(během poslední bitvy)
Aragorn: Za Froda!
(Rozběhne se proti skřetům.)

(Déagol našel Prsten.)
Sméagol: Dej nám to, Déagole, zlatíčko.
Déagol: Proč?!
Sméagol: Protože... mám narozeniny a chci to.
(Sméagol se popere o Prsten s Déagolem a zabije ho.)

Sméagol: Můj milášku! Prokleli nás. Říkali nám vrah. Prokleli nás a vyhnali nás. Glum.

(Sméagol se postupně mění v Gluma.)
Sméagol: A my jsme plakali, milášku. Plakali jsme, že jsme tak sami. Dobře. A tak bysme chtěli, abychom tu měli šťavnaťoučkou rybičku. A zapomněli jsme, jak chutná chleba... jak šumí stromy... jak hladí vítr. Zapomněli jsme, i jak se jmenujeme. Můj... milášku.

Sam Křepelka: Už musí být pozdě.
Frodo Pytlík: Ne. Není pozdě. Ještě není ani poledne. Dny jsou pořád temnější.

Pipin Bral: Jako bych byl zpátky u Zeleného draka. S korbelem piva v ruce. Dal bych si nohy na stoličku po celém dnu těžké práce.
Smíšek Brandorád: Až na to, že vůbec nevíš, co těžká práce je.
(Oba se rozesmějí.)

Gimli: Vy lumpové! Že jste nás ale prohnali. A teď si tady hodujete a kouříte!
Pipin Bral: Sedíme tu na poli vítězství a těšíme se z pár zasloužených příjemností. Zejména to solené vepřové je výborné.
Gimli: (žádostivě) Solené vepřové?
Gandalf Bílý: Hobiti.

Stromovous: Mladý pán Gandalf. Jsem rád, žes přišel. Dřevo, kámen, vodu, pařezy, to zvládnu. Ale tady je potřeba zvládnou čaroděje zamčeného ve věži.
Aragorn: Ukaž se.
Gandalf Bílý: Dejte si pozor. I poražený Saruman je nebezpečný.
Gimli: Tak mu usekneme hlavu a je to.
Gandalf Bílý: Ne, potřebujeme ho živého. Potřebujeme, aby mluvil.

Saruman: (z vrcholku věže) Svedl jsi mnoho válek a pobil mnoho mužů, králi Théodene a pak jsi uzavřel mír. Nemůžeme se spolu domluvit jako kdysi, starý příteli? Nemůže být zas mezi námi dvěma mír?
Théoden: Bude mezi námi mír. Bude mír, až se zodpovíš za vypálení Západních úval a za děti, které tam leží mrtvé! Bude mezi námi mír, až budou pomstěny životy vojáků, jejichž těla rozsekali, když leželi mrtví u bran Hlásky! Až budeš viset na šibenici pro radost svým vlastním vranám, pak bude mezi námi mír.
Saruman: Šibenice a vrány. Dědku!

Saruman: Co chceš ty, Gandalfe Šedoplášti? Nech mě hádat, klíč od Orthanku? Nebo možná klíč od samotné Barad-dur a k němu koruny sedmi králů a pruty Pěti čarodějů?
Gandalf Bílý: Tvoje proradnost už stála mnoho životů. Teď jsou ohroženy tisíce dalších. Ale ty bys je mohl zachránit, Sarumane. Byl jsi přece dobře obeznámen s nepřítelovými úmysly.
Saruman: Tak pro rozumy sis přišel. Něco bych pro tebe měl. (Pozvedne palantír.) V srdci Středozemě něco hnije. Něco, co jsi nepostřehl. Ale Velké oko to vidělo. Právě teď těží ze své výhody. Jeho útok přijde brzy. Všichni pomřete. Ale to přece víš, Gandalfe, nebo ne?

Saruman: Gandalf neváhá obětovat ty, kdo jsou mu nejbližší... ty, které prý miluje. Pověz mi, co jsi řekl na útěchu tomu půlčíkovi, než jsi ho poslal na smrt?

