Lavička: A Václave, to zápraží bys nechal?
Václav: Jo, nechal, Oldo. Pěkně kamenný.
Lavička: A co střecha?
Václav: Dal bych tam došky. Doškovou střechu.
Lavička: A co elektrika? Nevadí ti, že tu není?
Václav: Nevadí. Elektriku máš v Praze.
Lavička: Václave?
Václav: No?
Lavička: Proč nejsi moje žena?

děda Komárek: Proč ještě nespíš, povstalče?
Petřík: My máme blechy, heč!
děda Komárek: Jo? Tak dobrou noc.

děda Komárek: Koza, kozička! Kanálie.

Lavička: A tohle je zřejmě na mouku dvounulku.
Zvon: Ne, to je záchod.

Petřík Lavička: Tati, předjel tě trabant...
Oldřich Lavička: No jo.
Petřík Lavička: Ale říkal jsi, že tě trabant nepřejede!
Oldřich Lavička: Jen počkej za městem!

Radim Zvon: A víte, co je tu nejkrásnější?
Zvonová: Ty rána, viď?
Radim Zvon: Ty taky, Martí. Ale ty večery. To my si lehneme a jenom posloucháme, jak tady z toho rybníčku kuňkají žáby. Víte, jinde ty žáby, tak nepříjemně kvákaj. Ale tady dělají jenom uu... uu...
Zvonová: Vejš, Radime.
Radim Zvon: Uu... uu... uu...
Věra Lavičková: Pane inženýre, a co děláte proti myším?
Radim Zvon: Uu... uu... uu... uu...

Věra Lavičková: Nemá ten pes blechy?
děda Komárek: To von jako bude mít, ale to jsou blechy psí, ty na člověka nejdou.

Oldřich Lavička: Děti, rychle sem!

Lavička: Babo jedna, on jí chodník nestačí.

Lavička: Zuzanko, dýchej, ať se ti roztáhne hrudní košíček.

Radim Zvon: On teda cihlu do ruky nevezme, ale odborník je to na slovo vzatý.

Petr Lavička: Kde se to splachuje?
děda Komárek: To nech ležet.

Lavička: No tak dobře, tak je to had, a už mě s tím neotravuj.

(Petřík se rozpláče.)
Oldřich Lavička: Péťo, čemu zase nerozumíš?

(O něčem se mluví a malý Petřík se najednou rozpláče.)
Oldřich Lavička: Péťo, proč pláčeš?
Petřík Lavička: Když já tomu nerozumím.

Oldřich Lavička: Václave, proč nejsi moje žena.

děda Komárek: Chčije a chčije.