(Komisař Rizzo s Caputem a Bodem jedou městem v policejním autě se zapnutou sirénou.)
komisař Rizzo: Je to strašný, každej den se opakuje totéž. Tenhle rošťák přijde pozdě do školy. Vypni sirénu, jsme celý Neapoli k smíchu.
Caputo: Jasně.
Bodo: Strejdo, za to může Caputo, protože když se ráno nevzbudím první a nevstanu, tak na mě rohlík nepočká.
Caputo: Vidíte to? Teď se tváří jako utlačovaná menšina.
komisař Rizzo: Bodo má pravdu, protože jsme se na tom dohodli. Kluk žije se mnou a ty ho budeš ráno vodit do školy.
Caputo: Je mi líto, ale pak to vzdávám, nebo z toho kluka dostanu infarkt.

komisař Rizzo: Máš napsaný úkoly?
Bodo: Ne! Já jsem se rozhodl, že už nebudu chodit do školy, protože budu policajt jako ty.
komisař Rizzo: To zas prrr! Do školy půjdeš a basta! Rozuměl jsi mi? Policajta s vizáží, jakou máš ty, stejně dělat nemůžeš. Zavřeli by tě.

Bodo: Strejdo... Můžu dneska zůstat s tebou?
komisař Rizzo: Dneska ne. Zejtra se uvidí.

(Komisař Rizzo načapal Boda jak utíká za školu.)
komisař Rizzo: Bodo, škola je na opačný straně.
Bodo: Na něco jsem zapomněl.
komisař Rizzo: Na co?
Bodo: Dát ti pusu.
komisař Rizzo: Abych já ti nedal po puse. Mazej zpátky do školy.

(Komisař Rizzo odvede Boda do školy a zastaví se u pouliční prodavačky oříšků, která sedí před školou.)
komisař Rizzo: Chtěla jsi dělat donašečku. Boda jsi neviděla?
pouliční prodavačka oříšků Marie: Ne, neviděla. Je černej.
komisař Rizzo: Černej s červeným kloboukem.
pouliční prodavačka oříšků Marie: To mi ušlo.

(Komisař Rizzo přišel do domu výrobce ohňostrojů Ferdinanda Ruotola. Ruotolo právě zabalil do krabice pro Dona Carmineho pár petard. Komisař Rizzo si jednu z nich bere do ruky.)
Ferdinando Ruotolo: Ne! Pane komisaři na tyhle nesahejte!
komisař Rizzo: Proč, prosím tě? Proč na ně nemám sahat?
Ferdinando Ruotolo: Jsou nebezpečné. Mohou bouchnout, pane komisaři.
komisař Rizzo: Měj rozum. Já přece vidím, že to není cuc na špejli. Sháním třaskavinu, aby to bouchlo.
(Komisař Rizzo jednu petardu přelomí vejpůl. Uvnitř je sáček s bílým práškem.)
Ferdinando Ruotolo: Co to děláte, pane komisaři?
komisař Rizzo: Copak, ty už neděláš rachejtle z černého prachu?
Ferdinando Ruotolo: Dělám.
komisař Rizzo: Tohle je bílej prach.
Ferdinando Ruotolo: Jistě. To je jenom na zkoušku, dám si to patentovat.
komisař Rizzo: Aha, zkušební série. Kriste pane.
(Komisař Rizzo vezme trochu bílého prášku ze sáčku a ochutná jej.)
Ferdinando Ruotolo: Co to je?
komisař Rizzo: Čistej heroin, Ruotolo. Tahle petarda by mohla vyhodit do vzduchu celej New York.

(Komisař Rizzo přijde do místnosti s telefonem v domě Ferdinanda Ruotola. Pod stolem se schovává liliput.)
komisař Rizzo: Tak rychle vylez a povídej.
liliput: Já nic nevím. Čestný slovo, pane komisaři, já nic nevím.
komisař Rizzo: Kdo sem přinesl ten prášek?
liliput: Poslal nám ho Švéd z ciziny.
komisař Rizzo: A kdo je ten Švéd?
liliput: To nevím, ale když tahle zásilka přišla, povídal pan Ruotolo "Švéd pracuje ve velkém".
komisař Rizzo: Tak běž, vypadni.

(Komisař Rizzo telefonuje s Caputem. Mezitím z oken Ruotolova domu lítají a vybuchují petardy.)
komisař Rizzo: Okamžitě sem přijeď. Adresa je Torre Amfosa.
Caputo: A číslo?
komisař Rizzo: Tady nejsou žádný čísla milej zlatej. Z výpadovky zahni doleva. Vem sebou čtyři požárnický vozy.

