Gimli: (na Aragorna) Chlapče, doufejme, že ti štěstí vydrží i přes tuhle noc.
Legolas: Tví přátelé jsou s tebou, Aragorne.
Gimli: Snad taky vydrží přes tuhle noc.

(Gimli spadne z koně a válí se na zemi.)
Gimli: To nic! To nic! To bylo schválně.

Saruman: Gandalf Bílý, Gandalf Pomatenec. Čeká, že mne pokoří znovunalezením úcty?
Gríma Červivec: Byli tři, kteří následovali čaroděje. Elf, trpaslík a muž.
Saruman: Páchneš koněm.

Frodo Pytlík: Myslím, že jsem našel dno.

Sam Křepelka: Bažiny a lano a kdovíco ještě. To není přirozený. Nic z toho.

(Frodo drží v ruce malou krabičku, kvůli které se mohl zabít.)
Frodo Pytlík: Co v tom máš?
Sam Křepelka: Nic. Je trochu koření. Kdybysme jednou měli k večeři pečený kuře nebo tak.
Frodo Pytlík: Pečené kuře?
Sam Křepelka: Jeden nikdy neví.

Sam Křepelka: Mordor. Jediné místo ve Středozemi, které vůbec netoužíme vidět. A zrovna do toho jediného místa se snažíme dostat. A zrovna se nám to nedaří.

Frodo Pytlík: Kolik jídla nám zbylo?
Sam Křepelka: Počkejte. Jo. Výborně. Lembas. A podívejte! Zase lembas.

Sam Křepelka: Vypadá to tu nějak povědomě.
Frodo Pytlík: To protože jsme tu už byli. Chodíme v kruhu.

Sam Křepelka: Co to tu tak hrozně smrdí? Určitě nějaká hnusná bažina. Cítíte to?
Frodo Pytlík: Ano. Cítím. Nejsme sami.

Frodo Pytlík: Tohle je Žihadlo. Už jsi je kdysi viděl, viď, Glume? Pusť ho, nebo ti podříznu krk.

Glum: Budeme na ně hodňoušcí, když budou hodňoušcí na nás.

Glum: Přísaháme, že uděláme, co budete chtít. Přísaháme.
Frodo Pytlík: Na žádný tvůj slib se nemohu spolehnout.
Glum: Přísaháme, že budeme sloužit pánovi miláška. Budeme přísahat na... miláška! Glum.

(Glumova samomluva mezi jeho egem a item.)
Sméagol: K Bráně... Pánešek říká k Bráně.
Glum: Ne. Zpátky nepůjdeme. Tam ne. K němu ne. Nemůžou nás přinutit. Glum! Glum!
Sméagol: Ale my jsme přísahali, že budeme sloužit páneškovi miláška.
Glum: Ne. Je tam popel a prach a žízeň, a jámy, jámy, jámy. A skřeti, tisíce skřetů. A Velké oko se pořád dívá...

Legolas: Poběž, Gimli!
Gimli: Tři dny a noci pronásledování. Bez jídla. Bez odpočinku. Ani stopa po těch, co honíme, ale co čekat na holé skále.

Aragorn: (Najde sponu z pláště.) Lórienské lístky neopadávají.
Legolas: Třeba jsou ještě živí.

Legolas: Tak pojď, Gimli! Doháníme je!
Gimli: Na přespolní běhy nejsem. My trpaslíci jsme spíš sprinteři. Ohromně nebezpeční na krátkou vzdálenost!

Aragorn: Rohan, domov Pánů koní.

Aragorn: Legolasi! Co vidí tvé elfské oči?
Legolas: Skuruti se obracejí na severovýchod. Vlečou hobity do Železného pasu.

Saruman: Svět se mění. Kdo má dnes sílu postavit se vojskům Železného pasu... a Mordoru? Postavit se moci Saurona a Sarumana a spojenectví dvou věží? Společně, můj pane Saurone, budeme vládnou Středozemi.

Saruman: Starý svět shoří v ohních řemeslné práce. Lesy se vykácejí. Vznikne nový řád. Budeme pohánět stroj války mečem a kopím a železnými pěstmi skřetů.

Saruman: Koňáci vám zabrali zemi. Zahnali váš lid do hor, aby se bídně živil na skalách.
lidé z hor: (křičí) Vrazi!
Saruman: Vezměte si zpátky, co vám ukradli. Spalte každou ves.

matka: Éothaine...! Vezmi s sebou sestřičku. (Vysadí ho na koně.) Sami pojedete rychleji.
Freda: Tatínek říkal, že Garulf je na Éothaina moc velký.
matka: Poslouchej mě. Musíš jet do Edorasu a udělat poplach. Rozumíš mi?
Éothain: Ano, mami.

matka: (téměř šeptá) Jeď, dítě.

Saruman: Rohan, můj pane, je na spadnutí.

(Éomerovi muži najdou pobitou Théodredovu jízdu.)
voják: Za tohle Mordor zaplatí.
Éomer: Tihle skřeti nejsou z Mordoru.

Éowyn: Váš syn je těžce raněn, pane.
Éomer: Skřeti ho přepadli ze zálohy. Nebudeme-li bránit svou zemi, Saruman ji zabere násilím.
Gríma: To je lež. Saruman Bílý byl vždycky náš přítel a spojenec.

Éomer: (Chytne Grímu pod krkem.) Jak je to dlouho, co tě Saruman koupil? Jakou cenu ti slíbil, Grímo? Až budou všichni muži mrtví, vezmeš si svůj díl pokladu? (Grímův zrak sjede na Éowyn.) Příliš dlouho jsi pozoroval mou sestru a chodil za ní jako stín.
(Éomera od Grímy odtáhne několik mužů.)
Gríma: Moc toho vidíš, Éomere, synu Éomundův. Příliš mnoho. Jsi okamžitě vypovězen z Rohanského království... a ze všech jeho panství pod trestem smrti.
Éomer: Nemáš tu žádnou pravomoc. Tvoje příkazy nic neznamenají.
Gríma: Tenhle příkaz není ode mne. Je od krále. Dnes ráno jej podepsal.