(Za Sarumanem se objeví Gríma.)
Théoden: Grímo, nemusíš ho následovat. Vždycky jsi nebýval takový. Kdysi jsi býval Rohanským mužem. Sejdi dolů.

Théoden: Jsem rád, že jsi šťastná. Je to čestný muž.
Éowyn: Oba jste čestní muži.
Théoden: Náš lid k vítězství nedovedl Théoden Rohanský. (Odmlčí se.) Neposlouchej mě. Jsi mladá a dnešní večer patří tobě.

(Glumova samomluva mezi jeho egem a bázlivou stránkou osobnosti.)
Sméagol: Podezřívají nás!
Glum: Co to říká, milášku, má lásko? Ztrácí Sméagol nervy?
Sméagol: Ne. Nikdy. Sméagol nenávidí ošklivé hobity. Sméagol je chce vidět mrtvé.
Glum: A taky uvidíme. Sméagol už to jednou udělal. Dokáže to znova. (Sméagol vzpomíná na zabití Déagola.) Je náš! Náš!
Sméagol: Musíme dostat miláška zpět.
Glum: Trpělivost, má lásko. Nejdřív je k ní musíme přivést.
Sméagol: Přivedeme je k točitým schodům.
Glum: Ano, ke schodům. A pak?
Sméagol: Nahoru, pořád nahoru, půjdeme po schodech, až přijdeme... k tunelu!
Glum: A až vejdou dovnitř… Vícekrát nevyjdou. Ona má pořád hlad. Ona vždycky potřebuje jídlo. Musí jíst. Dostává jen špinavý skřetíčky.
Sméagol: A ti nechutnají dobře, viď, milášku.
Glum: Ne. Vůbec nechutnají dobře, má lásko.

Legolas: Hvězdy jsou zahalené. Na východě se něco hýbe. Neusínající zloba. Nepřítelovo oko je v pohybu.

Gandalf Bílý: Co jsi viděl?
Pipin Bral: Strom. Byl tam bílý strom na kamenném nádvoří. Byl mrtvý. Město hořelo.
Gandalf Bílý: Minas Tirith. Tos viděl?
Pipin Bral: Viděl jsem... Viděl jsem jeho! Slyšel jsem v hlavě jeho hlas!
Gandalf Bílý: A co jsi mu pověděl? Mluv!
Pipin Bral: Ptal se mě na jméno. Neodpověděl jsem. Mučil mě.

Gandalf Bílý: Pipin zahlédl v palantíru zlomek nepřítelova plánu. Sauron se chystá napadnout Minas Tirith. Porážka u Helmova žlebu ukázala nepříteli jednu věc – že se objevil Elendilův dědic. Lidé nejsou tak slabí, jak myslel. Ještě existuje odvaha. A možná dost síly vyzvat ho k boji. Toho se Sauron bojí. Nebude riskovat, že se lidé Středozemě spojí. Srovná Minas Tirith se zemí, než se na trůn lidí vrátí král.

Gandalf Bílý: Ze všech zvědavých hobitů jsi ty, Peregrine Brale, ten nejhorší.

Smíšek Brandorád: (o Pipinovi) Vždycky za mnou chodil, kam jsem se hnul, už jako kluk. Přiváděl jsem ho do nejděsnějších nepříjemností. Ale vždycky jsem byl u něj a dostal ho z nich. Teď je pryč. Stejně jako Frodo a Sam.
Aragorn: O hobitech jsem se naučil jedno – mají nesmírně tuhý kořínek.
Smíšek Brandorád: Spíš tvrdou palici.

Elrond: Veďte ji nejbezpečnější cestou. V Šedých přístavech kotví loď. Čeká, aby ji odvezla přes moře. Poslední cesta Arwen Undómiel.

Arwen: Pověz mi, co jsi viděl!
Elrond: Arwen.
Arwen: Máš dar předvídání. Co jsi viděl?
Elrond: Pohlédl jsem do tvé budoucnosti a viděl smrt.
Arwen: Ale i život. Vidět jsi dítě! Viděl jsi mého syna!