(Komisař Rizzo osvobodil uvězněnou Connie z lodi Caroline. Vyslýchá Dona Salvatora a jeho dva společníky.)
komisař Rizzo: Chci slyšet jméno chlapa, kterej ji nechal unést.
(Komisař Rizzo šlápne na nohu jednomu ze společníků Dona Salvatora. Ten bolestí zakřičí.)
komisař Rizzo: Copak, bolí tě kuří oko?
(Komisař Rizzo se otočí na druhého společníka Dona Salvatora.)
komisař Rizzo: Ani ty ho neznáš?
druhý společník: Prosím, nohou ne.
komisař Rizzo: To děvče je neteř amerického naftového krále, pana Barnse. Vám to jméno nic neříká? Vy jste jen tři nuly. Ani jeden z vás by na to nepřišel, unést zrovna ji.
(Komisař Rizzo praští loktem prvního společníka Dona Salvatora do břicha.)
komisař Rizzo: Tak to jméno! Dívej se mi do tváře když s tebou mluvím. Tak co?!
první společník: Švéd.
komisař Rizzo: Aha... Švéd! A jak vypadá ten váš Švéd?! Brunet, blondýn?
Don Salvatore: Neznám ho, pane komisaři. Nikdy jsem ho neviděl. Říkají mu Švéd a to je všechno.

Caputo: Tomu říkám život, komisaři. Sex, ženský, whiska. Jako "Marlove".
komisař Rizzo: Marlowe!
Caputo: No... "Marlove". To je ten soukromej detektiv, takovej ten... Ten americkej blonďák.

komisař Rizzo: Měl jsi dobrý nápad.
Caputo: Já? Vážně?
komisař Rizzo: Občas se ti to stává.
Caputo: Odpusťte, víckrát to neudělám.

komisař Rizzo: Budem privatizírovat.
Caputo: Cože?
komisař Rizzo: Celý život jsi chtěl být soukromým detektivem.
Caputo: No, ne. To bude prima. Vždycky jsem snil, že budu soukromým očkem.
komisař Rizzo: Jdi dolů k dálnopisům a zavolej panu Barnsovi, že jedu do Káhiry.
Caputo: Vy jedete?
komisař Rizzo: Ty pojedeš se mnou!

Bodo: Strejdo, proč chcete odjet?
komisař Rizzo: Pojď ke mně, Bodo.
(Bodo obejde stůl, přijde k Rizzovi, který si ho posadí na klín.)
komisař Rizzo: Tak co, mladej. Chceš vážně dělat policajta?
Bodo: Fakticky, samo. Budu taky komisař, jako ty.
komisař Rizzo: Dobrá nakazil ses, ale s tím už nic nenaděláme. Ovšem když chce člověk dělat policistu, musí být ukázněný. Kdo chce poroučet, musí umět chodit do školy.

komisař Rizzo: Dám tě na starost paní Caputiové.
(Bodo se nesouhlasně zašklebí a vyplázne jazyk.)
komisař Rizzo: Copak ti dávám rybí tuk? Paní Caputiová je skvělá policejní poručice. Má tě ráda. Zůstaneš u ní a budeš laskavě chodit každý den do školy.

(Na letišti. Caputo je oblečen jako detektiv s kloboukem, dlouhým pláštěm ve slunečních brýlích a je velmi nápadný.)
komisař Rizzo: Jak to vypadáš?
Caputo: Improvizace. Jsem přestrojen za soukromého detektiva.
komisař Rizzo: Blbost... Žádná improvizace.

(Na palubě letadla. Komisař Rizzo přijde za Caputem, který právě obědvá. Caputo neví, že pod ním leží Bodo a krade mu jídlo z tácku, když se nedívá.)
komisař Rizzo: Caputo? Jsi nějak bledej. Skoro bílej, že by si se bál letadla?
Caputo: Kdopak by se bál letadla, šéfe. Dějí se tu prapodivné věci. Člověku se ztrácejí karbanátky z talíře.
komisař Rizzo: Zmizí ti karbanátek a ty to necháš tak?
Caputo: Čtu si, je to napínavý a před nosem mi čajznou karbanátky. Sedněte si.
(Komisař Rizzo si sedne na sedadlo před Caputem.)
komisař Rizzo: Co bych si nesedl, budu ti dělat tělesnou stráž. Celkem pohodlný. Poslyš Caputo, když jsi předal Boda paní Caputiové, řekl jsi jí, aby ho držela zkrátka?
Caputo: Copak je to pejsek na řetěze?
komisař Rizzo: No ty jsi trouba.
Caputo: Proč?
komisař Rizzo: Víš, kde je teď Bodo?
Caputo: No... V Neapoli.
komisař Rizzo: Pod tebou, jen se koukni.
Caputo: Pode mnou?
(Caputo se ohne a vytahuje Boda zpod sebe.)
Caputo: Ty uličníku darebácká, vylez!
komisař Rizzo: Černej pasažér.
Caputo: (na Boda) To si vypiješ, ty rošťáku jeden.
komisař Rizzo: Už víš, kdo ti zbaštil karbanátky?
Caputo: Ten zloděj karbanátků.

