gandalf Šedý: Jeho zrada je horší, než tušíš. Nekalými prostředky zkřížil skřety se zlými lidmi. V jeskyních Železného pasu si pěstuje vojsko, jež se může pohybovat na světle a rychle zdolá velké vzdálenosti. Saruman si přijde pro Prsten.

Elrond: Ukrýt takové zlo není v moci elfů. Nemáme sílu bojovat s Mordorem i Sarumanem! Gandalfe... Prsten musí pryč.

Elrond: Toto nebezpečí patří celé Středozemi. Zde se musí rozhodnout, jak s ním skoncovat. Čas elfů už skončil, můj lid opouští zemi. Kdo ti pomůže, až tu odejdeme? Trpaslíci? Schovávají se, hledají poklady a starají se jenom o sebe.
Gandalf Šedý: Pak se budu muset spolehnout na lidi.
Elrond: Lidé. Jsou slabí. Lidské plemeno skomírá. Númenorská krev už mizí. A na její hrdost se zapomnělo. Kvůli lidem Prsten stále existuje. Vím to, Gandalfe. Byl jsem tam před třemi tisíci lety. Když Isildur získal Prsten. A když pak byla lidská moc poražena.

Elrond: (Vzpomíná.) Isildure, pospěš. Za mnou! (ke Gandalfovi) Dovedl jsem Isildura do nitra Hory osudu, kde byl Prsten ukován, a kde jedině se dal zničit. (Vzpomíná.) Hoď jej do ohně. Znič ho!
Isildur: Ne
Elrond: Isildure! (ke Gandalfovi) Toho dne mělo zlo skončit, ale existuje dál.

Elrond: Isildur si Prsten nechal. A královská linie se přerušila. Síla už opustila svět lidí. Ztratili svého vůdce.
Gandalf Šedý: Někdo je může sjednotit. Ten, kdo má právo na trůn Gondoru.
Elrond: Dávno se té cesty zřekl. Zvolil vyhnanství.

Boromir: Vy nejste elf.
Aragorn: Muži z Jihu jsou tu vítáni.
Boromir: Kdo jste?
Aragorn: Jsem přítel Gandalfa Šedého.
Boromir: Takže jsme přišli se stejným záměrem... příteli.

Arwen: Bojíš se minulosti? Jsi Isildurův dědic, nejsi Isildur sám, nesdílíš jeho osud.
Aragorn: V žilách mi koluje stejná krev... i slabost.

Arwen: Tvůj čas přijde. Budeš čelit stejnému zlu. A zvítězíš nad ním. (elfsky) Stíny ještě nezvítězily. Nad tebou, ani nade mnou.

Arwen: (elfsky) Vzpomínáš, jak jsme se poprvé setkali?
Aragorn: (elfsky) Myslel jsem, že je to sen.
Arwen: (elfsky) Uběhlo mnoho let. Neměl jsi starosti, jaké máš nyní.

Arwen: (elfsky) Pamatuješ, co jsem ti tehdy řekla?
Aragorn: Řekla jsi, že se ke mně připoutáš a vzdáš se nesmrtelnosti, svého lidu.
Arwen: Já na tom trvám! Budu raději sdílet jediný život s tebou, než čelit všem věkům tohoto světa sama. (Dá mu Večernici.) Volím smrtelný život.
Aragorn: To mi nemůžeš dát!
Arwen: Co je mé, mohu dát komu chci. Jako své srdce.
(Políbí se.)

Elrond: Cizinci z dalekých zemí, staří přátelé, byli jste sem povoláni, abyste odpověděli na mordorskou hrozbu. Středozem stojí na prahu zkázy. Nikdo jí neunikne. Buď se sjednotíte, nebo padnete. Každé plemeno je spjato s tímto údělem, s tímto osudem.

Boromir: Ve snu... jsem viděl, jak na východě obloha temní... ale na západě zůstával bledý přísvit. Nějaký hlas volal: "Vaše sudba se blíží. Našla se Isildurova zhouba." Isildurova zhouba. (Natáhne ruku po Prstenu.)
Elrond: Boromire!

(Gandalf použil Černou řeč Mordoru, aby zrušil Prstenovo očarování Boromira.)
Elrond: Ještě nikdo nepronesl slova v tomto jazyce tady, v Imladris.
Gandalf Šedý: Nežádám za prominutí, mistře Elronde, protože černá mordorská řeč se ještě může rozléhat z jednoho konce Západu na druhý! Prsten je naprosto zlý.