Elrond: Ta budoucnost je téměř pryč.
Arwen: Ale ztracená není.
Elrond: Nic není jisté.
Arwen: Některé věci jisté jsou.

Arwen: Pokud ho nyní opustím, budu toho věčně litovat.

Arwen: Je čas.

Arwen: Z popela oheň znovu vzplane, ze stínu světlo vzejde náhle. Až skují ostří polámané, nekorunovaný zase bude králem.

Elrond: Máš studené ruce. Život Eldar tě opouští.
Arwen: To jsem si zvolila. Otče, ať chceš, nebo nechceš, už není žádná loď, která mne odsud může odvézt.

Gandalf Bílý: Nemáš pravomoc bránit návratu krále!

Gandalf Bílý: (o Denethorovi) Všechno se změnilo v marnivou ctižádost. Dokonce i svůj zármutek používá jako zástěrku. Tohle město stálo tisíc let. Teď padne pro rozmar šílence. A bílý strom, Králův strom, vícekrát nerozkvete.
Pipin Bral: Proč ho pořád střeží?
Gandalf Bílý: Protože mají naději. Slabou a hasnoucí naději, že jednoho dne rozkvete. Že přijde král a tohle město bude zas jako dřív... Než zchátralo. Opustili starou moudrost, kterou si přivezli ze Západu. Králové si budovali domy hrobky velkolepější než domy živých. A stará jména předků považovali za cennější než jména svých synů. Bezdětní páni seděli v omšelých síních a dumali o heraldice, nebo ve vysokých věžích a ptali se hvězd. Tak upadl gondorský lid. Královská linie selhala. Bílý strom uschl.

Pipin Bral: Mordor.
Gandalf Bílý: Ano, tam leží. Toto město vždycky stálo na dohled jeho Stínu.
Pipin Bral: Přichází bouře.
Gandalf Bílý: Tohle není počasí z tohoto světa. To je Sauronův vynález. Posílá před svým vojskem vír kouře. Mordorští skřeti nemají rádi denní světlo. Zakrývá tvář slunce, aby jim usnadnil pochod do války. Až mordorský stín dosáhne k tomuto městu... začne to.

Sam Křepelka: Musí být pomalu čas na svačinu. Alespoň ve slušných končinách, kde se ještě svačí.
Glum: My nejsme ve slušných končinách.

(Glum, Sam a Frodo míjejí v lese sochu krále s uraženou hlavou.)
Sam Křepelka: Myslím, že tahle země bývala částí gondorského království. Dávno, když ještě mělo krále. (Na chvíli proniknou sluneční paprsky mraky a ozáří hlavu porostlou bílými květy.) Pane Frodo, koukněte! Král má zase korunu!

Gandalf Bílý: Směšný hobit. Strážce citadely.

Pipin Bral: Už nejsou vidět žádné hvězdy. Je čas?
Gandalf Bílý: Ano.
Pipin Bral: Je tak ticho.
Gandalf Bílý: To je jen hluboký nádech před skokem do vody.
Pipin Bral: Nechce se mi do boje. Ale čekat na okraji bitvy, které se utéct nedá, je ještě horší.

Gandalf Bílý: Náš nepřítel je připravený. Shromáždil všechny síly. Nejen skřety, ale i lidi. Legie Hradských z jihu, žoldáky z pobřeží. Všichni odpovědí na volání Mordoru.

Pipin Bral: My máme Bílého čaroděje. To musí něco znamenat. Gandalfe?
Gandalf Bílý: Sauron teprve zjeví svého nejstrašnějšího služebníka, který povede mordorská vojska do války. Toho, jež prý nemůže zabít žádný živý muž. Černokněžného krále Angamaru. Ty už ses s ním potkal. Bodl Froda na Větrově. Je to Pán nazgúlů. Největší z Devítky. Jeho doupě je v Minas Morgul.

Gandalf Bílý: Naděje zahořela.