Bodo: Strejdo nezlob se, vážně. Chtěl jsem tě poslechnout, ale nemohl jsem.
komisař Rizzo: Co jsi nemohl?
Bodo: Prosím tě. Copak tě můžu poslat do Egypta samotného s Caputem? Nejsem přece blázen.

(V Káhiře.)
Bodo: Páni, konečně jsem zase v Africe.
Caputo: Poslouchej, tobě se vážně libí Afrika víc než Neapol?
Bodo: Caputo! Afrika, to je přece moje vlast.
Caputo: No, tak já ti ji ukážu. Podej mi ruku, nebo mi frnkneš.

(Komisař Rizzo je v letadle, ve kterém přiletěl do Káhiry Barns se Švédem. Prohlíží si doklady.)
komisař Rizzo: To je klasa, ten Švéd. Teď si říká Jack Connors.

(Komisař Rizzo vystupuje rychle z letadla a v ruce má bombu v podobě tikajícího budíku. Před letadlem na něj stojící policista namíří pistoli.)
policista: Ani hnout!
komisař Rizzo: To nepůjde, kamaráde. Tohle není žádná legrace.
(Komisař Rizzo strhne na zem policistu a odhodí budík, který následně vybouchne.)

(Caputo stopuje na rušné ulici v Káhiře auta.)
Caputo: Taxi! Taxi!
Bodo: Caputo! Musíš arabsky.

(Caputo s Bodem hrají na terase hotelového pokoje, s vyhlídkou na pyramidy, karty.)
Bodo: Prima! Vyhrál jsem!
Caputo: Ježíši! Kolik lir?
Bodo: Tak to spočítáme.
(Bodo si vezme papír a tužku a začne nahlas počítat.)
Bodo: Dva... Čtyři... Šest... Osmnáct... Dvacet... Sto dva. Dohromady to dělá tisíc dvacet dolarů.
Caputo: Kolik?!
Bodo: Namáhej mozek. Vyhrál jsem dvacet partií po dvou dolarech. A poněvadž jsem některou částku zdvojnásobil, dělá to tisíc dvacet dolarů.
Caputo: Bravo! Když máš jít do školy, tak se ti nechce, ale když hraješ karty, je z tebe úplnej počítač.

(Komisař Rizzo přijde do pokoje za Caputem. Je přesvědčen, že Bodo už je na zpáteční cestě do Neapole.)
Bodo: Ahoj strejdo.
komisař Rizzo: Jak to! Co tu ještě dělá? Caputo! Rozkaz je rozkaz.
Caputo: Já vím, šéfe, jenže arabština je zase arabština. Jak se s nima domluvím?
komisař Rizzo: Tady je pět tisíc dolarů, ještě jsou cejtit naftou. Dostal jsem je od Barnse a už ani slovo!

(Komisař Rizzo jde ke stolu, na kterém leží zbytky jídla.)
Caputo: Šéfe, superman zahajuje akci. Co budeme dělat?
komisař Rizzo: Nic. Když jsi to všechno sežral.
Caputo: To já ne. To kluk.
komisař Rizzo: Jo. Za všechno může kluk. Kdyby zbaštil všechno co říkáš, už by dávno prasknul. Za prvé - nestřílí se. Za druhé - neutratí se ani dolar. Za třetí - vloudíš se do Barnsova pokoje a provedeš dvě věci.
Caputo: A proč, pane komisaři?
komisař Rizzo: Protože mi tady něco nehraje. Proč chce profesůrek, kterej sbírá šváby, mluvit za každou cenu se supermiliardářem.

(Komisař Rizzo stojí před obrovskou sochou Faraona Ramesse II.)
komisař Rizzo: Je to poprvé, co se cítím maličký.

(Komisař Rizzo jede se Zakarem v autě po rušné káhirské ulici.)
komisař Rizzo: Jako v Neapoli. Znásobeno deseti, ale jinak jako v Neapoli.