Pipin Bral: Co dělá ten hluk?
Smíšek Brandorád: Stromy.
Pipin Bral: Cože?
Smíšek Brandorád: Pamatuješ na Starý hvozd na hranicích Rádovska? Lidi říkali, že ve vodě tam je něco, po čem stromy rostou... a ožívají.
Pipin Bral: Ožívají?
(V lese cosi zahučí.)
Smíšek Brandorád: Stromy, které umějí šeptat, mluvit spolu, dokonce se hýbat.

(Mauhúr přežvykuje kus starého chleba.)
Mauhúr: Já mám děsnej hlad. Tři dny jsme neměli nic než červavej chleba.
Snaga: Jo! Proč nám nedaj kus masa?
(Snaga se podívá na Smíška s Pipinem.)
Snaga: Co támhleti? Jsou čerstvý.
Uglúk: Nejsou k jídlu.
Grišnákh: Co jejich nohy. Ty nepotřebujou.
(Smíšek se podívá na svoje nohy.)
Grišnákh: Jsou k nakousnutí.
Uglúk: Jedeš, prevíte! (Odstrčí ho.) Ti zajatci jdou k Sarumanovi. Živí a nepoškození.
Grišnákh: Živí? Proč živí? Je s nima legrace?
Uglúk: Něco mají. Nějakou elfskou zbraň. Pán ji chce pro válku.

Pipin Bral: Myslí si, že máme Prsten.
Smíšek Brandorád: Ššš. Jakmile zjistí, že ho nemáme, je po nás.
Snaga: Jen sousto... kousek žebírka.
(Uglúk vyrazí vpřed a usekne Snagovi hlavu.)
Uglúk: Vypadá to, že se nám maso na jídelníček vrátí, hoši.

Legolas: Slunce vstává rudé. Tuto noc byla prolita krev.

Éomer: Co dělá elf, člověk a trpaslík v Jízdmarce?

Éomer: Usekl bych ti hlavu, trpaslíku, jen kdyby byla kousek výš od země.
Legolas: (Napne luk.) Zemřel bys, než by dopadla tvá rána.

Aragorn: Jsem Aragorn, syn Arathornův. Tohle je Gimli, syn Glóinův. A Legolas z Lesní říše. Jsme přáteli Rohanu a vašeho krále Théodena.
Éomer: Théoden už nerozeznává přítele od nepřítele. Ani vlastní rod.

Éomer: Má družina jsou ti, co zůstali věrní. A za to jsme vypovězeni.

Éomer: Hledejte své přátele, ale moc nedoufejte. Naděje tuto zemi opustila.

(Aragorn zjistí, že stopy hobitů vedou do Fangorského lesa.)
Gimli: Do Fangornu? Jaké šílenství je tam zahnalo?

Stromovous: Skříťata. Burárum.
Pipin Bral: On mluví, Smíšku. Ten strom mluví.
Stromovous: Strom? Já nejsem strom. Jsem ent.
Smíšek Brandorád: Pastýř stromů. Pastýř lesa.

Glum: Našel jsem to. Cestu pře močály. Skřeti ji nepoužívají. Neznají ji. Chodí mnoho mil okolo. Pojďte honem. Tiše a rychle jako stíny.

Glum: Kruťas hobitek. Je tu jedno, že máme hlad. Je mu jedno, že můžeme umřít. Ne jako pánešek. Páneškovi to není jedno. Pánešek ví. Jistě. Milášek. Jak nás jednou chytí... už nikdy nepustí.

Sam Křepelka: Tady jsou mrtvoly! Mrtvé tváře ve vodě.
Glum: Všichni mrtví. Všichni shnilí. Elfi, lidi, skřeti. Velká bitva. Dávno. Mrtvé močály. Ano, tak se jmenují. Tudy. Nechoďte za světlíšky. Teď pozor. Nebo hobiti půjdou dolů za mrtvými a rozsvítí si vlastní svíšišky.

Glum: (k imaginárnímu Prstenu) Tak jasný. Tak krásný. Náš milášek.
Frodo Pytlík: Co jsi říkal?
Glum: Pánešek má odpočívat. Pánešek potřebuje udržet sílu.

Frodo Pytlík: Kdo jsi?
Glum: Neptat se. Moje věc. Glum.
Frodo Pytlík: Gandalf mi říkal, že jsi z lidu od řeky.
Glum: (zpěvně) Srdce a ruce a kosti zebou, daleko domů a jen mráz s tebou.
Frodo Pytlík: Říkal, že jsi měl smutný život.
Glum: (zpěvně) Netuší, co je ještě čeká, když zhaslo slunce a tma je leká.
Frodo Pytlík: Kdysi ses moc nelišil od hobita, viď, Sméagole?
Glum: Jak jste mi to řekl?
Frodo Pytlík: Tak ses přece jmenoval, viď? Kdysi dávno.
Glum: Moje jméno. Moje jméno. Sméagol.

Sam Křepelka: (o nazgúlech) Já myslel, že jsou mrtví.
Glum: Mrtví? Ne, ti se nedají zabít. Ne.

Glum: Volají ho. Volají miláška.

Legolas: Ten les je prastarý. Plný vzpomínek... a hněvu. Ty stromy spolu mluví.

Aragorn: Gimli! Spusť sekyru.
(Gimli poslechne.)
Legolas: Oni cítí, příteli. Začali s tím elfové. Probouzeli stromy, učili je mluvit.

Legolas: (elfsky) Aragorne,támhle něco je!
Aragorn: (elfsky) Co vidíš?
Legolas: Blíží se Bílý čaroděj.
(Všichni tři se po sobě podívají.)
Aragorn: Nenechte ho promluvit. Zaklel by nás. Musíme být rychlí.

Gandalf Bílý: Sledujete stopy dvou hobitů.
Aragorn: Kde jsou?
Gandalf Bílý: Prošli tudy předevčírem. Potkali někoho, koho nečekali. Utěšuje vás to?
Aragorn: Kdo jsi? Ukaž se!