Aragorn: Majáky Minas Tirith! Majáky vzplály! Gondor volá o pomoc!
Théoden: A Rohan odpoví.

Aragorn: Pojedeš s námi?
Éowyn: Jen do tábora. Je zvykem žen ode dvora rozloučit se s muži. Muži našli svého velitele. Budou tě následovat do bitvy, i na smrt. Dal jsi nám naději.

Smíšek Brandorád: S prominutím. Mám meč. Prosím, přijměte jej. Nabízím vám své služby, králi Théodene.
Théoden: A já je rád přijímám. Budeš Smělmír, panoš Rohanský.

Théoden: Takže před branami Minas Tirith se rozhodne o osudu našeho věku.

vůdce skřetů: Věk lidí skončil. Přišel čas skřetů.

Faramir: Mithrandire. Prolomili naši obranu. Zabrali most a západní břeh. Pluky skřetů překračují řeku.
voják: Jak předpověděl Pán Denethor. Už dlouho tenhle osud předvídal.
Gandalf Bílý: Předvídal a nic neudělal!

Gandalf Bílý: Faramire? To není první půlčík, který ti přišel do cesty.
Faramir: Ne.
Pipin Bral: Vy jste viděl Froda a Sama?
(Faramir přikývne.)
Gandalf Bílý: Kde, kdy?
Faramir: V Ithilienu. Před necelými dvěma dny. Gandalfe, jdou k Morgulskému údolí.
Gandalf Bílý: A pak do průsmyku Cirith Angol.

pán nazgúlů: Vyšli všechny legie. Nezastavuj útok, dokud nebude město dobyto. Všechny je pobij.
vůdce skřetů: A co čaroděj?
pán nazgúlů: Já ho zlomím.

Pipin Bral: Co sis myslel, Peregrine Brale? Jakou službu může hobit nabídnou takovému velkému lidskému pánovi?
Faramir: Udělals dobře. Šlechetnému činu by neměla bránit chladná úvaha. Máš se připojit ke stráži věže.

Pipin Bral: Nemyslel jsem, že najdou stejnokroj, který by mi padl.
Faramir: Kdysi patříval jednomu chlapci z města. Náramně pošetilému. Promarnil spoustu časů pobíjením draků, místo aby se věnoval učení.
Pipin Bral: To byl váš?
Faramir: Ano, otec mi jej nechal ušít.
Pipin Bral: Tak to jsem větší, než jste byl tenkrát vy. Jenže víc už asi nevyrostu, leda do šířky.
Faramir: Mně taky nikdy nepadl. Voják byl u nás vždycky Boromir. Byli si s otcem hrozně podobní. Pyšní. Dokonce tvrdohlaví. Ale silní.
Pipin Bral: Myslím, že vy máte sílu jiného druhu. A váš otec na to jednoho dne přijde.

Pipin Bral: Přísahám věrnost a službu Gondoru. V míru i válce, živ i umíraje... od... Od této hodiny nadále... dokud mě můj Pán nepropustí... nebo mě nevezme smrt.

Faramir: Přál by sis, aby to bylo naopak. Abych já zemřel a Boromir žil.
Denethor: Ano. To bych si přál.
Faramir: Když jsi přišel o Boromira, udělám místo něho, o budu moci. Kdybych se vrátil, smýšlej o mě lépe, otče.
Denethor: Záleží na tom, jak se vrátíš.

Éomer: Neměla bys ho povzbuzovat.
Éowyn: A ty bys o něm neměl pochybovat.
Éomer: Nepochybuji o jeho srdci, jen o délce jeho paže.
Éowyn: Proč by tu měl zůstat? Má stejný důvod jít do války jako ty. Proč nemůže bojovat za ty, které má rád?

Elrond: Přicházím kvůli té, kterou miluji.