(Komisař Rizzo je v obchodě s koberci. Sedí na smotaném koberci, který se začne hýbat a ozývají se z jeho útrob zvuky.)
komisař Rizzo: Kdo je to?
(Komisař Rizzo si stoupne a rozmotá koberec. Z jeho útrob se vykutálí svázaný Caputo v klobouku a v dlouhém plášti.)
komisař Rizzo: Co jsi dělal v koberci takhle vymóděnej? Copak prší?
Caputo: Ne, na tom nesejde, ale měl byste se mírnit v jídle. Málem bylo po mně.
komisař Rizzo: Já dobře věděl, že jsi pode mnou.
Caputo: To je bašta mít na sobě dva metráky.

Caputo: Našel jsem ten profesorův dopis.
komisař Rizzo: Fajn a co bylo dál?
Caputo: Škoda slov. Praštili mě do hlavy a od té chvíle jsem už ničemu nerozuměl.
komisař Rizzo: Ty jsi předtím něčemu rozuměl?
Caputo: Docela jo, ale po tý dřevěný narkóze mám pusto a prázdno.

Caputo: Proboha! Kdo je támhle? Je tuhej?
komisař Rizzo: O kom mluvíš?
Caputo: O tom mrtvým.
komisař Rizzo: Houby je mrtvej. Jenom si z nás vystřelil.
Caputo: Tak on to na nás filmuje?

(Komisař Rizzo přistoupí k muži s hnědou hazukou a červeným turbanem, který leží v koši a dělá, že je mrtvý. Stoupne mu vší silou na botu tak, že zakřičí a vyskočí. Poté ho Rizzo chytne pod krkem a vyslýchá.)
komisař Rizzo: A teď si to shrneme! Tak ty jsi mě chtěl vyhodit do vzduchu i s letadlem. Pak najednou dostaneš chuť vyfotit mě aparátem kalibru devět. Chci si popovídat s tvými přáteli a co uděláš ty?! Strčíš mi do boty zmiji.
(Komisař Rizzo odhodí muže s hnědou hazukou a červeným turbanem na zem. Zvedne ho, chytne pod krkem a dál vyslýchá.)
komisař Rizzo: Teď ti položím pár otázek, ale odpovídej pravdivě, nebo tě rozklepu, že budeš tenčí než koberec.

(Liliput Magere zasáhl otrávenou šipkou muže s hnědou hazukou a červeným turbanem. Komisař Rizzo mu vysává jed z rány.)
muž s hnědou hazukou a červeným turbanem: To je konec. Alláh život dává, Alláh ho bere. Alláh tě ochraňuj efendi. Nevracej se do hotelu před svítáním nebo zemřeš.
komisař Rizzo: Mluvil jsem s Alláhem. Povídal, že máš dost času.

(Caputo je převlečený za arabského dudáka na oslavě osmnáctých narozenin Connie a vrazí do komisaře Rizza, kterého si nevšiml.)
Caputo: Dobrý, ne?
komisař Rizzo: Co se děje? Je tu maškarní?
Caputo: Mimetizace, abych se tu ztratil.
komisař Rizzo: Jdi do háje s mimetizací, nebo nás ještě všechny seberou. Plav!

(Caputo se převlékl za sluhu a prochází kolem komisaře Rizza.)
komisař Rizzo: Caputo, jak to vypadáš?
Caputo: Další přestrojení, šéfe.
komisař Rizzo: Moc ti to nevyšlo.
Caputo: Jak jste mě s tím knírkem poznal?
komisař Rizzo: A co ta jmenovka?
Caputo: Kde?
(Komisař Rizzo čte jmenovku na Caputově oblečení.)
komisař Rizzo: Bedruf el Ruf. Co to je?
Caputo: To je jméno, který jsem si vymyslel. Nemohl jsem tam napsat Caputo!

(Caputo hovoří s Bodem vysílačkou.)
Caputo: Slyším... Slyším Bodo. Pizza končí.

(Komisař Rizzo přijde do místnosti, kde vězní profesora Cerulla.)
profesor Cerullo: Vy jste mistr Barns, ten naftový král?
komisař Rizzo: Pane profesore, mám tolik benzínu, kolik se mi vejde do nádrže auta. Pojďte.

(Komisař Rizzo s Caputem čekají u chrámu Kom Ombo na profesora Cerulla, který má přijet výletní lodí.)
Caputo: Pane komisaři měl jste pravdu. Právě přijíždí člun.
komisař Rizzo: A to sis myslel, že najede na minu?

(Skupina beduínských jezdců na koních usnesla před očima komisaře Rizza profesora Cerulla. Rizzo vůbec nereaguje.)
Caputo: Komisaři, co se děje?
komisař Rizzo: Jen klid. Všechno je v pořádku.
Caputo: A vy jste to věděl? Nevysvobodíme ho?
komisař Rizzo: Tohle jsou jen nádeníci. Já potřebuju kytku i s kořeny.

