Igor Hnízdo: Na tuto školu dávají učitele za trest. Do vašeho rajonu, jak mi bylo řečeno, se před válkou odvažovali policisté pouze na koních a vždy ve dvou!

Rosenheim: Bít se nesmí, se řekne doma.
Igor Hnízdo: Má pravdu ten chlapec. Tělesné tresty jsou na našich školách nepřípustné. Až na jednu výjimku. A tou je tato třída! Třída, která přivede svou učitelku do blázince, se naopak bít musí. A je na to výnos ministerstva školství. Jestli vás to zajímá, je to výnos číslo 284/c/1945.

spolupracovník Součka: Co mi neseš, Kamile?
Eda Souček: Vám nic. A nejsem Kamil.
spolupracovník Součka: Ale to je nemilé, Kamile. Velice nemilé, lakomý Kamile.

paní Součková: Nebij ho do hlavy, bude hloupej.

(Rosenheim pískl pod oknem a vešel do třídy.)
Rosenheim: Nějakej blbeček nám tu pískal pod oknem, tak jsem vzal šutr...

(Souček vejde do dveří celý od bláta.)
Souček: Kde jsou moje blatníky?

ředitel: Tvá matka, Rosenheime, si byla včera u mě stěžovat, že máš od rákosky oteklé dlaně.
Rosenheim: Matka kecá!

paní Součková: Taťka jde! Dneska si vzal kolo, tak je doma brzo.
(Souček vejde celý od bláta.)

Fanouš Souček: Víte, náš kluk o vás doma vypráví úplný dobrodružný romány a tak se člověku nechce věřit, že byste to všechno stih.
Igor Hnízdo: Chci, aby měli příklad.

Fanouš Souček: Skupina A. K ZEMI!
(Odpálí Panzerfaust.)

Igor Hnízdo: Není válka - všude mír... Tak se taky podle toho budeme chovat. Budeme pracovat. Ten hlavou, ten rukama, aby ta naše země byla příkladem celému světu.

Eda Souček: Mami, mami, Mlejnková je úplně blbá, slyšela Tranďák a myslela, že tatínek!

(Igor Hnízdo popisuje dětem pevnost.)
Igor Hnízdo: Tyto pevnosti jsme zbudovali po celé naší ohrožené hranici v délce dvou tisíc kilometrů. Z každé je vidět na sousední vlevo i vpravo. A palebná pole se důmyslně překrývala, aby neproklouzla ani myš. Na cementu a železe jsme nešetřili. Jsou tak pevné, že když je fašisté bez boje získali, pokoušeli se je rozstřílet, ale jak vidíte, nepodařilo se. Chtěli dokonce jednu před Hitlerovýma očima vyhodit do povětří, ale ta pevnost, chlapci, se celá výbuchem zvedla a neporušená dosedla zase zpátky na místo.
řidič Pepa: Měli jsme se bránit!
Fanouš Souček: Sami? Když nás všichni zradili?
řidič Pepa: Rus do toho chtěl jít s náma.
Fanouš Souček: Rus? A víš, kam ho Hitler hnal? Až k Moskvě. Pepiku, kdybysme do toho tenkrát šli, tak tady dneska, jak tu jsme, tak nejsme. Nebo polovic by nás tu bylo, takový by to bylo krveprolití.
řidič Pepa: No, no...

(Igor Hnízdo je u Součkových na návštěvě.)
Fanouš Souček: A jak to vidíte politicky, pane učiteli?
Igor Hnízdo: Mezinárodní situaci myslíte?
Fanouš Souček: Já myslím vůbec. Já vidím Československo jako most. Most mezi východem a západem, rozumíte? Rusko se u nás může učit demokracii. Protože tu oni nikdy nepoznali. Kdežto západ, ten se u nás může přesvědčit, že svoboda a socialismus můžou bejt, abych tak řek, pod jednou střechou. Teď můžeme světu ukázat, co dokáže malý, pracovitý národ, když chce a nikdo se mu do toho neplete...
paní Součková: (Přeruší Fanouše.) Jíte králíka? Upekla jsem králíka.
Fanouš Souček: Stalin výslovně řek: "Co si upečete, to budete mít", čili nehrozí, že by se Rus vměšoval. Němec, ten je zruinovanej, ten dá na dlouho pokoj. Já myslím, že tyhle děti čeká krásná budoucnost. Budou cestovat, poznají svět...