Elrond: Arwen umírá. Dlouho nepřežije zlo, které se nyní šíří z Mordoru. Světlo Večernice slábne. Jak Sauronova síla roste, její síla slábne. Arwenin život je nyní svázán s osudem Prstenu. Dolehl na nás Stín, Aragorne. Přišel konec.
Aragorn: Nebude to náš konec, ale jeho!
Elrond: Jedeš do války, ale ne k vítězství. Sauronova vojska pochodují na Minas Tirith. To víš. Tajně však posílá jiné vojsko, které zaútočí od řeky. Od jihu pluje loďstvo korzárů. Za dva dny budou ve městě.

Aragorn: Vrahové. Zrádci. Ty bys volal do boje? V nic nevěří. Nikoho neposlouchají.
Elrond: Krále Gondoru poslechnou. (Vytáhne meč.) Andúril, Plamen Západu. Skutý z úlomků Narsilu.
Aragorn: Sauron jistě nezapomněl na Elendilův meč... Meč, který byl zlomen, se vrátí do Minas Tirith!
Elrond: Muž, který vládne tímto mečem, k sobě může povolat vojsko smrtonosnější než všechna, jež chodí po této zemi.

Elrond: Odlož Hraničáře. Staň se tím, kým ses zrodil. Jdi cestou do Černoboru. (elfsky) Dávám Naději lidem.
Aragorn: (elfsky) Sám si neponechávám žádnou.

Éowyn: Proč to děláš?! Válka se odbývá na východě. Nemůžeš odjet v předvečer bitvy. Nemůžeš opustit vojáky.
Aragorn: Éowyn.
Éowyn: Potřebujeme tě tady!
Aragorn: Proč si přišla?
Éowyn: Ty nevíš?
Aragorn: Miluješ jen stín a myšlenku. Nemohu ti dát to, co hledáš.

Gimli: Kam se chceš ztratit?
Aragorn: Tentokrát ne. Tentokrát tu musíš zůstat, Gimli.
Legolas: Nepoučil ses o paličatosti trpaslíků?
Gimli: Radši se s tím smiř. Jdeme s tebou, hochu.

(Vojáci se dívají, jak Aragorn, Gimli a Legolas odjíždějí.)
Gamling: Odjíždí, protože není naděje.
Théoden: Odjíždí, protože musí.
Gamling: Přišlo jich málo. Nemůžeme porazit mordorská vojska.
Théoden: Ne. To nemůžeme. Ale přesto se s nimi utkáme.

Théoden: Zanechal jsem pokyny. Lidé budou místo mne poslouchat tebe. Zaujmi můj stolec ve Zlaté síni. Kéž dlouho uhájíš Edoras, dopadne-li bitva špatně.
Éowyn: Jakou jinou povinnost mi udělíš, můj pane?
Théoden: Povinnost? Ne. Chtěl bych, aby ses zase usmívala. Ne abys truchlila pro ty, jejichž čas nadešel. Dožiješ se obnovy těchto dnů. A nebudeš si již zoufat.

Gimli: Jaké vojsko by se zdržovalo v takovýchto končinách?
Legolas: Prokleté. Kdysi dávno Muži z hor složili přísahu poslednímu gondorskému králi, že mu přijdou na pomoc v boji. Ale když přišel čas, když byl Gondor v zoufalé tísni, prchli a zmizeli do temné hory. A tak je Isildur proklel a oni nikdy nespočinou, dokud nesplní svůj slib.

Legolas: Kdo je povolá ze šerého soumraku? Zapomenutý lid. Dědic toho, komu přísahali věrnost. Přijde ze Severu. Nouze ho povede. Projde dveřmi na Stezky Mrtvých.

(Legolas čte nápis nad vstupem.)
Legolas: Cesta je zavřena. Zbudovali ji ti, kdo jsou mrtví. A Mrtví ji střeží. Cesta je zavřena.

Aragorn: Já se smrti nebojím.

Gimli: Tohle je neslýchané. Elf půjde do podzemí a trpaslík se neodváží? Do smrti by se mi smáli.

