Jane Smithová: Proč mám holčičí pistoli?

(John se pere s Jane v domě.)
John Smith: Pereš se jak ženská.

John Smith: Ti lidé na naší svatbě nebyli tvoji rodiče?
Jane Smith: Ne, to byli zaplacení herci.

Jane Smithová: Ještě naživu, brouku?

John Smith: Podala bys mi sůl?
Jane Smithová: Je uprostřed stolu.
John Smith: Přímo uprostřed?
Jane Smithová: Mezi tebou a mnou.

John Smith: Kolik jich bylo?
Jane Smithová: Záleží na tom?
John Smith: Mám začít?
Jane Smithová: Dobře.
John Smith: Přesnej počet nevím, ale řekl bych tak přes padesát, přes šedesát. Mám dost zkušeností, ale důležitý je...
Jane Smithová: Třistadvanáct.
John Smith: Třistadvanáct? Jakto?
Jane Smithová: Občas byli dva.
(John se dotčeně šklebí.)
Jane Smithová: Drahý?
John Smith: Ne, teď ne.

(John se řítí v autě, které nikdo neřídí, do křoví.)
John Smith: Musíme si promluvit...

(John a Jane ujíždí před zabijáky a svěřují se.)
John Smith: Asi bych ti to měl říct... Už jsem byl jednou ženatý.
(Jane dupne na brzdu.)
John Smith: Co to do tebe zas vjelo?
Jane Smithová: Nepamatuješ se? To ty.
John Smith: Opil jsem se v Las Vegas. Přestaň.
Jane Smithová: V tom případě je to polehčující okolnost? Jak se jmenuje a jaké má číslo pojistky?
John Smith: Ne, nemůžeš jí zabít.

John Smith: Máme problém.
Eddie: Problém? Ten mají feťáci. Vy jste v loji!

(John je uvězněný ve výtahu, na který Jane umístila bombu.)
Jane Smithová: Slib, že zmizíš z města, jinak to odpálím.
John Smith: Dobře. Vzdávám to. Odpal to.
Jane Smithová: Cože?
John Smith: Dělej, odpal to.
Jane Smithová: Myslíš, že to neudělám?
John Smith: Jo, myslím, že ne.
Jane Smithová: Dobře. Pět... Čtyři... Poslední slova?
John Smith: Ty závěsy jsou hnusný.
Jane Smithová: Sbohem Johne...

Jane Smith: Dáš si fazolky?
John Smith: Ne, děkuju.
Jane Smith: Trochu si dáš.

(Závěrečná bitka v supermarketu. Jane vrhá nože na nepřátele a trefí Johna do nohy.)
Jane Smithová: (nevinně) Promiň.
John Smith: O tom si promluvíme pak.

John Smith: Nemůžu uvěřit, že jsem na svatbu přivedl pravý rodiče...

Eddieho matka: Eddie!
Eddie: Mami! Tohle mi nedělej! Máme pohotovost! Uvědomuješ si, že jsem tě mohl zabít?!
Eddieho matka: To je fuk!

John Smith: Už dvakrát ses mě pokusila zabít!
Jane Smithová: Ale prosím tě, vždyť to byla jen malá bomba!

John Smith: Ty víš, že nikam neuteču.
Jane Smithová: Tos řekl přesně. Sedíš v ocelové krabici a pod sebou máš celých sedmnáct pater vzduchu!

psycholog: Druhá schůzka. Vypadá to, že jste sám. Proč jste přišel?
John Smith: Vlastně ani nevím. Tak znovu, svou ženu miluju. Chci, aby byla šťastná. Aby se jí dařilo. Ale občas bych ji...
(Naznačí uškrcení.)

(Psycholog se ptá Johna a Jane na to, kolikrát mají pohlavní styk.)
psycholog: Co tenhle týden?
John Smith: Včetně víkendu?

psycholog: Jak často máte pohlavní styk?
Jane Smithová: Té otazce nerozumím.
John Smith: Jo, já taky ne.
Jane Smithová: Jeden bod je za málo nebo za nic, protože čistě technicky... Za nic by byla nula.

(John a Jane ujíždějí před agenty autem. John chce střílet na jejich vozy.)
Jane Smithová: Je to pancíř!
(John vystřelí.)
John Smith: Je to pancíř!

(Johna a Jane chcou zabít jejich zaměstnavatelé.)
John Smith: Mám čtyřicet osm hodin na to, aby tě zabil.
Jane Smithová: Nápodobně.
John Smith: Ježiši, kde je ta důvěra?
Jane Smithová: A cos čekal?

Jane Smithová: Takže chodit umí. Umí to taky tančit?

John Smith: Míříš hůř než vaříš, miláčku. A to je co říct.

Eddie: Mohl by jste ho přestat mlátit? Něco blábolí!
(John říká Eddiemu o Jane.)

(Jane koupila nové závěsy.)
Jane Smithová: Když se ti nelíbí, můžu je vrátit.
John Smith: Nelíbí se mi.
Jane Smithová: Zvykneš si.