Aragorn: To není možné.
Legolas: Odpusť mi. Myslel jsem, že jsi Saruman.
Gandalf Bílý: Já jsem Saruman. Přesněji to, čím měl Saruman být.
Aragorn: Přece jsi padl.
Gandalf Bílý: Skrz oheň a vodu. Od nejhlubší jámy po nejvyšší vrchol jsem bojoval s Morgothovým balrogem. Až nakonec jsem svého nepřítele svrhl z hory. Zmocnila se mě tma a bloudil jsem mimo myšlení a čas. Nade mnou kroužily hvězdy a každý den byl dlouhý jako celý věk života země. Nebyl to však konec. Opět jsem v sobě pocítil život.

Gandalf Bílý: Část cesty je za vámi, začíná další. Musíme jet nejvyšší rychlostí do Edorasu.
Gimli: Do Edorasu? To není malá vzdálenost.
Aragorn: V Rohanu jsou potíže. S králem je zle.
Gandalf Bílý: A jen tak se to nezlepší.

Gimli: Takže jsme celou tu dálku běželi pronic zanic? Máme ty hobity nechat v tomhle děsném, tmavém, vlhkém, stromy zarostlém... (Stromy začnou praštět.) Chci říct okouzlujícím... docela okouzlujícím lese.
Gandalf Bílý: Smíška a Pipina nepřivedla do Fangornu náhoda. Po mnoho dlouhých let tady dřímala veliká moc. Příchod Smíška a Pipina bude jako pád kamínků, který v horách spouští lavinu.
Aragorn: V jednom ses nezměnil, drahý příteli. Pořád mluvíš v hádankách.

Gandalf Bílý: Stane se něco, co se nestalo od Starých časů. Enti se probudí... A zjistí, že jsou silní.

Gimli: Ten nový Gandalf je ještě protivnější než ten starý.

(Gandalf přivolá Stínovlase.)
Legolas: To je jeden z mearas, pokud mne nešálí zrak.
Gandalf Bílý: Stínovlas. Je to pán všech koní. A byl mi přítelem v mnohých nebezpečích.

Stromovous: Můj jeřábe, jak svítil jsi, když létem voněl svět! A na hlavě tak zlatavě ti tkvěla koruna!

Stromovous: Pod listovou střechou spavou stromy sní svůj sen, když lesní síně chladivé ve větru ševelí, přijď ke mně zpět, přijď ke mně zpět, má zem je nejlepší!

Stromovous: Na Fangornu leží stín. Blíží se zánik všech lesů.

Gandalf Bílý: Stín, který se chmuří na východě, nabírá tvar. Sauron nestrpí žádného soka. Z vrcholku věže Barad-dúr neustále vyhlíží jeho Oko. Ale ještě není tak mocný, aby neznal strach. Stále ho sžírá pochybnost. Dolehla k němu pověst, že dědic Númenoru stále žije. (Pohlédne na Aragorna.) Sauron se tě bojí, Aragorne. Bojí se toho, čím se můžeš stát.

Frodo Pytlík: Nežádám, abys šel se mnou, Same.
Sam Křepelka: Já vím, pane Frodo.

Sam Křepelka: (o Mordoru) Tam nás asi neschovají ani tyhle elfské pláště.

Frodo Pytlík: Nenoste mu ho. Chce miláška. Pořád ho hledá. A milášek chce zpátky k němu. (Spíše sám k sobě.) Ale my mu ho nesmíme dát.

Glum: Hodný Sméagol vždycky pomáhá.

Pipin Bral: Měl jsem v noci nádherný sen. Viděl jsem veliký sud plný dýmkového koření.

Smíšek Brandorád: Jsi větší!
Pipin Bral: Kdo?
Smíšek Brandorád: Ty!
Pipin Bral: Než co?
Smíšek Brandorád: Než já!
Pipin Bral: Vždycky jsem byl větší než ty.

Stromovous: (o stromech) Zbylo příliš málo entů na to, abychom je zvládli.
Pipin Bral: Proč je vás tak málo, když žijete tak dlouho? Existují entí děti?
Stromovous: Burarum. Už strašně dlouhé roky nebyla žádná enťata.
Smíšek Brandorád: A proč?
Stromovous: Ztratili jsme entky.
Pipin Bral: Ale to je mi líto. Jak pomřely?
Stromovous: Ony nepomřely. Ztratili jsme je. A teď je nemůžeme najít.

Stromovous: Neviděli jste náhodou entky v Kraji?
Smíšek: Myslím že ne. A ty, Pipie?
Pipin Bral: Jak vypadají?
Stromovous: Já už si nevzpomínám.

(Théodred zemřel.)
Gríma Červivec: Chápu, že je těžké se s tím smířit. (Položí jí ruku na rameno.) Zejména teď, když tě opustil bratr.
Éowyn: (Vytrhne se mu.) Nech mě, hade! Chci být sama.
Gríma Červivec: Ale vždyť jsi sama. Kdo ví, co sji říkala do tmy... v hořkém nočním bdění, když se celý tvůj život jakoby scvrkal. Stěny okolo tvé besídky se okolo tebe svírají. Kotec, kam zavřeli divokého tvora. Tak krásná. Tak studená. Jako časné raní jitro, v němž zůstává zimní chlad.
Éowyn: Tvá slova jsou jed.

(Gimli, Legolas a Aragorn přijedou do Edorasu.)
Gimli: Veselo jako v márnici.

Gandalf Bílý: (na Grímu) Buď zticha. Nech ten svůj rozeklaný jazyk za zuby. Neprošel jsem ohněm a smrtí, abych se přel s nejapným červem.

(Skrz Théodena mluví Saruman.)
Gandalf Bílý: Naslouchej mi. Zprošťuji tě zakletí.
Théoden: Tady nemáš žádnou moc, Gandalfe Šedý.
(Gandalf shodí plášť a ukáže bílou barvu.)
Gandalf Bílý: Vysaji tě, Sarumane, jako se vysává jed z rány.

(Skrz Théodena mluví Saruman.)
Théoden: Když odejdu, Théoden zemře.
Gandalf Bílý: Mě jsi nezabil a jeho také nezabiješ.
Théoden: Rohan je můj.

Théoden: Tvou tvář znám. Éowyn.