Boromir: Je to dar. Dar nepřátelům Mordoru! Musíme ho použít. Léta už můj otec, správce Gondoru, odráží mordorská vojska. Vaše země jsou ještě v bezpečí díky krvi našeho lidu! Vezměme zbraň nepřítele. A dejme ji Gondoru!
Aragorn: Neovládneš ji, nikdo z nás. Prsten plní jen Sauronovu vůli. Má jediného pána!
Boromir: (posměšně) Co o tom může vědět hraničář?!
Legolas: To není jen hraničář, je to Aragorn, syn Arathornův - jsi jeho leníkem!
Boromir: Aragorn? To je... Isildurův dědic?
Legolas: A dědic gondorského trůnu!
Aragorn: (elfsky) Posaď se, Legolasi.
Boromir: Gondor nemá krále. Nepotřebuje ho.

Elrond: Zbývá jen jediná možnost. Musí být zničen.
Gimli: Tak na co čekáme?! (Sekne do Prstenu sekyrou. Sekyra se mu rozletí na kusy.)
Elrond: Prsten nelze zničit, Gimli, synu Glóinův, žádným uměním, které tu ovládáme.. Byl vyroben v ohních Hory osudu. Jen tam může být zničen. Odnesen zpět do nitra Mordoru a vhozen do ohnivé propasti, odkud vzešel. Jeden z vás... to vykoná.

Boromir: Do Mordoru se člověk jen tak nedostane. Černé brány nestřeží jenom skřeti. Je tam zlo, které nikdy nespí. A Velké oko stále pozoruje. Je to holá poušť chrlící oheň, popel a prach. Samotný vzduch, který dýcháte, je jedovatý kouř. Ani s deseti tisíci muži by jste to nedokázali. Je to bláznovství.

Legolas: (na Boromira) Ty jsi neslyšel, co říkal Elrond? Prsten musí být zničen.
Gimli: (na Legolase) Ty si asi myslíš, že to můžeš dokázat!
Boromir: Když selžeme, co dál?! A když pak Sauron dostane zpět Prsten...
Gimli: Žádný elf ten prsten nedostane, dokud budu živ.
(Propukne hádka mezi elfy, trpaslíky, Boromirem a Gandalfem. Prsten ševelí.)

Gimli: Nikdy nevěř elfovi!

Frodo Pytlík: Já ho vezmu. Já ho vezmu! Já odnesu Prsten do Mordoru. Ačkoli... neznám cestu.
Gandalf Šedý: Pomohu ti to břemeno nést, Frodo Pytlíku, dokud na tobě bude ležet.
Aragorn: Životem i smrtí tě ochráním, tak přísahám. Budu tvůj meč.
Legolas: A já budu tvůj luk.
Gimli: A já tvá sekera.
Boromir: Poneseš sudbu všech. Je-li to vůlí rady, Gondor je s tebou.

(Sam vběhne na poradu.)
Sam Křepelka: Pan Frodo beze mě nikam nejde.
Elrond: Vždyť tě od něj nelze odloučit, ani když jej zveme na naši tajnou poradu a tebe ne.
Smíšek Brandorád: Počkat! My jdeme taky! Svažte nás do kozelce, půjdeme stejně.
Pipin Bral: Přesně tak! Potřebujete inteligentní lidi na takovou výpravu. Pouť. Úkol. Věc.
Smíšek Brandorád: Co tam pak ale budeš dělat, Pipe?
Elrond: Devět společníků. Budiž. Jste Společenstvo Prstenu.
Pipin Bral: Bezva. A kam se půjde?

(U hrobu Gilraen, Aragornovy matky.)
Elrond: (elfsky) Chtěla své dítě ochránit. Domnívala se, že v Roklince budeš v bezpečí. (obečtinou) Tvá matka věděla, že budeš celý život pronásledován. Že nikdy neunikneš své sudbě. Umění elfů dovede znovu zkout královský meč, ale jen ty máš moc jím vládnout.
Aragorn: Nechci tu moc. Nikdy jsem ji nechtěl.
Elrond: Jsi poslední z té krve. Není tu nikdo jiný.

