Ivan: Proč nejsi s Annou?
Roman: Protože Anna je pes a já mám rád kočky.
Jirka: Vždyť seš alergik, ty vole.

Romanův otec: (o nevěře) Pravda je jedna. Náš syn je životní amatér, který jen tak z plezíru likviduje dvě ženský. A dítě navrch.

(Jirka otevře dveře do kuchyně a tam sedí Ivan.)
Jirka: Co tady doprdele děláš?
Ivan: Třídím odpad.

Ivan: Nemusíme přece všechno pochopit. Stačí to přijmout, ne?

Jirka: Nechci v koupelně nacházet tvoje žiletky mezi svojima. Chci mít víčko na zubní pastě. Chci toho tak moc? Je to nenormální? Záchodová štětka se taky určitě za nějakým účelem vyrábí - že jo, nebo vlasy v umývadle - to je presně to, co chce člověk po ránu vidět jako první. Já si nepamatuju na místo, kde bych ješte neviděl válet se tvý použitý uchošťoury...
(A pak už jen dostane celej dort od Vandy přímo do obličeje.)

Vanda: A potom když si ho vezmeš, tak on chce, abys mu žehlila fusekle.
Anna: No ale dyť to je normální, žehlit ponožky. To je kvůli bakteriím dobrý.
Vanda: (udiveně) Ne!

Jirka: Ivane, můžu se tě na něco zeptat?
Ivan: Jistě.
Jirka: Chce tě opíchat? Moje žena?
Ivan: (po chvilce mlčení) Myslim, že ne.

Jirka: Můžeš mi říct, co ti na mně vadí?
Vanda: Všecko.
Jirka: Všecko... Tak tobě na mně vadí všecko... To ale nebyl ten důvod, proč jsi mě sbalila. Nebo jo?

Jirka: No jo... Jak je někdo barvoslepej, tak tobě odumřely všechny buňky schopný vnímat nepořádek. Ty to prostě nevidíš.
Vanda: Hm... Tak se zuj, jo?
Jirka: Se zuju a přilepim se k podlaze, ne?!