Théoden: Poslední dobou jsem měl temné sny.

Gandalf Bílý: Tvé prsty by si lépe připomněly svou starou sílu, kdyby svíraly meč.

Gríma Červivec: Já jsem vám vždycky jen sloužil, můj pane.
Théoden: Tvé mastičkářství by ze mne za chvíli udělalo čtvernožce!

Théoden: Simbelmyne. Vždycky rostla na hrobech mých předků. Nyní pokryje hrob mého syna. Běda, že jsem se dožil těchto zlých dnů.. Mladí hynou a staří zůstávají. Proč jsem se dožil posledních dnů svého domu?

Théoden: Rodiče by neměli pochovávat své dítě.

Gandalf Bílý: (o Théodredovi) Zaživa byl silný. Jeho duch si najde cestu do síní tvých otců. Westu hal. Fërthu, Théodred. Fërthu.

Éowyn: Nebyli varováni. Nebyli ozbrojeni. Nyní jdou divocí lidé Západním úvalem a vše pálí. Stohy, chaloupky i stromy.

Gandalf Bílý: Šedý poutník. Tak mi říkávali. Po tři sta lidských životů již chodím po Zemi a nyní nemám čas.

Gandalf Bílý: Čekej mě na úsvitu pátého dne. Za úsvitu se dívej na východ.

(Aragorn uklidnil Brega.)
Éowyn: Slyšela jsem o kouzlech elfů. Ale nečekala jsem je od Hraničáře ze Severu. Mluvíš jako jeden z nich.
Aragorn: Byl jsem vychováván v Roklince. Nějaký čas.

Gríma Červivec: S čarodějem přišli ještě tři. Elf, trpaslík a člověk.

Saruman: Ten člověk... byl z Gondoru.
Gríma Červivec: Ne, ze Severu. Jeden z těch dúnadanských Hraničářů, myslím. Oblečený byl bídně. Přesto měl zvláštní prsten. Dva hady se smaragdovýma očima. Jeden požíral druhého, s korunkou ze zlatých květů.
(Saruman nalistuje v knize obrázek.)
Saruman: Barahirův prsten. Takže Gandalf Šedoplášť si myslí, že našel Isildurova dědice. Ztraceného krále Gondoru. Hlupák. Ten rod zanikl už před lety.

Aragorn: Dovedeš zacházet s mečem.
Éowyn: Naučily jsme se to už dávno. Bez meče můžeme vždy mečem padnout. Nebojím se smrti ani bolesti.
Aragorn: Čeho se bojíš, má paní?
Éowyn: Klece. Zůstat za mřížemi, dokud se s nimi zvyk a stáří nesmíří. A dokud veškerá naděje na hrdinství nezmizí v nedohlednu.
Aragorn: Jsi dcera králů, rohanská štítonoška. Nemyslím, že ti to bude souzeno.

Glum: My ho chceme. My ho potřebujeme. Musíme mít miláška. Ukradli nám ho. Slídilové hobití. Oškliví. Zrádní. Falešní.
Sméagol: Ne. Pánešek ne.
Glum: Ano, milášku. Falešní. Ošidí tě, ublíží ti, obelžou!
Sméagol: Pánešek je můj přítel.
Glum: Nemáš žádné přátele. Nikdo tě nemá rád.
Sméagol: Neposlouchám...
Glum: Jsi lhář a zloděj.
Sméagol: Ne.
Glum: Vrah.

(Glumova samomluva mezi jeho egem a item.)
Sméagol: (plačtivě) Jdi pryč.
Glum: Jít pryč?
Sméagol: Nenávidím tě...
Glum: Kde bys byl beze mě? Glum! Já nás zachránil. Já. Díky mně jsme naživu!
Sméagol: Už ne.
Glum: Co jsi říkal?
Sméagol: Pánešek se teď o nás stará. My tě nepotřebujeme.
Glum: Cože?
Sméagol: Jdi pryč a už se nevracej.
Glum: Ne.
Sméagol: Jdi pryč a už se nevracej. Jdi pryč a už se nevracej. (Rozhlédne se.) My jsme mu řekli, aby šel pryč. A on jde pryč, milášku. Pryč! Pryč... Sméagol je svobodný!

(Sméagol kňučí u králičího guláše.)
Sméagol: Co to dělá? Pitomý tlustý hobit. Kazí je.
Sam Křepelka: Co můžu zkazit? Není na nich skoro žádné maso.

Sam Křepelka: (zasněně) Nádherné, zlaté hranolky s pěkným kouskem smažené ryby. (Sméagol znechuceně odplivne.) To bys ani ty neodmítl.
Sméagol: Ale jo, odmítli bysme. Kazit krásnou rybišku. Dej nám ji syrovou, aby se ještě kroutila. Hranolky si nech!
Sam Křepelka: Ty jsi ztracený.

Frodo Pytlík: Kdo to je?
Sméagol: Zlí lidi. Slouží Sauronovi. Volá je do Mordoru. Temný pán k sobě povolává všecky vojska. Už to dlouho nebude trvat. Brzo bude připravený.
Sam Křepelka: Na co?
Sméagol: Na válku. Poslední válku, která přikryje celý svět stínem.

Frodo Pytlík: Už jsme se tu dlouho zdrželi.

Frodo Pytlík: Jsme vázáni tajným poselstvím. Ti, kdo stojí proti nepříteli, by nám neměli překážet.
Faramir: Nepříteli? (Obrátí mrtvolu.) Jeho smysl pro povinnost možná nebyl menší než tvůj.

Faramir: Přemýšlíš, jak se jmenuje... a odkud přišel. A jestli měl opravdu zlé srdce. Jaké lži nebo hrozby ho vyvedly z domova na tenhle dlouhý pochod. Jestli by tam byl radši nezůstal... v míru.

Gimli: (k Éowyn) Je to pravda. Moc trpasličích žen se nevidí. A jsou nám tak podobné, že si je často pletou s mužskými.
(Éowyn se tázavě ohlédne.)
Aragorn: (tiše) To ty vousy.
(Naznačí.)
Gimli: A tak vznikla pověra, že žádné trpaslice neexistují a že trpaslíci prostě vyskakují z děr v zemi.