(Inspektor obhlíží s ředitelem školy školní pozemky.)
ředitel školy: No, zatím si počíná dobře, pane inspektore. Kázeňsky je zvládá...
školní inspektor: Ponechejte ho v chlapecké třídě.
ředitel školy: Ano. Prý učil na vyšší dívčí v hudební výchově. Je to pravda?
školní inspektor: Tak.
ředitel školy: Aha. Takže k nám přišel z trestu?
školní inspektor: Ponechejte ho v chlapecké třídě.

(Fanouš s Edou se prochází po elektrárně.)
Fanouš Souček: To jsou transformátory.
Eda Souček: Já vim. Tati, to jsi ty! (Zasměje se.)
Fanouš Souček: Jak to?
Eda Souček: Tak ti řikaj, říkají ti Tranďák.
Fanouš Souček: No to víš, každýmu se v práci nějak říká.

(Zvoní budík.)
paní Součková: Fanouši, my jsme asi zaspali.
Fanouš Souček: Asi, nebo opravdu?
paní Součková: No asi opravdu. Špatně jsme ho nařídili. Místo na šest jsme ho nařídili na půl sedmou.
Fanouš Souček: My jsme ho nařídili? Tys ho nařídila!
paní Součková: (ronicky) Já jsem ho špatně nařídila.
Fanouš Souček: Bóže, neumí nařídit ani budík.
paní Součková: Fanoušku, nezlob se. Ale na kole to stihneš, ne? Když si vezmeš kolo. Já ti s sebou dám štrůdl a jabko, sníš si to cestou.
Fanouš Souček: Ano. Já pojedu na kole, z jedný ruky budu jíst jabko a z druhý budu přikusovat štrůdl.

(Fakír Mrázek se vzadu převléká a přimotá se tam nějaký žák.)
fakír Mrázek: To jsem v životě neviděl todleto. Jedeš?!
(Jde kolem učitelka.)
učitelka: A to byly vaše poslední kruhy? Rezervní nemáte?
fakír Mrázek: Kreténi!

ředitel školy: Klid, klid! Tak podívejte se, jestli ty kruhy nebudou, než napočítám do tří, tak nejenom, že tady pan Mrázek nebude polykat oheň...
fakír Mrázek: Dádžetamil, jméno mé.
ředitel školy: Hm. Tak nejenom, že pan fákir nebude polykat oheň, ale my se rozejdeme do tříd a bude pokračovat normální vyučování.
(Napočítá do tří a nikdo kruhy nevrátil.)
ředitel školy: Produkce končí, rozchod do tříd. Osobně si vás prohledám, frackové mizerní. U koho to najdu, tak ne dvojka, ale trojka z chování. Protože to je krádež. Krádež a ostuda pro celou školu.

paní Součková: Takový hovory nemají pro dítě žádnou cenu. Ještě řekne před panem Chroustem, že je blbec.
Fanouš Souček: Aspoň by se to konečně dověděl.

Eda Souček: Tati, pan Chroust je lidovec?
Fanouš Souček: Pan Chroust je blbec.
Eda Souček: Ale lidovec!
Fanouš Souček: No to taky, ale máš lidovce, který jsou chytrý, třeba pan Ludvík. Každá politická strana má členy chytrý a hloupý.
Eda Souček: A ve který je nejvíc blbců?
Fanouš Souček: No...
paní Součková: Jez! Vystydne ti to!

ředitel: Kdo z rodičů chce vidět Idiota, nechť se staví v ředitelně.