Bilbo Pytlík: Můj starý meč, Žihadlo. Tumáš, vezmi si ho.
Frodo Pytlík: Je tak lehký.
Bilbo Pytlík: To je. Však ho vyrobili elfové. Ostří zmodrá, když jsou blízko skřeti.

Bilbo Pytlík: Tumáš jednu hezkou věcičku. Mitril. Lehký jako pírko a tvrdý jako dračí šupiny.

Elrond: Ten, který nese Prsten, se vydává na pouť k hoře osudu. Na vás, kdo putujete s ním, není vložena žádná přísaha ani závazek jít dál, než chcete. Šťastnou cestu. Držte se svého záměru. Kéž s vámi jde požehnání elfů a lidí a všech svobodných národů.

Gandalf Šedý: Čtyřicet dní musíme jít na západ k Mlžným horám. Bude-li při nás štěstí stát, Rohanská brána nám bude otevřena. Naše cesta se odsud stáčí na východ do Mordoru.

Gimli: Kdyby se mě někdo zeptal, co si myslím, a on se nezeptá, řekl bych, že zbytečně jdeme oklikou. Gandalfe, mohli bychom jít přes doly v Morii. Bratránek Balin by nás královsky přivítal.
Gandalf Šedý: Ne, Gimli, přes Morii nepůjdu, leda bych neměl na vybranou.

Sam Křepelka: Co je to?
Gimli: Nic, jen mráček.
Boromir: Pohybuje se rychle. A proti větru.
Legolas: Krebainy z Vrchoviny!

Gandalf Šedý: (o krebainách) Sarumanovi špehové. Cesta na jih je sledovaná.

Boromir: Je to zvláštní osud, že trpíme takovým strachem a nejistotou pro něco tak malého.

Saruman: (Vyslechne si zprávu od krebain.) Vida, Gandalfe, tak se je pokoušíš převést přes Caradhras. A když to nepůjde, kam pak? Jestli tě hora přemůže, vydáš se cestou většího nebezpečenství?

Legolas: Vzduchem se nese zlý hlas.
Gandalf Šedý: To je Saruman!

(V průsmyku Caradhas.)
Gandalf Šedý: (zpěvnou elfštinou) Spi, Rudorohu, odpočívej, klidně lež, zadrž hněv!

Saruman: (zpěvnou vznešenou elfštinou) Vstávej, krutý Rudorohu! Ať tvůj roh krví potřísněný spadne na hlavy nepřátel!

Boromir: Musíme z hory pryč! Pojďme k Rohanské bráně! A pak Západním úvalem k mému městu.
Aragorn: Rohanská brána je příliš blízko Železného pasu!
Gimli: Přes horu neprojdeme. Pojďme pod ni. Pojďme přes doly v Morii.

Saruman: Morie. Bojíš se jít do těch dolů, viď? Trpaslíci dolovali příliš chamtivě a příliš hluboko. Ty víš, co probudili v temnotě Khazad-dúm. Stín a plamen.

Gandalf Šedý: Co dělá rameno?
Frodo Pytlík: Je to lepší.
Gandalf Šedý: A Prsten? Cítíš, jak jeho moc roste, viď? Také jsem to vycítil. Musíš být opatrný. Bude se k tobě stahovat zlo zvenčí. A bojím se, že i zevnitř Společenstva.

Frodo Pytlík: Komu mám tedy důvěřovat?
Gandalf Šedý: Musíš důvěřovat sám sobě. Důvěřuj vlastním silám.
Frodo Pytlík: Co tím myslíte?
Gandalf Šedý: V tomto světě je mnoho mocností dobrých i zlých. Některé jsou větší než já. A s některými jsem se ještě nezměřil.

Gimli: Trpasličí dveře jsou neviditelné, když se zavřou. Ano, jejich vlastní páni je nenajdou, když se zapomene jejich tajemství.
Legolas: Proč mě to nepřekvapuje?
(Gimli se na něj ošklivě podívá.)

(U brány do Morie.)
Gandalf Šedý: Ithildin. Zrcadlí jen světlo hvězd a měsíce.

(Čte nápis na bráně do Morie.)
Gandalf Šedý: Stojí tam: "Dveře Durina, Pána Morie. Promluv, příteli, a vejdi."
Smíšek Brandorád: Co to podle vás zmanená?
Gandalf Šedý: Docela jednoduché. Když jsi přítel, řekni heslo a dveře se otevřou.