Théoden: Už dlouho jsem neviděl svou neteř usmát se. Byla děvčátko, když jejího otce přivezli mrtvého. Skoleného skřety. Dívala se, jak její matka umírá žalem. Pak zůstala sama, aby se starala o krále a strachovala se o něj. Odsouzena obsluhovat starce, který ji měl milovat jako otec.

Éowyn: Můj strýc mi pověděl něco zvláštního. Říkal, že jsi vyjížděl do války s mým dědečkem Thengelem. Ale to se určitě mílí.
Aragorn: Král Théoden má dobrou paměť. Tenkrát byl ještě malé děcko.
Éowyn: Tak to ti musí být nejmíň šedesát.
(Aragorn se pousměje.)
Éowyn: Sedmdesát?
(Aragorn mlčí.)
Éowyn: Přece ti není osmdesát!
Aragorn: Osmdesát sedm.
Éowyn: (šokovaně) Ty jsi Dúnadan. Potomek Númenorejců požehnaný dlouhým životem. Říkalo se, že z vašeho rodu zbyla jen pověst.
Aragorn: Zbylo nás málo. Severní království bylo už dávno zničeno.

(Vzpomínka na Arwen.)
Arwen: Světlo Večernice neroste ani neslábne. Je mé a dám je, komu chci. Jako své srdce. Spi.
Aragorn: Spím. (Otevře oči a vidí Arwen.) Tohle je sen.
Arwen: Pak je to hezký sen.

(Vzpomínka na Arwen.)
Aragorn: (elfsky) Jednou jsi mi říkala, že tento den přijde.
Arwen: (elfsky) Tohle není konec, to je počátek. Musíš s Frodem. To je tvá cesta.
Aragorn: (elfsky) Má cesta je přede mnou skryta.
Arwen: (elfsky) Už ti leží před nohama. Teď nemůžeš zakolísat.
Aragorn: Arwen.
Arwen: (elfsky) Nedůvěřuješ-li ničemu jinému, důvěřuj tomuhle. (Položí ruku na přívěsek.) Důvěřuj nám.

(Aragornova vzpomínka.)
Elrond: Náš čas tady končí. Arwenin čas končí. Nech ji odejít. Nech ji nastoupit na loď na Západ. Nech ji odnést svou lásku k tobě do Zemí neumírajících. Tam se bude stále zelenat.
Aragorn: Ale nebude víc než vzpomínkou.
Elrond: Nenechám tu svou dceru zemřít.
Aragorn: Zůstává tu, protože stále doufá.
Elrond: Zůstává kvůli tobě! Patří ke svému lidu.

(Aragornova vzpomínka.)
Arwen: (elfsky) Takhle chceš odejít? Myslel jsi, že se vytratíš za svítání - nepovšimnut?
Aragorn: (elfsky) Už se nevrátím.
Arwen: (elfsky) Podceňuješ své umění v boji. Vrátíš se.
Aragorn: (elfsky) Nemluvím o smrti v boji.
Arwen: (elfsky) O čem tedy mluvíš?
Aragorn: (elfsky) Můžeš žít jinak, daleko od války, zármutku, zoufalství.
Arwen: Proč to říkáš?
Aragorn: Jsem smrtelník. Ty jsi z elfského rodu. Byl to sen, Arwen. Nic víc.
Arwen: Nevěřím ti.
(Aragorn jí podá přívěsek.)
Aragorn: Tohle patří tobě.
Arwen: Byl to dar. Nech si ho.

(Éowyn se ptala na ženu, od které dostal Aragorn přívěsek.)
Aragorn: Odplouvá do Zemí neumírajících se všemi zbylými z jejího rodu.

Gimli: Nastav tvářičku mé sekeře.

(Legolas zastřelí vrrka.)
Gimli: Tenhle byl můj!

Éowyn: Pan Aragorn... Kde je?
Gimli: Padl.

Gríma Červivec: Helmův žleb má jednu slabinu. Jeho vnější hradba je z pevné skály, ale dole je malý, otvor, odvodňovací stoka.

Saruman: Tuto noc se země zbarví rohanskou krví.

Saruman: Už nebude žádný úsvit lidstva.

Stromovous: Byly časy, kdy Saruman chodíval po mých lesích. Ale teď má v hlavě jen kov a kola. Rostliny už ho nezajímají.

Smíšek Brandorád: Začala válka.

Arwen: Kéž tě chrání milost Valar.

Elrond: (elfsky) Arwen. Je čas. Lodě odplouvají do Valinoru. Odejdi, než bude pozdě.
Arwen: Už jsem si zvolila.
Elrond: On se nevrátí. Proč tady otálíš, když není naděje?
Arwen: Pořád je naděje.

Elrond: I když Aragorn přežije tuto válku, stále budete odloučeni. I když Sauron prohraje, Aragorn bude králem a tvé sny se splní, on bude přesto muset okusit hořkost smrtelnosti. Ať mečem nebo pomalým chátráním, během času Aragorn zemře. A žádná útěcha ti neusnadní nést bolest z jeho odchodu. On dojde smrti, obraz nádhery králů lidí, v nezkalené slávě před rozpadem světa. Ale ty, má dcero, zůstaneš ve tmě a v pochybnostech, jako soumrak v zimě, jenž přichází bez hvězd. Zde budeš dlít se svým zármutkem pod vadnoucími stromy... dokud se svět nepromění a dlouhé roky tvého života neskončí. Arwen. Tady tě nečeká nic, jen smrt. (elfsky) Cožpak mě také nemáš ráda?
Arwen: (elfsky) Mám tě ráda, otče.

