Satine: To je neuvěřitelné. Jsem zamilovaná. Miluju mladého, krásného, nadaného vévodu.
Christian: Vévodu?
Satine: Na titulu ovšem nesejde.
Christian: Já nejsem vévoda.
Satine: Nejsi vévoda?
Christian: Jsem spisovatel.
Satine: Spisovatel?
Christian: Spisovatel.

Christian: Žil jsem bez halíře. Psal jsem o pravdě, kráse, svobodě. A o tom, v co jsem věřil nejvíc. O lásce. Byl tu však problém. Nikdy jsem nebyl zamilovaný!

Satine : Pravdou je, že jsem hinduistická kurtizána a vybrala jsem si maharádžu. Takhle to někdy končí...

Christian: Láska je jako kyslík, pozvedá nás tam, kam patříme...
Satin: Nemůžu se zamilovat.
Christian: Nemůžeš se zamilovat? To je přece strašné...
Satin: Ne, být na ulici, to je strašné!
Christian: Lásku musíš chtít...
Satin: Holka chce plnou lžíci!
Christian: Lásku musíš chtít...

(Christian mluví na představení k vévodovi.)
Christian: Můžete si ji nechat.
(Hodí Satine k nohám peníze.)
Christian: Kurvám se má platit. Nic ti nedlužím a ty nedlužíš nic mě. Děkuju, že jsi mě vyléčila z té směšné posedlosti láskou.

Christian: Žena, kterou jsem miloval je... mrtvá!

(Satine myslí, že Christian je vévoda a má se s ním milovat. Christian netuší, co si myslí Satine a chce jí přednést své básně.)
Satine: Něco k zakousnutí? Trochu šampaňského?
Christian: Spíš bych začal, ať to máme odbyté.
Satine: Ó, tak pojď. Pojď ke mě. Ať to máme odbité.
Christian: Já bych raději ve stoje.
Satine: Ó!
Christian: Vy stát nemusíte. Víte... mám to trochu dlouhé a bojím se, abych vás neunavil. Používám moderní postupy. Možná vám to z počátku příjde divné, ale když se dost otevřene... může se vám to líbit.
Satine: To nepochybně!

Christian: Předtím, než jsi zjistila, že jsem vévoda, jsi řekla, že mě miluješ. No... Zajímalo mě, jestli...
Satine: Jestli jsem to hrála?
(Christian přikývne.)
Satine: Ovšem!

Christian: To nejhezčí, co můžeš v životě poznat, je milovat a lásku přijímat.