(Snaha o otevření brány do Morie.)
Gandalf Šedý: (elfsky) Elfí bráno,nyní se nám otevři!
(Nic.)
Gandalf Šedý: (elfsky) Elfí bráno,nyní se nám otevři!
Pipin Bral: Nic se neděje.

Gandalf Šedý: Kdysi jsem znal všechna zaklínadla ve všech jazycích elfů, lidí i skřetů.
Pipin Bral: Tak co budeme dělat?
Gandalf Šedý: Zatluču na dveře tvojí palicí, Peregrine Brale! A když je to nerozbije a dáte mi na chvíli pokoj s hloupými otázkami, zkusím přijít na otvírací slova.

Gandalf Šedý: (vznešenou elfštinou) Bráno elfí, slyš mé slovo, prahu trpasličí!
(Nic.)

Aragorn: Do dolů poník nemůže. Ani tak statečný jako Vilík.

Aragorn: Nech tu vodu na pokoji.

Frodo Pytlík: Je to hlavolam. Řekni "přítel" a vejdi. Jak se elfsky řekne "přítel"?
Gandalf Šedý: Mellon.
(Brána se otevře.)

Gimli: Zanedlouho, pane elfe, ochutnáš pověstnou pohostinnost trpaslíků. Burácející ohně, ječné pivo, pečené maso od kosti.

Boromir: Tohle není důl. To je hrobka.

Legolas: Skřeti.

Boromir: Musíme k Rohanské bráně. Neměli jsme sem chodit.

Gandalf Šedý: Nemáme na vybranou. Musíme do dlouhé temné Morie. Buďte ostražití. V hlubinách světa jsou starší a ohavnější věci než skřeti.

Gandalf Šedý: Bohatství Morie netkví ve zlatě ani v drahokamech, ale v mitrilu.

Gandalf Šedý: Bilbo měl košili z mitrilových kroužků, kterou mu dal Thorin.
Gimli: To byl královský dar.
Gandalf Šedý: Ano. Nikdy jsem mu to neřekl, ale ta košile měla větší cenu než celý Kraj.

(V Morii, když společenstvo sedí a čeká, až si Gandalf vzpomene, kudy dál jít.)
Pipin Bral: Zabloudili jsme?
Smíšek Brandorád: Ne.
Pipin Bral: Myslím, že ano.
Smíšek Brandorád: Pst! Gandalf přemýšlí.

Pipin Bral: Smíšku!
Smíšek Brandorád: Co?
Pipin Bral: Já mám hlad.

Frodo Pytlík: Tam dole něco je.
Gandalf Šedý: To je Glum.
Frodo Pytlík: Glum?
Gandalf Šedý: Jde za námi už tři dny.
Frodo Pytlík: On utekl z kobek v Barad-dúr?
Gandalf Šedý: Utekl... nebo ho pustili. Teď ho Prsten přivedl sem. Nikdy se nezbaví touhy po něm. Nenávidí a miluje Prsten, jako nenávidí a miluje sám sebe. Sméagolův příběh je smutný. Ano, kdysi se jmenoval Sméagol. Než si ho Prsten našel. Než ho dohnal k šílenství.

Frodo Pytlík: Lituju, že ho Bilbo nezabil, když měl tu možnost.
Gandalf Šedý: Lituješ? Lítost mu přece zadržela ruku.

Gandalf Šedý: Spousta těch, co žijí, zaslouží smrt. A spousta umírá a zasluhuje život. Můžeš jim ho dát, Frodo?
(Frodo sklopí oči.)
Gandalf Šedý: Potom nevynášej rozsudky příliš horlivě. Ani ti nejmoudřejší nedohlédnou do všech konců. Srdce mi říká, že Glum má ještě sehrát nějakou roli, dobrou či zlo, než bude konec.

Gandalf Šedý: My rozhodujeme jen o tom, co uděláme s časem, jenž nám byl dán.

Gandalf Šedý: V tomto světě působí i jiné síly kromě zlé vůle.

Gandalf Šedý: (čte na sargofágu) Zde leží Balin, syn Fundinův, Pán Morie.