Galadriel: (elfsky) Svět se změnil. Cítím to ve vodě, cítím to v půdě a cítím to ve vzduchu. (obecnou řečí) Moc nepřítele roste. Sauron použije svou loutku Sarumana, aby zničil lid Rohanu. Vojsko Železného pasu bylo vypuštěno. Sauronovo oko se nyní obrací ke Gondoru, poslednímu svobodnému lidskému království. Jeho válka přijde na tuto zemi rychle. Cítí, že Prsten je blízko. Síla toho, kdo jej nese, slábne. Frodo začíná v srdci chápat, že to poslání si vyžádá jeho život. To víš. Předvídal jsi to. To nebezpečí jsme na sebe vzali všichni. V houstnoucí tmě vůle Prstenu sílí. Usilovně se snaží najít si cestičku zpátky do rukou lidí. Lidí, kteří se tak snadno nechají svést jeho mocí. Mladému gondorskému kapitánovi stačí jen natáhnout ruku, vzít Prsten a svět padne.

Galadriel: Čas elfů minul. Ponecháme Středozem jejímu osudu? Necháme je stát samotné?

Faramir: Prý jste skřetí špehové.
Sam Křepelka: Špehové? Tak počkat.
Faramir: Když nejste špehové, kdo jste? Mluvte.
Frodo Pytlík: Jsme hobiti z Kraje? Já se jmenuji Frodo Pytlík. A tohle je Samvěd Křepelka.
Faramir: Tvůj tělesný strážce?
Sam Křepelka: Jeho zahradník.

Frodo Pytlík: Vyšli jsme z Roklinky se sedmi společníky. Jednoho jsme ztratili v Morii. Dva byli z mého rodu, byl tam také trpaslík, elf a dva lidé. Aragorn, syn Arathornův, a Boromir z Gondoru.
Faramir: Ty jsi Boromirův přítel?
Frodo Pytlík: Ano. Já ano.
Faramir: Zarmoutí tě tedy, když uslyšíš, že je mrtev.
Frodo Pytlík: Mrtev? Jak? Kdy?
Faramir: Doufal jsem, že mi to povíš ty jako jeho společník.

(Faramirova vzpomínka.)
Boromir: Toto město kdysi bývalo klenotem našeho království. Bylo tu plno světla, krásy a hudby. A zase bude! Ať si mordorská vojska dobře zapamatují: Už nikdy nepadne země mého lidu do rukou nepřítele. Toto město Osgiliath pro sebe zabírá Gondor!

(Faramirova vzpomínka.)
Faramir: Pěkný proslov. Výstižný a stručný.
Boromir: Zbude víc času na pití!

(Faramirova vzpomínka.)
Denethor: Říkají, že prý jsi přemohl nepřítele skoro sám.
Boromir: Přehánějí. Vítězství patří i Faramirovi.

(Faramirova vzpomínka.)
Boromir: Neuznáváš žádné jeho zásluhy, a přitom se snaží plnit tvou vůli. Miluje tě, otče.
Denethor: Neobtěžuj mě s Faramirem, vím, k čemu se hodí. Skoro k ničemu. Jsou tu naléhavější věci. Elrond z Roklinky svolal schůzku. Nechce říct proč, ale já uhodl. Proslýchá se, že se našla zbraň nepřítele.
Boromir: Jeden Prsten. Isildurova zhouba.
Denethor: Padla do rukou elfů. Každý se jí bude domáhat - lidé, trpaslíci, čarodějové. To nemůžeme připustit. Ta věc musí přijít do Gondoru.
Boromir: Do Gondoru.
Denethor: Je nebezpečná, já vím. Prsten se vždycky bude snažit zkazit srdce menších lidí. Ale ty, ty jsi silný. A naše nouze je veliká. Naše krev teče, naši lidé umírají.

Sméagol: (zpěvně) Voda nás chladí, to máme rádi a slaďoušce chutná, v ní na nás čeká rybiška měkká a slaďoušce chutná.

(Faramir se snaží domluvit s Sméagolem, ten se mu před očima změní zpět v Gluma.)
Faramir: Kam je vedeš? Odpověz.
Glum: Sméagole? (Sméagol pláče.) Proč pláčeš, Sméagole?
Sméagol: (plačtivě) Kruťasi nám ubližují. Pánešek nás ošidil.
Glum: Ovšemže. Říkal jsem ti, že šidí. Že je falešný.
Sméagol: (plačtivě) Pánešek je nás přítel.
Glum: Pánešek nás zradil.
Sméagol: (plačtivě) Ne. To není naše věc. Nech nás.
(Glum se začíná se rozčilovat.)
Glum: Špinaví hobiti! Ukradli nám to!
Sméagol: (plačtivě) Ne. Ne.
Faramir: Co ukradli?
Glum: (naštvaně) Mého miláška!

Sam Křepelka: Použijte Prsten, pane Frodo. Jen tentokrát. Nasaďte si ho. Zmizte.
Frodo Pytlík: Nemůžu. Měl jsi pravdu, Same. Pokoušel ses mi to říct, ale... Mrzí mě to. Prsten se mě zmocňuje, Same. Jestli si ho nasadím, on mě najde. Uvidí mě.

Sam Křepelka: Dost! Nechte ho být! Copak nechápete? On ho musí zničit! Proto jdeme do Mordoru. K Ohnivé hoře!

Faramir: Prsten půjde do Gondoru.

Aragorn: (elfsky) Výborně, Brego, můj příteli.

Gimli: (na Aragorna) Ty jsi ten nejšťastnější a nejzbrklejší člověk, jakého znám.

Legolas: (elfsky) Jdeš pozdě. (obecnou řečí) Vypadáš strašně.
(Vrátí mu přívěsek.)
Aragorn: (elfsky) Děkuji ti.

Théoden: Říkáš velké vojsko?
Aragorn: Celý Železný pas se vyprázdnil.
Théoden: Kolik jich je?
Aragorn: Nejmíň deset tisíc.
Théoden: Deset tisíc?
Aragorn: Je to vojsko je vychované pro jediný účel - aby zničilo svět lidí. Do setmění jsou tu.

Théoden: Žádné vojsko ještě neprorazilo zeď ani nevstoupilo do Hlásky.
Gimli: Tohle není žádná sebranka tupých skřetů. Jsou to skuruti. Mají silné brnění a široké štíty.
Théoden: Byl jsem v mnoha válkách, mistře trpaslíku. Vím, jak bránit hrad.