(Komisař Rizzo vyndá z profesorovi tašky uzavřenou skleněnou lahvičku s broukem uvnitř.)
komisař Rizzo: Tady stojí "Koleo Tropelio".
Caputo: To je ten pišišvor?
komisař Rizzo: Pišišvor jsi ty. Tohle je anagram.
Caputo: Telegram?
komisař Rizzo: Jakej telegram?! Anagram je přehození hlásek. Když tě teď chytnu, podívám se ti do očí...
Caputo: No?
komisař Rizzo: A řeknu "ty jsi topimec".
Caputo: No a co to je?
komisař Rizzo: Anagram z pitomce!
Caputo: Kdo je to?
komisař Rizzo: Ty.
Caputo: Já?

(Komisař Rizzo uplaval hladovým krokodýlům. Vyleze z Nilu na břeh.)
komisař Rizzo: Bašta bude příště, krokouši.

(Caputo je přivázán ke kůlu na nádvoří v Zakarově pevnosti. Vedle něj sedí Bodo na velbloudovi a konzumuje banán.)
Caputo: Pane bože! Svázali mě jako rolovanou plec a vezli mě mezi dvěma koni. No to sem si dal. Všechno mě bolí. Bodo, kdy už mě vysvobodíš?! Tenhle kousek ti neodpustí ani Maxi noha.
(Bodo vyndá z kapsy malou kudlu.)
Bodo: Myslíš, že to řeže?
Caputo: Jistě. Do toho, Bodo. Já jsem přece s tebou zacházel jako s vlastním synem. Pojď chlapče, doma se ti za všechno odměním.
Bodo: Odpřísáhni, že mě nebudeš posílat do školy.
Caputo: Jistě, slibuju.
Bodo: A taky budu řídit policejní auto.
Caputo: Ano! Policejní auto, tank, všechno co budeš chtít. Tak už pojď a vysvoboď mě.

(V Zakarově pevnosti.)
komisař Rizzo: (k Zakarovi). Tobě chybí jenom papírovej nos a bude z tebe dokonalej šašek.

Zakar: Směl bych vám nabídnout šálek kávy? Ach... Ta moje hlava, zapomněl jsem, že máte spoutané ruce.
komisař Rizzo: Mě dost osvěží pohled na tvůj paňácovskej ciferník. Tureckou kávu stejně nepiju.

Barns: Zakare, co to má znamenat?
Zakar: Drahý Eduarde, to je jednoduché. Musíš zemřít.
Barns: Kdo mě zabije.
Zakar: Malý broučínek.

(Caputo rozbil vázu.)
Bodo: Caputo, co to zase děláš?
Caputo: Buď ticho, nebo ti jednu vrazím!

komisař Rizzo: (o Švédovi) Nesmím tě rozsekat moc, aby tě v archivu zločinců poznali.

Caputo: Teda šéfe s těmi lotry jste to zaválel. Lépe by to nevyřešil ani Sherlock Holmes. Smím vám dát hubičku?
komisař Rizzo: Mě chceš dát hubičku?!
Caputo: Ano.
komisař Rizzo: Tobě snad přeskočilo. Nepřihřál jsi se náhodou z těch svých převleků?
Caputo: Vážně? Doufám, že ne.

komisař Rizzo: (o Caputovi) Doma povím každému, že jsi nám v Egyptě zteplal.

Caputo: (o Bodovi) Už se nechce stát policajtem, ale naftovým magnátem.

(Profesor Cerullo s Bodem spustili v Neapoli gejzír černé tekutiny. Komisař Rizzo s Caputem tomu přihlíží z povzdálí.)
Caputo: Pane komisaři, máme naftu! Koukněte se, támhle!
komisař Rizzo: Zavolej hasiče.
Caputo: Proč mám volat hasiče?
komisař Rizzo: Rychle je zavolej.
Caputo: A na co je potřebujete?
komisař Rizzo: Ti výtečníci napíchli stoku.
Caputo: Ale kdepak stoku. To je přece nafta. To se přece vidí. Neapol má naftu. Budeme bohatý. To je sen.
komisař Rizzo: Je to sen. Víš co, běž si vsadit do lotynky. Jednička je Itálie. Osmadvacítka - to je blázen, pak sedmdesát dva - to je zázrak a osmdesát.
Caputo: Co to znamená?
komisař Rizzo: To je trulant jako seš ty, kterej všemu věří.