(Z kroniky Trpasluje.)
Gandalf Šedý: "Dobyli můstek a druhý sál. Zatarasili jsme brány, dlouho je však neudržíme. Zem se třese. Bubny... Bubny v hlubinách. Nemůžeme ven. Ve tmě se pohybuje stín. Nemůžeme ven. Už jdou."

Gandalf Šedý: Hlupáku Bralovská! Příště se tam hoď sám a bude o pitomce míň!

Boromir: Mají s sebou jeskynního obra.

Gimli: Jen ať přijdou! Uvidí, že v Morii ještě jeden trpaslík žije.

(Sam omráčí několik skřetů pánvičkou.)
Sam Křepelka: Už tomu přicházím na kloub.

Aragorn: Jak to, že žiješ? To kopí by propíchlo divokého kance.
Gandalf Šedý: Myslím, že je v tom hobitovi víc, než se na první pohled zdá.
(Frodo odhalí mitrilovou košili.)
Gimli: Mitril. Jste samé překvapení, pane Pytlíku.

Gandalf Šedý: Balrog. Démon z pradávného světa.

Gandalf Šedý: Tady už meče nepomohou.

Gandalf Šedý: Nemůžeš projít. Jsem služebník Tajného ohně, vládnu plamenem Anoru. Temný oheň ti nepomůže, plameni Udúnu.

Gandalf Šedý: Neprojdeš!

Gandalf Šedý: Utíkejte, hlupáci.

Aragorn: Legolasi, zvedni je.
Boromir: Nech je ještě chvíli, pro smilování!
Aragorn: Do setmění tu všude budou skřeti. Musíme se dostat do lesů země Lothórien.

Gimli: Držte se potromadě. V tomto lese prý žije elfská čarodějka. Kouzelnice se strašnou mocí. Kdo se na ní podívá, propadne kouzlu.
Galadriel: (telepaticky) Frodo.
Gimli: A navždy zmizí.
Galadriel: (telepaticky) Tvůj příchod k nám je jako kroky sudby. Přinášíš velké zlo, ty, který neseš Prsten.
Sam Křepelka: Pane Frodo?
Gimli: Ale je tu trpaslík, kterého nepolapí tak snadno. Má oči jako jestřáb a uši jako rys.
(Okolo nich se vynoří elfové s napjatými luky.)
Haldir: A dýchá tak nahlas, že bysme ho mohli zastřelit potmě.

Aragorn: (elfsky) Haldire z Lórienu. Přišli jsme žádat o pomoc Potřebujeme tvou ochranu.
Gimli: Aragorne? Není tu bezpečno! Musíme zpátky.
Haldir: Vstoupili jste do říše Paní lesa. Nelze jít zpět. Pojďte. Čeká vás.

Boromir: Gandalfova smrt nebyla marná. A nechtěl by, aby jsi ztrácel naději. Neseš tíživé břímě, Frodo. Neseš tíhu mrtvého.

Haldir: Caras Caladhon. Srce všeho elfstva na zemi. Říše pána Celeborna a Galadriel, Paní světla.

Celeborn: Je jich tu pouze osm, ale z Roklinky jich vyšlo devět. Řekněte, kde je Gandalf, velmi toužím s ním promluvit.
Galadriel: Padl do stínu.

(O Gandalfovi.)
Legolas: Byl zachvácen Stínem a plamenem. Morgothovým balrogem. Protože jsme zbytečně vešli do sítě Morie.
(Gimli sklopí hlavu.)
Galadriel: Žádný čin v Gandalfově životě nebyl zbytečný. Ještě neznáme celý jeho záměr. Nedovol prázdnotě Khazad-dum, aby ti vstoupila do srdce, Gimli, synu Glóinův. Protože svět se naplnil nebezpečím a ve všech zemích se nyní láska mísí se zármutkem.

(Je slyšet elfí zpěv.)
Legolas: Žalozpěv za Gandalfa.
Smíšek Brandorád: Co o něm zpívají?
Legolas: Nemám srdce to překládat. Žal je příliš čerstvý.

(O elfím žalozpěvu.)
Sam Křepelka: Vsadím se, že nemluví o jeho ohňostrojích. Měl by tam být o nich nějaký verš. Nejbáječnější rakety světa: zelená, modrá ve hvězdách létá, po bouři zlatým deštíkem (Aragorn praští do dřímajícího Gimliho.) snáší se z nebe kytice. I když tohle je ani zdaleka nevystihuje.