Théoden: Rozbijí se o tuto pevnost jako voda o skálu. Sarumanovy hordy budou plenit a pálit, to už jsme viděli. Obilí se dá znovu zasít, domy znovu postavit. Uvnitř těchto hradeb jim odoláme.
Aragorn: Nepřicházejí zničit rohanskou úrodu a vesnice. Přicházejí zničit tento lid. Do posledního dítěte.
(Théoden ho k sobě přitáhne.)
Théoden: (šeptá) Co bys ode mne chtěl? Podívej se na mé muže. Jejich odvaha visí na vlásku. Má-li to být náš konec, chtěl bych, aby stál za vzpomínání.

Stromovous: My enti se už dlouho nestaráme o války lidí a čarodějů. Ale nyní se chystá něco, co se nestalo už celý věk. Entí sraz.
Smíšek Brandorád: Co to je?
Stromovous: Shromáždění.
Smíšek Brandorád: Shromáždění čeho?
(Odevšad přijdou enti.)

Stromovous: Musíme rozhodnout, jestli enti půjdou do války.

Éowyn: Aragorne! Mám prý jít s ženami do jeskyní.
Aragorn: To je čestný úkol.
Éowyn: Starat se o děti, opatřit jídlo a postele, až se muži vrátí. Co je to za čest?
Aragorn: Má paní, může přijít čas statečnosti bez slávy. Ke komu pak bude váš lid vzhlížet jako k poslední ochraně?

Éowyn: Dovol mi stát po tvém boku.
Aragorn: Nemám moc to zařídit.
Éowyn: Ostatním nenařizuješ, aby zůstali! Bojují po tvém boku, protože se s tebou nechtějí rozloučit. Protože tě milují.

Aragorn: Sedláci, kováři, podomci. To nejsou žádní vojáci.
Gimli: Většina viděla už mnoho zim.
Legolas: Anebo málo. Podívejte, mají v očích strach. (elfsky) A právem. Tři sta... proti deseti tisícům!
Aragorn: (elfsky) Mají větší naději než v Edorasu.
Legolas: (elfsky) Aragorne, nemohou vyhrát. Všichni zemřou.
Aragorn: Pak zemřu jako jeden z nich!

Gamling: Vaši muži vás budou následovat kamkoli, až do konce, můj pane.
Théoden: Kamkoli, až do konce. Kde je teď jezdec a kůň? Kde je roh, který pěje? Jako déšť na horách přešly a jako větérek v louce.

Théoden: Na Západ odešly naše dny, přes kopce... do stínu.

(Gimli si obléká kroužkovou košili dělanou na člověka.)
Gimli: Kdybychom měli čas, nechal bych si to upravit. (Pustí košili, ta je mu strašlivě dlouhá.) Je mi to trochu těsné přes prsa.

Legolas: To není skřetí roh.

Haldir: Přináším vzkaz od Elronda z Roklinky. Elfové a lidé bývali spojenci. Bojovali a umírali jsme společně. Přicházíme dodržet spojenecký slib.

(Gimli nevidí přes hradby.)
Gimli: Mohli jste vybrat lepší místo.

Aragorn: (elfsky) Nemějte s nimi slitování, oni ho mít nebudou!

(Gimli nadskakuje, aby viděl přes hradby.)
Gimli: Co se tam děje?
Legolas: Mám ti to vyprávět? Nebo ti mám najít nějakou bednu?

Aragorn: (elfsky) Žebříky!
Gimli: Výborně!

(Skřeti právě překonali hradby a trpaslík Gimli, soutěžící s elfem Legolasem, dva zabil.)
Gimli: (nadšeně) Legolasi, už mám dva!
Legolas: (nevzrušeně) Já devatenáct.

Gimli: Žádný špičatý ucho mě nepřekoná.

Stromovous: Právě jsme se dohodli.
(Odmlčí se. Hobiti chvíli čekají.)
Smíšek Brandorád: Ano?
Stromovous: Sdědil jsem entímu srazu vaše jména a shodli jsme se, že nejste skřeti.

Pipin Bral: Máme Kraj. Třeba bychom měli jít domů.
Smíšek Brandorád: Ohně z Železného pasu spálí lesy i v Bralsku a Rádovsku. A všechno, co bývalo zelené a dobré, bude pryč. Kraj zanikne, Pipine.

Gimli: Tak pojď, dostaneme je.
Aragorn: Je to daleko.
Gimli: Hoď mě.
Aragorn: Cože?
Gimli: Nedoskočím tak daleko! Musíš mě hodit. Elfovi to neříkej.
Aragorn: Ani slovo.

Stromovous: Vždycky jdu rád na jih.

Frodo Pytlík: Prsten Gondor nezachrání. Má jen moc ničit. Prosím, nechte mě jít.

(Stromovous přišel s Pipinem a Smíškem na místa, která zničili skřeti z Železného pasu.)
Stromovous: Mnohé z těch stromů byly mí přátelé. Znal jsem je od semínka.
Pipin Bral: To je mi líto, Stromovousi.
Stromovous: Měly své hlasy.

Stromovous: Na tuhle zradu není v žádném jazyce dost silná kletba.

Pipin Bral: Podívej! Stromy! Pohybují se!
Smíšek Brandorád: Kam jdou?
Stromovous: Mají nějaké jednání se skřety.

Stromovous: Pojďte, přátelé moji. Enti jdou do války. Možná to bude náš konec. Poslední pochod entů.

Sam Křepelka: Pane Frodo?
Frodo Pytlík: On ho přivolává, Same. Jeho Oko mě už skoro vidí.

(Faramir poslal hobity k Denethorovi.)
Sam Křepelka: (naštvaně) Chcete vědět, co se stalo Boromirovi? Chcete vědět, proč zemřel váš bratr? Pokusil se vzít Frodovi Prsten, ač přísahal, že ho bude chránit! Pokusil se ho zabít! Prsten zatemnil vašemu bratrovi rozum!

Sam Křepelka: Pane Frodo?
Frodo Pytlík: Jsou tady. Už přišli.
Faramir: Nazgúl!

Théoden: Pevnost je dobyta. Je po všem.
Aragorn: Říkal jsi, že pevnost nepadne, dokud ji tví muži brání. Oni ji stále brání! Umírají při její obraně!