Théoden: Malí hobiti do války nepatří, pane Smělmíre.
Smíšek Brandorád: Všichni mí přátelé šli do boje. Styděl bych se zůstat doma.
Théoden: Do Minas Tirith jsou to tři dny tryskem a nikdo z mých jezdců tě nemůže vézt jako břemeno.
Smíšek Brandorád: Chci bojovat!
Théoden: To je mé poslední slovo.
(Théoden odjede, zezadu přijede na koni Éowyn v mužské zbroji a vytáhne Pipina před sebe.)
Éowyn: Pojedeš se mnou.
Smíšek Brandorád: Má paní?

Gimli: Co je? Co vidíš?
Legolas: Vidím podoby lidí. A koní.
Gimli: Kde?!
Legolas: Bledé praporce jako útržky mraků. Kopí trčí jako zimní keře z rubáše mlhy. Mrtví jdou za námi. Byli povoláni.

král Mrtvých: Kdo to vstupuje do mé říše?
Aragorn: Ten, kdo od tebe žádá věrnost.
král Mrtvých: Mrtví nedovolují živým projít.
Aragorn: Mně to dovolíte.

král Mrtvých: Cesta je zavřena. Vybudovali ji ti, kdo jsou mrtví. A Mrtvým zůstane.

král Mrtvých: Ten meč byl zlomen!
Aragorn: Byl znovu skut!

král Mrtvých: Budeme bojovat.

vůdce skřetů: Strach. Celé město jím páchne.

vůdce skřetů: Vypusťte zajatce.
(Skřeti odpálí lidské hlavy.)

Denethor: Opusťte svá místa! Zachraň se, kdo můžeš!
(Gandalf omráčí Denethora holí.)
Gandalf Bílý: Připravte se k boji!

Glum: Muška hloupá, kampak kouká? V pavučině chycená, brzo bude snězená.

Galadriel: Tento úkol byl určen tobě, Frodo z Kraje. Pokud ty nenajdeš cestu, nenajde ji nikdo.

Denethor: Jsem správce Anárionova domu. Takto jsem chodil. A takto nyní půjdu spát. Gondor je ztracen. Lidé nemají žádnou naději.
(Projde nevšímavě kolem Bílého stromu, na němž je první květ.)

Denethor: Žádný náhrobek pro Denethora a Faramira, žádný dlouhý pomalý spánek balzamované smrti. Budeme hořet jako dávní pohanští králové.

Sam Křepelka: Zpátky, ty mrcho.

Sam Křepelka: Nechoďte tam, kam za váma nemůžu!

Pipin Bral: Gandalfe! Denethor se zbláznil. Upálí Faramir zaživa!

Gandalf Bílý: Vrať se do propasti. Padni do nicoty, která očekává tebe i tvého pána.
pán nazgúlů: Nepoznáš smrt, když ji máš před sebou, starče? Toto je má hodina!

Éowyn: Odvahu, Smíšku. Odvahu pro naše přátele.

Théoden: Jeďte! Jeďte do zkázy a do zániku světa!

Denethor: Můžeš zvítězit v poli na jeden den, ale proti moci, která povstala na Východě, není vítězství.

Pipin Bral: Nemyslel jsem si, že to vezme takovýto konec.
Gandalf Bílý: Konec? Ne, tady cesta nekončí. Smrt je jen další cesta, kterou musíme podniknout všichni. Šedá dešťová záclona tohoto světa se rozestře a promění se v stříbřité sklo. A pak to uvidíš.
Pipin Bral: Co, Gandalfe? Co uvidím?
Gandalf Bílý: Bílé břehy... a za nimi... daleký zelený kraj za rychlého rozbřesku.
Pipin Bral: To není tak zlé.
Gandalf Bílý: Ne. Ne, to není.

(Pán nazgúlů přistane na Théodenově mrtvém koni.)
pán nazgúlů: Nažer se jeho masa.
(Éowyn se postaví před stvůru.)
Éowyn: Zabiji tě, jestli se ho dotkneš!
pán nazgúlů: Nevstupuj mezi nazgúla a jeho kořist.
(Stvůra zaútočí na Éowyn, ta uskočí na stranu a usekne jí hlavu.)

