Alex Fletcher: Ta střecha je úžasná. A taky na zajímavém místě. Až úplně nahoře.

Sophie Fisherová: Neříkej, že se ti líbil ten orgasmus na gándhiovském pozadí.

Sophie Fisherová: Bylo to prima.
Alex Fletcher: Bylo, rozhodně. Až na ty brambory. Takhle nějak podle mě musí chutnat izolace.

Sophie Fisherová: Jsi v pořádku?
Alex Fletcher: Jo, to moje popová kyčel.

Sophie Fisherová: (schovaná na záchodě) Radši tu zůstanu, dokud neodejde. Pošleš mi sem salát a ledový čaj?
Alex Fletcher: Jistě. Zavolám číšníka. Chceš se podívat i na dezerty?

Alex Fletcher: Přesně tohle cédéčko tu leží už šest let. Kontroluju to. Mám tady značku. Prodalo se jich jen 50 tisíc, většinu koupila matka.

Chris Riley: Jsou po tobě celé žhavé.
Alex Fletcher: Jsou žhavé, protože jsou v přechodu.

Alex Fletcher: Budou mě zvát jen na bar mitzvah.
Chris Rile: Tebe ne. Třináctileté děti nemají potuchy, kdo jsi.

Chris Riley: Můžu k tobě být upřímný?
Alex Fletcher: Ne. Okamžitě bych tě vyhodil.

Alex Flechter: Žiju minulostí. Všechno dobré jsem udělal už dávno, tak nic nečekejte.

Alex Fletcher: (na vystoupení v zábavním parku) A chci vidět všechny tleskat. No tak, co vy na té lochnesce? Tleskat!

Sophie Fisherová: A jak jste se s tím vyrovnal?
Alex Fletcher: Přes drogy, alkohol a nakonec své vlastní sólové album.

Sophie Fisherová: O čem byste zpíval?
Alex Fletcher: O všem, z čeho kouká práce.

Sophie Fisherová: Jak vypadám?
Alex Fletcher: Skvěle. Neříkám, že bys takhle mohla jít ke zpovědi... ale sluší ti to.

Sophie Fisherová: Ztracená láska, nalezená a znovu ztracená.
Alex Fletcher: Sice to zní trochu jako o kufru, ale dobrý.

(Alex Fletcher telefonuje, Sophie Fisherová se vzbudí a bouchne se o klavír do hlavy.)
Sophie Fisherová: Áu!
Alex Fletcher: Myslím, že už je vzhůru.

Sophie Fisherová: Podívej se, jak vypadám!
Alex Fletcher: No jo, jsi trochu šmudla.

Alex Fletcher: Na Floridě nikdo nedozraje... Teda pokud nejsi pomeranč.

Alex Fletcher: Začni zabíjet tu druhou!