kapitán Mifune: Kolik ti je?
Kid: Osmnáct.
kapitán Mifune: Šestnáct bych ti možná věřil.
Kid: Je mi šestnáct.
kapitán Mifune: Minimální věk je osmnáct, šestnáct je málo.
Kid: Strojům je jedno, kolik mi je. Stejně mě zabijí.
kapitán Mifune: Tak to máš pravdu.
Kid: Dejte mi šanci, já vás nezklamu.
kapitán Mifune: Jestli ano, zjistíš, že mezi stroji a mnou není rozdíl!

agent Smith: Pane Andersone, vítejte zpět. Chyběl jste nám.

strážný: Těmi dveřmi projdeš jen přes moji mrtvolu.
Seraph: Budiž.

stroj: Je dokonáno.

Neo: Ještě nikdy jsem neslyšel stroje mluvit o lásce. Vždyť je to lidský cit.
Rama Kandra: Ne. Je to slovo. Záleží pouze na tom, jaký vztah vyjadřuje.

Rama Kandra: Francouz nezapomíná a ani neodpouští.

Seraph: Mám zprávu od Vědmy, musíte hned přijít.

Vědma: Smith je ty. Tvůj protipól. Tvůj negativ.

Neo: Dnes to skončí.

(Finální souboj Nea a Smithe.)
Smith: Proč, pane Andersone. Proč? Proč? Proč to děláte? Proč? Proč vstáváte? Proč dál bojujete? Věříte, že za něco bojujete? Za víc, než svoje přežití? Můžete mi říct, co to je? Víte to vůbec? Je to svoboda? Nebo pravda? Anebo mír? Nebo snad láska? Iluze, pane Andersone! Jen šálení smyslů. Provizorní konstrukce ubohého lidského intelektu, který se zoufale snaží ospravedlnit lidem, který nemá vznam, ani účel. Všechno je to umělé, jako Matrix sám. I když, jen lidé mohli vymyslet něco tak fádního, jako je láska. Vždyť vy to už pane Andersone musíte teď vědět! Nevyhrajete! Nemá smysl dál bojovat! Proč, pane Andersone? Proč si nedáte říct!
Neo: Já se tak rozhodl.

Morpheus: Já doufám, že víš, co děláš.
Neo: Já taky.

Merovingian: Je pozoruhodné, jak se vzorec lásky podobá šílenství.

stroj: A co když neuspěješ?
Neo: Uspěju!

Niobe: (k lodi) Vydrž, broučku!

Smith: Tady přesně jsem stál. A přesně tohle jsem řekl: Všechno co má začátek má i konec. Ale počkat - takhle to nemělo být!

Kid: Neo, já věřím.

Morpheus: Některé věci se nikdy nezmění.
Niobe: A některé ano.

Vědma: Měl bys být mrtvý, ale ani na to jsi nebyl připravený.

Neo: Dostal ses dovnitř, dostaneš se i ven.

Morpheus: Přece jsi nevěřila ve Vyvoleného?
Niobe: A stále nevěřím. Ale věřím Neovi.
Neo: Díky.

Neo: Bylo to nevyhnutelné.

Vědma: A co ti ostatní?
Architekt: Jací ostatní?
Vědma: Ti, co zůstali připojení.
Architekt: Pokud chtějí, jsou volní.
Vědma: Slibuješ?
Architekt: Pche! Co si myslíš, že jsem? Nějaký člověk?

radní: Veliteli, máme nějakou šanci udržet město?
velitel Lock: Být vámi, raději bych se ptal jeho.
(Ukáže na Morphea.)
radní: Proč?
(Všichni se zvědavě dívají.)
velitel Lock: On věří na zázraky.

Vědma: Vše, co má svůj počátek, má i svůj konec.

Seraf: Do klubu se nesmí se zbraněmi. Nahoře bude šatnářka a když budeme mít štěstí tak jeden muž, co kontroluje zbraně.
Trinity: A co když nebudeme mít štěstí?
Seraf: Bude jich tam víc.