Gimli: Je jich tady dost pro oba. Ať zvítězí ten nejlepší trpaslík.

pán nazgúlů: Blázne! Mne nemůže zabít žádný muž. Teď zemři.
(Éowyn si sundá přilbici.)
Éowyn: Já nejsem muž!
(Zničí pána nazgúlů.)

(Legolas zabije olifanta.)
Gimli: Ale to se počítá jen jako jeden!

Théoden: Znám tvoji tvář. Éowyn. Mé oči se zatmívají.
Éowyn: Ne. Ne. Zachráním tě.
Théoden: To už jsi udělala. Éowyn... Mé tělo je zpřelámáno. Musíš mě nechat odejít. Jdu ke svým otcům, v jejichž mocné společnosti... se nyní nebudu stydět. Éowyn.
(Zemře.)

král Mrtvých: Propusť nás.
Gimli: Špatný nápad. Tihle hoši se v nouzi náramně hodí, i když jsou mrtví.
král Mrtvých: Dal jsi nám slovo.
Aragorn: Považuji vaši přísahu za splněnou. Jděte. Pokoj vám.

skřet: Přestaň pištět, ty hnojná kryso. Píchnu tě jako prase.
(Hrudí mu projede meč.)
Sam Křepelka: Dřív tě píchnu já!

Sam Křepelka: Tak jsme to dokázali, pane Frodo. Dostali jsme se do Mordoru.
Frodo Pytlík: Ale je jich tolik. Neproklouzneme jim. (Uvidí věž.) To je on. To Oko.
Sam Křepelka: Musíme tam, pane Frodo. Nedá se nic dělat. Tak pojďte. Pro začátek seběhneme dolů z kopce.

Gandalf Bílý: Frodo mi zmizel z dohledu. Tma se prohlubuje.
Aragorn: Kdyby měl Sauron Prsten, poznali bychom to.
Gandalf Bílý: Je to jen otázka času. Ano, utrpěl porážku, ale... za hradbami Mordoru se náš nepřítel znovu seskupuje.
Gimli: Ať si tam zůstane. Ať chcípne!Co je nám po něm?
Gandalf Bílý: Mezi Frodem a Horou osudu teď stojí deset tisíc skřetů. Poslal jsem ho na smrt.
Aragorn: Ne. Frodo má dosud naději. Potřebuje čas a bezpečný průchod přes planinu Gorgoroth. To mu můžeme poskytnout.

Aragorn: Vylákáme ven Sauronova vojska. Vyprázdníme jeho zemi. Sebereme celé naše vojsko a půjdeme k Černé bráně.
Éomer: Silou zbraní nezvítězíme.
Aragorn: My ne. Upoutáme-li však Sauronovu pozornost, dáme Frodovi šanci. Bude slepý ke všemu ostatnímu, co se pohybuje.
Legolas: Odpoutáme pozornost.
Gimli: Jistá smrt. Nepatrná naděje na úspěch. Tak na co ještě čekáme?

Aragorn: (Drží palantír s Okem.) Dlouho jsi po mě pátral. Dlouho jsem se ti vyhýbal. Teď už ne. (Dá před palantír Andúril.) Hle, Elendilův meč.

Éowyn: Město ztichlo. Slunce ztratilo teplo. Je tak zima.
Faramir: To je jen mokro prvního jarního deště. Nevěřím, že tahle tma přetrvá.

Sam Křepelka: Pane Frodo. Podívejte. Tam nahoře je světlo a krása - (Mezi mordorskými mraky je vidět kousek modré oblohy.) - kterých se nemůže dotknout žádný stín.

Aragorn: Ať pán Černé země vyjde ven. Ať je na něm vykonána spravedlnost!

(Z Černé brány vyjede stvůra na koni.)
Ústa Sauronova: Můj pán, Sauron Velký, vás vítá. Je v té sebrance někdo oprávněný k tomu, aby se mnou jednal?
Gandalf Bílý: Nepřicházíme vyjednávat se zrádným a prokletým Sauronem. Pověz svému pánovi: Mordorská vojska se musí rozpustit. On ať odejde z těchto zemí a nikdy se nevrátí.
Ústa Sauronova: Šedá brado. Mám s sebou něco, co ti mám ukázat.
(Hodí mu mitrilovou košili.)