Aragorn: Odpočiň si. Tyto hranice jsou dobře střežené.
Boromir: Já tady odpočinutí nenajdu. Slyšel jsem uvnitř v hlavě její hlas. Mluvila o mém otci a o pádu Gondoru. A řekla mi: "Ještě zbývá naděje." Já ji však nevidím. Už dávno jsme žádnou naději neměli. Můj otec je ušlechtilý muž. Ale jeho vláda se hroutí a náš... náš lid ztrácí víru. Čeká, že já všechno napravím. A já bych rád. Rád bych viděl obnovu vlády Gondoru. Viděls jej někdy, Aragorne? Bílá věž Ecthelionova. Třpytí se jako bodec z perleti a stříbra. Ční vysoko do jitřních vánků. Volal tě někdy domů jasný hlas stříbrných trubek?
Aragorn: Viděl jsem Bílé město, ale dávno.
Boromir: Jednoho dne nás tam naše cesty zavedou. A stráž ve věži zvolá: "Gondorští páni se vrátili."

Galadriel: Pohlédneš do zrcadla?
Frodo Pytlík: Co v něm uvidím?
Galadriel: To neví ani ti nejmoudřejší. Zrcadlo zjevuje mnohé věci. Ty jež byly, ty jež jsou a některé, které se ještě nestaly.

Galadriel: Já vím, co jsi tam spatřil. Je to i v mé mysli. Toto se stane, kdybys selhal. Společenstvo se rozpadá. Už to začalo. Pokusí se ti prsten vzít. Ty víš, o kom mluvím. Zničí to všechny, jednoho po druhém.

Frodo Pytlík: Požádáte-li o něj, já vám ten prsten dám.
Galadriel: Sám mi jej nabízíš? Nepopírám, že mé srdce po něm velice toužilo. Namísto Temného pána by byla KRÁLOVNA... NÉ TEMNÁ, ALE KRÁSNÁ A STRAŠNÁ JAKO ÚSVIT... A ZRÁDNÁ JAKO MOŘE... SILNĚJŠÍ NEŽ SAMOTNÉ ZÁKLADY ZEMĚ... BUDETE MĚ MILOVAT A ZOUFAT SI!

Galadriel: Obstála jsem. Zmenším se... a odejdu na Západ. A zůstanu Galadriel.
Frodo Pytlík: Já to sám nedokážu.

Galadriel: Nést Prsten moci znamená být sám.

(Galadriel pozvedne ruku s jedním ze Tří.)
Galadriel: Tohle je Nenya, prsten s démantem. A já jej střežím.

Galadriel: Tobě byl ten úkol svěřen. A nenajdeš-li cestu ty, nikdo ji nenajde.

Galadriel: I nejmenší človíček může změnit budoucnost.

Saruman: Víš, jak kdysi, na počátku, vznikli první skřeti? Byli elfy, kdysi. Byli zajati temnou mocí. Mučili je. A mrzačili. Zničená a strašná forma života. Nyní... zdokonalená, můj bojový skurut-hai.

Saruman: Žeňte se za nimi tak dlouho, dokud je nenajdete! Neznáte bolest, neznáte strach! Nakrmte se lidským masem!

Celeborn: Ještě nikdy jsme neoblékli cizince rouchem našeho lidu. Kéž vás to pomůže ochránit před nepřátelskýma očima.

Legolas: (Prohlíží balíky.) Lembas. Elfský cestovní chléb. Jedno sousto naplní žaludek vzrostlého muže. (Odejde.)
Smíšek Brandorád: (tiše) Kolik jsi jich snědl?
Pipin Bral: Čtyři.

Celeborn: S každou mílí, kterou putujete na jih, poroste nebezpečí. Mordorští skřeti teď ovládají východní břehy Anduiny. Ani na západním břehu není bezpečno. Na hranicích bylo vidět podivné stvůry s odznakem Bílé ruky. Skřeti nálokdy cestují pod širým nebem za slunce, ale tihle ano. (elfsky) Jste sledováni.

Celeborn: Po řece můžete nepřátele cestou k Rauroskému vodopádu předhonit.

Galadriel: Můj dárek pro tebe, Legolasi, je luk užívaný Galadhrim. Je hoden umění našeho lesního lidu.

