Artemiova matka: Pane Bože. Ty už jíš? Artemio: Jo. Artemiova matka: Zapomněl ses pomodlit, synáčku. Artemio: Otče náš, jenž jsi na nebesích, doufám, že se ti daří dobře. Zato já tu prožívám peklo. Chléb náš vezdejší dejš nám dnes a pokud možno čerstvej. Dále ti oznamuju, že nemám žádný viny a viníky a tady, kde žiju není žádný pokušení. Ámen.
Angela: Artemio? Artemio: Ano, jsem tady v koupelně. Angela: Pospěš si, za patnáct minut vyrážíme. Artemio: Já vím, ale potřeboval bych se voholit, nemáš náhodou břitvu? Angela: V pravým šuplíku mám holicí strojek. (Artemio otevře krabičku, kde studuje návod k použití holicího strojku - jenže dámského.) Artemio: Při použití holicího strojku držte nohy co nejdále od sebe. (Zvedne pravou nohu, opře si ji o okenní parapet a začne se holit.)
Artemiova matka: A nemrač se tak. Vždyť máme krásný den jako ze zlata. Artemio: A já v tom krásným dni musím kydat hnůj. Pak ten hnůj odvezu. Pak ho zas rozházím. Celej den neuvidím nic než hovna.