Ústa Sauronova: Půlčík ti byl drahý, jak vidím. Věz, že v rukou svého hostitele mnoho vytrpěl. Kdo by si pomyslel, že někdo tak malý vydrží tolik bolesti? A on vydržel, Gandalfe. A kdo je tohle? Isildurův dědic? Na to, aby byl králem, potřebuje víc než zlomený elfský meč. (Aragorn mu usekne hlavu.)
Gimli: Tuším, že tímhle vyjednávání končí.
Aragorn: Já tomu nevěřím. Odmítám.

Aragorn: Synové Gondoru, synové Rohanu, mí bratři! Vidím vám na očích stejný strach, který by vzal odvahu mně. Možná přijde den, kdy odvaha lidí selže. Kdy opustíme své přátele a zpřetrháme všechny svazky. Ale dnes to nebude. Hodina vlků a roztříštěných štítů, kdy se Věk lidí zhroutí. Ale dnes to nebude. Dnes budeme bojovat! Při všem, co je vám na této dobré zemi drahé, vás vyzývám: Stůjte, Muži Západu!

Gimli: Nikdy mě nenapadlo, že padnu v boji po boku elfa.
Legolas: A co po boku přítele?
Gimli: To jo. To bych dokázal.

Sam Křepelka: Vzpomínáte na Kraj, pane Frodo? Brzo bude jaro. Sady pokvetou. A ptáci budou hnízdit v lískovém houští. A na polích v nížině budou sít ječmen. A jíst první jahody se smetanou. Vzpomínáte si, jak chutnají jahody?
Frodo Pytlík: Ne, Same, nedokáže si vybavit chuť jídla... ani zurčení vody... ani dotek trávy. Jsem... nahý ve tmě. Není nic. Žádný závoj mezi mnou a ohnivým kolem. Vidím ho i v bdění.
Sam Křepelka: Tak se ho zbavme... jednou provždycky. Pojďte, pane Frodo. Nemůžu vám ho nést, ale můžu nést vás.

Sauron: Aragorne. Elessare.

Glum: Chytroušci hobiti, že tak vysoko vylezli! Tudy nesmí! Nesmí ublížit miláškovi!
Frodo Pytlík: Přísahal jsi! Přísahal jsi na miláčka! Sméagol slíbil!
Glum: Sméagol lhal!

Frodo Pytlík: Prsten je můj.

Frodo Pytlík: Je pryč.

Gandalf Bílý: Přicházejí dny krále. Kéž jsou požehnané.

Frodo Pytlík: Tak začal ve Středozemi Čtvrtý věk. A Společenstvo Prstenu... přestože navždy spjato přátelstvím a láskou... skončilo.

Frodo Pytlík: Jak se dá navázat na starý život? Jak se dá pokračovat, když v srdci začínáte chápat, že se vrátit nejde? Jsou věci, které čas nenapraví. Některé rány zasáhly příliš hluboko... a zůstaly ve vás.

Frodo Pytlík: Dnes to jsou na den čtyři roky od Větrova, Same. Nikdy se to doopravdy nezahojilo.

Frodo Pytlík: Bilbo mi jednou řekl, že jeho podíl na tomhle příběhu skončí. Že každý z nás musí do příběhu vejít a zase odejít. Bilbův příběh už skončil. Už ho nečeká žádná pouť... kromě jedné.

Bilbo Pytlík: Frodo? Myslíš, že ještě někdy uvidím svůj starý prsten? Ten, co jsem ti dal?
Frodo Pytlík: Promiň, strýčku. Já jsem ho ztratil.
Bilbo Pytlík: Škoda. Rád bych ho naposledy vzal do ruky.

Galadriel: Moc Tří prstenů skončila. Nadešel čas... vlády lidí.
Elrond: Moře nás volá domů.