Galadriel: Toto jsou noldorské dýky. Už prošly válkami. Neboj se, mladý Peregrine Brale. Svou odvahu najdeš.

Galadriel: A pro tebe, Samvěde Křepelko elfské lano z hitlainu.
Sam Křepelka: Děkuji vám, paní. (opatrně) Ty pěkné, lesklé dýky už vám došly?
(Galadriel se jenom usměje.)

Galadriel: A jaký dar si vyžádá od elfů trpaslík?
Gimli: Žádný. Leda ještě jednou naposled pohlédnout na Paní Galadhrim, neboť je krásnější než všechny drahokamy pod zemí. (Otočí se k odchodu, pak zase zpátky ke Galadriel.) Vlastně... Jedno bych věděl. Ale ne, to nemohu. To je úplná nemožnost. Hloupý nápad.
(Později.)
Gimli: Svou nejhorší ránu jsem utrpěl při tomhle loučení, když jsem naposled pohlédl na to, co je nejkrásnější. O ničem už neřeknu, že je to krásné, leda by to byl její dar.
Legolas: A jaký dar to byl?
Gimli: Požádal jsem ji o jeden vlas z její zlaté hlavy. (dojatě) Dala mi tři.

Galadriel: Nic většího ti dát nemohu než dar, který již neseš. (přejede rukou po Večernici) (elfsky) Pro její lásku, bojím se, půvab Arwen Večernice poklesne.
Aragorn: (elfsky) Přál bych si, aby opustila tyto břehy a byla se svým lidem. Přál bych si, aby odplula do Valinoru.
Galadriel: Tu volbu má ještě před sebou. Ty ještě musíš zvolit sám, Aragorne. Povstat výše než všichni tví otcové ode dnů Elendila, anebo padnout do tmy se vším, co z tvého rodu zbylo. (elfsky) Sbohem. Ještě mnoho ti zbývá vykonat. Už se nesetkáme. Elessare.

Galadriel: Sbohem, Frodo Pytlíku. Dávám ti světlo Ëarendila - naší nejmilovanější hvězdy. (elfsky) Šťastnou cestu. (obečtinou) Kéž je ti světlem na temných místech, až zhasnou všechna ostatní světla.

(Boromir pozoruje "cosi," co pluje po řece.)
Aragorn: Glum. Stopoval nás už od Morie. Doufal jsem, že se mu na řece ztratíme, ale na to je moc dobrý plavec.
Boromir: A jestli na nás upozorní na nepřítele, bude náš přechod ještě nebezpečnější.

Boromir: Cesta přes Minas Tirith je bezpečnější. To víš. Tam se můžeme přeskupit. Vyrazit do Mordoru ze silné pevnosti.
Aragorn: V Gondoru je síla, kterou můžeme využít.
Boromir: Elfům jsi důvěřoval hned. Věříš tak málo svému vlastnímu lidu? Ano, je tam slabost. Je tam křehkost. Ale je tam i odvaha a čest, jaká se jen u lidí najde. To ale nechceš vidět. Bojíš se! Celý život ses schovával ve stínech! Děsil ses toho, kdo jsi a co jsi!
Aragorn: Nepřivedu Prsten ani na tři sta mil k tvému městu!

(Ve skále jsou vytesané dvě obrovité sochy.)
Aragorn: Argonath. Dlouho jsem toužil pohlédnout na dávné krále. Mé příbuzné.

Aragorn: Až se setmí, přeplujeme jezero. Schováme čluny a dál půjdeme pěšky. Zamíříme k Mordoru ze severu.
Gimli: Ano? Prostě jen tak najdeme cestu přes Emyn Muil, neprostupné bludiště skal ostrých jako břitva. A dál je to ještě lepší. Hnilobný, smradlavý močál, kam oko dohlédne.
Aragorn: To je naše cesta.

Legolas: Měli bychom odejít hned.
Aragorn: Ne. Skřeti hlídají východní břeh. Musíme počkat na tmu.
Legolas: Východní břeh mi starost nedělá. V mysli mi roste stín a hrozba. Něco se blíží. Cítím to.