Aragorn: Vyjeď se mnou. Vyjeďme proti nim.
Théoden: Za smrtí a slávou.
Aragorn: Za Rohan. Za tvůj lid.

Gandalf Bílý: Král Théoden stojí sám.
Éomer: Ne sám. Rohirové!

Frodo Pytlík: Nedokážu to.
Sam Křepelka: Já vím. Všechno je špatně. Ani bychom tu neměli být. Ale jsme tady. Je to jako ve velkých příbězích pane Frodo. V těch důležitých. Byly plné tmy a nebezpečí. Člověk někdy nechtěl znát konec, protože nemohl být šťastný. Jak by mohl svět zůstat, jaký býval, když se stalo tolik zla? Ale nakonec stín pomine. I stín musí skončit. Přijde nový den. A až vysvitne slunce, bude svítit tím jasněji. To byly příběhy, které v člověku zůstaly, které něco znamenaly. I když byl člověk ještě malý a nechápal proč. Ale myslím pane Frodo, že teď chápu. Už vím. Lidi v nich měli dost možností vrátit se, ale nevrátili se. Šli dál, protože se něčeho drželi.
Frodo Pytlík: Čeho se držíme my, Same?
Sam Křepelka: V tomhle světě ještě je dobro, pane Frodo. Stojí za to o něj bojovat.

velitel: Znáš zákony své vlasti. Zákony svého otce. Necháš-li je jít, propadneš životem.
Faramir: Propadl jsem tedy. Propusť je.

Legolas: Konečný počet - čtyřicet dva.
Gimli: Čtyřicet dva? Na ušaté elfské princátko to není špatné. Já už jich mám v kapse třiačtyřicet.
(Legolas střelí šíp do skřeta, na kterém Gimli sedí.)
Legolas: Třiačtyřicet.
Gimli: Ten už byl mrtvý.
Legolas: Ještě sebou škubal.
Gimli: Škubal sebou, protože měl v mozku zaraženou mou sekyru!

(Saruman stojí na balkóně a nevěřícně zírá dolů.)
Smíšek Brandorád: Nevypadá moc šťastně, co?
Pipin Bral: Ani trochu, Smíšku.
Smíšek Brandorád: Přesto by odtamtud shora byl docela pěkný výhled. To ano. Je to parádní sídlo.

Smíšek Brandorád: Svět se vrátil k normálu.
Pipin Bral: Kdepak. Mám děsný hlad.

Smíšek Brandorád: Dolanské listí. Nejlepší dýmkové koření v Jižní čtvrtce.
Pipin Bral: To je perfektní. Každému jeden soudek. (Zarazí se.) Nepodělíme se o něj se Stromovousem?
Smíšek Brandorád: Podělit se?! (Zamyslí se.) To ne. Odumřelé rostliny, víš. Myslím, že by to nepochopil. (šeptem) Co kdyby to byl vzdálený příbuzný?
(Pipin chvíli nechápavě hledí na Smíška. Pak se mu obličej rozzáří.)
Pipin Bral: Chápu. Nebuďme zbrklí.
Smíšek Brandorád: Přesně.

Sam Křepelka: Kapitáne Faramire... Ukázal jste, co jste zač, pane. Z těch nejlepších.

Faramir: Kudy půjdete, až se dostanete do lesů?
Frodo Pytlík: Glum říká, že je tam stezka, nedaleko Minas Morgul, která stoupá strmě do hor.
Faramir: Cirith Ungol? (Chytí Gluma za krk a přitiskne ho na zeď.) Tak se jmenuje?
Glum: Ne. Ne! (Faramir zesílí stisk.) Ano.
Faramir: Frodo, v průsmycích nad Minas Morgul prý sídlí nějaká temná hrůza. Tamtudy nemůžete jít.
Glum: Je to jediná cesta. Pánešek říká, že musíme do Mordoru, tak to musíme zkusit.
Frodo Pytlík: Musím.
Faramir: Jdi, Frodo. Jdi s dobrou vůlí všech lidí.
Frodo Pytlík: Děkuji.

Gandalf Bílý: Bitva o Helmův žleb skončila. Bitva o Středozem teprve začne.

Sam Křepelka: Rád bych věděl, jestli se o nás někdy bude vyprávět nebo zpívat.
Frodo Pytlík: Cože?
Sam Křepelka: Jestli lidi někdy řeknou: "Vyprávěj o Frodovi a Prstenu." A já řeknu: "Ano! Ten příběh mám moc rád." "Frodo byl ohromně statečný, viď, tati?" "Ano, hošku. Nejslavnější ze všech hobitů. A to je co říct."
Frodo Pytlík: Ale vynechal jsi jednu z hlavních postav - Udatného Samvěda. Vyprávěj nám víc o Samovi. (zvážní) Frodo by se bez Sama daleko nedostal.
Sam Křepelka: Pane Frodo, nedělejte si legraci. Já to myslel vážně.
Frodo Pytlík: Já taky.

(Glumova samomluva.)
Sméagol: Pánešek? Pánešek se o nás stará. Pánešek by nám neublížil.
Glum: Pánešek porušil slib.
Sméagol: Neptej se Sméagola. Chudášek Sméagol.
Glum: Pánešek nás zradil. Zlý. Šidí. Falešný. Měli bysme mu zakroutit krk. Zabít ho! Zabít! Zabít je oba! A pak si vezmeme miláška a my budeme pánešek!
Sméagol: Ale ten tlustý hobit ví. Pořád má pozorné oči.
Glum: Tak mu je vypíchneme. Vypíchneme mu oči a bude se muset plazit.
Sméagol: (nadšeně) Jistě...
Glum: Zabijeme je oba.
Sméagol: (nadšeně) Jistě. (vyděšeně) Ne! Ne! Je to moc nebezpečné...
(Volá ho Frodo a Sam.)
Glum: Mohli bysme to nechat na ní.
Sméagol: Ano, ona by mohla.
Glum: Ano, milášku, mohla by. A pak si ho vezmeme, až budou mrtví.
Sméagol: (nadšeně) Až budou mrtví.