Boromir: Vím, proč hledáš samotu. Trápíš se. Vidím to den co den. Netrápíš se ale zbytečně? Jsou i jiné cesty, Frodo. Jiné stezky, jimiž se můžeme dát.
Frodo Pytlík: Vím, co chceš říct. A zdálo by se to moudré, jenže srdce mě varuje.
Boromir: Varuje? Před čím? Všichni se bojíme, Frodo. Ale nechat se strachem dohnat k záhubě veškeré naděje... Nevidíš, že je to šílenství?
Frodo Pytlík: Jiná cesta není.

Boromir: Prosím jen o sílu bránit svůj národ! Kdybys mi Prsten je půjčil...
Frodo Pytlík: Ne.
Boromir: Proč uhýbáš? Já nejsem zloděj.
Frodo Pytlík: Nejsi ve své kůži.
Boromir: Co si myslíš, jakou máš raději? Najdou tě. Prsten ti vezmou. A než s tebou skončí, budeš žadonit o smrt!
(Frodo se otočí a odchází.)

Boromir: Vždyť není tvůj, leda nešťastnou náhodou! Mohl být můj! (napadne Froda) Měl by být můj! Dej mi ho! Dej mi ho!

Boromir: Já do tebe vidím. Ty Prsten odneseš Sauronovi! Zradíš nás! Zahubíš sebe a nás všechny! Proklínám tě! Proklínám tebe a všechny půlčíky! (Spadne a praští se, čímž z něj vyprchá kouzlo Prstenu.) Frodo? (plačtivě) Frodo... Co jsem to udělal? Prosím, Frodo. Je mi to líto, Frodo!

Aragorn: Frodo?
Frodo Pytlík: Ovládl Boromira.
Aragorn: Kde je Prsten teď?
Frodo Pytlík: Nechoď blíž!
Aragorn: Frodo! Já jsem přísahal!
Frodo Pytlík: Ochráníš mě před sebou?

Frodo Pytlík: (Otevře ruku se ševelícím Prstenem.) Zničil bys jej?
Prsten: Aragorne... Elessare...
Aragorn: (Klekne si k Frodovi a zavře mu ruku.) Šel bych s tebou kamkoli. I do plamenů Mordoru.

Smíšek Brandorád: Frodo!
Pipin Bral: Schovej se tady. Honem! Tak pojď! (Otočí se na Smíška.) Co to dělá?
Smíšek Brandorád: Odchází.

Boromir: Frodo. Kde je Frodo?
Aragorn: Nechal jsem Froda jít.
Boromir: Tak to jsem já nedokázal. Snažil jsem se mu vzít Prsten.
Aragorn: Teď už je Prsten mimo náš dosah.
Boromir: Odpusť mi. Nechápal jsem to. Všechny jsem vás zklamal.
Aragorn: Ne, Boromire. Bojoval jsi statečně. Zachoval sis čest.

Boromir: Svět lidí padne. Všechno se propadne do tmy a moje město do zkázy.
Aragorn: Nevím, kolik síly je v mé krvi, ale přísahám ti, že nenechám padnout Bílé město. Ani náš lid.

Boromir: Byl bych šel za tebou, můj bratře. Můj veliteli. Můj králi. (Zemře.)
Aragorn: Pokoj s tebou... synu Gondoru.

Aragorn: Budou ho vyhlížet z Bílé věže. A on se nevrátí.

(Vzpomínka.)
Frodo Pytlík: Kéž bych ten Prsten nikdy nebyl nedostal. Nic z toho by se nestalo. Přál bych si, aby se nic z toho všeho nestalo.
Gandalf Šedý: To každý, kdo se takového času dožije, ale my o tom nerozhodujeme. Rozhodovat můžeme jen o tom, co uděláme s časem, který nám byl dán.

Frodo Pytlík: Vrať se, Same! Jdu do Mordoru sám.
Sam Křepelka: Samozřejmě. A já jdu s váma!

Legolas: Ty za nimi nechceš?
Aragorn: Frodův osud není v našich rukou.
Gimli: Tak to bylo všechno marné. Společenstvo selhalo.
Aragorn: Ještě ne, zůstaneme-li si věrní. Nenecháme Smíška a Pipina napospas mučení a smrti, dokud nám ještě zbývají síly.

Frodo Pytlík: Mordor. Doufám, že ostatní najdou bezpečnější cestu.
Sam Křepelka: Chodec se o ně postará.
Frodo Pytlík: Asi je víckrát neuvidíme.